Náš dnešní článek o vzdělávání dětí s vadou sluchu bude trochu netradiční – budeme se věnovat zprávám o „převratné novince ve vzdělávání neslyšících“, které se v průběhu léta objevily v mnoha českých tištěných a elektronických médiích.
Studenti Vysokého učení technického v Brně Aleš Šťurala a Dominika Sedlaczková v květnu vyhráli České a slovenské finále soutěže mladých technologů Imagine Cup, které každoročně pořádá společnost Microsoft. Postoupili do mezinárodního finálesoutěže a v něm začátkem srpna v jihokorejském Soulu získali 7. až 12. místo. Téma letošního ročníku bylo Představte si svět, v němž technologie zpřístupňují vzdělání všem a mladí Češi uspěli s projektem Silent Books, což v češtině znamená Tiché knihy.
Ukázka č. 1
Program Silent Books na jedné straně umožňuje přepis textu do znakové řeči. (…) . Na druhé straně program slouží neslyšícím, kteří si na něm již hotové knihy a jiné texty mohou jednoduše přehrávat.
Na obrazovce se objeví animovaná postavička a celou knihu odznakuje. Je to stejné, jako když v televizi vysílají zprávy ve znakové řeči. Živý moderátor je však nahrazen počítačem. Silent Books pracuje na každém PC pod systémem Windows. Počítá se i s verzí pro Windows Mobile pro přenosná zařízení a mobilní telefony.
http://technet.idnes.cz/cesti-studenti..A070802_180441_software_kuz
Ukázka č. 2
Animovaná postavička znakuje zadaný text (knihu, skripta…). Neslyšící uživatel si může zapnout textové titulky, grafickyzvýraznitruce, zpomalit nebo zrychlit animaci, přeskakovat kapitoly atd.
http://www.gate2biotech.cz/cesky-program..nejlepsi-navrhy-sveta/
Na tuto novinku můžeme mít různé názory, koneckonců např. na http://www.neslysici.cz/diskuse/index.php?vr=11491 se na toto téma rozvinula zajímavá diskuse. My se ale dnes nebudeme zamýšlet nad tím, jestli je projekt Silent books pro vzdělávání dětí s vadou sluchu přínosem, nebo krokem zpět (ostatně, jak sám jeden z autorů upozorňuje „Bavit se o ostrém provozu je ještě trochu předčasné a pokud by již dnes měl někdo zájem, tak ho musím zklamat. Vývoj a zejména nasazení takovéto aplikace není jednoduché a zabere ještě nějaký čas.“ Křesťanová, L. Tiché knihy. Gong, 2007, č. 7-8, převzato z http://ruce.cz/clanky/253). My se dnes spíš zamyslíme nad tím, jak o Silent Books psali novináři a co o něm říká jeden z autorů Aleš Šťurala.
Znaková řeč, znakový jazyk, gesta a znaky
Hned v ukázce č. 1 (a pak č. 3, 4, 6, 8) nás pravděpodobně zarazí, že se v souvislosti se Silent Books nemluví o znakovém jazyce, respektive o českém znakovém jazyce, ale o znakové řeči. Podle Zákona č. 155/1998 Sb., o znakové řeči je česká znaková řeč zastřešující termín pro český znakový jazyk a znakovanou češtinu. Ve všech zprávách o Silent Books se mluví o neslyšících lidech (ne o lidech nedoslýchavých, ohluchlých, lidech s jinými vadami sluchu). A neslyšící lidé většinou používají český znakový jazyk, ne znakovanou češtinu.
Proč novináři (ale i samotný Aleš Šťurala) používají termín znaková řeč? Nevědí, jaký je mezi znakovým jazykem a znakovou řečí rozdíl? Nebo vědí, že text převedený z českých slov do znaků je znakovaná čeština, ne český znakový jazyk, a proto užívají onen zastřešující termín znaková řeč?
Ukázka č. 3
Silent Books na jedné straně umožňuje jednoduchou tvorbu animovaných gest znakové řeči a samotný překlad, na druhé straně slouží neslyšícím jako kniha nebo třeba učební skripta. http://www.gate2biotech.cz/cesky-program..navrhy-sveta/
V ukázce č. 3 se v souvislosti se znakovou řečí mluví o gestech. Jenže gesta (používáme je všichni – jako doprovod toho, co „říkáme“) a znaky znakového jazyka/znakované češtiny, to je něco zcela rozdílného. Silent Books umožňuje „tvorbu animovaných gest znakové řeči“, ale jak pracuje s mimikou? Přitom projev ve znakovém jazyce bez mimiky je často zcela nesrozumitelný.
Ukázka č. 4
Finální verze programu by měla obsahovat všechny znaky české znakové řeči, kterých je přibližně 5000. http://ruce.cz/clanky/253
Počítač sice umí na sebe navazovat znaky, ale umí počítač používat simultánní konstrukce, specifické znaky, klasifikátory, specifikátory tvaru a další typické prvky českého znakového jazyka? To vše jsou prvky, které v češtině nenajdeme a nejsou snadno přeložitelné stylem slovo – znak. Navíc i tzv. automatické překladače z jednoho psaného jazyka do druhého mají problémy s pořadím slov ve větě, s výběrem konkrétního významu překládaného slova (protože neplatí, že množina významů jednoho slova v jednom jazyce = množina významů jednoho slova v druhém jazyce), se stylovým zabarvením textu atd. Silent Books, který se snaží o překlad z psaného jazyka do jazyka vizuálně-motorického, tyto problémy nemá?
Ukázka č. 6
V programu Silent Books je možné převést do znakové řeči jakýkoliv text. Software je navíc univerzální a lze jej použít pro kteroukoliv z více než 120 znakových řečí na celém světě. http://www.gate2biotech.cz/cesky-program..navrhy-sveta/
Odkud jsou převzaty informace, že ve světě existuje více než 120 znakových řečí (znakových jazyků?) A jak si software poradí s rozdílnou gramatikou jednotlivých znakových řečí/jazyků?
První jazyk, který se neslyšící dítě od rodičů naučí, je znaková řeč.
Ukázka č. 7
Lidé, kteří již od narození neslyší, čtou psaný text jen s velkými obtížemi.
http://www.gate2biotech.cz/cesky-program..navrhy-sveta/
Proč by měl mít každý člověk, který od narození neslyší, potíže s čtením textu? Ano, jsou mnozí prelingválně neslyšící lidé, kteří s čtením opravdu mají problémy, ale jsou i prelingválně neslyšící lidé, kteří čtou bez problémů a rádi. Ti druzí měli většinou jen více štěstí, že se ve své výchově a vzdělávání setkali s přístupy, které jim vyhovovaly a byly pro ně přínosem.
Ukázka č. 8
„Přirozeným způsobem komunikace takto postižených lidí totiž není hlas a písmo, ale znaková řeč. První jazyk, který se od rodičů naučí, je právě znaková řeč,“ říká autor projektu Aleš Šturala.
http://www.gate2biotech.cz/cesky-program..navrhy-sveta/
Asi 90 % dětí s vadou sluchu má rodiče, kteří vadu sluchu nemají. Jak je pak možné, aby pro všechny prelingválně neslyšící děti platilo, že prvním jazykem, který se naučí od svých rodičů, je „znaková řeč“? I kdyby u všech prelingválně neslyšících dětí byla vada sluchu zjištěna ihned po narození (po ztrátě sluchu) a byla jim poskytnuta ta nejlepší péče, nelze přeci předpokládat, že všichni rodiče se rozhodnou používat v komunikaci s dítětem znakový jazyk (znakovou řeč?) a že se ho/ji naučí tak rychle, aby ho/ji se svým dítětem už od útlého dětství používali v „dokonale osvojené podobě“.
Ukázka č. 9
Jen v České republice žije přibližně 50 000 neslyšících lidí. Až 20 000 z nich neslyší již od narození.
http://technet.idnes.cz/cesti-studenti..A070802_180441_software_kuz
Odkud čerpali autoři tyto informace? Přesná čísla neexistují a o počtu lidí s vadou sluchu se lze jen dohadovat. Např. Hrubý (Hrubý, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu 1. díl. 2. vyd. Praha : FRPSP, Septima, 1999) uvádí, že v České republice sice žije zhruba 500 000 neslyšících a nedoslýchavých lidí, ale drtivou většinu z nich tvoří starší lidé se stařeckou nedoslýchavostí. Podle něj v ČR žije asi 15 000 prelingválně neslyšících a nedoslýchavých lidí, ale jen asi 7 600 lidí s prelingvální (počítáno do nástupu do školy) hluchotou nebo praktickou hluchotou. Vezmeme-li v úvahu, že určitě na každý z těchto necelých osmi tisíc lidí bude ve své komunikaci preferovat český znakový jazyk (znakovou řeč?) před psaním/čtením češtiny, můžeme odhadovat, že aktivních prelingválně neslyšících uživatelů českého znakového jazyka, pro které by byly informace v českém znakovém jazyce (znakové řeči?) přístupnější než informace v psané češtině, bude v ČR maximálně něco mezi pěti až sedmi tisíci. To ovšem samozřejmě nijak nesnižuje jejich nároky na výchovu a vzdělávání, v níž český znakový jazyk bude hrát minimálně stejně důležitou úlohu jako psaná čeština.
Poznámka na závěr
Dnes jsme v našem seriálu o školství chtěli upozornit na dvě věci. 1. Chtěli jsme čtenáře seznámit se zajímavou novinkou, která se týká lidí s vadou sluchu a českého znakového jazyka (znakované češtiny? české znakové řeči?). 2. Ale také jsme chtěli čtenáře vybídnout k zamyšlení nad termíny a fakty, které laická veřejnost v souvislosti s lidmi s vadou sluchu často – a často zcela mylně – používá. Myslíme si, že je velká škoda, že se takto vyjadřují novináři. Ještě horší pak asi je, když se takto vyjadřuje mladý nadějný vědec. S mylnými vstupními informacemi se mu bude další zlepšování programu Silent Books vymýšlet jen velmi těžko.
Připojte se! 