Znakový jazyk

 Tento článek má
   více stran:


  » Co je znakový jazyk
  » Lingvistika znakov�...
  » Historické změny ...
  » Kontakt s mluveným...
  » Gramatika znakovéh...
  » Znakosled - pořad�...
  » Resumé, poznámky ...

Několik studií o historických změnách ve formách znaků byly provedeny pro ASL, Francouzský znakový jazyk a BSL. Tyto studie vnášejí světlo na fonologické operace, které se týkají omezení forem znaků a fonologických procesů, a také nám poskytují informace o ikoničnosti. Woll (1985) popsal systematické změny ve fonologii BSL, které se v BSL během posledních 150 let staly. Když se vytváří nový znak, znakující často využívá principů ikoničnosti, ale tyto nové znaky brzy asimilují do již zmíněných omezeních forem znaků, které jsou danému znakovému jazyku vlastní. Např. znak BSL MOTORCYCLE má svůj původ v zastupování držení se řidítek motorky a otáčení pedálu plynu. To porušovalo podmínku symetrie - pohybovala se pouze pravá ruka. Proto se znak změnil, takže se hýbají ruce obě, avšak směr pohybu ruky v zápěstí byl pozměněn, aby se rovnal směru pohybu ruky v zápěstí, který je shodný s používaným pohybem v BSL. Efekt těchto změn redukoval původní spojení pantomimické vyjádření motocyklu.

Jinou běžnou změnou v BSL je přemístění artikulace znaků z okraje znakovacího prostoru do jeho středu. Tuto změnu můžeme vidět při normálním informativním rozhovoru - např. znak KING, jež má v citátové formě místo artikulace nad hlavou, je často znakován v úrovni uší. Tato změna je příčinou úpravy znaku i v jeho samotné citátové formě. Znaky, které měly místo artikulace formálně na vrchu hlavy, jsou v současné době artikulován v prostoru před tělem; znaky, které byly umístěné na horní části paže, se nyní artikulují na předloktí a znaky, které byly artikulovány na předloktí jsou dnes umístěné na zápěstí (TROUBLE, POLICE, BLUE).

Třetí změnou ve znacích je redukce formy dvojručních znaků na znaky jednoruční. Občas se tato změna týkala znaků, kde byly obě ruce aktivní (SCHOOL, FISH, LIVE) ; změna byla pozorována obvykle také v případech, kdy se jedna ruka stala pasivním místem artikulace pro tu druhou aktivní ruku (TRUE, WRON).

Přizpůsobení omezeních, které ve znakovém jazyce ovlivňují formu znaku, jsou pozorovány ve složených znacích. Ty jsou složeny ze dvou nebo tří morfémů vyskytujících se pohromadě. Výzkumníci švédského znakového jazyka (Wallin 1983) rozlišují mezi složeninami cizími - pocházejícími ze švédštiny, Oni tyto složeniny (v Anglii nazývané "glosy") obecně zahrnují do znakových složenin - např. THINK-EMPTY (zapomenout), SEE-BORROW (napodobovat), rozhodující je jejich umístění v horní části znakovacího prostoru.

Složeniny obvykle hrají v BSL dvě základní úlohy: a) označují termín "kategorie" -složenina dvou jejich exemplárů - členů např. (MATHER-FATHER -rodiče, TABLE-CHAIR - nábytek); b) označující určité abstraktní koncepty (THINK-TRUE - věřit, SAY-KEEP - slíbit). V kontrastu vyskytujících se dvou jinak samostatných znaků ve složeninách vzniká řada přizpůsobeni pohybu, tvaru ruky a místa artikulace. Nejběžnějším faktor je časové trvání artikulace prvního znaku -je obvykle redukována v porovnání s artikulací samotně stojícího znaku. Když porovnáme formy moderních znaků se záznamem znaků starých, ukazuje se nám přizpůsobení formálních parametrů znaku. V některých případech je toto přizpůsobení je tak velké, že moderní formy jsou mnohem kratší - starší formy představovaly spíše složeniny - např. NAME -dřívější podoba znaku THINK-WRITE. Pozdější ilustrace tohoto znaku ukazují přizpůsobení místa artikulace druhého znaku do výšky hlavy, přizpůsobení tvaru ruky ve znaku THINK do toho, co je ve znaku WRITE a rovněž došlo ke ztrátě pasivní ruky ve znaku WRITE.