Neslyšící pedagog jako vzor

 Tento článek má
   více stran:


  » Významní neslyš�...
  » Vzor komunikační
  » Vzor identifikační
  » Vzor sociální
  » Vzor kulturní
  » Přínos pro druhé
  » Jeho vzdělání
  » Osobnost neslyšíc...

Pozice sluchově postiženého pedagoga jako zprostředkovatele kultury neslyšících ve škole je rovněž velmi důležitá pro zdravý všestranný rozvoj dětí. Má vliv především na jejich psychiku, jejich sebevědomí a nalezení svého místa ve světě.

"Pro všechny neslyšící děti je důležité, aby byly informovány o kultuře neslyšících a o budoucích možnostech neslyšících. Bez speciálního úsilí jejich rodičů a škol může neslyšící dítě jenom stěží získat pocit, že být neslyšící není nic špatného" (Freeman 1992, s. 204).

"Jsme přesvědčeni, že uznáním kultury neslyšících je základním předpokladem zdravého rozvoje neslyšících dětí" (Freeman 1992, s.199).

Pokud se na celou věc podíváme z tohoto pohledu, je jasné, že nositelem kultury neslyšících bude ve škole hlavně sluchově postižený pedagog. Má to samozřejmě celou řadu výhod, než kdyby měla kulturu neslyšících zprostředkovávat slyšící osoba.

"U neslyšících učitelů je výhodou, že znají kulturu a historii neslyšících" (A. Staabová, In: Günther 1999, s. 30).

Také Pulda uvádí: "Ve třídě je druhá učitelka, neslyšící osoba, jako model řeči pro žáky. Vedle učiva zprostředkovává sociokulturní informace ze společnosti a koná další služby" (Pulda 1996, s. 63).

Bohužel zatím musíme říci: "O kultuře neslyšících má zatím svět málo znalostí, chybí zatím ucelený výzkum" (Yael Kakon,  podle studie Padden, C., Hunphvies, T.: Deaf in America, Voices from Culture, Harvard).

Avšak není pochyb, že stejně tak, jako hraje kultura důležitou roli v životě slyšících lidí, tak je důležitá i pro sluchově postižené. Na některých vysokých školách již probíhá několik let rozsáhlý výzkum kultury neslyšících.

V Nitře se konal v rámci "Mezinárodního kulturního festivalu neslyšících Svatého Františka Saleského" v lednu 2000 seminář na téma "Kultura neslyšících - otázky a odpovědi".

"V úvodu semináře Iris Domancová, neslyšící moderátorka Televizního klubu neslyšících, položila otázky: Co je to kultura neslyšících, Jak se projevuje, Jak souvisí se znakovým jazykem? Jak přispět k rozvoji kultury neslyšících? Iris Domancová kulturu vymezila jako oblast, do které patří umělecká činnost, způsoby chování, jazyk a komunikace, náboženství, etika, společné hodnoty a zkušenosti.

Přítomní se shodli na tom, že základem a nositelem kultury neslyšících je znakový jazyk. Iris Domancová uvedla, že neslyšící jsou od dětství nuceni identifikovat se s požadavky, které na ně klade slyšící společnost (rodiče, lékaři, škola), což je velmi obtížné. Snahou těch, kteří se zabývají výchovou neslyšících, by nemělo být porovnávat je s ostatními (slyšícími), ale porozumět jim. Později na semináři zaznělo, že zájem o chápání odlišnosti neslyšících a snaha porozumět jejich jazyku často schází v řadách učitelů na speciálních školách pro neslyšící. Ve školách se vytváří základ kultury, neslyšící děti se zde většinou dostávají poprvé do kontaktu s dalšími neslyšícími a se znakovým jazykem"  (Gong 3/2000, s. 60).

Co vlastně všechno kulturního sluchově postižený zprostředkovává? Především tedy jazyk jako komunikační nástroj skupiny sluchově postižených, který zprostředkovává další části kultury. "Kultury nabýváme společensky. Podstatnou částí kulturního vývoje je tedy jazyk" (Freeman 1992, s. 198).

Kultura, sociální a komunikační oblast se velmi úzce prolínají, jsou na sobě přímo závislé.

Důležité je vědět, že "kultura neslyšících je podobná na celém světě, a tak vzniká jakási mezinárodní komunita. Neslyšící na cestách hledá jiné neslyšící asi tak, jako když slyšící hledá krajany. O existenci mezinárodních kontaktů svědčí různé mezinárodní akce, kongresy, festivaly, sportovní akce, ... ." (Yael Kakon,  podle studie Padden, C., Hunphvies, T.: Deaf in America, Voices from Culture, Harvard). A právě sluchově postižený pedagog se může stát zprostředkovatelem této "mezinárodní" kultury. Děti, s nimiž pracuje, získávají potřebné vědomí své komunity sluchově postižených a její svébytnosti. Získávají od něj přehled o tom, co všechno se v komunitě sluchově postižených děje, co se stalo atd..Je jasné, že neslyšící tuto oblast sledují daleko pečlivěji, než jejich slyšící kolegové, neboť se týká přímo jich, jejich života.

"Kontaktním místem neslyšících jsou po celém světě kluby neslyšících" (Yael Kakon,  podle studie Padden, C., Hunphvies, T.: Deaf in America, Voices from Culture, Harvard). Kolik je slyšících pedagogů, kteří zavítali do klubu pro neslyšící? A naopak je spousta sluchově postižených pedagogů, kteří navštěvují kluby neslyšících pravidelně. A i tam se utváří kultura neslyšících, zde vzniká, zde se kumuluje, zde je její epicentrum.