Kdo tlumočí pro Neslyšící v České republice? Tlumočníci znakové řeči. To je přece jasné. Vypadá to, že k tomuto tématu není více co psát. A proč také. Vždyť lidé, kteří pomáhají sluchově postiženým, ani mezi pravé tlumočníky moc nepatří. A to Neslyšící s velkým N? To bude asi chyba.
Nic z toho, co je v předchozím odstavci napsáno, není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Začněme však od začátku.
V ČR vám téměř každý řekne, že neslyšící používají znakovou řeč. Je to však správný termín? Vezměme si na pomoc zákon č. 158/1992 Sb. – Zákon o znakové řeči:
* Znaková řeč - Znakovou řečí se pro účely tohoto zákona rozumí český znakový jazyk a znakovaná čeština.
* Český znakový jazyk – Český znakový jazyk je základním dorozumívacím jazykem neslyšících v České republice. Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr a je ustálen po stránce lexikální i gramatické.
* Znakovaná čeština - Znakovaná čeština je umělý jazykový systém, který usnadňuje dorozumívání mezi slyšícími a neslyšícími. Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka.
Jak je tedy vidět, není možné, aby někdo používal znakovou řeč (ZŘ), protože jako taková neexistuje. Používat je možné pouze český znakový jazyk (ČZJ), nebo znakovanou češtinu (ZČ). Co tedy používají neslyšící? (Nebo Neslyšící?)
* neslyšící – tímto termínem jsou obecně označováni lidé, kteří neslyší. Nerozlišuje se, jaký způsob komunikace preferují. Setkáváme se i s označením sluchově postižení. Tento termín je však obecnější, jsou tak označováni všichni s nějakou sluchovou vadou.
* Neslyšící – tento termín je užíván v souvislosti s neslyšícími lidmi, kteří jako svůj primární prostředek komunikace používají ČZJ a jsou členy kulturní a jazykové menšiny Neslyšících. Sami Neslyšící se za jakkoliv postižené nepovažují. Takto jsou Neslyšící chápáni i z hlediska lingvistického.
A jak je to s tlumočníky? V souvislosti s předchozími termíny se opět dostáváme do terminologických problémů.
* ZŘ - Při použití tohoto termínu o tlumočení nehovoříme. Je nutné specifikovat, zda je při produkci používán ČZJ, nebo ZČ. Dalo by se říci, že tlumočníci znakové řeči neexistují.
* ČZJ - V kontextu tohoto termínu hovoříme o tlumočení (interpreting). Tlumočením se rozumí jednoznačný převod smyslu sdělení z výchozího jazyka do jazyka cílového. Při tomto převodu musí být respektována odlišnost obou jazyků a také odlišnost kultury Neslyšících a kultury slyšících. Je velmi důležité tlumočit věrně způsob vyjádření, neměnit význam ani obsah sdělení. Osoba provádějící tlumočení se nazývá tlumočník (interpreter).
* ZČ - V kontextu ZČ nehovoříme o tlumočení (interpreting). Jedná se o činnost, pro kterou je anglický ustálený termín transliterating, tj. jakýsi přepis či “zviditelňování” českého jazyka . V českém jazyce není zatím pro tento termín ustálený ekvivalent. Při tomto “zviditelňování” nedochází k respektování odlišnosti obou jazyků, ani kultury Neslyšících a slyšících. Z pohledu uživatele znakového jazyka je změněn jak způsob vyjádření, tak i význam a obsah sdělení. Tento způsob komunikace je vhodný pro osoby, které nepreferují jazyk znakový, ale jazyk český. Osoba provádějící výše zmiňovanou činnost je mylně a nevhodně nazývána tlumočníkem (interpreter). V anglickém jazyce je pro tuto osobu ustálený termín transliterator.
V ČR nejsou výše zmiňované způsoby tlumočení a “zviditelňování” od sebe většinou oddělovány. Tímto způsobem však mnoho tlumočníků nerespektuje právo Neslyšících na znakový jazyk. Většinou se můžeme setkat s tím, že tlumočníci nějakým způsobem používající znaky se označují za tlumočníky znakové řeči. Už toto samo o sobě svědčí o úrovni jejich kvality. Pro ilustraci ještě jeden fakt – ani to, co vidíte v televizi, nemá bohužel s ČZJ většinou moc společného. O nápravu této situace se v současné době snaží pouze Česká komora tlumočníků znakového jazyka (ČKTZJ). Intenzivně prosazuje kroky směřující k nápravě této situace tak, aby došlo k jejímu zpřehlednění, věci se nazývaly pravými jmény a právo Neslyšících na vlastní jazyk mohlo být naplněno.
Výše popsaný stav je i důsledkem toho, že v ČR neexistuje ucelený vzdělávací program pro tlumočníky znakového jazyka. Naprostá většina osob zabývajících se problematikou výuky “tlumočníků ZJ” zaměňuje znalosti z oblasti lingvistiky a translatologie za znalost jednotlivých znaků (zájemci o tlumočení se tedy nevyučují ani ČZJ, ale pouze jakousi formu ZČ). ČKTZJ pracuje, spolu se zahraničními kolegy, na uceleném vzdělávacím programu pro budoucí tlumočníky, aby jim bylo umožněno dosáhnout úrovně vzdělání nutné pro započetí činnosti profesionálního tlumočníka znakového jazyka.
Profesionální tlumočení znakového jazyka je činnost naprosto srovnatelná s tlumočením jazyků mluvených. Vzhledem k charakteru znakového jazyka (je simultánní, na rozdíl od jazyků mluvených – lineárních) se dokonce mnohdy setkáváme se situacemi, které se při tlumočení mluvených jazyků nevyskytují. Ale o tom opět někdy příště.
Připojte se! 