Neslyšící lidé a znakový jazyk v komiksové tvorbě

Že v se v literatuře a filmu čas od času objeví neslyšící postavy ve vedlejších i hlavních rolích, není pro nás jistě nic tak neobvyklého. Ovšem komiksy 'Zachycující neslyšící lidi a v obrazové části využívající znakující postavičky až tak často k vidění nejsou. A právě tomuto tématu jsou věnovaný články ve dvou číslech Das Zeichen (č. 65, 66), jejichž zkrácenou verzi vám nyní předkládáme.

Neslyšící lidé komiksy nejen čtou čije vytvářejí, ale také se sami stávají protagonisty těchto obrátkových příběhů. Je nasnadě, že komiksy jsou pro neslyšící osoby srozumitelnější než média založená na řeči, jako je televize, rozhlas nebo film. Spojení obranu s písmem, na kterém je komiksová tvorba založena,dovoluje neslyšícím lidem také, ve srovnání s jinými žánry v tištěných médiích, snadnější vizuální orientaci v textu a porozumění ději.

V knihách, které se zabývají kulturou Neslyšících, či v odborných studiích není o tématu "neslyšící lidé a znakový jazyk v komiksu" mnoho zmínek, je tedy poměrně nové.

V tomto článku nejprve ukážeme, jakým způsobem jsou neslyšící lidé a znakový jazyk představováni v komiksech slyšícími autory. Ve druhé části se podíváme na tvorbu neslyšících autorů, a to především v západní Evropě a USA.

Komiks

...Co je to vlastně komiks? Komiksem se rozumí zpracování často vtipného a "peprného" příběhu formou za sebou ražených obrázků, které zprostředkovávají informaci o ději, většinou doplněných textem, které působí na čtenáře esteticky. Komiks pochází ze Spojených států amerických a za dobu jeho vzniku je považován rok 1900....

Je vůbec možné zachytit projev ve znakovém jazyce formou statických obrázků? Následující vyobrazení s průvodním titulkem vytváří ilustrativní odpověč.

Na obrázku vidíme dvě zmateně vypadající postavy, znázorňující neslyšící osoby, jejichž ruce dělají několik nesrozumitelných pohybů-znaků najednou. Proč je tak těžké znakový jazyk v komiksu zachytit? Víme, že znak má složku manuální (pohyby rukou) a nemanuální (mimika a pohyby horní části těla). Zachytit zvláště pohyb, kterým je znak vytvářen, je pro komiks oříškem a zároveň velkou výzvou: "Už od počátku svého vzniku se tvůrci moderního komiksu zaobírali otázkou, jak se dá ve statistickém médiu zobrazit pohyb. Jak můžeme zachytit tento aspekt času v médiu, které je bezčasové?" říká odborník na komiksy McCloud.

Pokud se znakový jazyk vyskytuje v učebnicích a jiných výukových materiálech jsou znaky, u nichž se v reálném provedení mění pozice ruky, rozloženy do dvou obrázků. Zde je na to dost prostoru, horší je to u komiksu, které vyprávějí příběh, a je tedy nutné, aby v každé sekvenci bylo vyjádřeno co nejvíce informací.

... Pohyb nějakého objektu (ruky, hlavy, těla) do různých směrů, a tím i dynamika celé akce, se v komiksu dá vyjádřit např. postranními linkami....

Zajímavé je sledovat, zda se zobrazení neslyšících lidí mění ve vztahu k sociálnímu (kulturnímu -zde hraje roli znakový jazyk) versus medicínskému (zde hraje roli sluchadlo) pojetí hluchoty. V našem průzkumu se objevují jen příklady, kdy je hluchota prezentována z kulturního hlediska, i když je toto pojetí doloženo jen jedinou indicií a tou je jakýkoli poukaz na znakový jazyk. Nedoslýchavost sledována nebyla, můžeme ale říct, že nedoslýchaví lidé bývají tradičně zachycováni se sluchadlem nebo jiným naslouchacím přístrojem, kdy se nedorozumění stává předmětem vtipu.

Slyšící autoři v Evropě

V 50. letech se ve vlámských novinách objevila malá kreslená série od neznámého autora. Jedná se o 1. moderní komiks s neslyšící postavou. Znaky jsou naznačeny neobvyklými tvary rukou, linky znázorňují jejich pohyb. Neslyšící muž je vykreslen jako dotěrný typ s přihlouplým výrazem.

V 60. letech ovládal Evropu belgicko-francouzský komiks a postava Luckyho Luka ve westernových příbězích. Posunkové systémy a znakový jazyk Indiánů byl v knihách o Lucky Lukym bohatě rozpracován v letech 1958 až 1964.

Znakový jazyk zde používají příslušníci různých kmenů, hovořících odlišnými mluvenými jazyky, aby se mezi sebou dorozuměli. Další obrázek zachycuje Indiána, jak ve znakovém jazyce předává zprávu náčelníkovi svého vlastního kmene.

U znakujícího Indiána jsou znázorněny různé fáze pohybu rukou, aby bylo zřejmé, že jde o delší vyprávění. ...

Vtipy využívající znakový jazyk se vyskytují i v dalších komiksech, jedním z příkladů je "Asterix a Obelix", v němž hrdinové z Gálie připlují do Ameriky, kde se setkají s indiánským znakovým jazykem, který je velmi pantomimický.

Zajímavé je, že autorům nejde ani tak o zobrazení znakového jazyka neslyšících osob, ale spíše o statické použití znakového jazyka ke karikatuře dané situace, což je umocněno přihlouplým obličejem znakujících postav (to ukazují i obě zatím použité ukázky).

Ve francouzském komiksu se neslyšící postava objevuje prvně u Tita v roce 1993. Tento autor kreslí realisticky, nikoliv karikaturně, a reflektuje problémy mládeže, jako jsou drogy, sex či neporozumění rodičů. V komiksu "Sleduj mě!" přináší příběh ohluchlé Marie, která hledá novou orientaci ve světě pomocí komunikace ve znakovém jazyce a prstové abecedy. Seznamuje se dokonce se slyšícím chlapcem, kterého znakový jazyk a prstovou abecedu učí.

V Německu se neslyšící postavy objevují v komiksech W. Moerse (např. "Komiks pro neslyšící" 1985; "Nedávno na kongresu neslyšících" 1989). Ten ve všech svých komiksech užívá znakový jazyk tak, že znaky, ze kterých skládá celé věty, zachycuje především pomocí vyobrazení samotných rukou 'bez zakreslení další části těla znakujícího). Autor si vtipně hraje se zažitými bublinami u pusy, ve kterých obvykle bývá napsáno, co postava říká, namísto slov jsou zde nakreslené znaky. Moersův styl humoru odpovídá většině vtipů (o) neslyšících. "Vtipy neslyšících lidí se většinou týkají znakového jazyka. Podstata vtipů spočívá v tom, že jsou dvojsmyslné a že ten druhý význam má často sexuální podtext."

Slyšící autoři z USA

V americkém komiksu se první neslyšící postava objevila v polovině 70. let v příběhu autorů L Hašena a B. Oksnera o -klukovi jménem Dondi. Dondi je slyšící chlapec, který prožívá veselá až napínavá dobrodružství. Jednou například Dondi s dalšími dětmi hrál na ulici basketbal a jeden z chlapců nereagoval na dotazy .ostatních. Dondi chtěl být na nového chlapce hodný, chtěl se s ním seznámit, a tak k němu v legraci zezadu přistoupil a zakryl mu oči. Čtenáři si mohli v bublině přečíst takové ponaučení: "Nikdy nezakrývej oči neslyšícímu člověku!" Děti pochopily, že nový chlapec je neslyšící, přijaly ho mezi sebe a on jim předvedl, jak vypadá ve znakovém jazyce slovo "přítel".

Komiksová série "K čemu jsou přátelé?" od T. Jacksona se objevila v 80. letech v Chicagu. Jackson se v komiksu originálně dotýká rozličných sociálních témat a vykresluje postavy v různých sociálních rolích. Jeden z příběhů je o dívce, která se zamiluje do neznámého chlapce. Když se konečně odváží oslovit jej, on nereaguje. Protože má hoch sluchadlo, dívka ho pokládá za neslyšícího, a tak spolu s přáteli začne navštěvovat kurz znakového jazyka, aby s ním mohli komunikovat.

Po nějaké době se dívka odhodlá prověřit své nové znalosti a osloví objekt svého zájmu tentokrát ve znakovém jazyce. Chlapec ale na dívku velmi srozumitelně promluví a tak vychází najevo, že má zbytky sluchu, a nejen že dobře mluví, ale i dobře odezírá. Později se dívka seznamuje s neslyšícími přáteli svého hocha. Když se ocitne v situaci, že rychle znakujícím kamarádům jen stěží rozumí, uvědomí si, jak nelehké to musí být pro tyto "postižené lidi" mezi slyšícími. Tyto komiksy byly vydány Národní asociací neslyšících v roce 1982 v knižní podobě a Jackson se tak stal kreslířem neslyšících. ...

Komiksy o superhrdinech

... Neslyšící postava se objevuje i v komiksových šedích Spidermana (1997-1998). Spiderman musí zachránit svou neslyšící kamarádku Hope a její neslyšící spolužáky z autobusu, který měl nehodu. Neslyšící děti mají nejprve ze zasahujícího "Pavoučího muže" strach, ale když jim vysvětlí pomocí patřičného znaku,.že je přítel, následují ho a"důvěřují mu. V tomto komiksu je kultura neslyšících zachycena celkem hodnověrně, neslyšící postavy jsou vykresleny relativně realisticky a také jsou zde použity dobře zpracované úryvky projevů ve znakovém, jazyce. Znaky, které jsou složené z více fází pohybu a u kterých se mění poloha a tvar dlaně (nikoliv celé ruky), jsou zachyceny v" jednom vyobrazení, pohyb je naznačen nakreslením několika stejných rukou.

Výše řečené dokumentuje ukázka, která zachycuje část rozhovoru tety s neslyšící neteří Hero, v němž je dívka upozorňována na to, že Spiderman je zlý.

Unikátně a velmi informované je svět neslyšících zachycen v sešitech "Spravedlivá" kreslíře P. Davida (2002), kde vystupuje superhrdinka Natálie. V tomto komiksu se objevují typické symboly života amerických neslyšících osob, jako psací telefony nebo titulky v televizi. Učitelka ve škole je neslyšící a převažující komunikací mezi neslyšícími je znakový jazyk, který je zde mistrovsky zachycen. Jak ukazuje obrázek, ruce jsou na začátku pohybu nakresleny světlejší barvou, na konci mají stejnou barvu jako zbytek kresby.

S naznačenými liniemi, které nemají jen podobu čar, je pohyb znaku velmi dobře rozpoznatelný. Ve většině vyobrazení je použit jen jeden klíčový znak dané výpovědi. Zbytek věty je napsán v bublině, která nevychází z úst postavy, jak je to obvyklé, ale od rukou. Např. na tomto obrázku je napsáno: "Myslíš, jestli jsme...?" a dále je zde mimo bublinu znak pro "manželství/ženatý". Proto informaci, kterou obrázek sděluje, pochopí ti, kdo znakový jazyk neznají, jen z kontextu. Tento komiks je jediným příkladem, kdy slyšící autor znaky nepoužívá jen jako prázdné ilustrace nějaké situace či rozmluvy, ale vřazuje je do celého kontextu díla, kde mají samostatné a plnovýznamové postavení....

Neslyšící kreslíři v USA

... Nejvíce neslyšících autorů komiksu mají Američané. ... Ch. Bissel kreslil karikatury pro noviny v Nashvillu v letech 1942 - 1996. Mnoho neslyšících autorů ale zůstalo v anonymitě, např. ten, který se podílel na komiksu The Hulk. Ne všichni neslyšící umělci se ve svých komiksech zaměřují na neslyšící komunitu nebo znakový jazyk, k tomu dochází spíše zřídkakdy. J. Gannon zmiňuje ve své rozsáhlé knize o historii amerických neslyšících jen jedno jméno: W J. Ruge, který je autorem komiksu z roku 1980 "Náš němý svěť a asi šesti dalších.

Ruge zobrazuje situace, někdy i konfliktní, se kterými se neslyšící člověk potýká ve světě slyšící většiny. Např. v kině se hlasitě směje na jiném místě než publikum, ve vzteku se otočí od televize, kde se jenom mluví, a přesně v tom momentě se na obrazovce objeví zpráva varující před blížícím se tornádem.

Komiksy S. Richardsona, jehož kresby vycházejí od 90. let 20. století v časopisech pro neslyšící, satirickým způsobem popisují život těchto lidí. Tak například jeden vtip zachycuje tlumočníka znakového jazyka oblečeného do neo-prenu, se šnorchlem a potápěčskými brýlemi, jak při šampionátu v plavání, kterého se účastní i jeden neslyšící, v bazénu čeká "na svou akci". Na jiných obrázcích jsou psi, kteří znakují, nebo rodiče, kteří znakují na své ještě nenarozené dítě v mamičině břiše.

T. Davidson na svých internetových stránkách (http://deafcart.o-ons.homestead.com) představuje komiksy, které jí vyšly po roce 2000 v různých časopisech pro neslyšící. Série s názvem "Na straně neslyšících" taktéž satirickým způsobem ukazuje různé životní situace neslyšících, například líčí problémy při tlumočení do znakového jazyka. Předchozí ukázka vyobrazuje chudáka tlumočnici, která trpí při tlumočení projevu rychle mluvícího přednášejícího.

Jiný obrázek této autorky ukazuje naštvané neslyšící hobity, kteří nemohou jít do kina na Pána prstenů, protože film není opatřen titulky, či opici Jojo, která umí ukazovat. Qojo má reálný základ v gorile Koko, která se pod vedením amerických výzkumníků naučila několika znakům.)...

Nejznámější neslyšící komiksový kreslíř v USA si říká "Sextoon" a je populární i mezi slyšícími. Je to proto, že jeho komiksy mají většinou pornografický charakter. Na internetu své komiksy poprvé prezentoval v červenci roku 2002 na stránkách http://www.sextoon.com. Komiksy "Sextoona" vycházejí z autentické znalosti kultury, tradic a sexuality v neslyšící společnosti. Komunikace neslyšících postav probíhá ve znakovém jazyce (kdy fáze pohybu některých znaků jsou vyjádřeny v rámci jedné kresby), za použití prstové abecedy nebo autor kombinuje obojí najednou. (Viz následující obrázek.)

Neslyšící autoři v Evropě

Neslyšící autoři komiksu jsou známi i z Evropy, např. z Anglie, Belgie nebo z Německa. ...

Humorné obrázky ze života neslyšících kreslí Němec L. Kolli-en. Od něj pochází například výjev, kdy se v jedné třídě ve škole neslyšící děti mezi sebou vesele baví znakovým jazykem, zatímco zoufalá slyšící učitelka stojí bezradně u tabule. Či obrázek hospody, kde spolu parta neslyšících znakuje dlouho do noci, mezitím co k smrti unavený slyšící personál chce zavírat (viz internet http://www.taubenschlag.deAolu mnen/lachen/lucas/lokal.jpg)....

Ve Francii se v poslední době proslavil neslyšící R Mallet, autor postav "Malých zelených mužíčků". Mallet ohluchl ve věku 9 let, a tak se také v jeho komiksech objevuje znakový jazyk a problémy na téma komunikace neslyšících ve společnosti slyšících osob. V následující ukázce je vtip založen na podobnosti francouzského znaku "hloupý" s gestem používaným pro pozdrav u policie.

Také v České republice vynikají některé vydařené komiksové příběhy neslyšících autorů. Často se jedná o práce studentů středních a vysokých škol, které vypracovali v rámci výuky českého jazyka. Neslyšící studenti mají komiksovou tvorbu v oblibě, neboť vyjádření příběhu nejen pomocí textu, ale i obrátku jim poskytuje ucelenější a pochopitelnější informaci. Neslyšící studenti do vlastních ko7?2Áksových příběhů často promítají své konfrontace se světem slyšících (např. jak byli kvůli své vadě duchu napáleni nebo podvedeni; jak měli problémy s komunikací ve slyšící rodině; atd.). (Poznámka: J. Smečka)

Shrnutí

... V komiksech slyšících autorů se pravidelně objevují některé stereotypní názory o neslyšících. Ve starších dílech jsou neslyšící zobrazováni jako omezení a přihlouplí lidé. Později zase jako osoby, které bez problémů komunikují mluveným jazykem, protože bez obtíží odezírají a mluví. ... Mnohá zobrazení znakového jazyka jsou statická, bez doprovodné mimiky obličeje, kdy pohyb znaku je naznačen jen šipkami. Jedna věta bývá zachycena zpravidla několika vyobrazeními.

Znakový jazyk v komiksech bývá zaznamenáván nejčastěji těmito způsoby:

• staticky, kdy kývání, mávání či vibrující pohyb znaku je zachycen naznačením linie pohybu (zpravidla v podobě šipek ukazujících směr);
• pro každou fázi pohybu znaku je nakreslen samostatný obrázek;
• fáze pohybu znaku jsou zachyceny v jednom obrázku naznačením několika stejných rukou....
• V komiksech neslyšících autorů se stereotypní názory o neslyšících téměř neobjevují, zato jsou zde hojně zobrazovány scény z tlumočení, ze Škol pro neslyšící děti a z komunitního života těchto lidí.

Významný rozdíl v pojetí neslyšících postav u slyšících a neslyšících autorů komiksu spočívá v tom, že slyšící autoři zachycují své neslyšící postavy izolovaně v kontaktu se slyšícími lidmi. Oproti tomu neslyšící autoři zasazují své postavy neslyšících lidí doprostřed komunity neslyšících osob.