V následujícím článku přinášíme stručný popis dosavadních poznatků o tom, jakým způsobem jsou v mozku zpracovávány znakové jazyky. Tato zjištění srovnáváme s informacemi, které se týkají zpracování mluvených jazyků: co je stejně a co je jinak? V článku vycházíme z příspěvku, který na toto téma vyšel v časopise Journal of Deaf Studies and Deaf Education.
Jazyková centra v mozku
Lidský mozek se skládá ze dvou téměř identických hemisfér, pravé a levé, které jsou spolu provázány. Hemisféry se rozdělují do čtyř laloků, které jsou pojmenovány podle lebečních kostí, které je překrývají: 1. Frontální (čelní) lalok; 2. Parietální (temenní) lalok; 3. Temporální (spánkový) lalok; 4. Okcipitální (týlní) lalok
Pro zpracování jazyka jsou důležité především laloky dva: čelní a spánkový. Ve spodní části čelního laloku se v levé hemisféře nachází tzv. Brocova oblast pojmenovaná podle francouzského lékaře a antropologa Paula Pierra Brocy. Tato oblast se zaměřuje především na produkci řeči. Další důležitou oblastí je tzv. Wernickeho oblast, která se nachází v horní části spánkového laloku, rovněž v levé hemisféře. Tato oblast byla pojmenována podle německého neurologa a psychiatra Karla Wernickeho. Tato oblast levé hemisféry se výraznou měrou podílí na rozumění (percepci) mluveného a psaného jazyka. Umístění obou oblastí je možné vidět na obrázku.
Jak vůbec vědci zjistili, že tyto části mozku mají takové specifické funkce? Prováděli výzkumy u pacientů s různým typem poranění mozku. Vycházelo se přitom z toho, že pokud zjistíme, jakou část mozku má pacient poškozenou, můžeme také sledovat, jaké důsledky toto poškození má. Z toho se pak dá snadno odvodit, jakou funkci ta která část mozku má.
Podle výzkumů se např. ukázalo, že člověk, který má poraněnou přední část levé hemisféry, může ztratit schopnost mluvit. Ve srovnání s tím, člověk, který má poranění v zadní části pravé hemisféry, bude pravděpodobně schopný používat strukturovaný jazykový projev, ale může ztratit schopnost vnímání prostorových vztahů a může také ztratit schopnost vidět více věcí najednou. Z toho vědci vyvodili, že u většiny lidí je přední část levé hemisféry odpovědná za produkci jazyka, zatímco zadní část pravé hemisféry je potřeba pro zpracování vizuálně prostorových vztahů.
Jak je to u uživatelů znakového jazyka?
Výzkumy, při kterých byly popsány v levé hemisféře Brocova a Wernickeho oblast, se týkaly jazyků majících mluvenou formu. První výzkumy mluvených jazyků probíhaly v 60. a 70. letech 19. století. Způsob zpracování znakových jazyků v mozku se začal zkoumat o více než století později. Průkopnické případové studie, které popisovaly důsledky zranění mozku u uživatelů amerického znakového jazyka, pocházejí z druhé poloviny 80. let 20. století.
Výsledky výzkumů ukazují, že pacienti, kteří měli poranění v levé hemisféře, měli problémy se zpracováním znakového jazyka. Pokud došlo u pacientů k poškození mozku v čelním laloku levé hemisféry, měl pacient problémy při produkci znakového jazyka, zatímco poškození ve spánkovém laloku levé hemisféry způsobovalo často problémy s porozuměním znakového jazyka. Dále se také ukázalo, že poškození pravé hemisféry nezpůsobilo problémy v oblasti porozumění, ani v oblasti produkce výpovědí ve znakovém jazyce.
Výsledky těchto výzkumů ukazují, že pokud došlo u mluvících i znakujících pacientů k poranění v levé hemisféře (v Brocově nebo Wernickeho oblasti), důsledky poškození mozku jsou překvapivě podobné. Z těchto zjištění tedy vyplývá skutečnost, že levá hemisféra je rozhodující pro fungování a zpracování jazyka obecně. Nezáleží přitom, jakou formu jazyk má, jestli má mluvenou, psanou formu nebo jestli existuje ve znacích.
Tato průkopnická zjištění napomohla formovat moderní pohled na znakové jazyky jako na jazyky funkčně rovnoprávné s jazyky majícími mluvenou formu, a to jak ve smyslu jejich ukotvení - zpracování v mozku, tak i v otázce dostatečnosti jejich jazykových funkcí.
Zůstává ještě vysvětlit otázka, proč byly výsledky výzkumů u neslyšících pacientů tak překvapivé... V souvislosti se znakovými jazyky se totiž předpokládalo, že za zpracování znakových jazyků bude spíše odpovědná pravá hemisféra nebo se alespoň na jejich zpracování bude podílet ve větším rozsahu, než jak je tomu u jazyků majících mluvenou formu.
Jak už jsme zmínili výše, z výzkumů mluvených jazyků vyplynulo, že pravá hemisféra je dominantní v oblasti zpracování vizuálně prostorových aktivit (vnímání a interpretace pohybů; specializace na rozlišení tvaru, velikosti, rozměru a uspořádání objektů a jejich umístění v prostoru). Vzhledem k tomu, že je znakový jazyk jazykem vizuálně-motorickým (je tvořen pohybem rukou a těla a je vnímán zrakem), nabízel se tak logicky předpoklad, že bude zpracováván spíše v pravé hemisféře. Tato hypotéza je navíc posílena i skutečností, že pravá hemisféra je také, kromě jiného, dominantní v oblasti zpracovávání pohybů obličeje, včetně vyjádření emocí.
Tato hypotéza však nebyla výzkumy u pacientů s poraněním mozku prokázána. Výzkumy skončily konstatováním, že je možné, že pravá hemisféra může být ve zpracování znakových jazyků zahrnuta ve vyšší míře než u mluveného jazyka, ale že je třeba dalšího výzkumu, který by tuto hypotézu buď potvrdil, nebo vyvrátil.
Další výzkumy
Později se ukázalo, že studie pacientů s poškozením mozku přinášejí sice některá důležitá zjištění, ale přece jen, mají jistá omezení. Výzkumy totiž označují ty oblasti mozku, které jsou rozhodující pro vykonání určitého úkolu, nemohou však ukázat všechna další místa v mozku, která jsou do plnění úkolu aktuálně zapojena. Může se také stát, že poškození mozku „zamaskuje“ procesy, které v mozku normálně probíhají, nebo může dokonce uvolnit některé funkce, které by byly za normálního stavu potlačeny. Procesy kompenzace poškození mozku mohou navíc zakrývat některé jeho reálné důsledky... Ve hře je bohužel příliš mnoho „ale“.
Další nové technologie a metody zkoumání mozku se začaly „na scéně“ objevovat zhruba na začátku 80. let 20. století. Tyto nové přístupy umožňovaly alespoň částečně pozorovat, jak funguje zdravý mozek. Vědci tak už nemuseli být závislí jenom na tom, s jakými pacienty s poškozením mozku pracují. Přímé sledování zdravého mozku mohlo také doplnit některé nedokonalosti předchozích výzkumů a navíc mohlo také ukázat, jak fungují různé oblasti mozku, pro které žádné poškození mozku nebylo doloženo.
To, co vědce zajímalo a zajímá v souvislosti se zpracováním znakových a mluvených jazyků nejvíc, je otázka: Mohou mozky neslyšících vypadat jinak než mozky slyšících lidí? Jejich dosavadní výzkumy však směřují spíše k negativní odpovědi. Některé studie však připouští, že u mozků slyšících a neslyšících lidí lze nalézt některé velmi jemné rozdíly.
Na začátku 21. století proběhl srovnávací výzkum vnímání britského znakového jazyka a mluvené angličtiny u rodilých mluvčích obou jazyků v přímé komunikaci tváří v tvář. Jak vědci předpokládali, percepce (vnímání) obou jazyků aktivovalo u zkoumaných osob podobné nervové systémy. Oba jazyky aktivovaly příslušné oblasti v levé hemisféře. Při výzkumech však byla zaznamenána i aktivace pravé hemisféry, a to i u mluvčích znakového jazyka i angličtiny, a to v prakticky stejné míře.
I další výzkumy ukazují, že je jedno, zda se testuje produkce nebo percepce znakového nebo mluveného jazyka, aktivní jsou vždy obě hemisféry, i když každá z nich je různě dominantní. Levá hemisféra je dominantní hemisférou pro zpracování jazyka – zpracovává totiž syntax (vztahy mezi slovy ve větě, správné tvoření větných konstrukcí a slovosled) – a syntax je základní vlastností jazyka obecně. Porozumění smyslu výpovědi, které závisí na různých faktorech na zpracování (v tomto směru má vliv i prostředí, ve kterém člověk žije), mají na starost obě hemisféry, levá i pravá.
Potvrzuje se tak původní zjištění, že u neslyšících (znakový jazyk) i u slyšících lidí (mluvený jazyk) se vždy aktivuje stejná oblast, která má na starosti zpracování jazyka (Brocova a Wernickeho oblast v levé hemisféře). Kde je tedy možné zaznamenat rozdíly? Odlišnosti se týkají oblastí mozku, které se specializují na různý způsob existence jazyků: sluchová kůra je více aktivována mluveným jazykem, zatímco zraková kůra znakovým jazykem (velmi zjednodušeně řečeno). Aktivace těchto částí probíhá současně s aktivací Brocovy a Wernickeho oblasti. Tyto výsledky dokládá i výše zmiňovaný výzkum: slyšící lidé, kteří byli konfrontováni s mluvícím modelem, vykazovali větší aktivaci sluchové kůry, a neslyšící lidé, kteří sledovali britský znakový jazyk, aktivovali ty oblasti v mozku, které se specializují na zpracování informace, která má vizuální charakter.
Znakový jazyk vs. gesta
Další výzkum se např. zabýval otázkou, jestli jsou lingvistiky strukturované systémy (znakové jazyky) zpracovávány na stejných místech v mozku jako gesta (není jazykově strukturovaný systém). Vědci se rozhodli vystavit neslyšící respondenty výpovědím v britském znakovém jazyce a sytému gest, který je na první pohled velmi podobný znakovému jazyku, není možný analyzovat lingvisticky.
Oba typy jazykového materiálu aktivovaly rozsáhlé oblasti v horní části levého i pravého spánkového laloku – v tomto směru není mezi lingvisticky strukturovaným a nestrukturovaným materiálem žádný rozdíl. Pokud však neslyšící respondenti sledovali projev v britském znakovém jazyce (lingvisticky strukturovaný projev) došlo k mnohem výraznější aktivaci levé hemisféry v oblasti zodpovědné za zpracování jazyka (Brocova a Wernickeho oblast) než v situaci, kdy sledovali systém gest (lingvisticky nestrukturovaný projev).
Tato zjištění podporují také další výzkumy. Neslyšící pacienti s poškozením mozku v jazykových centrech levé hemisféry nejsou často schopni ukázat znaky znakového jazyka, a to ani když se jedná o znaky, které prakticky kopírují skutečnost (znaky ikonické). Jsou však schopni ten samý význam vyjádřit gesty a pantomimou. To znamená, že oba systémy – znakový jazyk na jedné straně a gesta či pantomima na straně druhé - jsou zpracovávány v mozku na různých místech.
Závěr
(Lidský) mozek je úžasný orgán, neuvěřitelně dokonalý a neuvěřitelně složitý. Zbývá ještě mnoho oblastí, které nebyly v mozku prozkoumány, a mnoho otázek, na které není odpověď. Co dalšího je třeba v brát v úvahu, zkoumáme-li fungování mozku? Vědci došli k závěru, že je třeba také přihlížet k prostředí, ve kterém se člověk pohybuje v svého průběhu života. Jde o velké množství různých kulturních a sociálních faktorů a také faktorů životního prostředí, ve kterém člověk žije. Tyto faktory mohou mít a pravděpodobně mají vliv na vývoj mozku a způsobují individuální rozdíly v zákonitostech aktivace různých funkcí v mozku u různých lidí.
Způsob aktivace oblastí mozku zodpovědných za zpracování jazyka např. pravděpodobně závisí i na takových faktorech, jako je gramotnost člověka, věk, kdy si dítě osvojilo jazyk, a také na tom, kdy se člověk začal učit druhému jazyku v kontextu prvního, osvojeného, jazyka. V souvislosti s naším tématem je tedy třeba brát v potaz např. to, jestli je zkoumaný člověk neslyšícím několikáté generace neslyšících, nebo je to uživatel znakového jazyka, který se učil znakovat později v průběhu svého dětství nebo třeba až v pubertě... A dále také to, jestli měl v takovém případě k dispozici jiný funkční komunikační prostředek.
Tyto a mnohé další oblasti stále čekají na výzkum, který přinese další nové či další zpřesňující informace. Pozn.red.: Zkoumání mozku musí být opravdu velkou dobrodružnou výpravou...
Připojte se! 