Znakový jazyk

 Tento článek má
   více stran:


  » Co je znakový jazyk
  » Lingvistika znakov�...
  » Historické změny ...
  » Kontakt s mluveným...
  » Gramatika znakovéh...
  » Znakosled - pořad�...
  » Resumé, poznámky ...

Fonetika a fonologie ve znakovém jazyce

Na začátek je potřeba poznamenat, že užívání pojmů fonetika a fonologie by se na první pohled nemuselo zdát vyhovující vzhledem ke znakovému jazyku -jejich spojení se zvukem. Ale tyto termíny jsou široce rozšířeny i v lingvistice znakových jazyků, a to zejména proto aby se poukázalo na určité podobnosti znakového jazyka a jazyka mluveného.

Arbitrárnost a dvojí členění mají od dob Saussureho platnost definujících kritérií pro lidský, přirozený jazyk. Před Stokoem (1960) byly znaky považovány za neanalyzovatelná, nečleněná gesta - za jednotky neobsahující žádnou fonologickou platnost. Stokoeho příspěvkem se stal fonologický rozbor znaků ASL - znaky ASL se na rozdíl od gest dají rozložit. Navrhl tři parametry znaku, které se z něj dají vyčlenit a vypozoroval, že znaky nejsou uspořádány lineárně, ale simultánně. Simultánně existují tři parametry znaku: TAB [tabula - umístění znaku v prostoru), DEZ (designator - konfigurace rukou - tvar rukou) a SIG (signator - pohyb rukou v prostoru). Tento model byl široce přijat i jinými výzkumníky znakových jazyků -došlo k doplnění, pokud se zdálo že v daném národním znakovém jazyce hraje fonologickou úlohu jiný parametr - např. ORI. Např. v BSL popis znaku RED spočívá v: TAB - ústa, DEZ - ukazováček je vztyčený ze zavřené dlaně, SIG - opakované pohlazení/dopadení na TAB, ORI - dlaň je otočená k tělu, ukazováček ukazuje nahoru. Stokoe, americký strukturální lingvista, označil tyto parametry za nositele významu, jejichž kombinace tvoří všechny znaky ve znakovém jazyce - přirovnával je k fonémům. Znaky tvoří minimální páry, kdy se náhradou jediného parametru mění význam znaku. V každém znakovém jazyce je limitovaný počet tvarů ruky a místa artikulace a použitelná varianta artikulace každého parametru je arbitrárně - libovolně určená. Např. v ASL není žádný minimální pár znaků, který by se ve svém významu lišil pouze tím, že je artikulován na ústech nebo na bradě, ale v BSL takové znaky mají. Zpočátku se výzkum znakových jazyků soustředil především na popsání inventáře prvků znaků. Nedávno se ale začala pozornost lingvistů soustředit na popis fonologických procesů ve znakovém jazyce.

Simultánnost, lineárnost

Lidell (1985) a jeho kolegové pozorovali, že všechny tři parametry znaku mohou být důkazem sekvenčního - lineárního uspořádání znaku - ne jen simultánního (Stokoe). Např. v BSL znak SHOWER má tvar ruky, který se zavíráním a otevíráním - natažením prstů mění; ve znaku MORNING se mění umístění znaku z počáteční proti boční polohy vůči bradě do konečné "ipsilaterální ?" polohy; u znaku TABLE se ruce jsou oddělené v první části znaku a v druhé části znaku se ruce spolu pohybují zpětně. Oproti názoru Stokoeho se tyto části znaku - stupně znaku zdají být v souvislosti s významem znaku a dává to znaku lineární povahu - zde spatřují podobnost s lineárním uspořádáním slov v mluveném jazyce => v lineárnosti spočívá možnost rozlišení významu, jako je tomu u ostatních parametrů, které Stokoe definoval. Znaky BSL SHOWER a COPY mohou být popsány jako minimální pár, který se liší jen v jediném parametru - sekvenčnost - lineárnosti pohybu - spíše než že se liší v parametru tvaru ruky a pohybu, jak by byly popsány ve Stokoeho pojetí.

Arbitrárnost ve fonologii

Druhou otázkou zmiňovanou ve vztahu se studiemi fonologií znakových jazyků je to, zda je na této úrovni zastižen význam. Situace arbitrárnosti ve znakovém jazyce je poněkud komplexnější a bude o ní pojednáno v hojné míře v následující kapitole o ikoničnosti. Stokoeho model popisuje prvky fonologie znakového jazyka, jako kdyby zde byl čistě arbitrární vztah. Např. když se když se podíváme na počet znaků v BSL, které se artikulují na tváři, jako SWEET, WOMAN, EASY, CRUEL, nemají žádný zřejmý společný význam. To je také např. u znaků artikulovaných tvarem ruky zavřená pěst, jako AGREE, CAR, EASY, STUPID. Zdá se, že zde není žádný vztah mezi významem a mezi znaky se společnými rysy, nicméně se zda, že se jedná o nesprávně vylíčené důkazy, jak to uvidíme v následujících příkladech z BSL: znaky artikulované tvarem ruky pěst se vztyčeným malíčkem jsou BAD, POISON, ILL, WRONG, END, ARGUE, CURSE, SOUR, EVIL atd. Znaky artikulované na čele zahrnují THINK, IMAGINE, DREAM, STUPID, CLEVER, WORRY, UNDERSTAND atd. v těchto příkladech můžeme vidět, že zde existuji určitý vztah mezi tvarem ruky, umístěním znaku v prostoru a významem znaku.

Tedy, dvojí členění existuje, ale ne v zcela identické formě jako u jazyků mluvených.

Omezení forem znaků

Omezení formy znaku vychází ze dvou příčin: fyzické omezení a jazykově-specifické omezení. První typ omezení souvisí s produkcí a percepcí znaků. Všechna umístění těla není pro znaky stejně vhodné, na rozdíl od gest a pantomimy. Znaky jsou limitovány do prostoru mezi vrcholem hlavy, v rozpětí ramen, a vysunutými lokty. Nejvíce znaků se artikuluje uvnitř tohoto prostoru.

Battison (1978) navrhuje dva typy omezení formy znaků v ASL, které se dají aplikovat i na jiné znakové jazyky. Podmínka symetrie - když se ve dvouručních znacích pohybují obě ruce, musí mít obě stejný tvar ruky a pohybovat se stejným nebo alternativním pohybem. Podmínka dominance - když je místem artikulace pasivní dominantní ruka, musí být v bezpříznakovém tvaru. Později se zjistilo, že i když se tyto dvě podmínky vyskytují ve všech znakových jazycích, repertoár bezpříznakových tvarů ruky je v každém znakovém jazyce jiný.

Mezi fonologické procesy, které se odráží v citátových formách znaků, jsou ve všech studiích o znakových jazycích uváděny tyto: místo artikulace znaků má tendenci se posouvat z okraje do středu znakovacího prostoru; znak ztrácí kontakt s místem artikulace; dvojruční znaky se mění na jednoruční znaky. Lidell a Johnson (1985) diskutují podrobně celou řadu fonologických procesů, které se objevují v ASL - jako open teze (epenthesis), meta teze (metathesis), geimnatíon -zdvojení, perseueration - přetrvávání, anticipation - očekávaní, předvídání .

Slovní zásoba: ikoničnost a arbitrárnost ve formě znaků

Jeden z nejvýraznějších rozdílů mezi slovy a znaky je fakt, že ve znakovém jazyce je převaha znaků, které nesou určitý vizuální vztah mezi ním a svým referentem. Tento fakt není nijak překvapující. Je dán samotnou vizuální povahou znakového jazyka, jelikož objekty okolního světa přináší mnohem více vizuálních asociací než těch zvukových. Ale protože byla arbitrárnosti přidělena taková váha ve vztahu k přirozenosti jazyka, byla ikoničnost znakového jazyka považována za jedinečný důvod, proč zdůrazňovat jinakost znakového jazyka vůči jazyku mluvenému. Nebudeme se zde podrobně zabývat onomatopoickými slovy, které se v mluvených jazycích vyskytují nebo míru arbitrárnosti v syntaxi, jen připomeneme, co poznamenala na toto téma Deucharová (1984) - bylo by mnohem přiměřenější hovořit o konvenčnosti než o arbitrárnosti jako kritériu jazyka.

Přítomnost ikoničnosti ve znakovém jazyce často vedla k chybným domněnkám. Hovořilo se o tom, že znaky mohou vyjadřovat pouze konkrétní a vizuální významy a že ikoničnost dělá ze znakového jazyka univerzální jazyk. Žádná z těchto domněnek není správná. Znaky pro konkrétní entity i pro abstraktní pojmy často nesou nulový ikonický vztah se svými referenty a pokud zde nějaký ikonický původ znaku je, vztah reprezentování je specifický pro každý národní znakový jazyk. Např. ikonický znak TREE je v různých znakových jazycích odlišný - od dvojručního znaku, který se inspiruje tvarem kmene stromu (čínský znakový jazyk) až po náčrt tvaru stromu ve vzduchu (dánský znakový jazyk). WOMAN v BSL je ukazován s ukazováčkem, který škrábe na tvář, v Izraelském znakovém jazyce palec a ukazováček svírá usní lalůček, v dánském znakovém jazyce se znak tvoří naznačením ženského poprsí. Kolem 50% základní znakové zásoby se zdá, že je ikonická - to je názor rodilých mluvčích znakového jazyka, jež byly na ikonickou povahu znaků dotazováni (Klima a Bellugiová 1979). Zdá se, že přítomnost ikoničnosti u jednotlivých znaků se nijak neodráží ve schopnosti si tyto znaky osvojit dětmi, kteří si znakový jazyk osvojují jako jazyk první. Např. znak MILK je vizuálně motivovaný činností dojení krávy. Je zřejmé, že malé dítě, které si tento znak osvojuje, nikdy krávu nedojilo a neví tedy, jakého obrazu by se mělo držet. Také se ve znaku asi neodrazí to, že krávy jsou v současné době spíše dojeni automaticky - stroji na dojení krav. V souvislosti s tím se určitě znak pro MILK nezmění.

Existuje velmi zajímavá studie (Pettito 1985) o tom, jak si dítě osvojuje ASL - jak prochází fází osvojování si zájmen JÁ, TY - navzdory tomu, že se zdá být znak I stejný jako ukázání na svou osobu. Psycholingvistické výzkumy ASL rovněž dokázaly to, že neexistuje vztah mezi ikoničností a vybavováním si znaků - znaky se vybavují na základě formálních parametrů znaku.