Ptá se neslyšící: „Jsem neslyšící a nedávno jsem se zúčastnil jedné akce, kterou pořádala nejmenovaná organizace zaměřená na neslyšící. Když pominu celkově špatnou organizaci, nejhorší pro mě bylo to, že jsem se nedozvěděl skoro nic! Zápory:
- tlumočnice měla na sobě světlé oblečení,
- po skončení „laser show" - součástí byl kouř - si tlumočnice stoupla na místo, kde zůstal kouř a tlumočila,
- během tlumočení zapomněla tlumočit a zapovídala se s neslyšícím, který se ji „vtipně" na něco ptal.
Jak příště takovou situaci řešit, kdyby se opakovala? Co s takovým tlumočníkem? Chci se zeptat, měl jsem právo protestovat? Kde se stala chyba? Děkuji."
Odpovídá Naďa Dingová: Jsem velmi potěšena, že se potvrzuje to, co si již delší dobu myslím: samotní neslyšící mají už přesnou představu o tom, jaký by měl být kvalitní tlumočník a jaké nároky by na tlumočníka a na proces tlumočení měl uživatel tlumočnické služby mít.
Většinou neslyšící umí velmi přesně vyjádřit, co se jim nelíbí a co je pro ně problémem. V tento moment je ale důležité, aby se jejich názor dostal ktěm správným lidem.
Doporučení:
Neslyšící by měl všechno říci především přímo tlumočníkovi. V soukromí, slušně, bez emocí. Každý tlumočník bude vděčný za takovou zpětnou vazbu a já jsem přesvědčena, že když bude vědět, co konkrétně udělal špatně, tak příště se bude snažit tyto chyby odstranit.
O problémech neslyšících by měl vědět organizátor akce. Pokud se to nedozví, bude si myslet, že všechno bylo v pořádku, a bude stále dělat stejné chyby. Myslím, že neslyšící jsou silné osobnosti, které dokáží říci, jak by si přáli, aby tlumočnická služba pro ně vypadala. Je důležité, aby to říkali při každé potřebné příležitosti.
Ptá se neslyšící: Situace: tlumočení u soudu. Rozvádějí se neslyšící manželé. K soudnímu tlumočení je přizván tlumočník, který je blízkým rodinným známým obou manželů. Oba souhlasí s tím, aby při jednán tlumočil, a tlumočník toto tlumočení přijal. Dotaz: Je vhodné, aby tlumočník toto tlumočení přijal?
Naďa Dingová: Na tuto otázku si odpovíme nejdříve z pohledu samotného zákona: Zákon (č. 36/1967 Sb., v platném znění) se totiž v tomto ohledu vyjadřuje zcela jasně: v případě dobrého rodinného známého účastníků je tlumočník podle § 11 odst. 1 jednoznačně osobou, u které lze mít pochybnosti o nepodjatosti. Měl by tedy postupovat podle § 11 odst. 2 a oznámit to. Podle mého názoru je to důležité i do budoucna, kdyby později z tohoto důvodu někdo chtěl rozhodnutí přijaté v řízení, během něhož tlumočil, zpochybnit.
§11
(1) Znalec (tlumočník) nesmí podat posudek (provést tlumočnický úkon), jestliže lze mít pro jeho poměr kvěci, korgánům provádějícím řízení, kúčastníkům nebo kjejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti.
Z etického hlediska je pak také jednoznačné, že by tlumočník neměl tlumočení přijmout. Přestože je více než pravděpodobné, že mezi klientem a třetí stranou nevznikne nebezpečí nedorozumění (tlumočník velmi dobře zná komunikační kód obou neslyšících klientů), hrozí velké riziko, že tlumočník nebude moci být nezaujatý. Byl by to spíše zázrak, kdyby to dokázal. I tlumočník je jen člověk. Ani profesionální tlumočník, který se maximálně ztotožňuje s etickým kodexem, nemůže po sobě jen tak nechat „spláchnout" tak nepříjemnou záležitost, jakou je rozvod známých nebo příslušníků rodiny. Do tlumočení by se navíc zcela jistě promítaly skutečnosti, které nebyly bezprostředně sděleny při jednání, avšak tlumočníkovi jsou známy. Ani to není pro samotnou tlumočnickou situaci žádoucí.
Tlumočníkovi lze jen doporučit, aby tlumočení pro rodinné příslušníky nebo pro známé nepřijímal, a to ani před soudem, ani u lékaře či úřadu.
Připojte se! 