Autor cyklu: Naďa Dingová, redaktorka Mirka Dámcová, host Andrea Hudáková
Garantem cyklu je Česká komora tlumočníků znakového jazyka, autorem přepisu J.Fikejs a A.Svobodová
Andrea Hudáková (AH): Dobrý den.
R: My jsme slíbili posluchačům, že více řekneme o jazyku Neslyšících1. Tedy o znakovém jazyce si dnes budeme povídat. Spíše půjde o jakési teoretické poznatky o jazyce Neslyšících. A tak mojí první otázkou je: Jestli je vůbec znakový jazyk jazykem přirozeným?Andrea Hudáková
R: A s tím určitě tedy souvisí i další otázka o gramatice, o produktivnosti a o všech těchto aspektech. Můžete nám to trošku více přiblížit, jestli vůbec má znakový jazyk, obecně, nějaká pravidla?
AH: To, co vy jste zmiňovala, to jsou některé z rysů přirozených jazyků. Takže znakové jazyky, jak už vyplývá, jsou přirozené jazyky a mají svoje přirozené mluvčí. Protože sice málo neslyšících dětí se rodí do neslyšících rodin2, uvádí se 5 - 10%, ale u těchto dětí probíhá přirozený jazykový proces, jako u dětí slyšících ve slyšících rodinách. Je důležité, aby neslyšící děti ze slyšících rodin měly kontakt s dospělými Neslyšícími mluvčími, aby od nich mohly získávat přirozené jazykové poznatky, byť to nejsou jejich rodiče, protože znakový jazyk se nikdo nenaučí sám od sebe, tak jako mluvený jazyk se nikdo nenaučí sám od sebe. A známe příklady vlčích dětí - tak to samé je se znakovým jazykem. Ten se dá naučit jedině v komunikaci s dospělým mluvčím toho jazyka.
Kdežto jeden ze znaků přirozených jazyků... samozřejmě znakové jazyky mají gramatiku. Gramatiku - tím rozumíme pravidla pro sestavování jednotek do vyšších celků. To znamená, že jednotlivé části znaků můžeme sestavovat do znaků, ty můžeme sestavovat dál, do nějakých výpovědí, do nějakých vyšších celků, jako jsou texty a promluvy.
Je produktivní (znakový jazyk, pozn. red.). To je důležitá věc, že tak, jako v každém jiném jazyce, nemůžeme mít konečnou slovní zásobu a konečnou gramatickou zásobu všech jevů, protože vždycky se objevují nové a nové skutečnosti, které ten jazyk musí pojmenovat. A to umí všechny znakové jazyky3.
A také je důležité, že dokáže, každý ze znakových jazyků, mluvit sám o sobě, dokáže mluvit o gramatice - o své vlastní gramatice4.
R: Ještě mě napadá otázka... Jak byste posluchačům vysvětlila rozdíl mezi přirozenými gesty, mezi takovou pantomimou, které používají více či méně všichni, a znakovým jazykem jako takovým?AH: Pantomima je nějaké pohybové vyjádření, které ale provádíme v prostoru. Naproti tomu znakový jazyk vždycky má nějaký svůj znakovací prostor, který je seshora omezený temenem hlavy, zezdola zhruba pasem a ze stran lokty, když roztáhneme ruce. A pouze v tomto prostoru všechno probíhá. Zároveň v pantomimě nemůžeme vyjádřit to, co není teď a tady. Ve znakových jazycích, jako v každých jiných jazycích, toto vyjádřit můžeme. Můžeme mluvit o budoucnosti, o fantazii, o minulosti5.
A pokud mluvíme ještě o gestech, tak ani gesta, ani pantomima nejdou rozdělit na menší jednotky, ale znaky znakového jazyka rozdělit na menší jednotky jdou6. Je to jako když slovo rozdělíme na hlásky. Z těch hlásek potom sestavujeme slova a stejně tak z těch malinkých jednotek (znakového jazyka, pozn. red.). Jsou tři základní, to je: kde znak ukazujeme, jakým tvarem ruky ho ukazujeme, nebo tvary rukou a jakými pohyby. Pak je ještě mnoho dalších. A z těchto tří komponentů můžeme sestavovat další a další znaky, což u gest a u pantomimy není možné.
A ještě bych se vrátila k té gramatice. Gramatika mluvených jazyků nám je asi bližší a víme, že právě ty jednotlivé komponenty řadíme za sebe, jak ve slově, tak slova řadíme za sebou a tím vznikají věty7. A ve znakových jazycích je velká výhoda, že můžeme ty jednotlivé části dávat nad sebe a můžeme je dělat zároveň. Takže jedním z rysů znakových jazyků, které mají všechny znakové jazyky na světě, je simultánnost. A oproti tomu mluvené jazyky jsou lineární. A ta simultánnost právě některým lidem, neznalým jiné komunikace než mluveným jazykem, přijde někdy zvláštní, primitivní. A to také vede k tomu, že si myslí, že je to pantomima nebo gesta.
R: ...(souhlasné přitakání)... A ještě ve stručnosti, Vy už jste to tak částečně zmínila: Jestli umí neslyšící člověk znakový jazyk automaticky, od narození sám od sebe? Tak na to je asi jednoznačná odpověď.AH: Nemůže umět.
R: A poslední, zcela poslední otázka dnešního povídání: Jestli má znakový jazyk psanou podobu?AH: Znakový jazyk, ani český znakový jazyk, ani žádný jiný znakový jazyk ve světě, nemá takovou podobu, jako jsme zvyklí třeba u češtiny, ale dá se zapsat. Existují takzvané notační systémy, ale pro běžné použití jsou nevhodné, protože tam se právě zaznamenávají ty jednotlivé části - to znamená: kde se ten znak ukazuje, jaké mají postavení ruce, v jakém vztahu vzájemném jsou a další a další věci. Takže všechno, co my ukážeme v jednom okamžiku, protože... právě, že to ukazujeme simultánně, se musí rozepsat. Rozepsat do té lineární podoby na papír. Což je dost nepohodlné pro psaní, ale je to velmi výhodné pro vědce, kteří tímto způsobem zaznamenávají ten projev a v současné době se velmi využívá audiovizuální technika, takže není s tím až takový problém.
A mnoho lidí často říká, že právě to, že nemají znakové jazyky psanou podobu takovou, na jakou jsme zvyklí u našich evropských mluvených jazyků, tak že to je důkaz toho, že není plnoprávný8.
R: hmm (souhlasné přitakání)AH: Ale ve světě, když vezmeme všechny jazyky, které existují, všechny mluvené jazyky, tak většina mluvených jazyků nemá psanou podobu 9.
R: To už by byla asi hodně široká kapitola na povídání, nicméně shrnuto, tato otázka byla poslední. Znakový jazyk může tedy mít teoreticky i tu psanou podobu, ale z toho praktického hlediska to není příliš využíváno.AH: Hmm... (souhlasné přitakání)
R: Tak já Vám dnes moc děkuji za povídání, paní Hudáková. Loučím se tedy s magistrou Andreou Hudákovou, odbornou asistentkou oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Děkuju a na shledanou.AH: Není zač, na shledanou.
Tento cyklus vznikl za podpory ministerstva zdravotnictví ČR, v rámci plnění usnesení vlády číslo 256 ze 14. dubna 1998, tedy plnění Národního plánu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením.
seznam všech dílů slyšitelného ticha najdete na stránce http://ruce.cz/slysitelne-ticho
poznámky:
- Vysvětlení použití velkého písmene ve slově Neslyšící viz záznam rozhovoru z 11. 4. série Slyšitelné ticho: Neslyšící jako členové jazykové a kulturní menšiny (pozn. red.).
- Zde jsou míněny ty rodiny, ve kterých je používán znakový jazyk, jedná se tedy o rodiny s odlišnou kulturou a jazykem (pozn. red.).
- Produktivnost jazyka znamená existenci omezeného množství jazykových prostředků, např. fonémů, ze kterých lze vytvořit neomezené množství jazykových znaků, např. slov, (pozn. red.).
- Tj. relexivita, zvratnost - schopnost jazyka mluvit o sobě samém, (pozn. red.).
- Jedná se o rys přirozeného jazyka, tzv. svébytnost (pozn. red.).
- Jedná se o tzv. dvojí členění či dvojí artikulaci - každý jazykový znak se člení na menší jednotky (morfémy), které nesou význam, a ještě menší jenotky (fonémy), které význam nenesou, ale jsou schopny význam rozlišovat (pozn. red.).
- Jedná se o tzv. lineárnost (pozn. red.).
- Jedná se o tzv. lingvocentrismus - uživatel nějakého jazyka považuje svůj jazyk za lepší, dokonalejší - pro něj stojí v centru a všechny jazyky, které se od jeho jazyka liší, považuje za horší, méně dokonalé (pozn. red.).
- Právě tyto jazyky, které nemají psanou podobu, jsou často považovány za neplnoprávné (někdy jsou nazývány jako primitivní). K nim jsou obecně přiřazovány jazyky, které jsou spjaty s velmi odlišnou kulturou, jedná se např. o tzv. domorodé jazyky, (pozn. red.).