Na závěr tzv. Jeronýmových dnů, které tradičně pořádá Jednota tlumočníků a překladatelů, vystoupily se svými příspěvky tlumočnice znakového jazyka. Článek o přednášce věnované tlumočení zpěvu a hudby do znakového jazyka jsme přinesli v prosincovém Gongu. Vracíme se k referátu Lucie Kuchařové a Marie Horákové, které hovořily na téma Komunitní tlumočení pro neslyšící. Tlumočnice nejdříve posluchače uvedly do specifik tlumočení znakového jazyka teoreticky, potom následovaly příklady tlumočnických situací.
Obě přednášející jsou členkami Komory tlumočníků českého znakového jazyka. Komora je profesní organizace, která byla založena před pěti lety a zabývá se tlumočením znakového jazyka (dále ZJ) a zvyšováním kvality tlumočnických služeb u nás a rovněž i vzděláváním tlumočníků i neslyšících v oblasti tlumočení.
Tlumočníci ZJ tlumočí neslyšícím ve všech oblastech života: v sociálních službách, na úřadech, ve zdravotnictví, v práci, u soudu, v řešení osobních problémů. Ačkoliv se jedná většinou o individuální tlumočení pro neslyšícího klienta, hovoří se o komunitním tlumočení, neboť se jedná o specifické tlumočení pro příslušníky komunity neslyšících. Tlumočení pro neslyšící do a ze ZJ se od tlumočení cizích jazyků v mnohém liší. Mnoho slyšících lidí má představu, že se s neslyšícím mohou jednoduše "domluvit" prostřednictvím psaní. Podle Lucie Kuchařové komunikace formou psaní není zrovna příliš vhodná pro všechny neslyšící. Pro neslyšící je čeština cizím jazykem. Vinou vzdělávacího systému, který zde v minulosti fungoval, se mnoho neslyšících nenaučilo ve škole češtinu na dostatečně dobré úrovni.
Tlumočníci ZJ se často setkávají s neochotou slyšících klientů ke spolupráci s tlumočníky. Domnívají se, že se s neslyšícím nějak domluví i bez tlumočníka. Někteří slyšící lidé začínají přehnaně artikulovat, více gestikulovat v domnění, že jim tak neslyšící lépe porozumějí. Naopak. Komplikují tak neslyšícímu možné odezírání. Odezírání je však velmi náročná činnost a spoléhat se pouze na tento postup není nejvhodnější. Některým slyšícím lidem je také nepříjemná přítomnost třetí osoby, kterou pro ně tlumočník je. Mají pocit kontroly. Je však úkolem tlumočníka, aby situaci uklidnil a slyšícímu klientovi svoji roli v komunikaci vysvětlil. Pokud slyšící a neslyšící mají při komunikaci k dispozici tlumočníka mohou se plně soustředit na obsah hovoru, nemusí přemýšlet o jeho formě.
Tlumočník nemá jednat a rozhodovat za svého neslyšícího klienta. Mnozí neslyšící vyžadují od tlumočníků různé sociální služby. Tlumočníci v organizacích sluchově postižených bývali zároveň sociálními pracovníky, neboť samostatná profese tlumočníka znakového jazyka u nás donedávna nebyla vydělována. Tlumočník ZJ by měl dodržovat stejná pravidla, jakými se řídí tlumočníci při tlumočení jiných cizích jazyků: tlumočník provádí věrný překlad obsahu sdělení, tlumočník nic nepřidává ani neubírá, tlumočník není aktivní účastník komunikace, tlumočník nese plnou odpovědnost za kvalitu své práce, tlumočník zná a dodržuje etický kodex tlumočníků ZJ.
Za specifika tlumočení do ZJ označila Lucie Kuchařová mimo jiné tyto skutečnosti: tlumočník následuje způsob komunikace, který preferuje neslyšící klient (ZJ, znakovaná čeština, odezírání). Někteří neslyšící se snaží tlumočníkům "pomoci" a ze ZJ přecházejí při jednání do znakované češtiny. Tlumočník by se tímto neměl nechat vyvést z rovnováhy. Jazykovou preferenci neslyšícího klienta může odhadnout například při krátkém setkání a rozhovoru s neslyšícím před samotným jednáním, které bude tlumočit.
Další zvláštností tlumočení ZJ je ROZMÍSTĚNÍ neslyšícího, slyšícího a tlumočníka v prostoru (tlumočník sedí vedle slyšícího klienta, který je přímo naproti neslyšícího klienta). V některých případech, například když je neslyšící klient ve stresu nebo rozrušený, je dobré přizvat ke spolupráci neslyšícího tlumočníka. Uspořádání je potom následující: neslyšící klient je naproti slyšícího klienta, vedle kterého sedí neslyšící tlumočník a slyšící tlumočník je naproti němu). Tlumočníci ZJ tlumočí také psané texty (viz výše nedostatečné vzdělání), což mnoho slyšících klientů překvapuje.
Komunita neslyšících je poměrně malá. Na základě několika málo informací se ostatní mohou dovtípit, o koho se jedná, proto je pro tlumočníky ZJ jednou z nejdůležitějších zásad DISKRÉTNOST. Pokud se tlumočník setká se svými neslyšícím klientem mimo tlumočnickou situaci, měl by ponechat na samotném neslyšícím, nakolik tlumočníka zapojí do hovoru, představí svým přátelům a podobně.
Tlumočení do ZJ je téměř vždy možno provádět simultánně, což znamená časovou úsporu, ale je náročné na vyrovnávací paměť tlumočníka.
Tlumočník ZJ by měl na tlumočení přicházet odpočinutý a v psychické pohodě, neboť se může setkat s velmi náročnými a nečekanými situacemi, které musí být připraven V KLIDU a s NADHLEDEM řešit. Nejistota tlumočníka se přenáší na atmosféru schůzky, kterou tlumočí. Marie Horáková zmínila například situace tlumočení u veterináře, kdy se veterinář rozhodne ihned provést operativní zákrok. Tlumočník musí zůstat s neslyšícím klientem na místě, kde se bude operovat, aby mu mohl nadále tlumočit. Tlumočník v některých případech může tlumočení odmítnout. Například, když tlumočník tlumočí při koupi bytu ve vyšším patře, může odmítnou prohlídku terasy, pokud trpí závratěmi. Důvod vysvětlí oběma klientům.
Tlumočník musí být připraven i na situaci, kdy tlumočí neslyšícím, kteří znakují v rukavicích. Znaky jsou hůře čitelné, i přes tuto překážku musí je však správně tlumočit. Stejně tak i tlumočník, kterému při tlumočení v zimě venku zkřehnou ruce, musí svoji práci odvést co nejlépe. Tato a další podobné situace jsou náročné a vyžadují od tlumočníka KOMPETENCI ve ZJ.
Prohlídka u lékaře může pro tlumočníka skrývat řadu nečekaných "nástrah". Například, když lékař aplikuje oční kapky, po kterých má neslyšící klient rozostřený zrak, špatně vidí tlumočníka, který si nemůže být jist, zda mu neslyšící klient stoprocentně rozumí. Podobně, když si neslyšící těhotná žena prohlíží své miminko na obrazovce při ultrazvuku, nemůže zároveň sledovat tlumočníka a obrazovku. Tlumočník pak může tlumočit dotykově. Tyto situace vyžadují od tlumočníka POHOTOVOST a EMPATII.
Při tlumočení v právní oblasti musí tlumočník zachovávat nestrannost a diskrétnost, nesmí vstupovat do jednání či projevovat sympatie jedné ze stran. Při tlumočení sporu dvou neslyšících by bylo ideální, kdyby každý měl svého tlumočníka. Na místě je důležitá přítomnost neslyšících tlumočníků. Pokud by se neslyšící klienti nechali unést emocemi či stresem, které by se odrazily na jejich projevu ve ZJ, slyšícímu tlumočníkovi mohou detaily uniknout a dialog nemusí být pro něho zcela srozumitelný.
Z vlastností, které by měl tlumočník mít Marie Horáková dále zmínila TAKTNOST a ASERTIVITU. Tlumočník by měl předem znát situaci, kterou bude tlumočit, nejen proto, aby se na tlumočení připravil, ale také proto, aby přizpůsobil svůj oděv. Například na tlumočení svatby se nehodí přijít v džínách. I toto ostatně zmiňuje etický kodex tlumočníků ZJ, který by měli tlumočníci dodržovat.
Problematika tlumočení ZJ je široká a nelze vyčerpat v jedné přednášce. K další aspektům tlumočnické práce se na stránkách Gongu budeme vracet.
Připojte se! 