Neslyšící pedagog a jeho další úkoly
Nejenom na sluchově postižené děti stejně postižený učitel působí a nejenom pro ně musí být učitel přínosem. To, že působí ve škole, má nutně vliv také na další osoby, s nimiž se stýká. Jsou to především jeho kolegové, a potom také rodiče sluchově postižených dětí. S nimi musí přijít do styku tak jako tak, protože je to vlastně podmínka celé výchovně-vzdělávací práce, má-li být tato dostatečně kvalitní.
"Dospělí neslyšící se osvědčili jako neocenitelný zdroj zkušeností jak pro rodiče, tak pro učitele", uvádí Hrubý (Hrubý 1985, s. 23).
Uvádím také část článku z časopisu Gong týkající se této kapitoly: "Zajímavou kapitolou je život neslyšících v Holandsku a jejich společenské uplatnění. Zatím můžeme jen závidět uplatnění dospělých neslyšících ve školách",uvádí Potměšil.
"Pracují zde jako pedagogové v poradenských centrech, jako asistenti učitelů v základních školách, stejně jako vychovatelé. Někteří jsou přijímáni do týmu pro výzkum znakového jazyka. O tom, že na takovýchto pracovních místech jsou spokojeni, není pochyb. Důležité však je, že tento úspěch nepovažují za úspěch společnosti, ale za úspěch svůj.
Rád bych se však zastavil u přínosu, a tedy i spokojenosti na druhé straně. Předně jsou to samy děti. Jistě je pro jejich další vývoj důležité setkání s dospělým neslyšícím při vyučování, při práci i životě v internátě. Nespornou výhodou je setkání dítěte útlého věku s dospělým neslyšícím. Není to jen řešení otázky komunikačních problémů. Nesmíme zapomenout na důležité postavení vzoru a tedy i modelu chování pro dítě.
Kdo jiný a lépe, než dospělý neslyšící bude chápat problémy, se kterými se děti samy setkávají. Další velký přínos v zapojení neslyšících lidí do práce na speciálních školách vidíme v podobě vzoru pro rodiče malých sluchově postižených dětí. Ti získávají příležitost setkat se s jednou z možností, kam může vést životní dráha jejich dítěte.
Mohou zjistit, že neslyšící v dospělosti jsou opravdu normální lidé (zde si dovolím poznamenat: A v dětství ne?!) s běžnými starostmi i úspěchy. Je přece důležité rodičům poskytnout informaci o velké škále možností pracovního uplatnění. Při setkání s dospělými sluchově postiženými jsem zjistil, jak velký mají zájem o veškeré dění ve společnosti, hovořili o tom, jak se chtějí na tomto dění podílet. A je třeba říci, že se jim to daří, své místo ve společnosti si vybudovali. Pozor! Tedy ne vybojovali" (Poměšil, M. In: Gong 5/1996, s. 87).
Podívejme se více, v čem konkrétně může být sluchově postižený pedagog přínosem.
Přínos pro děti
Spoustě dětí, především těch, které neslyší od narození, ani nepřipadá, že by byly nějak handicapované. Ve skutečnosti jsou, ale daleko důležitější je jejich subjektivní pocit. "Zatímco nemoc se má léčit, postižení je dáno a člověk se s ním musí naučit žít. Musí je vnitřně přijmout, akceptovat, protože se stane trvalou součástí jeho života" (Strnadová 1998, s. 12).Sluchově postižený pedagog pak může dětem v této oblasti poskytnou neocenitelnou službu. Je příkladem toho, jak se sluchová vada stala součástí jeho života a jeho osobnosti.
je pro ně identifikačním vzorem
je pro ně komunikačním vzorem
zprostředkovává jim sociální chování, je jim v tomto vzorem
je pro ně zprostředkovatelem kultury sluchově postižených
pomáhá nalézt sebe sama ve světě slyšících i sluchově postižených. Je pro ně citovou oporou. Je vzorem k tomu, jak překonávat potíže, které porucha sluchu přináší, jak se s tím smířit a naučit se žít, jak to vnímat z té světlé stránky. Může dětem sdělit, jak reagovat v různých situacích, např. v čekárně u doktora, navede je, jak si poradit a pomoci a nestydět se za to. Spousta sluchově postižených dětí se stydí za svoji vadu. Ne za fakt, že neslyší,ale za to, jak na tuto skutečnost reaguje okolí. Zde právě je sluchově postižený pedagog vítaným pomocníkem, poradí, jak takové situace řešit, jak k nim přistupovat ... .
sluchově postižený pedagog často rozumí sluchadlům a dalším pomůckám lépe, je-li jejich uživatel, a často tak může "zkontrolovat" a pomoci v případě problémů se sluchadly dětí. Snáze díky vlastním zkušenostem odhalí závadu a najde rychlejší a účinnější pomoc. Doporučí dětem kompenzační pomůcky, zasvětí je do toho, co všechno existuje a jak se to dá využít (např. Internet, mobilní telefony, vibrační budíky, atp )
má také díky své osobní zkušenosti větší cit pro uspořádání prostředí, v němž působí, lépe odhalí a odstraní překážky, které brání např. kvalitnímu poslechu (je-li např. nedoslýchavý a používá sluchadlo), nebo odezírání či sledování výuky apod. (světlo - oslnění, uspořádání a typ nábytku, ...). Slyšící kolegové si tyto věci často neuvědomují.
Přínos pro kolegy
učí je znakový jazyk. Sluchově postižený pedagog ve styku s dětmi a stejně tak s kolegy používá znakový jazyk, a tím ji v kolektivu přímo uvádí do života. Kolegové ji přirozeně vnímají, postupně ovládají nové a nové znaky,jsou vlastně nuceni ji při styku se sluchově postiženým pedagogem užívat, čímž se rozšiřuje pole, v němž na ně znakový jazyk působí, a tudíž ji mohou snáze a rychleji pochopit. Navíc má často na rozdíl od dětí lepší schopnost některé aspekty vysvětlit, objasnit. V řadě případů se může uplatnit jako lektor znakového jazyka, kdy ji např. v odpoledním kursu pro učitele soustavně vyučuje (samozřejmě to nemusí platit vždy, ve školách mohou pracovat sluchově postižení pedagogové, kteří znakový jazyk neovládají).
- učí je, jak správně jednat s dospělými sluchově postiženými, jak k nim přistupovat. Pomáhá jim pochopit psychiku sluchově postiženého člověka tedy i dítěte, učí je tak vlastně to, jak přistupovat k dětem - jako k rovnocenným partnerům (samozřejmě, že vztah učitel - žák zůstává zachován), rozvíjí se sociální vztahy
- seznamuje je s kulturou sluchově postižených. Může se stát zprostředkovatelem mezi skupinami sluchově postižených a slyšících. Může uvést kolegy do skupiny sluchově postižených, do klubů atd., seznámit je se svými kamarády, známými, s jejich zájmy atd.. Může se stát rovněž prostředníkem mezi sluchově postiženými rodiči a školou.
- může spolupracovat s psychologem - uplatnit se při posuzování zralosti sluchově postiženého dítěte pro školní docházku, i při posuzování jeho komunikačních kompetencí. Dokáže často velmi dobře a rychle navázat se sluchově postiženým dítětem vztah a vytvořit dobrou atmosféru pro potřebnou práci.
- může spolupracovat při odborném psychologickém vyšetření dítěte, nebo sám může toto vyšetření provádět, je-li k tomu způsobilý. Jeho výhodou je především znalost komunikačních prostředků sluchově postižených.
- může rovněž spolupracovat se sociálním pracovníkem, má sám zkušenosti s jednáním s úřady, např. týkajících se úhrady kompenzačních pomůcek, vyřizování průkazů a dalších formalit.
- může fungovat ve škole jako tlumočník (nedoslýchaví mohou tlumočit akce školy). Častá je situace, kdy např. slyšící učitel znakuje mluvený projev, převádí jej do znakované češtiny a sluchově postižený jej dál tlumočí do znakového jazyka, protože je tak snáze přijatelný pro děti. - vysvětlují, jaké problémy musí děti řešit, nebo jaké problémy je čekají (protože je má často prožité na vlastní kůži). Pomáhá tak kolegům pochopit takovéto případné problémy a společně s nimi je na problémy připravit a naučit děti, jak jim čelit.
- seznamuje je s kompenzačními pomůckami, s novinkami v této oblasti, popř. vysvětluje, jak s nimi zacházet, jak mohou usnadnit život sluchově postiženého. Přínos pro rodiče.
Pro rodiče jsou sluchově postižení pedagogové neméně důležití. "...matka neslyšícího dítěte - vyjádřila své pochopení přínosu dospělých neslyšících lidí slovy: "Nemohu dostatečně vyjádřit vděčnost, kterou osobně pociťuji vůči neslyšícím přátelům, kteří mi pomohli pochopit a mimořádně zlepšit naději v synovu budoucnost"
(Freeman 1992, s. 38). Také Hrubý uvádí, že jsou dospělí sluchově postižení důležití pro rodiče: " pomoc dospělých neslyšících, vybraných a vyškolených k tomu, aby sdíleli své zkušenosti se slyšícími i neslyšícími rodiči" (Hrubý 1985, s. 10).
- pro rodiče je jejich nejdůležitějším přínosem to, že sluchově postižení pedagogové vystupují jako vzory, dávají rodičům naději, že sluchová vada není nic, s čím by se nemohlo jejich dítě dobře a úspěšně vyrovnat. I přes sluchovou vadu mohou jejich děti dosáhnout dobrých výsledků, v něčem vyniknout, v budoucím životě se prosadit, dobře uplatnit a být šťastné.
- mohou je uvést do života skupin sluchově postižených, seznámit je s dalšími sluchově postiženými lidmi. Mohou jim tak ukázat, že sluchová vada není nic tak strašného, pokud si z toho sami něco strašného neuděláme. Že se s ní dá dobře vyrovnat a žít, že sluchově postižení lidé jsou "normální lidé" se svými problémy, starostmi i štěstím.
- mohou být prostředníky mezi školou a sluchově postiženými rodiči. Sluchově postižení rodiče se daleko raději obrátí na stejně postiženého pedagoga, než na jeho slyšícího kolegu, a to nikoliv proto, že by ho nepokládali za kompetentního, nýbrž proto, že si se stejně postiženým budou daleko lépe rozumět.
- vysvětlují, jaké problémy čekají jejich sluchově postižené děti a učí je, jak jim čelit.
- pomohou pochopit psychiku sluchově postiženého dítěte, rodiče se vlastně učí k sluchově postiženému dítěti přistupovat prostřednictvím pedagoga - berou ho jako rovnocenného partnera,
- mohou je učit znakový jazyk, jsou zprostředkovateli jazyka neslyšících. Rodiče ji pak vidí přímo v praxi, "naživo" a mají tak lepší možnost seznámit se s ní a naučit se ji.
- seznamují rodiče s kompenzačními pomůckami a jejich praktickým využitím, dávají jim rady, kam se v tomto ohledu obrátit, kde jsou firmy, které se zabývají výrobou a prodejem kompenzačních pomůcek. Doporučují určité kompenzační pomůcky sluchově postiženým dětem.
Saša Zvonek
| 
Tento článek má 
Připojte se! 