Následující článek přináší opět inspiraci pro výchovu neslyšících a nedoslýchavých dětí. Tentokrát se tématem stala „multikulturní výchova“, která je v případě nedoslýchavých a neslyšících dětí více než na místě. Článek se hodí zejména do výuky na školách pro sluchově postižené, zajímavé a užitečné informace zde mohou ale najít i rodiče, učitelé na běžných školách, kteří mají ve třídě dítě se sluchovým postižením, vychovatelé a další.
Téma multikulturní výchovy může ve vzdělávání neslyšících dětí přijít ze dvou stran, nejčastěji jako součást školního vzdělávacího programu, v němž by multikulturní výchova měla tvořit jedno z průřezových vzdělávacích témat. Domnívám se však, že k seznámení se s kulturou či „různými kulturami“ by mělo dojít mnohem dříve.
Učitelé by měli vycházet z předpokladu, že neslyšící dítě je součástí kulturně jazykové menšiny – menšiny Neslyšících. Multikulturní témata by měla být v edukačním systému zařazena již na prvním stupni základní školy. Cílem je ukázat neslyšícím dětem, že mohou vyrůst ve vyrovnané a hrdé osoby, že se sice budou od slyšící společnosti odlišovat svou hluchotou a tedy i svou komunitou s vlastními zvyky, hodnotami, tradicemi, ale že jejich svět není o nic horší než svět lidí slyšících.
Je především na pedagogovi, aby odlišnosti i shody obou kultur dětem představil a aby neslyšící děti naučil pozitivnímu vnímání jejich odlišností. Naším cílem by mělo být, aby děti uměly své odlišnosti přijímat a správně se s nimi vyrovnávat. Proces, který vede k takovému vnímání, je někdy označován jako vzdělávání bez předsudků.
Cíle vzdělávacího procesu
Následující cíle procesu vzdělávání bez předsudků a jejich stručný popis jsou doslovnou citací z příručky pro multikulturní výchovu a vzdělávání na základní škole My a ti druzí (2004, s. 11). Podle mého názoru naplňují myšlenku, jak by měla probíhat multikulturní výchova na prvním stupni základních škol pro sluchově postižené, natolik přesně, že si dovoluji ponechat text v původní podobě.
1. Podporovat u dětí vytváření pozitivního sebepojetí, sebevědomí a skupinové identity
Děti nejsou pouze samostatnými jedinci, jsou také členy kulturní a sociální skupiny, v níž vyrůstají. To, jak je skupina vnímána většinovou společností, předurčuje, zdali bude dítě na svoji náležitost k dané skupině hrdé či nikoliv. Naším úkolem je proto vytvořit takové vzdělávací prostředí, které dává všem dětem jistotu, že každý může sám sebe přijímat bez toho, aby se cítil nadřazený nad jinými nebo se styděl za to, k jaké skupině patří. Takové prostředí pomáhá dítěti vytvářet si pozitivní sebepojetí, přispívá k budování jeho sebevědomí a sebeúcty.
2. Posílit vztahy mezi školou, rodinou a komunitou, ve které děti vyrůstají
Zlepšit vztahy mezi rodinou a školou se snažíme např. tím, že ve výuce používáme materiály z prostředí různých typů rodin, komunit a kultur. Ve školách se většinou používají učebnice a příběhy, které vznikly v majoritní skupině, a představují tedy hrdiny, osobnosti, vzorce chování a zvyky majority. Implicitně tak dávají najevo, že informace, které jsou v nich obsaženy, jsou ty správné a podstatné. Pokud je se stejnou vážností doplníme o zkušenosti, příběhy a poznatky minorit, přiznáváme těmto hodnotám a zdrojům stejnou vážnost, jakou mají hodnoty majority.
3. Podpořit sociální spravedlnost
Tento cíl obsahuje několik vzájemně na sebe navazujících oblastí:
- snažíme se, aby se každé dítě naučilo s empatií a bezproblémově komunikovat s lidmi odlišného původu,
- rozšiřujeme u dětí poznání sebe sama, učíme je chápat odlišnosti a jejich původ a pochopit, čím je rozdílnost cenná,
- podporujeme kritické myšlení žáků, věnujeme pozornost stereotypům a předsudkům existujícím ve společnosti, v níž žijeme,
- rozvíjíme v dětech vědomí, že předpojatost a rasismus bolí, a proto je důležité pěstovat zdvořilost a důstojnost ve vztahu ke všem lidem.
Každý člověk je individualita. Odlišností v osobnostech jednotlivých dětí by měl pedagog využít a zužitkovat je ve své výuce. „Odlišnost obohacuje naše myšlení. Dává nám možnost uvědomit si skutečnost z různých úhlů pohledu, a tím rozšiřuje vnímání všeho, co se okolo nás odehrává.”
Jak postupovat při výběru aktivit v rámci multikulturní výchovy?
Aby byl učitel s aktivitami u neslyšících dětí úspěšný, měl by se chovat dle pravidel komunity Neslyšících. Dodržováním pravidel chování, které je pro úspěšnou komunikaci s neslyšícími lidmi třeba, a používáním vizuálních pomůcek učitel dosáhne u dětí nevědomého přijímání poznatků o kultuře Neslyšících.
Prvním způsobem zařazení kultury neslyšících do výuky je mimovolné zařazení témat bez primárního významu. Konkrétně mám na mysli např. počítání slovních úloh, kde se v zadání budou objevovat témata spojená s kulturou neslyšících, při čtení bude učitel vybírat texty s neslyšícím hrdinou (zdroje viz níže) atp.
Druhým způsobem je vyčlenit v rámci vyučování samostatnou učební jednotku zaměřenou na kulturu Neslyšících. Výuka by neměla být závislá pouze na psaném textu v českém jazyce, aby ze strany dětí došlo k plnohodnotnému porozumění. Asi nejvhodnějšími hodinami jsou v rozvrhu hodiny předmětu znakový jazyk, prvouka a český jazyk. Neměli bychom zapomenout na zařazení „předávání“ kultury Neslyšících mimo školní budovu (např. divadelní představení, škola v přírodě, školní výlet apod.)
Odkud brát inspiraci?
- Jednou z možností je publikace zaměřující se na zařazení kultury neslyšících do vyučování, bakalářská práce Návrh na zařazení kultury neslyšících na prvním stupni základních škol pro sluchově postižené (Komárková, 2006). V ní je možné nalézt několik desítek návrhů zajímavých aktivit.
- Česká komora tlumočníků znakového jazyka vydala DVD Kultura neslyšících (Nováková, 2008). DVD obsahuje srozumitelné podání základního přehledu otázek a odpovědí souvisejících s kulturou Neslyšících. Praktická část DVD obsahuje různé ilustrující příběhy ve znakovém jazyce a také úkoly. Celé DVD je v českém znakovém jazyce.
- Lze využít např. knihu My friend is deaf (Můj kamarád neslyší) (Pride, 1996). Jedná se ovšem o materiál pro pokročilejší čtenáře, který může být přetlumočen do znakového jazyka.
- Další zdroje je možné nalézt na internetu, například příběh I can do a lot of things! (Zangara, 1991).
- Pro starší děti jsou velmi hodnotným zdrojem spojeným s kulturou neslyšících aktivity zveřejněné na stránkách Gallaudetovy University (centrum vysokoškolského vzdělávání pro neslyšící a nedoslýchavé studenty z celého světa – pozn.red.). (http://aslcurr.gallaudet.edu). Aktivity jsou řazeny podle ročníku, který žáci navštěvují, a jsou rozčleněny na další podsekce (historie, sport, umění atd.).
- Inspirací však může být i téma multikulturní výchovy v běžném vzdělávání. Nejen učitelé, ale i vychovatelé a rodiče mohou sbírat nápady v následujících příručkách:
- Interkulturní vzdělávání – příručka nejen pro středoškolské pedagogy (Buryánek, et al., 2002).
- Kniha Ty + já = kamarádi (Čermáková; Rabiňáková, 2002) se jako jedna z mála věnuje multikulturní výchově u dětí mladšího školního věku.
- Velmi vhodnou tematickou inspirací je příručka My a ti druzí: příručka pro multikulturní výchovu a vzdělávání na základní škole (2004), která je již zaměřena na děti z druhého stupně základních škol. Obsahuje aktivity spojené s tématy „Číňané, Romové, Monoteistická náboženství a Národy a národnosti na území ruské federace“. Součástí příručky je příloha ve formě CD. V příloze lze nalézt texty a fotografie, které lze využít jako dobré pomůcky při realizaci aktivit.
- Několik nápadů lze najít i v kapitole „Kultura“ z knihy Cvičení a hry pro globální výchovu 1 (Selby; Pike, 2000).
- Dobrým zdrojem může být také metodický portál pro základní vzdělávání, který přináší praktické náměty do výuky a příklady dobré praxe nejen k průřezovému tématu Multikulturní výchova.
Semináře jazykového centra ulita
obr. 1
Připojte se! 