Český znakový jazyk (dále ČZJ) se od češtiny liší přinejmenším ve dvou ohledech: 1) existuje ve "způsobu" vizuálněmotorickém - "vidí" se totiž a "ukazuje"; 2) neexistuje v psané podobě.
Slyšící lidé, kteří se znakovému jazyku učí jako jazyku cizímu, ovšem pociťují potřebu i znaky ČZJ nějak zachytit, fixovat 1 (a zaznamenávají je - každý jinak - především slovním opisem). Výhodnější než zápis "slovní", různící se případ od případu, a plně srozumitelný většinou právě jen "svému" zapisovateli, je samozřejmě zápis (nějak) konvencionalizovaný, ustálený, obecně sdílený. Takový ustálený způsob zápisu znaků pomocí ustáleného souboru symbolů může pak být využit nejen jako pomůcka při výuce a studiu ČZJ ( srov. vybavovací funkci zápisu, který vlastně supluje "viditelnost" znaku). Sloužit může i jako nástroj výzkumu ČZJ (zvl. pokud jde o rovinu fonologickou a lexikální); ostatně právě tomu byly různé koncepce konvencionalizovaného zápisu znaků původně určeny.
Počátky výzkumu znakových jazyků se spojují se jménem W. Stokoea a s jeho průkopnickou studií o americkém znakovém jazyce (1960). V ní se poprvé dokládá, že na rozdíl od gesta lze znak analyzovat, rozložit na složky, komponenty (stejně jako lze obdobným způsobem rozložit slovo). Tyto komponenty však (na rozdíl od komponentů slova) existují v podstatě simultánně, nenásledují "za sebou", ale vrší se "na sebe" či "nad sebe". Stokoe sám v této souvislosti vyděluje jako komponenty znaku 1) umístění znaku v prostoru (TAB, od tabula), 2) tvar ruky (DEZ, od designator) a 3) pohyb ruky v prostoru (SIG, od signator). V každém konkrétním znakovém jazyce jsou pak TAB, DEZ i SIG realizovány kvalitativně vymezeným a kvantitativně omezeným souborem prvků (srovnatelným se souborem fonémů v jazyce mluveném).2
Později, v 70. letech, se začalo uvažovat o dalších komponentech (parametrech) znaku: o kontaktu, o orientaci dlaně a prstů (tj. o jejich poloze ve vztahu k tělu) a o vzájemné poloze rukou (při znacích artikulovaných oběma rukama).3 S těmito parametry znaku v současné době počítá většina prací o znakových jazycích, zohledňovány jsou ale v různé míře a různým způsobem. Východiskem zde předkládaného návrhu je především práce Brennanové, Colvilla a Lawsonové (1984).
Výzkum českého ZJ byl zahájen v r. 1993 v Institutu pro neslyšící v Berouně (financován je z grantů MŠ MT ČR); také v rámci tohoto výzkumu byla samozřejmě věnována pozornost struktuře znaku a v souvislosti s tím byl promýšlen i způsob jeho zápisu.
Na základě zahraničních poznatků, excerpce znaků zobrazených ve Slovníku znakové řeči (Gabrielová - Paur - Zeman, 1988) a v učebnici českého znakového jazyka (Mrzílková - Ostatková, 1993) i na základě konzultací s autory dalších učebních textů (Ptáček, rkp.; Švagr, rkp.) je do zápisu znaků ČZJ zahrnuto:
- místo, kde se znak artikuluje (TAB)
- tvar ruky/rukou, která/é artikuluje/í (DEZ)
- vztah ruky/rukou k tělu: orientace dlaně (ORI 1) orientace prstů (ORI 2)
- vztah ruky k ruce: vzájemná poloha rukou (u znaků artikulovaných dvěma rukama) (HA)
- pohyb/y ruky/rukou (SIG).
Znaky českého znakového jazyka jsou pak s přihlédnutím ke způsobu artikulace rozděleny na tři základní typy:
- Znaky artikulované jednou rukou V jejich rámci se vydělují
- znaky s nulovým kontaktem (např. MUSET, KOLIK);
- znaky s kontaktem; dominantní (u praváků pravá) ruka kontaktuje nějakou část těla (např. čelo, nos, ústa, hru|, rameno atd.), nikoli však druhou ruku (např. VEJCE, ŠPION).
- Znaky artikulované dvěma rukama V jejich rámci se vydělují
- znaky, v nichž jsou aktivní (v pohybu) obě ruce stejného tvaru (např. ŽIVOT, VYCHOVÁVAT);
- znaky "symetrické", v nichž je aktivní jedna (dominantní, u praváků pravá) ruka, která artikuluje nad (pod, za, před atd.) rukou pasívní; ruce jsou ve stejném tvaru ( např. PROČ, ČOČKA);
- znaky "asymetrické", v nichž je aktivní jedna (dominantní) ruka, která artikuluje nad (pod, za, před atd.) rukou pasívní; ruce jsou v různém tvaru (např. OPAKOVAT, ČOKOLÁDA).
- Složené znaky zahrnují kombinace výše uvedených typů (např. NASHLEDANOU, ČERVENEC). Všechny tyto typy znaků jsou pak zapisovány pomocí tří typů "matric" (srov. Brennanová - Colville - Lawsonová, 1984):
-
Příslušnými symboly se zapíše nejprve místo, kde se znak artikuluje (TAB), potom tvar ruky, která artikuluje (DEZ), orientace dlaně (ORI1), orientace prstů (ORI2) a pohyb (SIG).TAB DEZ ORI1 ORI2 SIG (pro zápis znaků skupiny A) -
Příslušnými symboly se zapíše nejprve místo, kde se znak artikuluje (TAB), pak tvar levé ruky (DEZ) a orientace její dlaně a prstů (ORI), tvar pravé ruky (DEZ bude totožné s DEZ již zapsaným) a orientace její dlaně a prstů (ORI), dále pohyb rukou (SIG) a příp., pokud je to nutné, také jejich vzájemná poloha (HA).TAB DEZ ORI1 ORI2 (HA) DEZ ORI1 ORI2 SIG (pro zápis znaků skupiny Ba) -
Příslušnými symboly se zapíše nejprve tvar pasívní ruky, která slouží jako TAB, a orientace její dlaně a prstů, pak vzájemná poloha rukou (HA), tvar dominantní (aktivní) ruky (DEZ), orientace její dlaně a prstů (ORI) a její pohyb.(manuální) TAB ORI1 ORI2 (HA) DEZ ORI1 ORI2 SIG (pro zápis znaků skupiny Bb a Bc)
Při rozhodování o typu užité matrice pomáhá sled jednoduchých kroků: Je-li znak artikulován jednou rukou, bude zapisován pomocí matrice I. Je-li znak artikulován dvěma rukama, bude užita matrice II, nebo III. Pokud jsou ruce ve stejném tvaru a obě jsou aktivní (v pohybu), je užita matrice II, všechny ostatní znaky artikulované dvěma rukama jsou zapisovány pomocí matrice III.
Jak je patrno z jednotlivých typů matric, zapisují se parametry ORI1, ORI2 a HA (tj. tzv. pobočné parametry znaku) jako dolní indexy, parametr SIG se zapisuje jako horní index.
Každý "formalizovaný" zápis je doplněn slovním doprovodem. Do "položek" TAB, DEZ, ORI, SIG, HA jsou pak při zápisu "obsazovány" (znak od znaku různě) symboly, které postihují jejich variabilitu, způsoby jejich kombinace atd.
Soupis symbolů umožňující zapsat znaky českého znakového jazyka (viz tabulky 1-7) vychází ze zahraničních zkušeností (literaturu srov. v Macurová 1994 a,b; zvl. pak srov. Brennanová - Colville - Lawsonová, 1984) a je pro potřeby ČZJ modifikován na základě excerpce Slovníku znakové řeči a excerpce nahrávek komunikace neslyšících pořízených v rámci výzkumu ČZJ (Institut pro neslyšící v Berouně).
V této fázi nejde samozřejmě o nic víc než o návrh způsobu zápisu; ukáže-li se v průběhu dalšího výzkumu, že některé symboly jsou pro zápis znaků ČZJ neužitečné, budou ze soupisu vynechány, jiné naopak mohou být - bude-li to třeba - dodatečně zavedeny. Dosavadní zkušenosti s přepisem (používán je od podzimu r. 1993) zatím ukazují, že navržený způsob v podstatě funguje - prostřednictvím daných souborů symbolů lze zapsat každý znak ČZJ, nebo přesněji: jeho složku manuální. Vedle ní je samozřejmě třeba postihnout (ať slovně nebo zase pomocí nějakého systému symbolů) i nemanuální složku znaku (výraz obličeje, pohled, pozice a pohyby hlavy a trupu, příp. pohyby úst).4
K jednotlivým souborům symbolů (viz tabulky):
TAB (místo artikulace) (tab.č.1):
 | neutrální prostor (prostor před tělem, kde se ruce pohybují přirozeně a volně) |  | tvář(e) |  | horní část paže (od loktu k rameni) |
 | celý obličej |  | ucho/uši |  | dolní část paže (od zápěstí k loktu) |
 | horní část hlavy |  | krk |  | loket |
 | horní část obličeje, čelo |  | horní část trupu |  | vnější zápěstí (dlaň dolů) |
 | oko/oči |  | dolní část trupu |  | vnitřní zápěstí (dlaň nahoru) |
 | nos |   | ramena |  | bok(y) |
 | dolní část obličeje, brada |   | hruč |  | stehno |
 | pod bradou |   | pas a těsně pod ním |  | od kolena ke kotníku |
 | ústa a rty |   | levá / pravá hrana trupu (od podpaží k bokům) |
Při zápisu tohoto parametru znaku je možné převzít systém symbolů uváděný v zahraniční literatuře (Brennanová - Colville - Lawsonová, 1984)5 vcelku beze změn; v případě potřeby je možné (zvl. u znaků skupiny III, kdy je nutné rozlišit, na jaké části ruky se realizuje kontakt) použít ještě dodatečných symbolů pro jednotlivé části ruky, které fungují jako místo artikulace (TAB), srov. tzv. manuální TAB. (tab. č. 2)
Manuální TAB (tab. č. 2)
 | špička prstů |      | špičky prstů |  |
 | délka prstu |      | úpatí prstů | |
 | hrana ruky - palec | |||
 | hrana ruky - malíček | |||
| | povrch ruky - dlaň | |||
| povrch ruky - hřbet | |||
 | zápěstí u dlaně | |||
 | zápěstí u hřbetu ruky | |||
 | loket |
DEZ (tvar ruky) (tab. č. 3)
Tvary ruky používané k artikulaci znaků ZJ jsou v různých
znakových jazycích různé (a různé je i jejich označování). Pro
zápis znaků ČZJ jsou písmenové symboly tvarů ruky převzaty
většinou z české jednoruční prstové abecedy, pro tvary ruky,
které se v české jednoruční prstové abecedě nevyskytují, jsou
užity znaky speciální (5,
). Tvary rukou jsou rozčleněny (viz
tab. č. 3) do pěti skupin:
- l. zavřená ruka (A),
- 2. skrčená ruka (O, C),
- 3. ruka s prsty u sebe (B),
- 4. ruka s prsty od sebe (5, ,
- 5. zavřená ruka se vztyčenými prsty (D, V, P, I, Y, R).
Další tvary ruky jsou chápány jako tvary od těchto (základních) tvarů odvozené: pravidelné způsoby odvozování jsou zapisovány pravidelnými rozlišovacími znaménky přidávanými nad a/nebo za písmeno označující základní tvar. Tak a) kroužek nad písmenem označuje vždy ruku s "vystrčeným" palcem; b) dolní index 1 za písmenem označuje ruku s palcem položeným podél ukazováku; c) "stříška" nad písmenem signalizuje kontakt mezi palcem a špičkou ostatních prstů dané ruky (s výjimkou ruky A - tam se tímto rozlišovacím znaménkem zapisuje kontakt špičky palce a vnitřní plochy ohnutého ukazováku); d) dvě kolmé čáry nad písmenem signalizují ohyb v hlavním kotníku ruky; e) tři kolmé čáry nad písmenem pak signalizují skrčené prsty; f) dvě vodorovné čáry nad písmenem označují ruku, kde je palec postaven rovnoběžně s ukazovákem.
Tyto symboly pak umožňují zapsat i ty tvary ruky, kde se "vlastnosti" zapisované jednotlivými rozlišovacími znaménky kombinují (g); v případě, že se ve tvaru ruky kombinují charakteristiky dvou písmen české jednoruční prstové abecedy, připojuje se k písmenu označujícímu tvar základní ruky příslušný písmenný index (h): např. sA - TB - TO (srov. tab. č. 3).
ORI (poloha dlaně a prstů ve vztahu k tělu) (tab. č. 4)
 | nahoru |  | k tělu |  | doprava |
 | dolů |  | od těla |  | doleva |
Při zápisu orientace dlaně a prstů ve vztahu k tělu se zapisuje orientace dlaně (ORI1) vždy před orientací prstů (ORI2). Pro určování sporných případů orientace dlaně (např. znak JÁ) je rozhodující orientace vnitřní plochy zápěstí. Pro určení ORI2 je rozhodující orientace ukazováku, prostředníku, prsteníku a malíku (nikoli tedy orientace palce). V případě zavřené nebo skrčené ruky (např. A, O) je orientace prstů určována podle směru prstů v narovnané poloze.
U řady znaků artikulovaných dvěma rukama (zvl. u znaků
zapisovaných pomocí matrice III, např. NAVŠTÍVIT, OPAKOVAT)
zaujímají v "reálu" ruce a tělo úhel 45°; v těchto případech se
se v zápisu provádí posun o 45o ve směru hodinových ručiček:
orientace prstů levé ruky se zapisuje jako > (tj. doprava), orientace prsů pravé ruky jako 
(tj. od těla). Obdobně se
posouvá (srov. např. BRAMBORY) i orientace dlaně: u levé ruky: 
(tj. k tělu), u pravé ruky: <(tj. doleva). Podstatné přitom je,
aby byl v zápise zachycen úhel (90°), který ruce navzájem
svírají. Posun je možné v zápise vyznačit, např. dvojím
podtržením příslušných symbolů.
HA (vzájemná poloha rukou) (tab. č. 5)
 | vedle, podél sebe |  | jedna ruka za druhou (blíže k tělu) |  | jedna ruka uvnitř druhé |
 | jedna ruka nad druhou |  | propojení rukou |  | ruce ve vzájemném kontaktu |
Vzájemná poloha rukou se zapisuje (viz výše) jen u znaků artikulovaných oběma rukama. Parametr HA se zapisuje jako sekundární parametr na stejné rovině jako ORI (tj. jako dolní index). V některých případech vyplývá povaha HA z ostatních parametrů; pak není nutné tento parameter zapisovat (proto je v "matricích" jednotlivých typů znaků - viz výše - uveden v závorce).
Jsou-li ruce nad sebou, zapisuje se symbol nad písmenné označení ruky, která leží níže (a symbol tak vlastně "zastupuje"
ruku, jež je "nad"); jsou-li přitom ruce v kontaktu, píše se
symbol pro kontakt na řádnou pozici parametru (HA). Symbol 
se
píše za symbol ruky (DEZ, ORI1, ORI2), která je blíž k tělu.
SIG (pohyb) (tab. č. 6)
| nahoru |  | výměna |  | skrčení (prstů) |
| dolů |  | střídání |  | třepotání |
 | nahoru a dolů |  | zkřížení |  | "drobení" (konečky prstů) |
| doprava |  | spojení / uchopení |  | otvírání |
| doleva |  | míjení |  | zavírání |
 | ze strany na stranu |  | kontakt |  | žádný pohyb |
| k tělu |  | kruhový pohyb |  | opakování (za symbolem SIG) |
| od těla |  | kroucení (otočka v zápěstí) |  | krátký pohyb |
 | k tělu a od těla |  | dlaň nahoru |  | prudký pohyb |
 | vsunutí |  | dlaň dolů |   | konečný stav ruky |
 | přiblížení |  | kývání (ohyb v zápěstí) | ||
 | oddálení |  | mávání (ohyb v kotníku ruky) |
V případě znaků skupiny II odkazuje symbol SIG k pohybu obou rukou; v případě znaků skupiny III odkazuje k pohybu aktivní, dominantní (obvykle pravé) ruky. Horizontálně umístěné symboly pro SIG postihují pohyby následující za sebou; vertikálně umístěné symboly odkazují k pohybům probíhajícím současně.
Má-li být zapsán kruhový pohyb (), je třeba rozlišit, zda
jde o 1) kruhový pohyb horizontální (kruh rovnoběžný s podlahou),
o 2) kruhový pohyb vertikální (rovnoběžný s tělem), nebo 3)
kruhový pohyb pravoúhle vertikální (kruh v pravém úhlu k tělu).
Tyto různé typy kruhového pohybu jsou rozlišeny dalšími dvěma
symboly zapisovanými ve vertikálních sloupcích pod základní
symbol () - viz tab.č7
SIG kruhový pohyb (tab. č. 7)
| horizontální | vertikální | pravoúhle vertikální | ||||
| ve směru hod. ruč. | proti směru hod. ruč. | ve směru hod. ruč. | proti směru hod. ruč. | ve směru hod. ruč. | proti směru hod. ruč. | |
| jedna ruka |  |  |  |  |  |  |
| dvě ruce |  |  |  |  | | |
| pro pohyb obou rukou ve stejném směru | | | | | pokud se ruce nepohybují simultánně, je za symbol pohybu umístěn symbol pro střídání | |
Pokud se ve znacích artikulovaných dvěma rukama pohybují
ruce "střídavě" (tj. např. jedna nahoru, druhá dolů, jedna
k tělu, druhá od těla), vyznačí se za symbolem typu pohybu
alternace (). Podobně se za symbol pohybu píše i symbol
postihující jeho opakování.
Vybavovací funkci zápisu je na prospěch, je-li v případech, kdy je to potřeba, možné zapsat i kontakt (aktivní ruky s jinými částmi těla nebo s druhou rukou).
Zápis umožní rozlišit kontakt počáteční, koncový a zdvojený
(ke kontaktu dochází na počátku a na konci artikulace), a to
umístěním symbolu pro kontakt (). Píše se před symboly
( počáteční), po symbolech ( koncový), nebo mezi symboly
(zdvojený) zapisujícími pohyb na horizontální linii zápisu. Na
vertikální linii zápisu je pak rozlišován kontakt trvající po
celou dobu artikulace znaku (zapisuje se na dolní pozici vertikálního sloupce zápisu), kontakt držený, kdy (jako např. ve
znaku OŠKLIVÁ) je v kontaktu s nějakou částí těla jen část
artikulující ruky a zbytek ruky se pohybuje (zapisuje se na horní pozici vertikálního sloupce zápisu) a kontakt letmý, tj. kontakt,
jemuž předchází a jejž následuje ne-kontakt (zapisuje se
uprostřed vertikálního sloupce zápisu).
Zapsané znaky mohou (lépe než znaky pouze viděné) sloužit jako východisko k určení fonémů českého znakového jazyka, tj. těch jeho nejmenších "stavebních" jednotek, které samy o sobě nenesou význam, slouží ale k jeho rozlišení. Tak např. znaky OBRAZ - VEČER jsou rozlišeny (pouze) na základě parametru ORI1, znaky ŽIVOT - ČEKAT na základě parametru SIG, znaky ŘÍZEK - PŘEKLAD na základě parametru DEZ atd. Zároveň mohou být zapsané znaky podkladem pro postižení geografického rozrůznění znaků ČZJ.
Postihnout geografické rozrůznění znaků ČZJ, a případně také jejich rozrůznění generační, ovšem neznamená nějak "předepisovat", rozhodovat o tom, které znaky jsou "správné", a které ne, nebo o tom, kterých znaků užívat a kterých nikoliv.
Je více než zřejmé, že při výzkumu ČZJ se lze bez konvencionalizovaného zápisu (struktury) českých znaků obejít jen stěží. Podobně se lze při tomto výzkumu stěží obejít bez (nějak) konvencionalizovaného přepisu (nikoli překladu!) "vyšších" celků ČZJ do češtiny; to je ovšem problém nepoměrně složitější a na své řešení teprve čeká.
Ukázka zápisu manuální složky znaků ČZJ
Typ I
| TAB DEZ ORI1 ORI2 (HA) SIG |
 |
U pravé strany hrudi je postavena pravá ruka Y (dlaň dolů, prsty
doleva); ruka opakovaně kontaktuje hruč. Český ekvivalent: zajímavý, zajímat se, zájem. |
 |
Pravá ruka A je postavena (s dlaní k tělu a prsty doleva) u levé
strany čela; ruka vykoná pohyb doprava. Český ekvivalent: sklo, skleněný. |
|
Pravá ruka V s dlaní doleva a prsty od těla je postavena
v neutrálním znakovacím prostoru. Ruka kývne dolů. Český ekvivalent: kilo. |
 |
U středu hrudi je postavena pravá ruka D s prsty směřujícími k
tělu a prsty nahoru. Ruka opakovaně kontaktuje hruč. Český ekvivalent: kašel, kašlat. |
Typ II
| TAB DEZ ORI1 ORI2 (HA) DEZ ORI1 ORI2 SIG |
|
V neutrálním znakovacím prostoru jsou postaveny ruce D. Dlaň levé
ruky D směřuje nahoru, její prsty doprava. Na ní (kontakt v ohybu
ukazováků) je postavena pravá ruka D s dlaní směřující dolů
a prsty od těla. Ruce společně vykonávají kruhový pohyb ve směru
hodinových ručiček (od těla a doprava). Český ekvivalent: klub. |
|
Ruce jsou postaveny podél sebe ("bok po boku") u brady s dlaněmi směřujícími k tělu a prsty nahoru. Opakovanými
kroutivými pohyby v zápěstí se ruce pohybují směrem od těla
a zároveň se od sebe vzdalují. Český ekvivalent: velikonoce. |
|
V neutrálním znakovacím prostoru jsou postaveny ruce B1 dlaněmi
dolů a prsty od těla. Ruce vyjedou od těla doprava. Český ekvivalent: protekce. |
|
V neutrálním znakovacím prostoru jsou podél sebe postaveny ruce
TB; levá ruka s dlaní směřující doprava a prsty nahoru, pravá
ruka s dlaní směřující doleva a prsty nahoru. Ruce se od sebe
vzdálí a potom udělají souběžný pohyb dolů. Český ekvivalent: listina. |
Typ III
| (manuální) TAB ORI1 ORI2 (HA) DEZ ORI1 ORI2 SIG |
|
Na levé ruce Y (manuální TAB) s dlaní směřující nahoru a prsty
doprava je postavena (v kontaktu malíčky) pravá ruka Y s dlaní
směřující dolů a prsty od těla. Malíček pravé ruky vykonává na
malíčku levé ruky kruhový pohyb proti směru hodinových ručiček
(doleva a k tělu). Český ekvivalent: čočka. |
|
Manuální TAB, levá ruka B1, je postavena dlaní nahoru a prsty
doprava. Nad ní je postavena pravá ruka B1 s dlaní doleva a prsty
od těla. Pravá ruka vyjede (v stálém kontaktu hranou ruky
s levou) směrem od těla.
Český ekvivalent: hnědý. |
|
Na levé ruce A (manuální TAB) s dlaní směřující k tělu a prsty
doprava je postavena (v kontaktu hranou ruky) pravá ruka
A s dlaní směřující doleva a prsty od těla. Pravá ruka vykonává
na levé kruhový pohyb proti směru hodinových ručiček (doleva
a k tělu). Český ekvivalent: návštěva, navštívit. |
|
Vedle levé ruky B1 s dlaní doprava a prsty od těla (namuální TAB)
je postavena pravá ruka P s dlaní směřující k tělu a prsty
doleva. Pravá ruka jede doleva a kontaktuje levou ruku. Český ekvivalent: znak. |
LITERATURA
Gabrielová, D. - Paur, J. - Zeman, J.: Slovník znakové řeči. Praha 1988.
Macurová, A.: Jazyk v komunikaci neslyšících. Předběžné poznámky. Slovo a slovesnost 55, 1994, s. 121-132.
Macurová, A.: Náš - jejich jazyk a naše vzájemná komunikace. Naše řeč 77, 1994, s. 44-50.
Mrzílková, E. - Ostatková, M.: Základy české znakové řeči I. Praha 1993.
Ptáček, V.: Kurz české znakové řeči (rkp. učebnice).
Stokoe, W.: Sign Language Structure. The First Linguistic Analysis of American Sign Language. Buffalo 196O.
Švagr, J.: Kurs znakového jazyka (rkp. učebnice).
Working Paper I. Edinburg Non-Manual Coding System (ENCS). Edinburg b.d.
Poznámky pod čarou
- Pociťují ji pravděpodobně naléhavěji než jeho rodilí uživatelé. Zápis znaků ovšem může sloužit i neslyšící komunitě, byť třeba nepřímo: nesporná je např. jeho funkce uchovávat "staré" znaky (tj. znaky, které vycházejí z úzu a v reálu jsou k vidění jen zřídka) a udržovat tak vědomí jisté jazykové kontinuity, historického rozměru jazyka, a také kultury, jež je s ním spjata.
- Pro americký znakový jazyk uvádí Stokoe 19 tvarů ruky, 12 umístění znaku v prostoru a 24 druhů pohybu.
- Podrobné shrnutí zahraniční literatury k těmto otázkám a soupis základních pramenů srov. Macurová, 1994 a), b).
- K tomu srov. např. systém vypracovaný v Edinburghu: za nositele nemanuálního chování se zde považují oči, obočí, nos, ústa, jazyk, zuby, tváře, proud vzduchu, čelisti, hlava, ramena, trup; jim se přiřazuje 19 typů pohybu (Working Paper I, b.d.).
- Právě tento systém symbolů (nabízely se samozřejmě a vyzkoušeny byly i systémy jiné) byl převzat z toho důvodu, že je (alespoň podle mého názoru) relativně jednoduchý, a přitom zcela uspokojivě funguje.
Připojte se! 