Co všechno si tlumočník může "dovolit"?

Ptá se neslyšící

Moje maminka je neslyšící. Jednou si objednala tlumočníka, který přišel k ní domů, neboť potřebovala tlumočit záležitost ohledně svého bytu v domě, ve kterém bydlí. Po skončení jednání poprosila maminka tlumočníka, zda by mohl zavolat na jisté číslo. Tlumočník však bez udání důvodů odmítl, pouze na papír napsal, že by maminka mohla napsat SMS. Maminka se pak divila, podle ní byl její požadavek součástí objednaného tlumočení. Měl onen tlumočník právo odmítnout zavolat, ačkoli neslyšící klient to považoval za součást tlumočení?

Odpovídá Naďa Dingová

Na tuto otázku není jednoduché odpovědět. Žijeme v době, ve které se velmi výrazně proměňuje podoba poskytované služby ze sociální pomoci ve skutečnou službu se všemi kvalitami, které má mít. Tlumočnická služba prováděná v komunitním tlumočení (v běžných životních situacích, většinou pro neslyšící jednotlivce) má však svá specif -ka. Tlumočník, který se pohybuje v oblasti komunitního tlumočení, má počítat s tím, že součástí služby může být např. i překlad písemnosti do znakového jazyka nebo telefonický hovor. Není výjimkou, že neslyšící, který si objedná tlumočníka na domovní schůzku, pro dané setkání s tlumočníkem shromáždí vše, co od tlumočníka potřebuje. Je to zcela pochopitelné a do značné míry je to i ekonomické. Tlumočníkům bych tak doporučila, aby si vždy rezervovali alespoň půl hodiny před tlumočením a další půlhodinu po tlumočení,a to i za tu cenu, že na Potvrzení o uskutečněném tlumočení (doklad pro CZTN) už mají čas ukončení tlumočení potvrzený. Je to takový vklad tlumočníka ve prospěch komunity.

Po mnoha rozhovorech s neslyšícími, kteří tlumočnickou službu už nějakou dobu využívají, jsem měla opravdu o čem přemýšlet.

Klienti si často postesknou, že dříve tlumočníci byli, jak říkají, „našimi“ tlumočníky. Měli mnohem větší cit pro to, co jejich klienti potřebují. V současné době není výjimkou, že v případě, kdy neslyšící náhodou potká tlumočníka v metru a požádá ho, aby mu rychle přeložil dopis, který dostal, protože je nervózní, jestli nemá nějaké problémy, tlumočník odmítne. Požádá neslyšícího, aby si nejdříve jeho tlumočnickou službu objednal v CZTN, která mu jeho práci proplatí. Je to o to více nepříjemné v případě, že se jedná o tlumočníka, pro kterého to nikdy dříve problém nebyl. Tlumočníci se tak stávají více „jejich“ tlumočníky (tedy tlumočníky nějaké instituce). Služba se profesionalizuje a to je naším cílem. Avšak vše má své hranice. Tlumočník je součástí komunity, měl by reagovat na potřeby tohoto společenství lidí a respektovat je. Nemělo by se třeba stávat, že by tlumočníci využívali neslyšících jako prostředků pro své výdělky, jak se bohužel v některých případech děje. Není možné, aby například tlumočili pro své příbuzné a tuto službu si nechávali proplatit. Copak je etické, abychom vydělávali na svých nejbližších? Copak platíme svému manželovi za to, že nám opraví rozbitý kohoutek? Všichni cítíme, že je to něco jiného, než když pozveme instalatéra, který nám poskytne svou službu a kohoutek nám opraví.

Zcela jistě se jedná o tlumočnické dilema, na které se objeví více názorů, ale v každém případě bychom o tom, jakým způsobem vnímáme své klienty, měli přemýšlet. Vždyť naším cílem je, aby nás klienti vnímali jako „své tlumočníky“.

V jedné pražské organizaci pro neslyšící pracuje tlumočník, který během přednášky nevybíravým způsobem – dupe, bouchá rukou do stolu, mává, snaží se upoutat pozornost – upozorňuje neslyšící, aby dávali pozor. Tento tlumočník tam pracuje již dlouho. Proč s ním ona organizace něco neudělá? Na tento dotaz nám odpověděli, že neslyšící členové té organizace jsou na tohoto tlumočníka zvyklí. Co dělat? Jedině hromadně protestovat? Nejsem členem této organizace, avšak občas zajdu na jejich přednášky. „Manýry“ tohoto tlumočníka však snášet nechci.

Odpovídá Jana Servusová

Plně chápeme vaše rozhořčení nad jednáním dotyčného tlumočníka. Bohužel i v dnešní době stále existují tlumočníci, kteří dobře nepochopili svoji profesní roli a stále se stylizují do pozice někoho, kdo stojí nad neslyšícími klienty, vychovává je, poučuje o tom, co je vhodné a co ne, a to dokonce i takovými prostředky, které jsou hrubé a neslušné mezi slyšícími i mezi neslyšícími. Vy jako klient máte právo se proti takovému jednání ohradit a záleží jen na vás, jaké možnosti obrany svých práv využijete. Můžete oslovit přímo dotyčného tlumočníka s tím, že se vám jeho jednání nelíbí. Vysvětlit mu, že jeho prací je zprostředkovat sdělení nesená zvukem do znakového jazyka a naopak a že mu není nic do toho, zda se neslyšící rozhodnou tato sdělení přijmout, nebo se zrovna budou věnovat něčemu jinému. Pokud by tento přímý kontakt nepomohl, je možné obrátit se se stížností na tlumočníkovu profesní organizaci nebo zaměstnavatele. Pokud byste ale ani tam byl neúspěšný, nezbývá, než vám doporučit, abyste na přednášky tlumočené tímto tlumočníkem nechodil a dal tak najevo svoji nespokojenost s jeho službami. Pokud by se takto rozhodlo víc neslyšících klientů, snad může dojít i k výměně tlumočníka za někoho, kdo zná a respektuje práva neslyšících. Přejeme vám mnoho úspěchů!