Tlumočník má vážný úraz (nemoc) a je po něm již doživotně upoután na invalidní vozík. Dotaz: Může i nadále vykonávat plnohodnotně své povolání?
Odpovídá Helena Šebková
Jedná se o poměrně citlivou otázku, nicméně pokusím se na ni odpovědět co nejpříměji. Ano, myslím si, že tlumočník, který se po úrazu ocitl na invalidním vozíku, může i nadále vykonávat své povolání. Otázka však zní, zda plnohodnotně. Jeho handicap pro něj bude představovat velké omezení v šíři výkonu vlastní profese – nebude například moci vždy a za všech okolností tlumočit při komunitním tlumočení (u lékaře, na úřadě), a to kvůli prostorovým bariérám, nepředvídatelným okolnostem, možným potížím s dopravou (která u nás bohužel ještě zdaleka není úplně bezbariérová), pohybovým nárokům (například při zaškolování nového pracovníka v zaměstnání) apod. Nicméně nevidím problém v tom, aby tlumočník s pohybovým handicapem (v dolní polovině těla) po zvážení všech okolností, možných rizik a po zajištění vhodných podmínek, mohl tlumočit/překládat v jiných situacích – především tam, kde není zapotřebí být plně pohyblivý, nebo tam, kde není jeho handicap na překážku (např. při překladu z psaného českého textu do českého znakového jazyka, při překladu z českého znakového jazyka do českých titulků, tlumočení převážně z českého znakového jazyka do češtiny/angličtiny nebo tlumočení on-line).Dotaz: Jedna nezisková organizace pozvala neslyšícího, aby přednášel na jistém workshopu pro slyšící lidi. Neslyšící přednášející si chtěl zajistit tlumočníka. Učinil tak přes Centrum (CZTN), kde vysvětlil, že jako neslyšící má sice nárok na tlumočníka bezplatně, ale samotný organizátor – ona neziskovka – peníze nemá. Šlo o dobrovolnickou akci založenou jen na přednáškách. Centrum však tuto objednávku nepřijalo s tvrzením, že neziskovka sama musí tlumočníka prostě zaplatit. Jak, když ona neziskovka nevydělává žádné peníze a na onu akci nebyly vyděleny žádné fnanční prostředky (šlo o jednorázovou dobrovolnickou akci)? Je to správné? Jak postupovat? Děkuji.
Odpovídá Naďa Dingová
Ze strany Centra zprostředkování tlumočníků pro neslyšící (Centrum) se jedná o správný postup. Jedná se totiž o subjekt, který poskytuje služby pro individuální tlumočení, a v těch případech, ve kterých není poskytování tlumočnické služby řešeno jiným způsobem (soudy, policie, školství a organizace, které pracují s cílovou – nebo pro cílovou – skupinu neslyšících). Je to smutné, ale pokud akci pořádala organizace-neziskovka, pak je povinna řešit organizační a personální zajištění akce. Pokud neziskovka pořádala přednášku jako dobrovolnou akci a podařilo se ji domluvit se s neslyšícím přednášejícím také jako s dobrovolníkem, možná se mohla pokusit oslovit také tlumočníky jako jednotlivé poskytovatele tlumočnické služby. Zcela jistě by se i mezi nimi našel tlumočník, který by pro onu neziskovku tlumočil bez nároku na honorář a tímto způsobem přímo podpořil tak chvályhodnou akci. Neziskovka však nemůže očekávat, že tlumočníka proplatí Centrum. To má na poskytování služeb jasně stanovené podmínky (je možné se s nimi seznámit na www.asnep.cz), které zmíněná neziskovka na první pohled nesplňuje (přestože je objednávka realizována prostřednictvím neslyšící osoby, stale se jedná o akci neziskovky). Možná nám pomůže představit si celou situaci jako vymalování bytu kamarádovi. Někomu slíbím, že mu zadarmo vymaluju byt, protože to nutně potřebuje. Ale nemůžu čekat, že si pro splnění tohoto hezkého slibu můžu v libovolném obchodě vybrat jakékoliv barvy a bez zaplacení je použít na vymalování zmíněného bytu. I když je výsledek pomocí člověku, pravidlem je, že v obchodě se barvy platí. A také člověk, který chce zdarma udělat dobrý skutek a vymalovat byt třeba nemocnému člověku, tak barvy musí zaplatit. Věřím, že v příštích dotazech budeme moci mít pozitivnější odpověď.