V rámci kampaně Česko mluví o vzdělávání proběhly dva workshopy určené příslušníkům jazykové a kulturní minority Neslyších. Brněnský workshop (19. dubna) proběhl za podpory Centra občanského vzdělávání a pražský (3. května) za laskavé podpory Ulicentra. Workshopy se konaly pod vedením dvou neslyšících lektorek a probíhaly ve znakovém jazyce. Zúčastnila se jich pestrá paleta účastníků: neslyšících rodičů a prarodičů neslyšících dětí, neslyšících seniorů, pedagogů působících na všech stupních škol, studentů učilišť, středních i vysokých škol, vedoucích pracovníků i zástupců dalších profesí, včetně dělnických.
zvětšit videoTyto workhopy byly první možností, aby se minorita Neslyšících mohla bezbariérově zapojit do diskuse o vzdělávání. O jeho současné podobě totiž převážně rozhoduje slyšící majorita a to často bez přímé účasti těch, kterých se to bezprostředně týká. Jako nejpalčivější problémy k řešení pojmenovávali účastníci především tyto oblasti:
1. Velmi nízké kompetence většiny učitelů Neslyších v českém znakovém jazyce. Mnoho pedagogů sluchově postižených se se svými žáky plnohodnotně nedomluví a děti tak mají omezené možnosti se ve škole učit.
2. Na školách pro sluchově postižené se výrazně redukuje učivo. Obecně se snižují požadavky ve školách pro sluchově postižené ve srovnání se školami, které navštěvují slyšící žáci. Účastníci poukazovali na fakt, že jsou Neslyšící, ale mají normální intelekt, tedy nevidí důvody, proč by jim měly být obsahy vzdělávání redukovány a proč by se toho měli “učit méně”.
3. Kritický nedostatek kvalitních výukových materiálů pro Neslyšící.
Mnoho učebnic a učebních materiálů pro sluchově postižené redukuje obsah vzdělávání. Tvorbu takových materiálů by neměl stát podporovat. Naopak je třeba vytvářet více učebních materiálů, které neredukují obsah, zahrnují informace i v českém znakovém jazyce a využívají moderních technologií.
4. Nevyhovující metody ve výuce českého jazyka vedou k velmi nízkým kompetencím absolventů škol v psané češtině. Český jazyk se ve školách pro sluchově postižené většinou neučí postupy, které jsou běžné při výuce druhého jazyka a často není vyučován prostřednictvím znakového jazyka. To vede k tomu, že absolventi mnoha škol pro sluchově postižené často opouští školu bez fukční dovednosti čtení a psaní v češtině.
5. Nízké kompetence většiny ředitelů škol pro sluchově postižené ve znakovém jazyce a obecném pochopení a respektu ke komunitě Neslyšících. Diskutující zmiňovali, že role ředitele školy je důležitá pro kvalitní vzdělávání a nízké kompetence ve znakovém jazyce a respektu k minoritě Neslyšících ovlivňují kvalitu školy jako celku.
6. Málo kurzů a podpory výuky českého znakového jazyka pro slyšící rodiče neslyšících dětí. Účastníci, především ti, kteří působí jako učitelé na školách pro sluchově postižené, zdůrazňovali nutnost větší podpory slyšícím rodičům neslyších dětí v oblasti učení se českému znakovému jazyku. Byla zmiňována malá podpora těmto rodičům a nedostatečná dostupnost kurzů.
7. Problémy Speciálně pedagogických center (SPC) pro sluchově postižené. Účastníci pojmenovávali především nedostatečnou informovanost SPC o Neslyšících, respektu ke kultuře, hodnotám a jazyku Neslyšících. Za závažný problém považují, že v SPC pro sluchově postižené nepracují (nebo s nimi nespolupracují) odborníci z řad Neslyšících, kteří by mohli sloužit jak dětem tak rodičům za jazykový a osobnostní vzor úspěšného dospělého Neslyšícího. Zároveň byly zmiňovány nízké kompetence mnoha pracovníků SPC v českém znakovém jazyce.
8. Neslyšící a inkluzivní vzdělávání Účastníci reflektovali nedostatky při naplňování vzdělávacích potřeb v rámci individuální integrace neslyšícího dítěte ve školách hlavního vzdělávacího proudu. Především v nenaplňování komunikačních a sociálních potřeb dítěte.
Poznámky:
Vhodné vzdělávací prostředí pro uživatele znakového jazyka musí splňovat tyto podmínky:
a) je plně dostupná plnohodnotná komunikace mezi učitelem a žákem a mezi žáky mezi sebou,
b) jsou k dispozici dospělí Neslyšící pedagogové, kteří mohou sloužit jako osobnostní a jazykové vzory,
c) obsahy vzdělávání nejsou redukovány,
d) jsou dostupné vzdělávací materiály, které odpovídají jazykovým potřebám dítěte,
e) je podporována identita neslyšícího dítěte, jako plnohodnotné osobnosti s vlastním jazykem a kulturou.
Citace:
Lenka, účastnice worskhopu a matka neslyšících dětí, řekla: “Myslím, že vzdělávání je jako kolo. Můžete na něj naskočit a jet, kam chcete a potřebujete. Dává vám svobodu. Vzdělávání pro Neslyšící je zatím jako kolo, které je přikurtované ke sloupu.
Poselství:
Neslyšící účastníci si přejí, aby tyto podněty byly reflektovány na všech místech, kde se spolurozhoduje o vzdělávání Neslyšících, a byly vyřešeny v rámci změn českého vzdělávacího systému tak, aby i Neslyšící v České republice měli skutečně rovný přístup ke vzdělávání.
Připojte se! 