Autor cyklu: Naďa Dingová, redaktorka Mirka Dámcová, host Radka Nováková
Redaktorka (R): Opět u nás ve studiu vítám slečnu Radku Novákovou, odborného asistenta oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filosofické Fakultě Univerzity Karlovy v Praze, místopředsedu organizace Pevnost - České centrum znakového jazyka. Dobrý den.
Radka Nováková (RN) (hlasem Nadi Dingové): Dobrý den
R: Slečno Nováková, dnes bychom se měly věnovat tématu "Tlumočníci". Ostatně podotýkám, že s námi opět ve studiu sedí také tlumočnice paní Naďa Dingová a my jsme si už povídali o tlumočnících a jejich postavení ve světě neslyšících v těch minulých dílech. Narazili jsme také na problémy, které souvisejí s kvalitou tlumočníků. Tak se chci zeptat, jak by vlastně měl vypadat tlumočník, který odpovídá představě neslyšících.Radka Nováková
RN: Hodně důležité je, aby každý tlumočník, který tedy se hlásí k této profesy, uměl používat čistý znakový jazyk. To je ten jazyk, kterým mezi sebou komunikují neslyšící. To je velmi důležité. Potom, samozřejmě už je jiná věc, kdy se musí přizpůsobovat jednotlivým uživatelům, buď znakového jazyka, nebo jiných systémů komunikace. Ale každý by měl umět znakový jazyk v té nejčistší formě. To znamená v té formě, kterou mezi sebou komunikují neslyšící. Když ji nezná, měl by se účastnit různých seminářů, kurzů a vzdělávacích přednášek, na kterých tuto kompetenci by si měl neustále zvyšovat.
R: Znalost znakového jazyka je tedy v podstatě samozřejmostí. A jak by se měl tlumočník chovat?RN: No, měl by se chovat hlavně jako normální člověk, který vlastně vnímá neslyšícího také, jako normálního člověka. Neměl by se nad neslyšícího nějakým způsobem povyšovat, neměl by nějakým způsobem se k němu chovat jako k někomu, kdo je na té úrovni mnohem níže. Měl by brát především tu práci jako svojí profesi. Měl by dodržovat etický kodex tlumočníka - to je vlastně také taková vlastně samozřejmost.
R: A jak by měl vnímat tento etický kodex tlumočníka?RN: Důležité je, aby tlumočník vnímal etický kodex jako nějaký zákon. To znamená, že jsou body etického kodexu, které jsou neoddiskutovatelné pro tlumočníka - a to je především bod mlčenlivosti. Neměl by tlumočník jinde, než v tlumočnické situaci hovořit co kde tlumočil, komu, kde tlumočil. Neměl by také přistupovat k etickému kodexu jako k nějakému dokumentu, který používá podle toho, jak se mu zrovna chce, nebo nechce. To používání etického kodexu, by mělo být pro něj závazné.
R: A mimochodem, jak é by měl mít vzdělání tlumočník? Trošku jsme to už nastínili, ale přeci jen ještě podrobněji.RN: Měl by mít minimálně středoškolské vzdělání. Samozřejmě ideální je, když máme tlumočníka vysokoškoláka, tlumočníka který absolvoval vysokou školu a ještě má vystudovanou specializaci tlumočnickou. To je totiž jediná forma tlumočnického vzdělání, které u nás je možné získat.
R: A jaký by měl mít tlumočník vztah ke komunitě Neslyšících?RN: No, je pravda, že tlumočník profesionál, by se měl účastnit života komunity Neslyšících. Měl by vědět, co se právě odehrává v komunitě Neslyšících. Měl by se účastnit různých společenských akcí. V momentě, kdy tlumočník vlastně půjde tlumočit, zavře se někam daleko od komunity neslyšících, tím ten kontakt se naruší, v tom momentě se naruší i jeho kvalita práce. Nemůže tlumočit něco, čemu nerozumí. To je velmi důležité si uvědomit.
R: A shoduje se představa všech neslyšících o tom nej nej tlumočníkovi? (se smíchem)RN: No, to určitě ne, to je pravda, že to co jsem vám tady říkala, to něj nějaká moje představa. Také je velmi důležité to, o jakého neslyšícího jde. V případě že jde o příslušníka té starší generace, který vyrůstal za doby, kdy tlumočníci profesionálové nebyli k dispozici, kdy ti neslyšící znali jenom jakousi profesy tlumočníka - sociálního pracovníka, tak ti svojí představu asi mají jinou, než mají mladí neslyšící, kteří už měli možnost spolupracovat s tlumočníky profesionály. A kteří už ví, že v tomto případě nelze od tlumočníka očekávat nějakou sociální pomoc a samozřejmě těmto mladým tato situace začíná vyhovovat, protože vždycky jednají sami za sebe, jsou si vědomí toho, že jsou plnohodnotnými členy společnosti. Že to, jak se rozhodnou, je jejich věc a nemůžou a nechtějí ani očekávat od tlumočníka, že to jejich rozhodnutí oni budou ovlivňovat. Takže ty názory se samozřejmě liší.
R: Já bych ještě měla asi tady podotknout, že pokud vím, tak vy jste z rodiny neslyšících. I vaši rodiče jsou neslyšící. Je to tak?RN: Je to pravda, ano, je to tak. Mám neslyšící rodiče.
R: A relativně už jste odpověděla v předešlé odpovědi že pravděpodobně představa vašich rodičů a představa vaše o tom nej nej tlumočníkovi se tak úplně neshoduje.RN: Je to pravda. Moji rodiče žili v době, kdy neexistovalo žádné Centrum tlumočníků, což je výsada, kterou si můžeme užívat v současné době. Kdy vlastně když potřebovali do nějaké situace přizvat tlumočníka, tak si pozvali nějakého kamaráda, který nějakým způsobem jim pomohl se domluvit se slyšícím člověkem. Dneska máme k dispozici Centrum tlumočníků, kde můžeme si tedy objednat tlumočníka profesionála, který přijde do té situace a odejde. Chová se podle etického kodexu a nějakým způsobem vystupuje. To je pro mé rodiče jako příslušníky starší generace novinka, se kterou se teprve seznamují a potřebují prostě chvilku času na to, aby to strávili.
R: A ještě na závěr otázka, co je pro vás asi ze všeho nejdůležitější předpoklad pro naprosto kvalitní naplňování profese tlumočníka?RN: Takže tou základní podmínkou je, aby měli talent pro znakový jazyk. To také nemá každý člověk, který by třeba jednou tu profesi tlumočníka chtěl. Opravdu ten talent je velmi důležitý a znám spoustu lidí, kteří jsou velmi zdatní na různé cizí jazyky, na různé mluvené cizí jazyky a tak rozhodnou, že tu škálu jazyků rozšíří ještě o znakový jazyk. A narazí, protože to je úplně jiný jazyk, který jim většinou nejde, protože prostě talent pro vizuálně pohybový jazyk zrovna tito lidé nemají.
R: A dá se nějak specifikovat jak se dá třeba ten talent odhadnout? Jestli už někdo vykazuje určitě rysy, třeba že by k tomu mohl mít předpoklady a nebo se to vůbec nedá odhadnout?RN: Jo já si myslím že se to dá poznat, v momentě kdy se obrátíte na rodilého mluvčího a řeknete "Hele podívej se tady na toho člověka, ten by jednou chtěl pracovat jako tlumočník, co si o něm myslíš?" Tak on většinou řekne "Jo on je otevřený té komunikaci, nemá zábrany, je pohybově zdatný, je citlivý, dokáže se napojit na toho neslyšícího člověka. Tenhle člověk by mohl být dobrým tlumočníkem". Na to často narážíme v naší organizaci Pevnost - České centrum znakového jazyka, kde o tom vlastně mezi lektory znakového jazyka velmi často diskutujeme.
R: A závěrečná otázka, může se tedy se studiem znakového začít v jakémkoli věku? Ten kdo by se případně chtěl stát tlumočníkem?RN: No já myslím že ten věk je vlastně skoro jedno. Mi nemáme žádnou hranici, věkovou, od které bychom řekli "To je nejpozdější věk, kdy se z vás ještě může stát tlumočník" Já myslím že hodně záleží na těch osobních předpokladech než na věku, těch jednotlivých zájemců.
R: Tak já vám moc děkuju i za tuto závěrečnou odpověď, děkuji že jste si udělala opět na nás čas a přišla do studia, loučím se tedy se slečnou Radkou Novákovou, odborným asistentem oboru ČNES na FF UK v Praze, místo předsedou organizace Pevnost - ČCZJ. Děkuju a na shledanouRN: Děkuju a na shledanou.
Tento cyklus vznikl za podpory ministerstva zdravotnictví ČR, v rámci plnění usnesení vlády číslo 256 ze 14. dubna 1998, tedy plnění Národního plánu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením.
seznam všech dílů slyšitelného ticha najdete na stránce http://ruce.cz/slysitelne-ticho