Mají neslyšící v matematice větší potíže než slyšící?

Tentokrát jsme pro Vás našli v našem knihovním fondu v německém časopise Das Zeichen zajímavý článek, který se týká úrovně matematických dovedností u neslyšících a nedoslýchavých lidí různého věku. V článku se jeho autoři zabývají testováním úrovně matematických dovedností u skupiny neslyšících a nedoslýchavých respondentů ve srovnání se slyšícími respondenty a kladou si také otázky, co má či může mít u neslyšících a nedoslýchavých vliv na úroveň jejich matematických dovedností.

Existuje mnoho mezinárodních studií, které ukazují, že průměrné matematické dovednosti lidí se sluchovým postižením (tj. neslyšících a nedoslýchavých lidí) jsou horší než matematické dovednosti slyšících lidí. Rádi bychom tedy zjistili, proč mají neslyšící a nedoslýchaví lidé často v matematice více obtíží než slyšící, a jak by tomu šlo předcházet.

Výzkum v německu – výzkumné otázky

Na začátku výzkumu, o kterém budeme referovat v tomto článku, stála otázka: mají také neslyšící v Německu nižší úroveň matematických dovedností než slyšící - stejně jako je tomu v jiných zemích, kde už výzkumy na toto téma proběhly (Norsko, Velká Británie, USA)? A pokud ano, proč tomu tak je? Jaké faktory mohou na úroveň jejich matematických dovedností?

Otázka jiného způsobu zpracování čísel u neslyšících

Jako první se nabízí otázka, zda se testovací metody využité při výzkumu slyšících i neslyšících zaměřují na měření stejných matematických kompetencí u obou testovaných skupin respondentů. V současnosti už existují studie, které dokládají, že početní systém německého znakového jazyka je vzhledem k jinému způsobu existence znakového jazyka jiný než v mluveném jazyce (znakový jazyk vzniká pohyby rukou a horní části těla, existuje v trojrozměrném prostoru a je vnímán očima). Tyto studie dokládají, že jiné vlastnosti početního systému německého znakového jazyka mají vliv na způsob zpracování čísel v mozku, to znamená, že neslyšící lidé, kteří komunikují ve znakovém jazyce, mohou zpracovávat čísla jinak než slyšící.

Otázka (rozdílné) úrovně intelektuálních dovedností

Další možná příčina horších matematických dovedností sluchově postižených může ležet v rozdílné intelektuální úrovni u zástupců obou populací, slyšící a neslyšící. Mají lidé se sluchovým postižením horší výsledky v matematice proto, že mají nižší intelekt?

Otázka komunikace v rodině

Na zkoumaný jev může mít vliv také kvalita komunikace v rodině neslyšícího člověka, a komunikace v rámci školy, v níž se dítě vzdělává. Ovlivňuje úroveň komunikace s nejbližším i širším okolím úroveň jeho matematických dovedností?

Otázka stupně sluchové vady

Na úroveň matematických dovedností u lidí se sluchovým postižením může mít negativní vliv i velikost jejich sluchové vady. Mají lidé s větší sluchovou vadou horší výsledky v matematice než lidé s lehčím sluchovým postižením?

Florian Kramer, jeden z autorů tohoto článku, se těmito výše nastolenými otázkami zabýval ve své disertační práci z roku 2007. Aby na ně mohl odpovědět, využil výsledků testů matematických dovedností u 907 sluchově postižených lidí, které proběhly v rámci celé Spolkové republiky Německo. Věk respondentů se pohyboval od 14 – 56 lety. Úlohy, které byly v testech zadávány, byly přizpůsobené potřebám neslyšících: instrukce u testových úloh byly přeloženy do německého znakového jazyka. Kromě testování neslyšících a nedoslýchavých respondentů proběhlo také testování matematických dovedností u slyšících lidí – aby bylo možno provést srovnání výsledků obou skupin.

Ukázalo se, stejně jako u jiných mezinárodních studií, že úroveň matematických dovedností neslyšících a nedoslýchavých lidí je výrazně nižší než u slyšících. Jaké faktory – z výše uvedených možností – tedy mají negativní vliv na nízkou úroveň matematických dovedností u lidí se sluchovým postižením?

Jiný způsob zpracování čísel u neslyšících?

Při analýze postupů při řešení matematických úloh je kromě jiného možné zjistit, zda mají neslyšící jiný způsob zpracování čísel a zda má tato skutečnost vliv na jejich omezené matematické dovednosti. Pokud by totiž testovací úlohy tento způsob zpracování čísel nezohledňovaly, byli by neslyšící a nedoslýchaví respondenti v nevýhodě, která by se mohla negativně odrazit ve výsledcích jejich testů.

Ukázalo se však, že u neslyšících i u slyšících se objevují velice podobné problémy při řešení určitých typů úloh, jinými slovy, ty úlohy, které jsou obtížné pro slyšící, jsou obtížné také pro neslyšící, a naopak, ty úkoly, které nedělaly problémy slyšícím, zvládli dobře i neslyšící. Lze tedy konstatovat, že zjištěné rozdíly v průměrných hodnotách výkonu nejsou dány rozdílným způsobem zpracováním čísel u neslyšících.

Otázka (nižšího) intelektu

Další možnou příčinou, která může stát za nízkou úrovní matematických dovedností u respondentů se sluchovým postižením, je jejich odlišný intelektuální potenciál. Jsou neslyšící v principu méně intelektuálně výkonní ve srovnání se slyšícími? Mají tedy z toho důvodu snížené předpoklady pro to, aby dosáhli stejných početních či matematických dovedností jako slyšící?

Tuto otázku je možné snadno zodpovědět tím, že srovnáme úroveň (v průběhu života) získaných matematických dovedností a úroveň základních logicko-analytických schopností testovaných respondentů. Při příznivých společenských životních podmínkách, které podporují učení každého jedince, korelují geneticky podmíněné schopnosti s nabytými dovednostmi. Pokud se stane, že je mezi těmito dvěma položkami výrazný rozdíl, v našem případě, pokud úroveň nabytých matematických dovedností leží pod úrovní vrozených schopností, je to signál, že se člověku nedostalo dostatečné vnější podpory, díky které by bylo možné vrozené schopnosti rozvinout.

Kramer testoval výše uvedenou skupinu neslyšících nejen v oblasti matematických dovedností, ale také v oblasti obecných, vrozených kognitivních schopností, a to na úlohách, které nebyly závislé na použití jazyka. Vzhledem k tomu, že testy neprokázaly žádné výraznější rozdíly mezi schopnostmi slyšících a neslyšících – je zřejmé, že lidé se sluchovým postižením mají dostatečný intelektuální potenciál k tomu, aby získali potřebné matematické dovednosti – hypotéza „nižší intelektuální výkonnosti“ se tedy také nepotvrdila.

Kvalita komunikace v rodině

Neslyšící a nedoslýchavé děti a mladiství vyrůstají ve zhruba 90% případů v rodině slyšících rodičů. V těchto rodinách často komunikují děti jazykově méně než jejich slyšící vrstevníci, zejména v dětském věku. To se u nich pak mnohdy projevuje v nízké pasivní slovní zásobě a v menším rozsahu vědomostí, které se týkají morfologicko-syntaktické roviny jazyka (schopnost správně tvořit tvary slov, správně je skloňovat či časovat, umět je různými způsoby tvořit – viz odvozování a skládání slov, aj.; schopnost rozumět vztahům mezi slovy ve větě, schopnost správného tvoření větných konstrukcí a umístění slov ve větě – viz slovosled – pozn.red.).

Často se také stává, že v důsledku nedostatečné komunikace v rodině se dítěti nedostává dostatečného množství příležitostí, jak si prostřednictvím jazyka a jazykem předávaných informací průběžně budovat povědomí o okolním světě. Právě tyto „neformální“ vědomosti, které se vytvářejí prostřednictvím přirozených sociálních interakcí s nejbližšími členy rodiny a dalšími lidmi, jsou ale pro vývoj matematických dovedností velmi důležité. Kramer se proto domnívá, že omezená jazyková komunikace a s tím spojená omezená znalost fungování okolního světa výrazně negativně postihují výstavbu formálních matematických vědomostí a dovedností.

Tuto hypotézu podporují výsledky výzkumu, ve kterém Kramer srovnával výsledky matematických dovedností u neslyšících a nedoslýchavých lidí, které pocházejí ze slyšících a neslyšících rodin. Neslyšící druhé generace zpravidla mají se svými rodiči a sourozenci „společnou řeč“, komunikují spolu na dostatečné úrovni, takže mají možnost získat více zkušeností a „neformálních“ vědomostí ve srovnání s neslyšícími první generace, tedy těmi, kteří mají slyšící rodiče. Kramer předpokládal, že neslyšící druhé generace budou mít v testech matematických dovedností lepší výsledky než neslyšící první generace. Tato domněnka byla potvrzena. Ukazuje se tedy, že na úroveň matematických dovedností lidí se sluchovým postižením mají přímý vliv podmínky, ve kterých tito lidé vyrůstají, zejména v oblasti komunikace a interakce s okolím.

Velikosti sluchové vady

Další položka, která byla v rámci testování zkoumána, se týkala toho, zda velikost sluchové ztráty ovlivňuje úroveň matematických dovedností u lidí se sluchovým postižením. Ze zkoumaného vzorku všech respondentů označila asi jedna třetina svůj sluchový status jako „nedoslýchavý“. V testech se ukázalo, že nedoslýchaví respondenti mají výrazně lepší výsledky v oblasti matematických dovedností než neslyšící. Tento výsledek však bylo nutné uvést do správného kontextu.

Většina respondentů byla vzdělávána orálně (tedy prostřednictvím mluvené řeči). Ukazuje se tedy, že čím větší sluchové postižení člověk má, tím méně může profitovat z tohoto způsobu vzdělávání. Ukázalo se také, že je nedostatek učebních metod a materiálů, speciálně vyvinutých pro neslyšící a lidi s těžkým sluchovým postižením, které se týkají předmětu „matematika“.

V posledních letech nastal v pedagogice sluchově postižených pozitivně hodnocený obrat: do výuky matematicky byl zaveden německý znakový jazyk, resp. bilingvální způsob vzdělávání. Míru efektivity, která by se projevila na úrovni matematických znalostí neslyšících, zatím ještě není možné zhodnotit. Další šetření matematických dovedností by ale bylo velmi užitečné provést v budoucnosti, a to u těch sluchově postižených respondentů, kterým byla matematika zprostředkována ve znakovém jazyce. U této skupiny lze pravděpodobně očekávat zlepšení jejich výkonu.

Závěr

Podle výsledků výzkumu, který provedl Kramer v rámci své disertační práce, tedy lze vyvodit závěr, že neslyšící a nedoslýchaví lidé disponují potřebnými intelektuálními předpoklady pro získání matematických dovedností. Pokud pak vyrůstají v prostředí, v němž se jim dostává podpory vycházející z jejich potřeb, zlepšují se v úrovni matematických dovedností a mohou také dosáhnout stejné úrovně výkonu jako jejich slyšící vrstevníci. Podmínky pro vzájemnou komunikaci a interakci by měly být – zejména v rodinách slyšících rodičů – vytvořeny tak, aby co nejvíce podporovaly aktivní zkušenosti neslyšících dětí.

Ke změnám by mělo dojít také ve školním zařízení, kde se dítěti se sluchovým postižením dostává formálního vzdělání. Zde je zvláště důležité, aby došlo k posílení a zlepšení komunikace mezi žáky a učiteli. Dále je důležité, aby byly vytvořeny takové učební materiály a postupy, které koncepčně zohledňují specifika odlišného vnímání neslyšících.