Neslyšící a právo na tlumočníka III

Tento text je přepisem rádiového seriálu Slyšet je snad právo?, rádia Classic FM. Tento díl byl odvysílán 7.4.2008

Autor cyklu: Naďa Dingová, redaktor: Ivan Dlask, host Petr Vysuček, garant cyklu: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, autorem přepisu: Jan Fikejs, Štěpána Sirůčková

Redaktor Ivan Dlask (R): Už před časem byl hostem tohoto pořadu další neslyšící host, pan Petr Vysuček – předseda organizace Pevnost – Českého centra znakového jazyka. Já ho opět vítám v našem studiu a přeji hezký den.

Ivan Dlask

R: My už jsme v tom minulém rozhovoru, to sice bylo asi před zhruba třemi týdny, naťukli problematiku tlumočníků znakového jazyka, ale dnes se k této problematice vrátíme trošku blíže. Jakou mají neslyšící možnost objednat si tlumočníka?

PV: Tak neslyšící dneska mají dneska možnost si objednat tlumočníka. A úplně nejlepší možnost je využít Centra zprostředkování tlumočníků pro neslyšící, což je centrum, které funguje celorepublikově. Tam je databáze tlumočníků, ze kterých si mohou neslyšící klienti vybrat takového, který mu nejvíc vyhovuje. Myslím že to je výborná možnost. Potom jsou samozřejmě tlumočníci, kteří fungují přímo na úřadech, ale tam to není úplně ideální. Protože ti tlumočníci, kteří fungují přes úřad tak neměli dostatečně dobré podmínky, což je nemotivovalo a odrazilo se to na kvalitě té služby. Myslím, že nejvýhodnější, nejlepší je objednat přes Centrum.

R: Vy jste mi vlastně nepřímo odpověděl na tu otázku, kterou jsem měl připravenou. Jak jsou tedy neslyšící spokojeni s kvalitou tlumočnických služeb? Je pravda, že jsme hovořili také, a nebo budeme hovořit v našem cyklu, o tlumočení třeba na televizní obrazovce, což je určitě taky problém, kterému se budeme věnovat, ale v téhle souvislosti se zeptám: existuje nějaké vzdělávání pro tlumočníky?

PV: Tak existují možnosti vzdělávání což je samozřejmě lepší proti té tobě minulé. Česká komora tlumočníků znakového jazyka (ČKTZJ), to je tedy profesní organizace, která vytvořila Certifikační vzdělávací program (CVP), které je určený tlumočníkům tří specializací: tlumočník znakového jazyka, tlumočník znakované češtiny a artikulační tlumočník. A to jsou tedy tři specializace, ve kterých mohou zájemci studovat a ze kterých tedy… z nich můžou vzejít profesionálové tlumočníci.

Petr Vysuček

R: Vy jste hovořil o tom, že pokud si neslyšící člověk neobjedná tlumočníka s Centra pro zprostředkování tlumočníků pro neslyšící v Praze, tak pak se může setkat s různou úrovní těch tlumočníků, třeba na úřadech. Je tedy mezi tlumočníky vůbec o to vzdělávání zájem?

PV: To je velmi těžká otázka. Můj názor na tuhle situaci je, že existují dvě skupiny tlumočníků. První skupina tlumočníků si o sobě myslí, že už umí úplně všechno a že žádné další vzdělávání nepotřebuje. I když já si myslím, že je povinností každého tlumočníka vzdělávat se dál. No a potom jsou tlumočníci, kteří to cítí jako svojí povinnost a ti se vzdělávají rádi a systematicky.

R: A možná by tlumočníci nemuseli nikam dojíždět. Jsou nějaké materiály ze kterých mohou tlumočníci studovat jaksi distančně? Ikdyž mě to připadá jako trošku podivné.

PV: Tak v současné době se vytvářejí materiály, které v únoru roku 2008 budou právě vydané Českou komorou tlumočníků znakového jazyka. Celkem bude připraveno 85 publikací, ze kterých se tlumočníci budou moct učit a na základě těchto materiálů se vzdělávat. To znamená, že si je koupí a že doma se jimi budou probírat. Obsahují totiž i DVD na kterých si budou moci vyzkoušet různá praktická cvičení a dozvědět se, jak na tom jsou.

R: Tak, pak už mi ta otázka tak podivná nepřipadá, když vlastně mají možnost dívat se na svého učitele – na tom audiovizuálním prostředku. Vy sám učíte také na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Možná bychom se v tomto dílu mohli dotknout i Vaší osoby, co tam vyučujete?

PV: Já pracuji jako odborný asistent na Filosofické fakultě, vyučuji slyšící i neslyšící studenty. A jeden z těch předmětů je Dějiny hluchoty nebo Identita českých neslyšících, potom kurzy českého znakového jazyka. To všechno vyučuji.

R: To znamená že i tam potřebujete tlumočníka, pro ty slyšící studenty.

PV: Ano samozřejmě. Tlumočník je pro mojí profesi velmi důležitý, protože já se nedokážu přizpůsobit několika desítkám slyšících studentů, takže já vedu svojí přednášku ve znakovém jazyce, vypadá to trošku podobně jako je to teď tady a tlumočník všechno to, co já říkám, překládá ze znakového jazyka. Já se znovu vrátím k té kvalitě – v této situaci je velmi důležitá vysoká kvalifikace toho tlumočníka. Jednak proto, aby odborně zvládl všechna ta témata, na která se bavíme se studenty a jednak proto, aby to byl tlumočník, který opravdu, jako profesionální tlumočník, svojí profesi zvládá dobře.

R: My jsme mluvili o Centru zprostředkování tlumočníků pro neslyšící v Praze. Je to jediné centrum, které působí v České republice?

PV: Ano, je to jediné Centrum, ale funguje pro celou Českou republiku. A já myslím, že to je velká výhoda, takového Centra. Nefunguje to jen pro ty neslyšící, kteří pracují a žijí v Praze, funguje i pro ostatní neslyšící ze zbytku republiky. Protože oni jsou vesměs v mnohem horší situaci. Bydlí třeba ve městě, kde v širokém dalekém okolí je jeden jediný tlumočník, který navíc není vzdělaný, neví o nic o žádném etickém kodexu, o nějakých tlumočnických dovednostech. Je to jenom člověk, který se s ním dorozumí a který mu pomůže se dorozumět se svým okolím. Takže takový neslyšící je ve velmi nevýhodné situaci. A v tenhle moment to Centrum je pro něj důležité, protože si bude moct objednat kvalitního tlumočníka mimo tu svojí obec. Opravdu takovýhle míst, kde těch tlumočníků (místních) je velmi málo, je hodně po celé republice a ti tlumočníci tam nejsou kvalitní.

R: Já dnes děkuji za odpovědi na moje otázky. Mým hostem byl předseda organizace Pevnost, českého centra znakového jazyka, pan Petr Vysuček. Já se s ním loučím a těším se příště na shledanou.