Co vlastně dělá tlumočník znakového jazyka? Jaká je jeho úloha? Odpověč se sama nabízí: tlumočník tlumočí z jazyka do jazyka. Nikomu nepomáhá, o ničem sám nerozhoduje, zodpovědnost za výsledek komunikace mají její účastníci, tedy slyšící a Neslyšící. Je to ale opravdu tak jednoduché? Je skutečně převod z jazyka do jazyka vše, co by měl tlumočník dělat?
Mohli bychom také říci: tlumočník zabezpečuje hladký průběh komunikace. Je to totéž? Podívejme se na jeden krátký příklad:
Probíhá setkání mezi neslyšícím zaměstnancem a slyšícím vedoucím, který byl vždy s prací Neslyšícího spokojen. Vedoucí má na starosti přes 200 zaměstnanců, téměř všechny slyšící. Neslyšící je velmi rozčílený, protože se nedozvěděl předem, že výplata nebude vyplácena měsíčně, ale jednou za šest týdnů. Vedoucí vyvěsil informaci v šatně a předpokládal, že si ji každý může bez problémů přečíst. Kdyby tlumočník přeložil "přesně" znepokojenou emotivní reakci neslyšícího zaměstnance, mohlo by to vypadat asi takto: "Snažíte se zneužít toho, že jsem Neslyšící! Proč jste mi neřekl o této změně? Proč se to chválně pokoušíte předemnou utajit?"
V této chvíli by se měl tlumočník zeptat sám sebe, PROČ to Neslyšící říká? Jaký je pravý význam sdělovaného? Odpověč se může skrývat v tom, že vyvěšená informace je velmi důležitá, ale její přístupnost pro Neslyšícho může být problematická. Zvlášť pokud nebyla napsaná dostatečně srozumitelně. Tlumočník tedy s ohledem na tato fakta tlumočí sdělení Neslyšícího takto:
"Víte přeci, že ne tak úplně porozumím všemu, co je vyvěšeno na nástěnce. Je to pro mě těžké, protože čeština je pro mě druhým jazykem a nerozumím vždy všemu, co přečtu. Je to nepříjemné, když mi unikají důležité informace týkající se mé práce. Nenapadá vás, jak bychom se mohli podobné situace v budoucnu vyvyrovat?" Vedoucí, protože nyní jasně rozumí obavám svého zaměstnance se ptá: "Co si myslíte, že by do budoucna bylo lepší? Měl bych při každé takové změně zavolat tlumočníka?"
Neslyšící, spokojený, že vedoucí chápe jeho obavy, odpoví: "Ne, to není nutné. Stačí pouze, když si se mnou někdo v kanceláři sedne a ukáže mi v kalendáři, kdy bude příští výplatní termín."
Přiznávám, že v současné situaci mnohým uvedený příklad může připadat nereálný, zkusme se však zaměřit na to, jakým způsobem si s adekvátností překladu poradil tlumočník. V prvé řadě je důležité to, že tlumočník tlumočil význam sdělení, tedy to, co se za vyřčenými slovy skutečně skrývalo. Tlumočník také respektoval odlišné komunikační zvyklosti slyšících a Neslyšících (zatímco pro Neslyšící je typická přímost a otevřenost v komunikaci, my slyšící můžeme podobný styl považovat za neslušnost).
Záměrně jsem vybral příklad, který pravděpodobně vyvolá diskusi na téma adekvátnosti uvedeného překladu, nebo na téma, zda se vůbec jedná o překlad. Způsob překladu, který by zohledňoval odlišnou kulturu chování Neslyšících, zatím bohužel v České republice používá málokterý tlumočník. Je nutné si přiznat, že to je pro nás celkem nová věc a měli bychom se snažit v této oblasti, a nejen ní, co nejvíce zdokonalovat. Také je na nás, abychom naslouchali Neslyšícím a jejich představám o ideálním tlumočníkovi. Česká komora tlumočníků znakového jazyka v druhé polovině loňského roku (2002 pozn. red.) pořádala tlumočnický workshop, kterého se účastnili jak slyšící tlumočníci, tak i neslyšící klienti. Závěry ke kterým všichni účastníci společně dospěli jsou velmi zajímavé. O vybraných bodech se mudete moci dočíst v samostatném příspěvku v některém z příštích čísel Gongu.
Připojte se! 