Poznáváme český znakový jazyk VI. - Specifické znaky

Svým příspěvkem navazuji na článek Jitky Motejzíkové (Speciální pedagogika, 2003, č. 3, s. 218). (Zkrácená verze téhož článku vyšla v INFO- Zpravodaji 1/2004, s. 20-22 - poznámka M. V.)

Intrakulturní komunikace

Specifické znaky patří do mateřského jazyka Neslyšících, jsou součástí gramatiky znakového jazyka. Jejich výskyt je dokonce tak častý, že se objevuje i několik specifických znaků v jedné výpovědi.

Přesto není pro slyšícího jednoduché specifické znaky v komunikaci s Neslyšícím zachytit. Většina Neslyšících totiž podvědomě při kontaktu se slyšícími obvykle opouští specifické znaky právě pro jejich těžkou srozumitelnost slyšícím. Jde o zcela přirozenou reakci, kterou můžeme pozorovat nejen v komunikaci Neslyšící-slyšící. Je zpracováno mnoho teorií o tom, jaké komunikační strategie užívají rodilí mluvčí, když mluví s "cizincem". V těchto situacích rodilí mluvčí z mateřského jazyka vypouštějí celé jazykové struktury, svou mluvu zjednodušují. V odborné literatuře se hovoří o foreigner talk. V našem případě jsou to tedy právě Neslyšící, kteří jsou nuceni svůj projev přizpůsobovat slyšícím. Nejen, že vypouštějí zmíněné specifické znaky, v menší frekvenci používají inkorporovaných (splynutí dvou znaků v jeden; časté např. u znaků vyjadřující časové určení; např. dva roky se nevyjádří samostatným znakem pro číslovku 2 a samostatným znakem pro rok, ale jakousi jednou složeninou obou znaků - pozn. M. V.J a územně omezených znaků, ale pravděpodobně se v hovoru se slyšícím mluvčím budou snažit i o výraznější artikulaci a vyhnou se používání frazémů. (ustálené spojení slov, zpravidla doslovně nepřeložitelné do jiného jazyka; např. česky "tlouci špačky" - pozn. M. V.)

Studentům znakového jazyka a těm, kteří chtějí proniknout do problematiky specifických znaků hlouběji, tedy radím, aby se více soustředili na pozorování spontánních hovorů Neslyšících v jejich vlastní komunitě. Odvážnějším studentům pak doporučuji, aby v sobě našli odhodlání k počáteční aktivitě, tzn. k tomu, aby student, který bude mít pocit, že některý ze specifických znaků z výukových materiálů a z kurzu pochopil, ho sám v kontaktu s Neslyšícími použil. Možná právě tento krok rozpustí počáteční zábrany a dojde k určité větší komunikační otevřenosti ze strany Neslyšících.

Specifické znaky v užití

Není pochyb o tom, že specifické znaky jsou natolik významnou součástí znakového jazyka, že si zaslouží další bádání..... V České republice není dosud problematika specifických znaků zpracována, neexistuje o nich žádná odborná literatura. Bohužel specifické znaky nenajdeme ani v žádných slovnících, které se pokoušejí zachytit lexikální zásobu českého znakového jazyka. Jedná se totiž o slovníky překladové, jejichž výchozím jazykem je český jazyk.

...Existence specifických znaků je založena na simultánnosti. V mluvených jazycích se, vzhledem k jejich lineárnosti (řazení znaků v časovém sledu za sebou - pozn. M. V.) s patřičným ekvivalentem nesetkáváme.

Simultánnost dovoluje přenos více informací současně v jednom okamžiku. Například pokud je v mluveném jazyce sdělována informace o velkém krásném luxusním pohodlném autě. je nutné říci 5 slov - "velké", "krásné", "luxusní", "pohodlné", "auto". Ve znakovém jazyce lze tyto informace sdělit najednou - simultánně.

Pro poznání specifických znaků, jako unikátního prostředku znakového jazyka, je potřebný jejich popis. Jedním z prvních pokusů o něj je má bakalářská práce. Popisuji v ní 29 nejběžnějších specifických znaků. Každý z nich je dokladován šesti příklady získanými od tří Neslyšících druhé generace (u příkladů zde prezentujeme 3 příklady užití - pozn. M. V). Vzory výpovědí jim nebyly určeny, sami si vybrali dva příklady z vlastní zkušenosti nebo ze zkušenosti získané od neslyšících rodičů, popřípadě od jiných Neslyšících. Jimi zvolené výpovědi byly zachyceny na videozáznam, poté analyzovány. Pro úplnost informace o znacích, ale i o celé výpovědi v českém znakovém jazyce, bylo nutné vytvořit záznam na CD-ROM, neboť provedení znaku je kontextově závislé. Reprodukovat výpovědi v českém znakovém jazyce pouze ukazováním jednotlivých znaků z přepisu v jejich základní podobě není možné. Přepis slouží rovněž ke snadnějšímu porozumění výpovědi na videozáznamu uvedeném na CD-ROM. Fotografie zobrazující průběh znaku a orální komponenty znaku jsou vytvořeny extrakcí jednotlivých snímků z digitalizovaného videozáznamu, který zachycuje znak v rámci přirozené ucelené výpovědi...

Rád bych nyní uvedl pro ilustraci některé ze specifických znaků, které dosud nebyly v odborných časopisech popsány.

PŘÁKLAD - spec. znak č. 9, 16 Během zpracování výsledků své práce jsem narazil na zajímavou skutečnost. A to, že na fotografiích orálních komponentů si lze všimnout, že ne všechny jsou shodné u třech Neslyšících. Orální komponent se doposud považoval za stálý a neměnný (Motejzíková, 2003). Ve výsledcích mého výzkumu 29 nejběžnějších specifických znaků však v několika případech došlo k pozměnění orálního komponentu. Tento jev je dán kontextem, situací, emocemi. Záleží na okolnostech a individualitě člověka. I když se jev objevil jen v několika málo případech, je nutné vést ho v patrnosti a brát jej na vědomí při dalších výzkumech.

Uvádím alespoň dva ze zjištěných příkladů (prezentujeme pouze jeden příklad: znak č. 13 - pozn. M.V.) , ve kterých orální komponent není zcela nestálým a neměnným. PŘÍKLAD - spec. znak č. 13 Cílem mé práce bylo zdokumentovat nejběžnější specifické znaky českého znakového jazyka. Jejich soupis, popis, analýza tvoření a výklad významu přispěje jednak k poznání českého znakového jazyka, jednak poslouží při jeho výuce.

Výzka tzv. českého znakového jazyka a českého znakového jazyka

Specifické znaky nejsou zmiňovány v žádném slovníku českého znakového jazyka. To je důvod, proč slyšící populace, která se učí českému znakovému jazyku, popřípadě ho částečně ovládá, nerozumí Neslyšícím. Ani v kurzech tzv. "znakového jazyka" (Tento termín dávám záměrně do uvozovek, neboť v kurzech se nevyučuje český znakový jazyk, nýbrž znakovaná čeština (viz Hrubý 1997, s. 184-189) se specifické znaky nejen nevyučují, ale ani s nimi studenti nejsou informativně seznamováni. V současné době podle mých zkušeností je možné se s touto problematikou seznámit pouze v kurzech pořádaných Pevností - Českým centrem znakového jazyka. Výuka specifických znaků je bezpodmínečně důležitá pro ty, kteří chtějí zvládnout znakový jazyk, a proniknout tak do komunikace Neslyšících hlouběji.

Výsledky své práce již nyní používám jako materiál k výuce specifických znaků ve svých kurzech. Potvrdilo se mi, že ke zvládnutí praktického používání specifických znaků zdaleka nestačí pouhé pochopení teorie, ani několik procvičených příkladů. Nepostradatelným v této fázi je intenzivní kontakt s komunitou Neslyšících a setkávání se s jeho přirozenou podobou v běžných komunikačních situacích.

Tím, že se slyšící populace naučí specifické znaky, které jsou součástí českého znakového jazyka, však nezmizí bariéry v komunikaci Neslyšícími. Proto je třeba naučit se ucelené gramatice českého znakového jazyka, zvládnout slovní zásobu, avšak stejně tak znát kulturu a mentalitu Neslyšících.

V současné době už je popsáno zhruba 29 specifických znaků, ale to neznamená, že znaků neexistuje více, naopak, jsou jich řádově stovky. Je velmi důležité, aby se na jejich výzkumu, stejně jako na výzkumu znakového jazyka vůbec, podílelo co nejvíce Neslyšících. Jsem rád, že díky studiu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, obor čeština v komunikaci neslyšících, mohu být jedním z nich.