Neslyšící pedagog jako vzor

U těch, kteří pracují s dětmi, které mají specifické potřeby, to pak platí dvojnásob. Hrubý uvádí: "Vzdělávání personálu je třeba považovat za klíčový prvek úspěšného vzdělávacího programu" (Hrubý 1985, s. 22). Každý pedagog, který pracuje s dětmi, by měl mít odpovídající vzdělání. Jsou lidé, kteří mají dar zvládat výchovně-vzdělávací práci ladně a s výbornými výsledky bez patřičných škol, ale přesto si myslím, že mít určité vzdělání je potřeba. Je spousta teoretických znalostí, které mohou být důležité i pro "starého praktika", navíc vývoj jde dopředu, stále se objevují nové věci, které je dobré znát. "Již Marcus Fabius Quintilianus (39 - 95) ve svém díle "O výchově řečníka" žádá, aby učitel byl člověk vysoce vzdělaný, který je svým žákům vzorem a vyniká trpělivostí, sebekázní a láskou k dětem. Řečtí i římští pedagogové již věděli o významu učitele a o důležitosti jeho vzdělanostního a lidského profilu" (Jůva 1994, str. 10). Odbornou erudici si žádá také legislativa. Např.  vyhláška č.139 Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 28. května 1997 o podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků a o předpokladech kvalifikace výchovných poradců stanovuje následující odbornou kvalifikaci učitelů speciálních základních, zvláštních a pomocných škol:

 - vysokoškolské vzdělání se zaměřením na speciální pedagogiku pro příslušný druh a stupeň speciální školy, nebo - vysokoškolské vzdělání zaměřené na přípravu učitelů pro 1. - 5. ročník základní školy, popřípadě vysokoškolské vzdělání zaměřené na přípravu učitelů pro 2.stupeň základní školy, rozšířené studiem speciální pedagogiky, nebo - vysokoškolské vzdělání zaměřené na vychovatelství pro speciální školy, nebo - vysokoškolské vzdělání zaměřené na přípravu vychovatelů rozšířené studiem speciální pedagogiky.

Vedení školy sice může udělit výjimku, ale to v praxi znamená, že ředitel dává přednost někomu, kdo nemá patřičnou erudici, před někým, kdo ji naopak má.Je to tedy určité "riziko" pro samotné vedení školy.             V poslední době získalo mnoho sluchově postižených pedagogů své pracovní místo díky své znalosti znakového jazyka. Rychlý nástup nových trendů výchovně-vzdělávací práce si to vyžádal, znalost znakového jazyka měla v ten moment přednost před odbornou erudicí. Byli proto přijímáni přes své nedostatečné vzdělání a tento trend někde trvá stále. Jsou prostě potřeba. Stále jsou však lidé, kteří odmítají, i přes momentální potřebu, přijmout učitele bez odpovídajícího vzdělání. "Ti, kteří odmítají neslyšící učitele bez odpovídajícího vzdělání, argumentují asi tak, že je to totéž, jako kdyby ke kvalifikaci učitele naší běžné školy stačilo umět česky" (Jabůrek 1998, s.14). V reálu je to trochu komplikovanější, neboť čeština se vyučuje jako předmět již dlouho, zatímco znakový jazyk byla silně potlačována a její používání omezováno a soustavnější vzdělávání v tomto jazyku je otázkou několika posledních let. Nicméně touto argumentací se vytváří tlak na sluchově postižené, aby se začali vzdělávat. Tlak v dobrém slova smyslu.