Umění neslyšících
Když se řekne umění neslyšících, většinou si lidé vybaví pantomimu, která je pro neslyšící jako stvořená. Není to však zdaleka jediné umění, které neslyšící provozují, ale umění, které je slyšící většině nejpřístupnější. Další umění se již týká většinou znakového jazyka. Těmi jsou divadelní představení, zpěv, poezie ve znakovém jazyce i v psané formě mluveného (českého nebo jiného) jazyka, humor, tzv. storytelling, 123 a ABC story.
vysvětlivky: pdf soubor videoklip článek na jiném webu
Práce mi jde od ruky
Gong 7/2004 Městečko Nový Bor na severu Čech je pověstné sklářským průmyslem. Vyrábí se tu nádherné skleněné výrobky, které jsou známé doma i ve světě. Když si koupíte vázu s malovanými motivy z Nového Boru, je docela možné, že na ní pracoval i neslyšící malíř skla František Doležal Tichá hudba uspořádala výstavu fotografiíKristina Kratochvílová, Gong 2/2007 Kateřina se nechala inspirovat a v roce 1998 založila soubor Tichá hudba. Soubor se původně jmenoval Zpívající ruce. Protože již existovala skupina s podobným názvem, vystoupili neslyšící zpěváci na svém prvním oficiálním vystoupení na 1. ročníku festivalu Mluvící ruce pod novým názvem Tichá hudba. Letos Tichá hudba vkročila do 10. roku své existence a při této příležitosti uspořádala malou výstavu fotografií z průběhu let své tvorby. Vyprávění Jana Drnka: Půl století malířem porcelánuKristýna Kratochvílová, Gong 9/2006 Mnoho neslyšících, a to nejen z Karlovarska, má doma zlatem zdobený porcelán od Jana Drnka. Vyučený malíř porcelánu zdobil keramiku zlatem nejen ve své práci, ale i pro přátele a známé k příležitosti různých výročí. Několik krásně zdobených talířů a hrnečků mi ukázal ve svém bytě v Lesově u Karlových Varů. Vdechuje sklu krásuGong 6/2002 Ve čtvrtek 18. dubna se v Galerii Městského úřadu ve Frenštátě pod Radhoštěm na severní Moravě sešlo na 80 lidí, aby se zúčastnilo vernisáže jedné výstavy. V 16.30 hodin se úvodního slova ujal starosta Frenštátu pod Radhoštěm pan Karel Miček, kterého vystřídal pan Stanislav Machač. Pohovořili o autorce a její práci. Své malované sklo vystavovala 22letá, od narození sluchově postižená výtvarnice Marcela Cinková, absolventka oboru uměleckořemeslného zpracování skla na Integrované střední škole sklářské ve Valašském Meziříčí. Zavři uši, otevři očiKristina Kratochvílová, Gong 5/2006 Studentka speciální pedagogiky Milena Čámková jako součást své diplomové práce připravila projekt Zavři uši, otevři oči. Spolupracovala s neslyšícími maturanty ze střední pedagogické školy v Hradci Králové, kteří pod jejím vedením vytvořili několik souborů fotografií. Vybrané fotografické práce vystavovali v březnu na několika místech v Praze. Na vernisáži fotografické výstavy v Kulturním centru Novodvorská se studenti představili nejen jako fotografové, ale také jako herci a moderátoři. V doprovodném programu dále vystoupila skupina Tichá hudba, divadelní soubor Nepanto a recitátorka Lucie Půlpánová. Zavři uši, otevři oči – aneb malá vernisáž v srdci PrahyKristina Kratochvílová, Gong 9/2006 V pizzerii Václavka na Václavském náměstí si v červnu mohli obědvající turisté z celého světa, a nejen oni, prohlížet fotografie neslyšících studentů Střední pedagogické školy v Hradci Králové, které vytvořili v rámci projektu Zavři uši, otevři oči. Knihy neslyšících autorů
Nová knížka neslyšících autorů
Kristina Kratochvílová, Gong 4/2007 Textů od neslyšících autorů je v České republice stále jako šafránu. Již je to 12 let, co vyšla publikace Tichý přístav duše, do níž přispěli například Eliška Vyorálková, Eva Houdková-Tesárková, Ladislava Buberlová nebo Lumír Graca. Eva Houdková-Tesárková v roce 2002 vydala svou autobiografii Sosna. Jistě většina z nás zná jméno Věry Strnadové. Naše nejznámější neslyšící autorka napsala hlavně populárně-naučné tituly, mezi ty nejznámější patří Jaké je to neslyšet, Potom ti to povíme, Hádej, co říkám aneb Odezírání je nejisté umění. Nyní, začátkem roku 2007, vyšla nová publikace textů zejména neslyšících autorů nazvaná Dívej se, povídám. Své básně musím nejdřív přeložitKristýna Kratochvílová, Gong 12/2006 S Eliškou Vyorálkovou jsme se poprvé potkaly letos v září na zájezdu neslyšících do Belianských Tater. Jedna z nejznámějších neslyšících básnířek u nás je i vášnivá turistka, ráda fotí a v její společnosti je vždy veselo. S básničkami z pera Elišky se na stránkách Gongu setkáváme pravidelně, také s ní už vyšlo pár rozhovorů. Mé prosbě o rozhovor se bránila se slovy: „Proč zase já, vždyť je tolik zajímavých a šikovných neslyšících, o kterých se nic neví…“
|
|