Tento článek má Vzdělaní neslyšící
V první části našeho seriálu o Počátcích tlumočení pro neslyšící jsme vás stručně seznámili s celou historií tlumočení. Ode dneška se budeme pravidelně setkávat se jmény tlumočníků tak, jak šel čas. Komunikace, korespondence a tlumočení je velmi individuální a pro tlumočníka platí: je třeba citlivě se přizpůsobit neslyšícímu a zachovat mu úctu.
Pozor bude soutěž – čtěte!
zvětšit videoDnes se budeme věnovat našim prvním vzdělaným neslyšícím, kteří tvoří druhou skupinu „tlumočníků“. Jednalo se o velmi schopné organizátory spolkového života. Často měli buď zbytky sluchu, nebo ohluchli až po narození. Těmi, kdo měli takové štěstí, že mohli pomáhat neslyšícím v komunikaci s většinovou slyšící společností, byli prokazatelně tito muži:
Jaroslav Čáp (1882 – 1961)
Jaroslav Čáp byl velice schopným organizátorem spolkového života pražských neslyšících. Ačkoli byl neslyšícím zřejmě od narození, podle vzpomínek pamětníků se dovedl samostatně dobře domluvit se slyšícími a pomáhal v tomto smyslu i ostatním. V roce 1913 založil Turistický klub hluchoněmých „Prague“. Od roku 1916 až do 30. let byl předsedou Podpůrného spolku hluchoněmých.
Bohumil Bažil (6. listopadu 1890 – 2. září 1962)
Mimořádně schopná osobnost českobudějovických neslyšících. V sedmi letech ohluchl po zápalu mozkových blan. Vyučil se knihařem, vydával knihy, noviny, byl členem spolků ve Vídni, Praze, Brně a Českých Budějovicích. Založil spolky „Jirsík“ a budějovický Sportovní klub neslyšících. Korespondenci a komunikaci se slyšícími si zařizoval sám, pomáhal i ostatním členům spolku.
Jan Myška (12. července 1902 – 11. dubna 1970)
Byl velmi inteligentní a skromný ohluchlý neslyšící. Pracoval jako dělník na soustruhu v továrně u neslyšícího Miloslava Resla v Celetné ulici v Praze, kde se vyráběla psací pera a jiné rýsovací pomůcky. Od r. 1929 byl sekretářem Československého svazu spolků hluchoněmých. Po dobu trvání První republiky byl dlouholetým redaktorem časopisu Svépomoc Neslyšících. Od 30. let psal zápisy ze schůzí I. Pražského sportovního klubu hluchoněmých. Pomáhal „tlumočit“ nejen sportovcům. Po válce se stal členem výboru Spolku pražských neslyšících.
Josef Hruška (27. ledna 1878 – asi 50. léta 20. století)
Pražský rodák pracoval v předválečném Podpůrném spolku hluchoněmých jako funkcionář. Více než 40 let byl členem spolku, dlouhá léta jednatelem a revizorem a po Čápovi ve druhé polovině 30. let i jeho předsedou. Angažoval se i ve Svazu spolků hluchoněmých. Vyučil se knihařem – zlatičem a pracoval jako sazeč v ateliéru umělecké vazby knih Viléma Bohumíra Haunera v pražských Dejvicích. V letech 1928 – 33 se stal odpovědným redaktorem časopisu Svépomoci Neslyšících – vydavatelem byl Bohumil Bažil. Bydlel na rohu ulic Nádražní a Lidická u Anděla. Dnes je zde sídlo ČSOB. Přestože byl neslyšícím od narození, češtinu ovládal perfektně. Po druhé světové válce přestal pracovat v PSH a stáhl se do ústraní. Podle pamětníků neslyšící chodili odpoledne po práci k němu do bytu, aby jim napsal dopis nebo vysvětlil, co potřebovali. Měl tři slyšící děti; jeho dcera Marie (Vlasta) Hrušková tlumočila neslyšícím ve volném čase.
Konec první části druhého dílu.
Poznámka autora: Nezaměňovat jeho jméno s plzeňským Josefem Hruškou (1917 – 1997), který byl ředitelem Ústavu pro hluchoněmé v Plzni.)
Pozor soutěž! Pozor soutěž! Pozor soutěž!
Vyhlašujeme soutěž o roční předplatné časopisu GONG 2015 – ZDARMA!
Ve čtvrtém díle našeho seriálu „Počátky tlumočení pro neslyšící v českých zemích“ zveřejníme 3 jednoduché otázky vážící se k našemu seriálu. Správné odpovědi budou slosovány. Vítěz obdrží od naší redakce roční předplatné časopisu GONG zdarma!
Připojte se! 