Poznáváme český znakový jazyk V. - Specifické znaky

...Také v lexikální zásobě českého znakového jazyka lze nalézt velké množství znaků, pro které neexistuje v českém jazyce jednoslovný ekvivalent. Pro naše potřeby budeme používat pro označení těchto obtížně přeložitelných znaků termín specifické znaky...

Specifické znaky tvoří v rámci znakového jazyka zvláštní skupinu znaků, které se vyznačují tím, že v sobě velmi často nesou nějakou emoci, pozitivní či negativní, vyjadřují různé stavy lidské psychiky nebo osobní postoj mluvčího k někomu anebo něčemu a jejich hodnocení. Odtud také pramení nesnadná uchopitelnost významů jednotlivých znaků. Rodilí mluvčí je používají stejně často jako jiné znaky. Mnoho z nich totiž... vyjadřuje emoce a, osobní názor (úsudek) stručně a přiléhavě...

Pokud se podíváme do dostupných slovníků, které zachycují lexikální zásobu znakového jazyka, tyto znaky tam nenajdeme... Jedná se totiž o slovníky překladové, jejichž výchozím jazykem je český jazyk. Slovníky obsahují abecední seznam českých lexémů, k nimž jsou přiřazovány jednotlivé ekvivalenty znakového jazyka.

Příklad č. l

• manuální složka: viz foto
  
• orální komponent znaku: ústa vytvářejí obraz jako při artikulaci hlásky "u"; vzduch je vdechován dovnitř
  
• význam: kladné hodnocení nějakého člověka/věci; objevuje se často v situaci, která vyjadřuje, že v dané chvíli je nemožné kladně hodnocený objekt získat, nebo ho dosáhnout
  
• příklady užití:¹
  • BYT - VEJÍT DOVNITŘ - SZ (= specifický znak) - DRAHÁ - gesto vyjadřující rezignaci²
    Byl jsem se podívat na ten byt. Byl perfektní, ale ta cena...
  • Z (jako hodnocení ženy)
    To je ale kost. (popř. To je fakt kočka.)
  • znak vyjadřující minulost ^[otázka]4 -TY - DOVOLENÁ - EGYPT - SZ
    Tak ty jsi byl na dovolené v Egyptě? To bych si také nechal líbit.

Poznámky:

1. U příkladů, které reprezentují užití specifických znaků, není zachyceno nemanuální chování mluvčího vyjadřující pozitivní či negativní emoce (mimika), ačkoliv je jejich důležitou součástí. Kvalitní přenos této informace může zprostředkovat pouze vizuální médium.
2. Gesto, na rozdíl od znaku jako lexikální jednotky znakového jazyka, nelze dělit na jeho jednotlivé složky (u znaku lze naopak rozlišovat tvar ruky, její orientaci a umístění vzhledem k tělu mluvčího a pohyb, jakým je znak vytvářen).
3. Otázka je vyjadřována nemanuálními prostředky, v tomto případě výrazným zvednutím obočí a mírným předklonem horní části těla.

Národní versus národní znakový jazyk

Na rozdíl od případu, kdy stojí vedle sebe dva jazyky mající mluvenou formu, je vztah jazyka mluveného s jazykem znakovým poněkud složitější. Oba jazyky se liší způsobem jejich existence, a tedy i způsobem jejich přenosu... To, jakým způsobem jazyk existuje, má vliv na jeho vnitřní organizaci a strukturu. Zatímco v mluveném jazyce je projev vytvářen lineárně, řazením slov za sebou, ve znakovém jazyce se kromě tohoto principu objevuje i princip simultánnosti jako jeden z jeho základních rysů. Znaky se skládají ze dvou částí. Nejsou vyjádřeny pouze rukama..., jak by se mohlo na první pohled zdát, na produkci sdělení ve znakovém jazyce se podílejí i výraz obličeje a pohyby horní části těla. Tak lze docílit toho, aby při produkci znaku bylo vyjádřeno několik významů najednou.

Úloha nemanuální části znaku

Nemanuální prvky přitom ve znakovém jazyce nevyjadřují jen různé nálady a emoce, mimika a pohyby těla hrají důležitou roli v gramatice znakového jazyka. Fungují jednak na rovině lexikální jednotky, jednotlivého znaku, a také celých výpovědí. Mimikou se rozlišují např. typy slovesného způsobu, tj. imperativ, kondicionál a indikativ /způsob rozkazovací, podmiňovací, oznamovací poznámka M.V/, nebo druhy otázek, doplňovací či zjišťovací... Nemanuální složka znaku také supluje v mluveném jazyce např. intonaci, která je schopná nést modifikovaný význam.

Nemanuální složka specifických znaků

Důležitým faktorem při popisu specifických znaků je skutečnost, že jejich součástí je specifická nemanuální složka. Kromě mimiky a pohybů horní části těla totiž znaky obsahují velmi často určitý orální komponent. Orálním komponentem se rozumí takový vizuální obraz, který ústa vytvářejí v průběhu produkce znaku, např. široce otevřená ústa ve tvaru hlásky "o"; pevně zavřená ústa; koutky úst staženy dolů; vypláznutý jazyk; vibrující rty; rty se krátce otevřou a pevně zavřou; vyceněné zuby aj. Orální komponent znaku není odvozen z mluveného jazyka, tzn., že se nejedná o artikulované slovo, které je českým ekvivalentem znaku, ani jeho část... Komponent je stálý, neměnný, výraz v obličeji - mimika - se může měnit podle kontextu situací, ve kterých se znak používá. Bez příslušného orálního komponentu by znak neměl smysl, byl by agramatický...

Příklad č. 2

• orální komponent znaku: koutky úst svěšeny dolů; ústa vytvářejí obraz jako při artikulaci hlásky "e" (negativní výraz ve tváři)
• význam: (popis vnitřního stavu); vyjádření nechuti k vykonání nějaké činnosti
• příklady užití:
  • PRÁCE - SZ
    Do práce se mi fakt nechce.
  • ÚŘAD - ZAŘIZOVAT - OBČANSKÁ PRŮKAZ - SZ
    Když si představím, kolik bude kolem té občanky běhání po úřadech, tak bych se na to nejradši vykašlal.
  • OTEC - PROSIT MĚ (směrové sloveso)⁴ - KOUPIT - PIVO -BASA (tvarový specifikátor)⁵ - SZ
    Táta mě poslal pro basu piv. No to se mi teda chce...

Poznámky:

4. Některé znaky podléhají flexi a mohou vyjádřit kategorii osoby, jinými slovy původce- nějaké aktivity a jejího adresáta (otec - 3. os. sg. prosil mě - 1. os. sg.) přímo, v jedné lexikální jednotce. Zatímco v českém jazyce se tak děje pomocí osobních koncovek (-m, -š, -mé, -té > prosím - 1. os. sg.; prosíme -1. os. pí.) a osobních zájmen, ve znakovém jazyce dochází k modifikaci směru pohybu, kterým je znak vytvářen... r
5. Tvarovým specifikátorem se myslí doprovodný znak, který specifikuje tvar popisovaného předmětu (v tomto případě PIVO - BASA PIV).

Překlad specifických znaků

Význam znaku se vyjadřuje spíše jeho opisem abstrahovaným z mnoha situací, v jehož kontextu se znak používá. Při překladu znaku se vychází z daného významu znaku a překlad je upravován podle konkrétní situace či kontextu, v nichž se znaky nacházejí. Překlad znaků proto vypadá pokaždé jinak (viz ukázky, př. č. 1: Byl perfektní - o bytě, To je ale kost - o ženě, To bych si také'nechal líbit... - o zahraničním zájezdu) a záleží také do velké míry na individuálním přístupu každého tlumočníka. Někdy stačí jen patřičná expresivní intonace, s jakou je překlad předáván, někdy se využije fráze; jde o to, aby byl adekvátně zachycen obsah znaku i jeho citové zabarvení.

Příklad č. 3

• orální komponent znaku: ústa vytvářejí obraz jako při artikulaci hlásky "u", vzduch je rychle a krátce vdechnut dovnitř
• význam: reakce na událost, která člověku přináší nějakou ztrátu (např. finanční, časovou...), nějaké poškození
• příklady užití:
  • JÍDLO - SPECIÁLNÍ - vhazovat do hrnce - ZVONIT TELEFON - klasifikátor označující osobu, která odchází z místa činnosti⁶ - VOLAT TELEFONEM - ZAVĚSIT TELEFON - VRÁTIT SE (na místo činnosti) - KOUŘ - SPÁLENÁ -VYHODIT - SZ
    Po dlouhé době jsem si chtěl uvařit opravdu něco dobrého. Jak tak vařím, najednou %voní telefon. Šel jsem ho Zvednout a začal se vybavovat. Na jídlo jsem zapomněl jako na smrt. Když Jsem se vrátil (do kuchyně), všude bylo plno kouře a všechno spálené. Těch peněz co to stálo, a nic z toho.
  • JÁ - CHTÍT - TISK - JEDNA STRANA (tvarový specifikátor) -ZMÁČKNOUT TLAČÍTKO -OMYL - STO TISKNOUT (opakovaně) - SZ
    Chtěl jsem si vytisknout jedinou stránku, jenomže jsem zmačknul špatné tlačítko a tiskárna to začala chrlit stokrát. No, a papír je v háji.
  • DOMLUVIT - SRAZ - BRNO -JET - ČEKAT - ON - NEPŘIJÍT -SZ
    Měl jsem domluvený sraz v Brně, ale nikdo nepřisel. Tak jsem tam čekal pro nic zanic.

Poznámky:

6. Klasifikátor je znak, který zastupuje nějakou skupinu objektů, klasifikuje ji. Např. tvar ruky "D" (vztyčený ukazováček) zastupuje osoby, tvar ruky "B" (rozevřená ruka s prsty u sebe; v tomto případě směřuje dlaní dolů) skupinu motorových dopravních prostředků.

Intra - versus interkulturní komunikace

Většina slyšících uživatelů českého znakového jazyka specifické znaky nezná a pokud je zná, má velmi často potíže s jejich používáním ve správném kontextu. Malá znalost těchto specifických lexikálních jednotek (jejich existence nebyla dosud nikde v česky psané literatuře popsána, v zahraniční jen sporadicky) pramení ze skutečnosti, že se používají téměř výhradně v intrakulturní komunikaci Neslyšících (tj. v komunikaci mezi dvěma a více lidmi, kteří sdílejí stejnou kulturu a jazyk, v tomto případě mezi Neslyšícími, v komunikaci uvnitř jedné kultury)...

V komunikaci interkulturní (tj. v komunikaci mezi dvěma a více lidmi, kteří sdílejí různou kulturu a jazyk, v tomto případě mezi neslyšícím a slyšícím člověkem), se specifické znaky téměř vůbec nevyskytují. Neslyšící komunikační partner většinou totiž očekává, že jim slyšící komunikační partner kvůli jejich nesnadné uchopitelnosti nebude rozumět, a proto je ve svém projevu nepoužívá. Nastává stejná situace jako v případě komunikace s cizincem, u něhož se předpokládá, že jeho znalost cizího jazyka není vysoká. Komunikant užívající mateřský jazyk se, často podvědomě, vyhýbá složitým větným konstrukcím či např. frazeologismům ve snaze, aby vzájemná komunikace probíhala plynule a cizinec mu dobře rozuměl.

Příklad č. 4

• orální komponent znaku: ústa otevřena, jazyk povystrčený
• význam: podlehnout někomu; ustoupit po předchozím usilovném přesvědčování
• příklady užití:
  • KAMARÁDI - NUTIT MĚ (směrové sloveso) - HOSPODA - JÁ - BRÁNIT SE - NECHTÍT - ONI -NUTIT MĚ - JÁ - BRÁNIT SE -NECHTÍT - ONI - NUTIT MĚ - JÁ - SZ - gesto rezignace - JÍT TAM
    Kamarádi mě nutili, abych s nimi šel do hospody. Vůbec se mi nechtělo, ale nakonec mě ukecali (popř. nakonec jsem šel).
  • NĚKDO - KLEPAT NA DVEŘE -OTEVŘÍT - MUŽ - deiktické gesto (směrem na místo, kde by měl stát příchozí muž) ^{[změna rolí: z vypravěče na příchozího muže]8} - KABEL - deiktické gesto (směrem na kabel) - DOBRÁ - PROGRAM - BOHATÁ ^{[změna rolí: z muže na vypravěče]} mimika vyjadřující zvažování - SZ - PODPIS
    Někdo zaklepal na dveře, a když jsem je otevřel, stál za nimi muž a začal mi vykládat, jak je ta kabelová televize skvělá, kolik má programů... A tak to do mě tak dlouho hustil, až jsem se mu upsal.
  • JÁ - CHTÍT (opakovaně) - KOČKA - KOUPIT - MATKA ^{[změna rolí: z vypravěče na matku]} - ZAKAZOVAT - ^{[změna rolí: z matky na vypravěče]} PROSIT (Opakovaně) - ^{[změna rolí: z vypravěče na matku]} gesto zvažování - SZ - ^{[změna rolí: z matky na vypravěče]} - vítězné gesto
    Hrozně jsem chtěl kočku, ale máma o tom nechtěla ani slyšet. Tak jsem ji tak dlouho prosil, až mi ji nakonec koupila.

poznámky:

7. Deiktické gesto je artikulováno tvarem ruky "D" (vztyčený ukazováček), který odkazuje na objekty, umístěné na různých pozicích v prostoru.
8. Změna rolí je vyjádřena pohybem horní části těla, jeho vytočením na levou a pravou stranu, kam mluvčí na začátku své promluvy situoval osoby, o nichž něco sděluje.

Problémy s terminologií

Při výzkumu specifických znaků v jiných národních jazycích vyvstal problém, jak znaky pojmenovat. V roce 1980 navrhla na Prvním sympóziu o výzkumu znakového jazyka... jedna z účastnic... termín "multikanálové znaky". Tento termín se nyní nezřídka objevuje v souvislosti s označením specifických znaků i u nás. Termín zdůrazňuje skutečnost, že na vzniku znaků se podílí současně více kanálů; kromě manuálního kanálu také další kanály, např. výraz obličeje, pohyby rtů, tváří, pohyby těla, tedy nemanuální aktivity...

Toto označení však v sobě nese dvě úskalí. Za prvé, mluví-li se v odborné literatuře o kanálech, rozumí se tím cesta, kudy se informace přenáší, tj. v zásadě akustická, vizuální, taktilní, jinými slovy způsob přenosu informace...

Za druhé, pokud bychom spojovali termíny manuální a nemanuální s termínem kanál, mohl by se multikanálovým znakem stát prakticky každý znak, který vyžaduje nějaké nemanuální doplnění. Tedy v zásadě všechny znaky znakového jazyka.

Termín multikanálové znaky se v zahraničí neujal... Švédští badatelé akcentovali jinou charakteristiku znaků, když navrhli termín "Deaf Signs"... Toto označení totiž vychází ze skutečnosti, že znaky jsou charakteristické pro intrakulturní komunikaci Neslyšících.

Závěrem

V českém znakovém jazyce dosud vhodný termín pro tuto rozsáhlou skupinu znaků neexistuje. Zvolený pracovní termín "specifické znaky" si neklade nároky na to, aby byl definitivní.

Považujeme však za vhodnější, aby zdůrazňoval'spíše zvláštní postavení znaků v lexikální zásobě znakového jazyka a v komunikaci Neslyšících než existenci speciálního nemanuálního doplnění. Jinými slovy, preferujeme raději sociolingvistické faktory před faktory ryze lingvistickými, protože i problematika života komunity Neslyšících občanů jako jazykové' a kulturní menšiny uvnitř majoritní společnosti patří především do oblasti sociolingvistiky...