Tlumočník pánem situace?

V této zprávě budu informovat čtenáře o průběhu třídenního tlumočnického workshopu s názvem "Tlumočník pánem situace?", který na konci loňského roku pořádala Česká komora tlumočníků znakového jazyka. Odpověč na tuto otázku jsem získal nejen já, ale i ostatních 15 účastníků workshopu. Pro další vyprávění rozdělím přítomné osoby na tlumočníky a Neslyšící.

První den se dostavilo sedm tlumočníků. Nejprve jsme se navzájem představili a pomocí losování se rozdělili do třech pracovních skupin. Poté jsme zhlédli videoukázku (většina videonahrávek byla vytvořena pro účely tohoto workshopu). V první scénce si Neslyšící "vzal" tlumočníka a navštívil obchod s počítači, aby získal informace o počítači a některý si popřípadě i zakoupil. Ve skupině jsme tedy řešili, co se nám líbilo a nelíbilo na práci tlumočníka a jaký vhodnější postup bychom tlumočníkovi doporučili. Vše jsme zaznamenali na velký papír, který nám sloužil k prezentaci naší společné práce. Dále jsme se seznámili s připomínkami ostatních a jejich doporučeními. Debata probíhala v  českém znakovém jazyce. Na základě zmíněné scénky vznikly například tyto závěry obecnější povahy: Tlumočení mluveného slova nesmí mít přednost před projevem Neslyšícího. Tlumočník nerozhoduje o tom, co bude a nebude tlumočeno, neodděluje důležité od nedůležitého. Pokud má tlumočník možnost, musí být na tlumočení předem připraven, aby jeho tlumočení bylo co nejpřesnější.

Program druhého dne byl mnohem pestřejší. Přišli noví tlumočníci, kteří se začlenili do vytvořených skupin, a také pět Neslyšících, kteří vytvořili samostatnou skupinu. Během dne jsme se podívali na pět případových studií na videu. Znovu jsme ve skupinách hodnotili práci tlumočníka v situacích jako návštěva lékaře, sjednávání zájezdu s agentem cestovní kanceláře, objednávka služby v autoservisu a nebo společenská akce tlumočená do znakového jazyka (koncert a MISS). Všichni vyjádřili svůj názor. Někteří tlumočníci také výše zmíněné situace doplnili o své zkušenosti. Postřehy Neslyšících byly velmi důležité a často se lišily od pohledu tlumočníků. O některých otázkách jsme proto více diskutovali. Namátkou vyberu některé ze závěrů, které se týkají tlumočení u lékaře: Tlumočník nevkládá do tlumočení takové informace, které získal od Neslyšícího předem, například v čekárně před ordinací, ale počká na to, až bude Neslyšící UKAZOVAT. Tlumočník může Neslyšícímu během čekání upřesnit svou roli, sdělit mu, jak bude tlumočení v ordinaci probíhat (například kde bude tlumočník stát, že vše, co Neslyšící a slyšící řeknou, bude tlumočeno, atp.) Tedy: Neslyšící sám vyloží lékaři svůj zdravotní problém, i když tlumočníka již se svým zdravotním problémem před tím seznámil. Tlumočník do svých rukou nepřebírá od lékaře žádné materiály, které jsou určeny Neslyšícímu (ani recept do lékárny apod.).

Na workshopu byla přítomna také Vesta Sauterová, tlumočnice s dlouholetou praxí nejen v USA, ale i v některých evropských zemích. Její zkušenosti nám pomohly při řešení mnoha problémů spojených s tlumočením. Vesta Sauterová pracovala celý den se skupinou Neslyšících. Seznámila nás s tím, jak k problematice tlumočení znakového jazyka přistupují v USA, kde tato profese prošla již dlouholetým vývojem. Především zdůraznila současný pohled na tlumočníky, kteří vlastně odvádějí dvojí práci. Nejen že tlumočí dva jazyky, ale sbližují i kulturu slyšících s kulturou Neslyšících.

Třetí den Neslyšící vyjádřili svou představu o tom, jak by měly vypadat tlumočnické služby. Tyto představy jsou podstatné pro vylepšování  tlumočnických služeb. Jejich přání a požadavky vycházely z osobních zkušeností s tlumočníky a z naší společné práce na workshopu. Všechny postřehy z minulých dvou dní jsme společně znovu procházeli a uvažovali nad tím, zda jsou opravdu důležité. Tento výsledek bude moci posoudit i veřejnost, neboť Komora připravuje brožuru, která bude shrnovat závěry tohoto workshopu.

Akce byla dobře zorganizována a výborně promyšlena. Líbila se mi návaznost jednotlivých aktivit. Mnoho z nás se pozastavilo nad cenou tohoto workshopu. Je však jisté, že zkušenost se nedá vyjádřit penězi a organizátoři vyšli vstříc i těm, kteří by částku chtěli rozdělit do splátek.

Bylo mi jen líto, že účastníci workshopu, kteří přišli až druhý den, nebyli organizátory vyzváni k tomu, aby se představili ostatním. Také bych uvítal, kdyby organizátoři dříve zveřejnili programovou náplň workshopu a pro příště do programu zařadili i nějakou odpočinkovou činnost. Program druhého dne byl podle mého názoru příliš vyčerpávající, což se projevilo následující den únavou. Odpočinkový program by mohl posloužit také k tomu, aby se jednotliví účastníci lépe seznámili.

 Na závěr bych rád vyjádřil radost nad tím, že se akce tohoto druhu v ČR uskutečnila. Myslím, že tímto směrem by se měl dále ubírat vývoj tlumočnických služeb pro Neslyšící.