Znakový jazyk

 Tento článek má
   více stran:


  » Co je znakový jazyk
  » Lingvistika znakov�...
  » Historické změny ...
  » Kontakt s mluveným...
  » Gramatika znakovéh...
  » Znakosled - pořad�...
  » Resumé, poznámky ...

V této kapitole si představíme několik výzkumů gramatiky znakových jazyků. Mnoho z nich se věnuje především morfologii znakového Jazyka - na tu se zaměřovalo v minulosti nejvíce, v současné době se však do popředí zajmu dostává syntax znakových jazyků, o té budeme hovořit také.

Díky velkému množství chybných náhledů na znakový jazyk se můžeme setkávat s mnoha zavádějícími výklady gramatiky znakových jazyků. Pro ty, kteří věří tomu, že znakový jazyk je manuální representace mluveného jazyka, není důležité věnovat se výzkumu struktury ZJ. Ti, kteří se domnívají, že je ZJ pouze systémem ikonickým, mají tendenci vidět gramatiku znakování jako odraz "přírodní vizuální logiky". Stejně Jako v lexikologii ZJ, i v gramatické struktuře ZJ je jasně pozorovatelný vliv využívání vizuálního média.

Analýzy gramatiky ZJ jsou spjaty s tím, že ZJ nemá psanou podobu. Data ze ZJ jsou mnohdy reprezentovány (stejně jako v tomto pojednání) jako glosy českého jazyka. A to z jediného důvodu - je nutné, aby analýzy ZJ byly srozumitelné i těm, kteří neznají systém notace ZJ. Ale vyvstávají zde dva vážné problémy: 1. tento způsob vyvolává pocit, že mezi znaky ZJ a slovy z mluveného jazyka je vztah ekvivalentnost - ten ale často přítomen není; 2. mnohem vážnějším problémem je to, že nedochází k patřičnému záznamu simultánní povahy flexe znaků ZJ. Jak později uvidíme, znaky jsou velmi ohebnými jednotkami. Při užívání anglických glos můžeme využít řetězců anglických slov, které nám budou značit simultánní vyjádření morfému ZJ nebo můžeme používat jednoduše ekvivalentní spojení znak - anglické slovo (to bývá běžnější). Lineární povaha tohoto způsobu zápisu nám také nedovoluje zapsat nemanuální složky znaků, které jsou častými nositeli gramatických významů. Jedním z témat, které je přítomno ve všech výzkumech gramatik ZJ, je vztah mezi modalitou a gramatikou. Můžeme nahlížet na gramatiku mluveného jazyka jako na lineární uspořádání nelineárních významů. Kdežto na fungování gramatiky ZJ můžeme nahlížet jako na prostorové i lineární uspořádání nelineárních významů.

Morfologická typologie

ASL bylo popsáno podobně jako latina jako flexivní jazyk (Klima a Bellugi 1979). Deuchar ale argumentovala proti tomuto typologickému pojetí ASL tím, že v současné terminologii Comrieho (1981) - trojice typů jazyků: izolované, aglutinační, fusional (flexivní?) -- BSL a ASL by bylo lépe popisovat ZJ jako jazyk aglutinační (jako turečtinu) než jako jazyk fusional - flexivní (jako latinu). Argumentem pro toto pojetí je vztah jeden - jeden - jedna gramatická kategorie - jeden typ flexe. Na rozdíl od mluvených jazyků je flexe ZJ prováděna simultánně - vršením se na sebe: Procesy flexe jsou od sebe rozlišitelné výhradně rozdíly v globálním pohybu - ty způsobují změny u jinak neohebných znaků. Jeden flexivní proces způsobuje prudké prodloužení jinak "uvolněného, bez výrazného pohybu" znaku; jiný flexivní proces způsobuje průběžný hladký, uvolněný kruhový pohyb; jiný zase způsobuje natažený, opakovaný pohyb. Každý flexivní proces má své vlastní specifické vlastnosti rozsahu pohybu, se kterým pracuje. (Klima, Bellugi 1979).

Zařazení znakového jazyka do třídy jazyků typu aglutmačního vyžaduje ale další doplnění, pozměnění - o simultaneitu.

Vázané formy

V předcházejícím popisu znaků jsme hovořili především o znacích, jejichž forma je volná - není nijak vázána. Bilingvální znakující osoby umí vytvářet citátové podoby těchto znaků - když odpovídají na otázku "Jaký znak se používá pro slovo ...?". Některé znaky ale existují pouze v určité vázané formě.

Inkorporace negace

Výzkumy BSL, ASL a Francouzské znakového jazyka vypozorovaly proces^ kdy slovesa inkorporují do svého tvaru zápor a vytváří se tak vázáná forma znaku (Deuchar 1987). V ASL a PSL je to "kroutivý pohyb rukou směrem ven z místa, kde je znak artikulován" (Woodward, de Santis 1977); v BSL inkorporace negace představuje modifikaci kladné formy znaku, jež zahrnuje a otáčivý pohyb ruky směrem ven a změnu tvaru ruky ze zavřené ruky do otevřené ruky - pokud to je proveditelné. (Deuchar 1987)

Zde můžeme pozorovat úzký vztah mezi tím, u jakých znaků je negativní inkorporace možná a tím, u jakých slov v AJ je negativní inkorporace možná. To je zřejmě důsledek vlivu staré angličtiny na BSL.

Inkorporace číselné

Jisté znaky v BSL - jako např. YEARS-OLD, POUNDS, O'CLOCK, YEARS-AHEAD (dopředu), YEARS-PAST, DAYS-AHEAD, DAYS-PAST, WEEKS-AHEAD, WEEKS-PAST, WEEKS-DURATION (trvání) povinně inkorporují číslo do tvaru ruky znaku. Řetězce jako FIVE WEEKS-AHEAD nebo THREE YEARS-OLD se znakem FIVE, THREE ukázaným samostatně před spojením WEEK-AHEAD, YEARS-OLD) je spojení negramatické.

Wh-otázky v BSL mají následující formu: znaky, které jsou anglicky glosovány jako HOW-OLD, WHO, HOW-MANY,WHEN, WHERE mívají roztažené prsty a třepotavý pohyb - tento tvar ruky a pohyb je stejný jako u znaku MANY. Znak WHEN má např.stejné umístění jako znak DAYS-PAST, DAYS-AHEAD; znak HOW-OLD má stejné umístění jako znak YEARS-OLD a znak HOW-MANY má stejné umístnění jako základní číslovky. Tyto formy se mohou skládat ze stejných vázaných forem, proto zde hovoříme o inkorporaci čísla.

Pluralita

V BSL je mechanismus, který formuje plurál - opakování pohybu, opakování tvaru ruky a přidám makeru množství. S několika výjimkami se u většiny znaků vyjadřuje množné číslo jedním z těchto tří základních způsobů.

Opakování pohybu - v pluralizaci znaků prostřednictví opakování pohybu je nevýznamná rychlost pohybu (na rozdíl u inkorporací u sloves) a pohyb je opakován s nepatrným pozměněním umístění znaku (BOOK, CHILD, BUILDING, IDEA). Struktura jednotného čísla by mohla být vyjádřena jako MOVEMENT (+HOLD) a struktura množného čísla jak MOVEMENT + MOVEMENT (+HOLD).

Opakování tvaru ruky - v pluralizaci znaků prostřednictvím opakování tvaru ruky Jsou jednoruční znaky (v jednotném čísle) zmnožnění tak, že se při artikulaci znaku použijí obě ruce (AEROPLANE, CUP). To je možné tam, kde je možné k tomuto vyjádření přiřadit nějaký význam - to ale nebylo ještě řádně vyzkoumáno.

Přidání kvantifikátoru - některé znaky nelze zmnožnit opakování tvaru ruky, nebo pohybu. Pluralita těchto znaků - jmen (MAN, CAR, SHIRT) je vyjádřena přidáním kvantifikátoru MANY nebo určitého číselného vyjádření.

To, jakým postupem (z těchto tří možností) se znak modifikuje, není určeno jejich významem, ale řídí se to jejich původem a jejich formálními vlastnostmi. Znaky s opakováním pohybu v jejich citátové formě nemají tendenci vyjadřovat množné číslo opakování pohybu; znaky s přetrvávajícím kontaktem mezi rukou a částí těla se při vytváření množného čísla přesunou do neutrálního prostoru (jako se většina znaků během 100 let přesunula do neutrálního prostoru - vzniká mnoho plurálových tvarů znaků, které ještě nejsou formálními). Jména, která jsou formována odvozením od sloves také nemají vyjádřené množné číslo opakováním pohybu, i když jsou umístěny v neutrální prostoru.

Predikátové klasifikátory

Výzkumy některých znakových jazyků (Kyle, Woll 1985, McDonald 1983) vykazují systém predikátových klasifikátorů. Existují dohady o vhodností termínu "klasifikátor". Někteří preferují spíše termín "pro-forma". Jako některé mluvené jazyky (např. Navaho) i v ZJ je slovesný kořen pohybu a umístění založen na tvaru zúčastněného objektu spolu s afixy, které signalizují adverbiální, zájmenné a vidové informace. Navaho stejně jako slovesnými afixy a kořeny disponuje také velkým počtem "zmrazených - pevných" forem, které jsou součástí jmenného systému. Mc Donald (1983) se domnívá, že tvar ruky v ASL má funkci kořene a je používán k vyjádření pohybu a umístění dané třídy předmětů (viz tabulka 17 - str. 765).

Stejně jako formy, které jsou popsány termínem pohyb a umístění, je zde také druhá skupina forem, které souvisí s charakterem držení daného objektu - např. zde uvedeme některé formy "držení kompaktních nebo malých válcových objektů" -DAGGER (dýka), LAWN-MOWER (žací stroj na trávu); "držení slabých, plochých objektů" PAPER, CLOTH; "držení kulatých předmětů" (BALL, LID - poklička); "držení malých objektů" COIN -(mince) , FLOWER; "držení malých, úzkých objektů" PLUG -zátka, SWITCH - vypínač.

Vznik pevných forem, jako v jazyce Navaho, může produkovat abstraktní slovesa, jména či předložky. V ASL je forma znázorněná jako "držení kompaktních nebo malých válcových objektů" používána ve některých znacích - jako např. PRACTICE, MAKE, WORK. Je nemožné předvídat, jaké formy budou zmrazeny, začnou se používat jako pevné znaky. BSL " znak WITH byl odvozen od formy "držení slabých, plochých objektů"; v ASL - byl znak WITH odvozen od formy "držení kompaktních nebo malých válcových objektů". ASL znak FALL má vlastnosti - jednotlivosti, hladkosti a úzkosti -ale je užíván ve spojení se jmény, které tyto vlastnosti nemají jako např. APPLE. V BSL znak CHOOSE, který má vlastnosti - celistvosti, kruhový tvar, dvojrozměrnosti - může být užit se jmény tak různými jako jsou např. DRESS, FRUIT, BOX, atd.

Flexe role

Slovesa v BSL mohou být rozdělena do tří skupin: stálá, pevná slovesa, směrová slovesa, reversing (oboustranná) slovesa.

Pevná, stálá slovesa jsou charakteristická tím, že se nijak nemění - nemají žádnou. flexi pro sémantické role.

Směrová slovesa, aby změnila sémantickou roli, musí změnit cestu svého pohybu, ale orientace rukou zůstává nezměněná.

reversing (oboustranná) slovesa - povinně mění část svého pohybu - mění svou orientaci vzhledem k sémantické roli, kterou nesou.

U směrových a reversing (oboustranných) sloves - jejich směr pohybu je vyjádřením makeru v egocentrickém systému. Jinak řečeno, směr pohybu vyjadřuje první osobu. Když je první osoba agentem, směr pohybu je od ukazující osoby. Když je první osoba patient, pohyb má směr od ukazující osoby. Reversing (oboustranná) slovesa ještě navíc užívají k vyjádření sémantické role orientace. Bezpříznaková forma značí první) osobu jako agenta. Orientace rukou je směrem dozadu, když první osoba je patient. Počáteční a konečné body pohybu reversing (oboustranných) a směrových sloves jsou určeny stanovením bodů v prostoru, které odkazují k ostatním referentům. Tak např. reversing (oboustranné) sloveso LOOK ve větě jako "On se na mě dívá." se může pohybovat od bodu 3 směrem k bodu 1 (viz obrázek) - špičkami vztyčených prstů směrujících k bodu 1. Ve větě "Ty mě hlídáš." Se ruka pohybuje z bodu 2 do bodu 1, ale orientace zůstává nezměněna. Znak SUPERVISE (hlídat) je slovesem směrovým -ne reversing (oboustranným) slovesem. Ve větě "Ptám se tě." je sloveso ASK stále v citátové formě - zůstává tak jeho orientace i pohyb beze změny - role vyjadřuje zájmenně.

Vidová flexe

O inkorporace vidových afixů do makeru slovesného kořene jsme se stručně zmiňovali v předcházející kapitole. V této kapitole se budeme značením (marking) slovesného vidu a způsobu zabývat hlouběji. Dosavadní studie znakových jazyků poukazují na komplexní značení (marking) vidu a způsobu.

Značení aspektu může být gramatikalizováno - zahrnutím do slovesného kořene - jako řada podkategorií nedokonavého vidu - např. trvání, opakování. Dokonavý vid je v BSL více lexikalizován - je značený přidáním pomocného slovesa FINISH k hlavnímu slovesu (sloveso FINISH může také samo o sobě fungovat jako samostatné sloveso). Údaje Deucharové (1984) zahrnují věty jako I KILL ALL FINISH (Všechny jsem zabil -smutek), SUGAR PUT IN FINISH (Cukr Jsem si už dal), PERSON SAY YOU ALL READ FINISH (Řekl, aby jste všichni dočetli - noviny?). I když se v jejích příkladech neobjevil žádný případ současného výskytu slovesa FINISH a přítomného či budoucího odkazování, jiní výzkumníci ZJ našli příklady i bez použití minulosti - jako např. BUTTONS PUT-IN-A-ROW-FINISH (Knoflíky poskládal do řady.), DRAW-SMILE FINISH (Poté co dokreslil úsměv...) nebo MUST EGG BEAT FINISH (Musíte nejprve rozbít vejce ... - to potvrzuje její interpretaci slovesa FINISH jako vidově dokonavého makeru.

Tři hlavní kategorie morfologických procesů (Matthew 1974) - zdvojené opakování - redupplication, modifikace (pozměnění) - tyto dva jsou užívány mnohem častěji, rozšíření afixem - nevyskytuje se tak často jako ty dav předchozí. Bergman(ová) (1983) se zaměřil(a) na pět morfologických procesů ve švédském znakovém jazyce - rychlé zdvojené opakování - reduplication , pomalé zdvojené opakování- reduplication, počáteční zastavení, zdvojení a  počáteční pozastavení.

Ve figuře 39 (viz obrázek) je sloveso LOOK-AT ukázáno v nezměněné podobě - bez vlivu případné flexe a ve formách rychlého zdvojeného opakování - reduplikatíon a pomalého zdvojeného opakování - reduptikatíon. Tyto termíny poprvé pro ASL použil(a) Fisher(ová) (1973) a pro švédský znakový jazyk je poté použil(a) Bergman (1983). V BSL se nesetkáváme s podobným rozlišením aktuální rychlosti provádění znaku - slovesa, ale v jejich odlišných cyklických strukturách. Při pomalém zdvojeném opakování - reduplication se vyskytují mezi jednotlivými opakováními pauzy. Při rychlém zdvojeném opakování - reduplication pozorujeme vyrovnaný pohyb bez vnímaného cyklu přerušujících pauz.

První důležité pozorování a popsání slovesného vidu v ASL učinili Supalla a Newport (1978). Vypozorovali, že se zdvojené opakování - reduplication neobjevuje v citátové formě znaku - slovesa, ale až z m vycházející formě znaku.To ukazuje na to, že se zdvojené opakování - reduplication nepoužívá v citátové formě znaku, ale až ve formách z něho vycházejících. Např. v BSL citátová forma slovesa WALK obsahuje opakující se pohyb. Kdyby se tento pohyb jen jednoduše zdvojnásobil, měli bychom ve změněné formě pohyby čtyři. Místo toho se ale ve formě pohyb opakuje pouze třikrát - tzn. že se opakování přidá spíš k jednoduchému výchozímu pohybu než k pohybu opakujícímu se, jež se vyskytuje v citátové formě.

Významy pojené s pomalým zdvojeným opakování a s rychlým zdvojeným opakování se liší v závislosti na sémantice sloves. U "bodových, punctual" sloves (např. JUMB) rychlé zdvojené opakování značí pravidelnost nebo frekvenci akce; u sloves trvání (např. WAIT) značí rychlý zdvojený pohyb akci "zvyku" - habitual action; Pomalé zdvojené opakování značí u "bodových" sloves nepřetržitou - continual akci; pomalé zdvojené opakování značí u sloves trvání continuous souvislou, spojitou akci. Statická slovesa (např. ANGRY, INTERESTED) mohou být pozměněna pouze pomalým zdvojeným opakováním - to je chápáno jako zintenzívnění slovesa (VERY-ANGRY, REALLY-INTERESTED).

Kombinace různých vyjádření role a vidu prostřednictvím ohýbaní se může spojit do vizuálního komplexu, který můžeme vidět na obr. 40 - kde je užito dvou rukou a jejich orientace, jež indikují vzájemnost akce, a typ pohybu, který indikuje flexi - trvání.

Pronominatizace - užívání zájmen

Jak již bylo dříve poznamenáno, některá slovesa používají umístění v prostoru k tomu, aby se určily jednotlivé sémantické role. Umístění užívané těmito slovesy může být také využíván pro vyjádření zájmenné.

Osobní zájmena - první a druhá osoba má vždy deiktickou funkci; třetí a čtvrtá osoba může mít také funkci deiktickou nebo také funkci anaforickou (anaphoric). Anaforická zájmena mohou jen poskytnout lokalizaci podstatného jména - referenta v prostoru určeném pro ukazování zájmen. Podstatná jména ukazovaná v prostoru před tělem jsou přesunuta např. do prostou, kde se ukazuje zájmeno pro 3. osobu. Toto prostorové přemístění ukazování na místo referenta pokračuje do té doby, dokud se rozprava - její téma - nezmění. Použití anaforického odkázání se také vyžaduje v případech, kdy se chce znakující osoba opakované vyjádřit o již zmíněném referentovi - př. od Deucharové - TWO THRE FOUR HELP ME MARSHAL KNOW IT USED-TO IT Pomáhal ceremoniářovi s prvním, druhým i třetím veršem. Znal je, byl na to zvyklý -anaforické zájmeno HE odkazuje k někomu, kdo byl pojmenován již dříve v promluvě.

Ta samá osoba je subjektem slovesa KNOW a USED-TO, odkazující zájmeno HE může být vynecháno, jelikož odkazuje jen ke stejnému referentu. Zájmeno IT v  KNOW IT, atd. není vynecháno, jelikož to není součást stejného tématu.

U sloves, která se ohýbají v závislosti na roli participienta, se povinně nevyjadřuje subjekt ani subjektová zájmena; ve stálých, pasivních slovesech - kde nejsou viditelná zájmena z podoby pohybu - jsou zájmena normálně povinná. Když je objektem první osoba, může být zájmeno vynecháno. Na obrázku 41 vidíme výpověč ANSWER-YOU (Já ti odpovídám.) v kontrastu s výpovědí YOU-ANSWER-ME (Ty odpovídáš mě.). Absence zájmen byla již vidět u ohebných sloves na obr. 37.

Zacházení s anaforou, ohýbání v závislosti na participantovi, užití klasifikátorů a dosažitelnost dvou artikulujících je možné vidět na následujícím příkladu - Žena udeřila muže.- zde bude znak MAN artikulován levou rukou, poté bude následovat změna levé ruky do klasifikátoru pro muže, který umístíme do prostoru, jež je vyhrazen pro čtvrtou osobu. Levá ruka zůstává poté stále ve stejné poloze a stále je ve tvaru, který náleží klasifikátoru osoby (v průběhu ukazování celé výpovědi). Pravá ruka artikuluje znak WOMAN, poté se změní na klasifikátor osoby a umístí se do prostoru, jež je vyhrazen pro třetí osobu. Sloveso HIT - shodové sloveso - je poté artikulováno přičemž jeho pohyb směřuje po dráze od osoby třetí (od subjektu) k osobě čtvrté (k objektu). - zápis viz text