Tlumočníci jsou zárukou úspěšné komunikace

Soutěž Miss Deaf World se koná pravidelně od roku 2000 v Praze, tradičně v měsíci červenci. Až dosud byl spoluorganizátorem soutěže Svaz neslyšících a nedoslýchavých (dále jen Svaz). Letošní, v pořadí již sedmý, ročník organizovala jen agentura Czech models management, s. r. o.

Kolem spolupráce a organizování vzniklo tolik pomluv a obviňování. Každý, kdo měl se soutěží co do činění, měl svůj názor. Někdo byl otevřený a kritický, další opatrně volil slova, jiný zase byl naštvaný. Našli se i ti, kteří sice kritizovali, ale jako celek se jim soutěž zdála být v pořádku. Chtěla jsem najít a ukázat všem pravdu, protože věřím, že nejsem jediná, kterou zajímá, jak vlastně vše začalo a jak to vše nakonec dopadlo. Jak se mi to povedlo, posuďte, milí čtenáři, sami.

První, koho jsem v této souvislosti kontaktovala, byli tlumočníci, protože jsem slyšela věty: „Tlumočníci si řekli o nehorázné peníze.“ „To je ale drzost, tímto způsobem vydírat neslyšící!“ Proto jsem jim dala prostor.

Na úvod rozhovoru s tlumočníky bych chtěla jen dodat, že na této akci se mělo svým tlumočením podílet celkem 6 tlumočníků, slyšících i neslyšících. Ti se měli postarat o kvalitní komunikaci mezi slyšícími a neslyšícími aktéry. Nicméně dva dny před konáním akce tito tlumočníci odstoupili.

A mezi “neslyšícími tamtamy“ se říká, že to bylo hlavně kvůli tomu, že nedostali tolik peněz, kolik požadovali. Poprosila jsem proto Petra Vysučka (dále jen PV) – tlumočníka do mezinárodního znakového systému (MZS) a Farah Bunniovou (dále jen FB) – tlumočnici do českého znakového jazyka (ČZJ), aby popsali, jak to zažili oni.

Mezi veřejností se rozkřiklo, že všichni, kdo se podílí na akci Miss neslyšících světa, pracují dobrovolně. Jen tlumočníci znakového jazyka si řekli o nehorázné peníze. Mohli byste k tomu něco říci?

FB: Netroufala bych si tvrdit, že všichni na Miss Deaf World pracovali bez honoráře. Samozřejmě na akci asi pracovali i dobrovolníci, kteří vypomáhali s různými věcmi nebo věnovali část svého „know-how“ (know-how = soubor poznatků, znalostí; pozn. M. N.). Tlumočníci ale nemohou věnovat tři týdny svého času a náročné tlumočnické práce jako „dobrovolnický dar“. Tlumočení je jejich povolání, nejedná se o pomáhání studentů na praxi nebo o volnočasovou aktivitu. Navíc, tlumočníci nejsou jen na výpomoc, tlumočníci by měli být zárukou úspěšné komunikace mezi všemi zúčastněnými. Kdo jiný než právě tlumočník-profesionál by měl dostat honorář? Pokud by se jednalo o tlumočníky do cizích mluvených jazyků, bylo by samozřejmé, že dostanou za svou práci zaplaceno. Myslím si, že finanční částka těchto tlumočníků by byla určitě mnohem vyšší než finanční odměna, o kterou požádali tlumočníci na Miss Deaf World. Jsem si jistá, že honoráře pro tlumočníky na Miss Deaf World tvořily jen malou část celkového rozpočtu.

PV: Tyto pomluvy mě opravdu hodně mrzí. Objednal si mě pan Zouzalík, a to dokonce s dostatečným předstihem, půl roku předem. Domluvili jsme se na podmínkách a ceně. A nezajímalo mě, zda někdo bude nebo nebude pracovat zdarma.

Objednali si mě jako profesionálního tlumočníka do mezinárodního znakového systému, na podmínkách jsme se domluvili, a nikdo se mě neptal, zda bych pracoval dobrovolně.

Teď mě napadá, opravdu si myslíš, že pro agenturu Czech models pracovali všichni dobrovolně? Například hlavní organizátor, pan Uhlíř? Tomu opravdu nevěřím. Nemyslím to však nijak zle. Je přeci běžné, aby každý dostal za svou práci peníze, to je přece v pořádku.

Kdyby se vás někdo ptal, zda byste tlumočili zadarmo, šli byste do toho?

FB: Samozřejmě, přijmout tlumočení zadarmo na různých akcích, kde je to potřeba, nebo v nějaké krizové situaci, není pro mě problém. Tlumočení zadarmo na akci jako je Miss Deaf World bych nepřijala.

PV: Ano, uvažoval bych o tom. Ale potíž je, že se mě na to nikdo neptal. Mou hlavní profesí není tlumočník MZS, a proto nevím, za jakých podmínek pracují profesionální kolegové (tlumočníci). V první objednávce nebyla žádná zmínka o tom, že bych měl dělat něco dobrovolně. A kdyby byla, určitě bychom se nějak domluvili.

Asi bychom měli jít postupně. Byli jste kontaktováni s předstihem. Jak pak pokračovala komunikace?

FB: Poprvé mě oslovil osobně Marek Zouzalík v březnu 2007. Sdělil mi základní informace – termín, svou představu o složení a fungování tlumočnického týmu, nabídku honoráře. Vzhledem k tomu, že jsem v té době ještě nevěděla, jaké budou mé plány na léto, domluvili jsme se, že se ozvu později. V květnu jsem odpověděla s tím, že jsem připravená přijmout tlumočení na dva týdny z celkových tří týdnů. Pak následovalo jednání s panem Zouzalíkem – nejprve ohledně potvrzení jeho objednávky mě jako tlumočníka, pak zaslání návrhu smlouvy, poté zaslání stanovisek k mým připomínkám ve smlouvě a nakonec podepsání smlouvy a zajištění nejnutnějších organizačních záležitostí, které vyplývaly ze smlouvy. Bohužel musím říci, že komunikace s panem Zouzalíkem značně vázla, jeho odpovědi měly několik dnů až týdnů zpoždění. Myslím, že ostatní tlumočníci v našem týmu na tom byli podobně. I když jsme se všichni snažili celou situaci co nejrychleji a nejlépe vyřešit, několik dnů před zahájením celé akce jsme se dozvěděli, že ani nejzákladnější podmínky pro naše tlumočení nebudou zajištěny. Proto jsem se stejně jako moji kolegové rozhodla tlumočení na této akci odmítnout.

PV: Spolupráce a domluva byla opravdu hrozná. Nebudu zacházet do detailů, ale stručně by se dalo říci, že jednání pana Zouzalíka bylo neseriózní.

Jaký jste měli nakonec pocit, když jste se spolu s kolegy rozhodli odstoupit?

FB: Byla jsem zklamaná jednáním s organizátory. Jsem ráda, že jsem tlumočení odmítla, protože jen takto můžeme postupně „naučit“ naše objednavatele, co vše je třeba zajistit pro profesionální tlumočení.

PV: No, musím se přiznat, byl jsem zklamaný, protože jsem se na tu práci těšil a kvůli ní jsem si půl roku předem rezervoval tři týdny, jen pro tuto akci. Měl jsem hodně starostí, jak vše zajistit, aby vše fungovalo, jak má. Snažil jsem se vše zařídit tak, aby nikde nevznikl problém. V práci jsem si musel nakonec vzít tři týdny dovolenou. Když jsem si toto vše pracně vyběhal a zařídil, zjistil jsem, že to bylo zbytečné. Má snaha přišla vniveč. Opravdu jsem byl zklamaný. Taky proto, že jsem se těšil, že získám praxi v tlumočení do MZS, kterou vykonávám v rámci CVP (CVP = Certifikačnívzdělávací program Komory; pozn. M. N.). Většinou si mě objednávají na jeden či dva dny. Toto byla pro mě velká příležitost.

A co tedy bylo hlavním důvodem, že jste odstoupili?

FB: Důvodem bylo oznámení, že se nesehnaly žádné peníze na naše honoráře a že s námi nebude podepsaná smlouva. Neměli jsme žádnou záruku, že budeme mít materiály potřebné pro tlumočení, že bude zajištěn dostatečný počet tlumočníků po celou dobu soutěže apod.

PV: Určitě neseriózní jednání. Slušné chování ze strany objednatele chybělo.

Kolik tlumočníků by mělo podle Tebe být, aby bylo zajištěno kvalitní tlumočení a aby se zároveň nezapomnělo na potřeby/ práva tlumočníka?

FB: Myslím, že na takto náročné akci by měli být čtyři slyšící tlumočníci do českého znakového jazyka a čtyři neslyšící tlumočníci do mezinárodního znakového systému.

Jak mluvíš o potřebách a právech tlumočníka, máš pravdu, určitě máme svá práva a své potřeby. Ale všechna tato práva a potřeby mají jen jeden cíl – zajištění kvalitního tlumočení pro neslyšící klienty. My, tlumočníci, si nevymýšlíme žádné požadavky „jen tak“. Každá profese má svá pravidla, která je potřeba dodržovat, aby se profese mohla vykonávat dobře. A my chceme právě tato pravidla dodržovat, abychom mohli odvést dobrou práci, která by se měla ve výsledku projevit v co nejlepším porozumění mezi slyšícími a neslyšícími. Takže ty naše potřeby a práva jsou vlastně také potřeby a práva neslyšících.

PV: Do MZS alespoň tři tlumočníci. Nevím, kolik přesně by bylo potřeba tlumočníků do ČZJ, protože nevím přesně, co bylo jejich pracovní náplní a jak dlouho měli tlumočit. Ale myslím si, že minimálně čtyři tlumočníci. Asi se divíte proč. Je to proto, že tlumočníci nemohou tlumočit v jednom kuse osm hodin, potřebují pauzy. Tlumočení je náročný psychický proces, proto i tlumočníci potřebují přestávky. A aby se nemusely dělat tak často přestávky, lze to nahradit tlumočníky, kteří se střídají. Jeden tlumočí, druhý kolega kontroluje a zajišťuje potřebnou „pomoc“ a třetí odpočívá. Tak by se měli tlumočníci střídat a záleží na jejich domluvě. Také je potřeba si uvědomit, kolik slečen z různých koutů přijelo. Bylo tu zastoupeno 25 různých zemí, a je potřeba myslet na to, aby opravdu všechna děvčata dostala plnohodnotné informace.

Toto vše, co jsem popsal, souvisí s technikou týmového tlumočení, které je mnohem náročnější, než se na první pohled zdá. A vždy je potřeba se pořádně s kolegy domluvit.

Slyšela jsem, že jste byli nakonec na akci Miss světa neslyšících osobně. Jak se vám tam líbilo?

FB: Ano, na této akci jsem byla osobně a musím říci, že bohužel vypadala velmi podobně jako Miss ČR asi před pěti lety, na které jsem se byla také podívat. Byla to akce určená hlavně slyšícím lidem, známým osobnostem a sponzorům. Nebyla to akce pro neslyšící. Viděla jsem jen velmi málo ze světa neslyšících, z jejich kultury. Dokonce jsem vnímala velký nezájem až ignorování neslyšících diváků ze strany pořadatelů, a to vždy, když slyšící moderátor mluvil nebo zpěvák zpíval k publiku bez přítomnosti tlumočníka. Neslyšící v sále už jsou na tyto situace zvyklí, proto vždy vyšli do předsálí a povídali si mezi sebou, než zpěvák dozpíval. Já si ale myslím, že toto není normální situace, a že by sami neslyšící měli proti tomu protestovat.

Z profesního hlediska jsem viděla na scéně dvě dívky, které tlumočily a poctivě se snažily odvést co nejlepší výkon. Bohužel očividně ani jedna z nich neměla s tlumočením zkušenosti a neznala Etický kodex tlumočníka, a to se podepsalo na výsledku.

PV: Ano, šel jsem tam z několika důvodů. Jednak jsem předtím nikdy na této akci v předchozích ročnících nebyl, a jednak protože přijelo hodně neslyšících přátel, které jsem chtěl vidět a na které jsem se těšil. A jak se mi to líbilo? Musím ještě podotknout, že předtím jsem o této akci hodně slyšel od svých kamarádů a známých. Často se shodli v tom, že tato akce bývá hrozná a popisovali mi, jak to vypadá. Musím jim teď dát za pravdu. Ba dokonce je to mnohem horší, než jsem si představoval.

Například zpěváci, kteří vystupovali bez tlumočníka. Mluví se o soutěži Miss světa neslyšících a neslyšící se na tyto akce těší. Jenže ve výsledku vypadají jako blbci, protože nerozumí.

Vůbec se nedivím, že se někteří neslyšící v průběhu soutěže šli bavit a občerstvit do předsálí a vrátili se až na vyhlašování výsledků. Pro slyšící veřejnost je toto chování absolutně nepřijatelné. Nemohou to pochopit, ale neuvědomují si, že bez tlumočení neslyšící opravdu nerozumí.

Nebo když moderátor Aleš Cibulka komunikoval s někým z porotců, například s panem starostou městské části Prahy, sponzorem nebo jinou V. I. P. osobou (V. I. P. = důležitá, slavná/známá osoba; pozn. M. N.), tak tlumočnice nezvládala překlad, protože nerozuměla. Bylo vidět, že se hlavou nakláněla blíže k mluvčímu, aby lépe slyšela. Byla to nedoslýchavá tlumočnice. Moderátorovy otázky a odpovědi dotázaných překládala do několika vět. Bylo vidět, že jako neslyšící nedostáváme plné a adekvátně přeložené informace.

Také na tlumočení bylo poznat, že tlumočnice se mezi sebou nedomluvily na technice tlumočení. Tlumočnice do ČZJ nepočkala, až tlumočnice do MZS dotlumočí, a tlumočila dál. Tlumočnice do MZS nevěděla „co dříve“, zda překládat či vnímat další informace. A tak hodně informací uteklo. Chyběla tam spolupráce a technika tlumočení, ta byla opravdu hrozná. Ještě bych měl nějaké připomínky, ale těmi se nemá cenu zabývat.

Dle vašich zkušeností jako diváka: Má tato soutěž nějaký smysl? Nebo řekněme cíl?

FB: Organizátoři tvrdí, že cílem této akce je pomoci handicapovaným dívkám zapojit se do společnosti. Já jsem ale viděla, že neslyšící dívky vystupovaly často na pódiu jako loutky, nebylo plně využito jejich talentů, přistupovalo se k nim jako k postiženým.

Nevím, jak jim toto může pomoci v jejich zapojení se do společnosti. Dalším cílem mohlo být to, že se o této akci dozvě dělo mnoho lidí, byla to výborná příležitost, jak informovat slyšící veřejnost. Bohužel ale celá akce nebyla ukázkou krásných a sebevědomých dívek, jejich jazyka a kultury, ale byla ukázkou „handicapovaných“, kterým bylo umožněno udělat něco podobného, jako dělají slyšící lidé. Tedy ani v osvětě nebyl dle mého cíl této akce naplněn. Smysl této akce pro komunitu Neslyšících ani pro slyšící veřejnost tedy nevidím.

PV: Ano, z pohledu diváka, teď nechme téma tlumočení stranou. Hned na první pohled mi bylo jasné, že je to organizováno slyšícími lidmi. Do všeho se promítala kultura slyšících: slyšící moderátor, slyšící zpěváci a účinkující, slyšící fotografové, slyšící zástupci v porotě. Proto se tu lehce nabízí otázka, komu je vlastně tato soutěž určena? Pokud slyšícímu publiku, pak je vše v pořádku. Ale nerozumím tomu, proč tato soutěž nese název Miss světa neslyšících. To opravdu nechápu. Nechci, aby to vyznělo tak, že neslyšící lidé se chtějí uzavřít do své komunity. To ne, ale důležité je si uvědomit, co je v názvu soutěže: Miss světa neslyšících. Proto by se měla propagovat kultura Neslyšících.

Nejsměšnější na tom všem mi přijde porota, která je sestavena ze slyšících zástupců a soutěžící missky jsou neslyšící. Jak slyšící mohou rozumět neslyšícím? Například neslyšící Kanaďanka měla krásný přednes poezie ve znakovém jazyce bez tlumočení do mluveného jazyka. Opravdu krásný, dle mého názoru nejpovedenější samostatné číslo. Ostatní děvčata tančila, křepčila. A slyšící porota? Komu asi tak mohla dát více bodů? Jak mohla vyhodnotit poezii ve ZJ, když jí nerozumí? Určitě dívce z Kanady dali málo bodů, je toto spravedlivé?

Co je největší slabinou této soutěže?

FB: To, že její organizátoři jsou slyšící lidé, kteří nevědí nic o komunitě Neslyšících. Pokud by chtěli organizátoři pro neslyšící dívky opravdu něco udělat, bylo by dobré zeptat se samotných neslyšících, co potřebují, a jak by taková soutěž měla vypadat. Jinak mohou dívky i celou komunitu spíše poškodit, než jim pomoci. Úplně ideální by samozřejmě bylo, pokud by tito organizátoři spolupracovali například se Světovou federací neslyšících nebo kdyby tuto soutěž pořádala pouze Světová federace neslyšících. Bylo by dobré, kdyby alespoň polovina všech organizátorů, tj. technického personálu, mluvčích, vystupujících, moderátorů, porotců apod. byli neslyšící lidé.

PV: Asi nudný program. Také mě zarazilo a přišlo mi to legrační, že hned u vchodu do sálu, kde se prodávaly vstupenky, byla kapela, nějaká lidová. Co z toho měli mít neslyšící, kteří neslyší hudbu? Proč nebyl objednán nějaký soubor neslyšících umělců? Vždyť v Čechách je několik souborů, které vystupují a měly by i zájem. Proč by se takto nemohly propagovat? Proč se nezviditelňuje kultura Neslyšících?

Abychom nehledali jen ty stinné stránky, mohli byste něco vyzdvihnout?

FB: Myslím, že přes všechna negativa byla tato akce zajímavou zkušeností pro mnoho neslyšících dívek. Měla jsem velkou radost z vítězství čínské neslyšící a z podpory, kterou měla v publiku.

Co se týká tlumočení, domnívám se, že je dobře, že bylo letos alespoň osloveno několik profesionálních tlumočníků. Plány celé akce vypadaly nějakou dobu velmi slibně a oproti minulým rokům se přeci jen podařilo několik zlepšení – jako např. zajištění velkých promítacích pláten, která zobrazovala veškeré dění na pódiu.

PV: (dlouho přemýšlí) Nic mě nenapadá. Opravdu ne, vůbec se mi soutěž nelíbila.

Kdybyste se dostali do podobné situace někdy v budoucnu, rozhodli byste se stejně?

FB: Ano, rozhodla bych se stejně. Dalšímu tlumočení na této akci se rozhodně nebráním, důležitý je zájem ze strany pořadatele – zájem o kvalitní tlumočení, zájem o komunitu Neslyšících. Musím říci, že kdyby se stejná situace opakovala někdy v budoucnu, budu ještě důrazněji trvat na nezbytných požadavcích pro práci tlumočníka, ale budu také vždy ochotná vše vysvětlit a dát organizátorům tolik informací, kolik jen mohu.

PV: Ano, kdyby byly stejné, hrozné podmínky, znovu bych to odmítl.

Co by se mělo především změnit?

FB: Přístup organizátorů k neslyšícím, jak jsem už řekla výše. Organizátoři by měli spolupracovat s komunitou neslyšících lidí nebo se organizování této akce vzdát.

PV: No, hodně věcí, jak jsem již výše nastínil. Změnit to tak, aby byla prezentována kultura Neslyšících. Porota sestavená z neslyšících zástupců (nebo částečně i ze slyšících zástupců, kteří však ovládají znakový jazyk!). Dále neslyšící moderátor, neslyšící účinkující, program typický pro neslyšící a taky kvalitní tlumočníci.

Chtěli byste něco říci na závěr?

FB: Myslím si, že tato akce může vyvolat diskuzi a diskuze může něco zlepšit. Zajímalo by mě, jak se dívají sami neslyšící lidé na soutěž Miss Deaf World.

PV: Na závěr bych rád dodal, toto není první kritika. Už se kritizovalo dost v předchozích letech (např. v časopise Gong), ale podmínky se nezměnily a ani nezlepšily. Pročpak? Proč se připomínky a kritika přehlíží? Proto si neustále kladu otázku, co je vlastně cílem této soutěže?

Nechci být hrubý ani zlý, ale na první pohled je jasné, že neslyšící jsou nehorázně využíváni. A nemyslím si to jenom já, stejný názor má více lidí.

Farah a Petře, děkuji za váš čas a názory.

---

honorář = domluvená, určitá částka peněz za vykonanou práci
nehorázné peníze = přehnaná suma peněz
neseriozní chování = neférové, nespolehlivé
chování (tomu člověku se pak už nedá věřit)
pracně zařizovat = složitě, zdlouhavě zařizovat
vniveč = marně, zbytečně