Co když tlumočník porušuje mlčenlivost a vyčnívá nějaký typ tlumočení nad jiné?

Ptá se neslyšící

Zjistil jsem, že jeden tlumočník, který působí v Ústí nad labem, nedodržuje mlčenlivost. Prozrazuje výsledky tlumočených jednání, i o sobě jsem se leccos dozvěděl, a přitom to byla tajná věc, se kterou jsem se nikde nesvěřoval. Jsem na něj docela naštvaný, ale v Ústí je situace bohužel taková, že tamější neslyšící mu jaksi stále věří a objednávají si jej. Měl bych onoho tlumočníka nějak veřejně bojkotovat?

Odpovídá Radka Faltínová

Vaše situace je opravdu složitá. Když tlumočník nedodrží mlčenlivost, je to pro vás nejen nepříjemné, ale může Vás to poškodit.

Rada: neslyšící klient se proti chování tlumočníka může a musí bránit. Vím, že v některých regionech České republiky je málo tlumočníků a výběr je omezený

Návrh: přímo a osobně tlumočníkovi oznamte, že došlo k úniku informací z tlumočení. Zeptejte se ho, zda je prozradil on. Když bude tlumočník opakovaně nedodržovat mlčenlivost, tak můžete poslat stížnost organizaci, do které tlumočník patří.

Př.: Kdyby byl tlumočník např. placený organizací ASNEP (Centrum zprostředkování tlumočníků pro neslyšící), můžete poslat stížnost tam. Počítejte ale s tím, že tlumočník se o Vaší stížnosti dozví. Potom už spolu zřejmě nebudete mít dobrý vztah a asi dále nebudete využívat jeho služeb. Pokud je tlumočník členem nějaké profesní organizace tlumočníků, může být opakované nedodržení mlčenlivosti důvodem k jeho vyloučení z této organizace či ke ztrátě práce a respektu jeho kolegů. Pokud máte více tlumočníků na výběr, je stížnost určitě dobrá možnost a máte na ni právo.

Co myslíte tím „veřejně bojkotovat?“ Pokud tím myslíte to, že pošlete stížnost do časopisu pro neslyšící atd., tak není jisté, že Vám budou čtenáři časopisu věřit a že přestanou tlumočníka objednávat.

Uvědomte si, že práce tlumočníka je velmi náročná. Představte si, že chodíte do práce a nesmíte nikomu říct, kde jste pracovali, co jste dělali, co se stalo nového ani další informace. Nicméně tlumočník mlčenlivost prostě dodržovat musí.

Doporučení: Komunita neslyšících v České republice je poměrně malá a informace se v ní šíří rychle. Někdy se stane, že se rozšíří choulostivá informace, i když tlumočník nic neprozradil – ale informace přišla z jiné strany. Proto pozor na rychlé soudy a zbytečné hádky. Předem si ověřte, že to byl opravdu tlumočník, kdo soukromou informaci prozradil.

Neslyšící si objednávají stále stejného tlumočníka s tím, že přece tlumočí také u soudu, a je proto nejlepší.
dotaz: Je nějaký typ tlumočení, o němž lze prohlásit, že vyčnívá nad jiné?

Odpovídá Naďa Dingová

Velmi často slýcháme především od začínajících tlumočníků, že se svou tlumočnickou praxí začnou v nějakém „jednoduchém“ tlumočení např. u lékaře nebo na úřadě a potom teprve budou pokračovat v tlumočení „náročnějších“ situací např. na policii nebo u soudu. Když se nad tím zamyslíme, velmi rychle zjistíme, že nejsou žádná méně nebo více náročná tlumočení. Vždy se jedná o komunikaci mezi lidmi, která se týká osob samotných, a při nedokonalém tlumočení můžeme jako tlumočníci vyvolat konfikt nebo způsobit nedorozumění, které může mít velmi vážné ůsledky. A to podle typu tlumočení v nejrůznějších oblastech: na lidském zdraví, na fnanční situaci, na pověsti osob nebo v kontaktu se státními institucemi. Tlumočník by měl vstupovat do jakékoliv tlumočnické situace ve chvíli, kdy je na tlumočení odborně i prakticky připraven.

Pokud neslyšící uvádí, že tlumočník, který tlumočí u soudu, je podle něj nejlepší, není se čemu divit. Tlumočení je služba. My, když si zajišťujeme službu např. lektora, protože se chceme naučit dobře anglicky, jednou z prvních věcí, na kterou se ptáme, jsou odborné zkušenosti lektora nebo jeho doklady o vzdělání. V oblasti tlumočení je to náročnější v tom, že není žádné standardizované vzdělání, které tlumočník musí splňovat, aby byl oprávněn tlumočnickou praxi vykonávat. A tak, když soud jako státní instituce, která se těší velké vážnosti, jmenuje tlumočníka k soudnímu jednání, je to pro klienta v jeho očích hmatatelný punc kvality. Věřím, že to však funguje jen při sjednávání tlumočníka, kterého klient nezná. Brzy potom, co klient nasbírá první zkušenosti s novým tlumočníkem, zjistí, zda mu vybraný „soudní“ tlumočník vyhovuje či nikoliv, a potom tento doklad „vzdělání“ vystoupá nad všechna ostatní.

Žádné tlumočení nevyčnívá nad jiné. Všechny typy tlumočení jsou důležité pro určitou skupinu lidí v určité situaci. Jsou tlumočníci, kteří jsou pro své tlumočnické i osobnostní kvality výtečnými odborníky v oblasti komu-nitního tlumočení. Nejsou o nic míň než tlumočníci, kteří jsou zase výbornými tlumočníky v oblasti umění. Možná bychom si taky měli uvědomit, že není možné být univerzálním tlumočníkem. Zvlášť ne v době, kdy se otevírá tolik nových specifckých oblastí pro tlumočení a kdy se stále zvyšují nároky na kvalitu poskytované tlumočnické služby obecně.