Situace: Tlumočení u dětského psychologa (který neovládá ZJ). Pětileté neslyšící dítě je objednáno k psychologovi. Půjdou tam s ním oba jeho neslyšící rodiče. Přizvaný slyšící tlumočník vyhodnotí situaci tak, že požádá o přizvání neslyšícího kolegy-tlumočníka. Rodiče s tím však nesouhlasí. Před neslyšícím tlumočníkem se stydí a mají obavy, že ven snáze uniknou citlivé informace.
Dotaz: Jak by měl slyšící tlumočník co nejvhodněji reagovat?
Odpovídá Naďa Dingová
Tato otázka je velmi citlivá. Tlumočení probíhá mezi lidmi. Nikdy neexistuje jedna jediná rada či doporučení, které vede k dokonalému výsledku. Tlumočník se vždy musí rychle zorientovat v situaci, v přáních a očekáváních konkrétních klientů.
K naší situaci. V komunitním typu tlumočení tlumočník nikdy nemůže rozhodnout o přizvání dalšího tlumočníka sám bez konzultace s osobami (resp. bez souhlasu osob), mezi kterými tlumočí. Týká se to jak slyšícího, tak neslyšícího tlumočnického kolegy. Neslyšící si objednal jednoho tlumočníka, kterému důvěřuje. S tím je srozuměn i slyšící klient. Přestože je pádný důvod požádat o přizvání dalšího tlumočníka, nemůže o tom rozhodnout objednaný tlumočník sám. Musí to pro-konzultovat se samotnými klienty. Přitom nesmíme zapomínat na to, že vždy tlumočíme mezi dvěma klienty (slyšícím a neslyšícím). Musíme tedy konzultovat s oběma. Se slyšícím většinou nebývá problém. Po vysvětlení záležitost obvykle přijme.
Neslyšící však žije v menšinové komunitě, a je tedy ve zcela jiné situaci. Vše se týká přímo jeho, jeho problémů, jeho chyb či nedostatků. Situace je pro něj choulostivá. Tady bych při konzultaci s ním navrhovala vysvětlit, jaké velké výhody přináší to, pokud v týmu funguje neslyšící tlumočnický kolega, jak moc to může ulehčit situaci jeho dítěte, které bude zcela jistě vstřícněji přijímat neslyšícího tlumočníka. Pokud však ani přes důkladné vysvětlení neslyšící klient nesouhlasí, tlumočník to musí respektovat.
Mnohokrát se stalo, že neslyšící nabídku přizvat neslyšícího tlumočníka odmítl. Pro nás tlumočníky z toho vyplývá jednak skuteč-
nost, že bychom měli více informovat o tlumočnických situacích, v nichž by neslyšící tlumočník mohl fungovat a v nichž by mohl být velkým přínosem, jednak to také představuje velký kus práce pro neslyšící kolegy, kteří musí neslyšící klienty přesvědčit o svých kvalitách a profesionalitě. Věříme, že v České republice bude mít neslyšící tlumočník v tlumočnických týmech stále pevnější místo.
Situace: Tlumočník tlumočí na akci, kterou zároveň spolupořádá. Dotaz: Je to v pořádku? Proč ano, proč ne?
Odpovídá Barbora Kosinová
Na tuto otázku není lehké odpovědět. Mnoho tlumočníků z kapacitních i odborných důvodů iniciuje a pořádá různé osvětové akce a následně na nich i tlumočí.
Samozřejmě záleží také na rozsahu pořádané akce. Pokud by vše probíhalo za ideálních podmínek, odpověď je: Ne, tlumočník by neměl akci pořádat a současně na ní tlumočit. Jako pořadatel je odpovědný za organizační záležitosti, má mnoho práce s managementem přednášejících, se zajištěním tlumočnického týmu, s vyplácením hostů a jinými administrativními úkony.
Slyšící i neslyšící klienti za touto osobou jako pořadatelem (nikoli jako tlumočníkem) chodí pro informace o průběhu akce. Není tedy vhodné, aby se tento člověk lusknutím prstů změnil v tlumočníka, který nic nezaři-zuje, a veškerou svou koncentraci věnoval jen tlumočení. Mentální kapacita tlumočníka nemůže být tak velká, aby tato dvě velká a těžká břemena bezchybně zvládl zároveň. Ve výsledku je tato osoba vyčerpaná mnohem více, než kdyby akci jen tlumočila, nebo jen organizačně zajišťovala. I výsledek práce (tlumočnické i organizační) bude horší, než kdyby tlumočník byl jen v jedné roli.
Variantou druhou, která je blízká našim podmínkám, je důsledná příprava akce v dostatečném předstihu a delegování řízení samotné akce v den vyvrcholení příprav se vším všudy na jinou osobu. Této osobě je nutné předat vše stoprocentně a s plnou důvěrou, aby se během akce tlumočník mohl věnovat už jen a jen tlumočení. To však dokáže jen málo z tlumočníků.
Připojte se! 