Nedávno jsem byla pozvána na zajímavou schůzi České komory tlumočníků znakového jazyka (dále ČKTZJ). Přišla jsem na ní ze zvědavosti, ale hlavně proto, že jsem se chtěla dozvědět něco nového, protože v budoucnosti bych chtěla pracovat jako profesionální tlumočník znakového jazyka. Během naší podnětné schůze vzniklo mnoho dobrých nápadů, jeden z nich byl, že bychom mohli jako členové ČKTZJ přispívat svými články do různých časopisů, protože chceme, aby lidé (hlavně naši neslyšící klienti) byli o profesi tlumočníka co nejvíce informování. Rozhodla jsem se, že se tohoto úkolu ujmu jako první.
Proč jsem si vymyslela tento nadpis? Protože správný tlumočník by neměl být během rozhovoru mezi neslyšícím a druhým účastníkem (většinou je to slyšící osoba) brán jako třetí osoba, ale právě jako VZDUCH. Jak toho docílí? Podle Etického kodexu ČKTZJ má hlavně jednoznačně převést smysl sdělení z výchozího jazyka do cílového, ale aby převod sdělovaného byl co nejkvalitnější, musí se zajistit co nejlepší podmínky, jako je u tlumočníka vhodné oblečení (např. běloch si vezme černé triko, aby bylo dobře vidět na ruce při "znakování"), správné postavení (tzn. Má stát za zády mluvčího tak, aby neslyšící viděl jak na něho tak i na druhou osobu), apod. Podmínek je více, jestli budete mít zájem, tak se podívejte na internetovou stránku www.cktzj.com.
Co jsem napsala výše, je velmi důležité. Ale stejně je podstatné, aby neslyšící, který si objednal tlumočení, věděl, co by měl správně udělat a jak správě postupovat. Nejdřív by si měl uvědomit, že členové ČKTZJ berou neslyšícího jako člověka, který odpovídá sám za sebe a jenž má právo na plnohodnotnou komunikaci. Tlumočník mu vlastně jen doslova půjčuje svůj hlas, ale pozor - nemůže mu půjčovat mozek! Dále by si klient neměl v žádném případě zaměňovat profese tlumočníka a sociálního pracovníka (např. pomoc při vyplňování úředních formulářů). Protože to jsou dvě různá povolání! Není nic špatného na tom, neumět vyplnit formulář, protože je to často velmi složité a obtížné. Ale je dobré se obrátit na vhodnou osobu. Mně osobně vyplňování úředních lejster nebaví, proto když můžu, tak se snažím najít člověka, který jim rozumí a bude mi ochoten pomoci. A opravdu to není žádná ostuda! Jednou se mi stalo, že jsem byla na poště, protože jsem chtěla poslat dopis. Přede mnou stál chlap a podle oblečení soudím, že to byl podnikatel, kterého znám od vidění. Když na něho přišla řada, tak řekl paní za přepážkou, že má problém vyplnit obyčejnou složenku. Dodal, že ví, že to je být hanba, ale že nechce, aby dělal zbytečné chyby. Úřednice mu odpověděla, že mu ráda pomůže, ale že si bude muset chvilku počkat, neboť za ním je fronta, ochotně nás pustil před sebe. Ale nakonec to pro něho dopadlo tak, že mu pomohla nějaká stará paní. Ta dříve pracovala na poště a měla na něho dost času. Chtěla jsem poukázat, že opravdu není se za co stydět. Důležité je umět si přiznat, že mám s něčím problémy. Ale to jsem se dostala trošku jinam.
Vraťme se tedy k tomu, že co může neslyšící udělat pro to, aby zbytečně nedocházelo k trapasům, které se bohužel běžně stávají. Jednou se mi stalo, že si mě jako tlumočnici objednal jeden neslyšící, byli jsme u zubaře a ten se pořád na mě obracel a říkal, řekněte mu, že mu nejdříve prohlédnu zuby. Neslyšící se pak zeptal: "Koho tady ještě vidíte, jsme tu jen dva?!" A co pan doktor na to? Nevěděl, zda si pacient (klient) dělá legraci či to myslí vážně. Pak nesměle řekl: "Ale je tu s námi slečna tlumočnice?!" a obrátil se na mě. Neslyšící mu pak vysvětlil, že jsem jen tlumočník a vysvětlil to tak dobře, že to pan doktor pochopil a zbytek návštěvy proběhl bez dalších trapasů. A jak jsem se cítila já? Přiznám se, že to bylo na začátku a neměla jsem moc zkušeností s tlumočením a jeho pravidly. U toho pana doktora mi bylo trapně, jak za mě tak i za klienta. Ale měla jsem hlavně hrozný pocit, že jsem to profesionálně nezvládla!
Proto chci tady zdůraznit, co by klient měl udělat před jednáním či návštěvou, při které bude asistovat tlumočník! Jak už jsem psala výše, měli by se domluvit mezi sebou (klient - tlumočník), kdy, kde a o čem bude tlumočení,a jak bude placeno. Dále pak by měli předem informovat slyšícího, se kterým budou jednat (protože bývá většinou nezasvěcený!). Jak? Třeba trochu popsat, jak probíhá tlumočení. Například napsat SMS, jsem neslyšící, proto budu mít s sebou tlumočníka. Když nebude možnost napsat zprávu, může použít operátora či slyšícího kamaráda, a nebo tlumočníka.
Na závěr bych ráda napsala, že my jako členové ČKZJ bychom byli rádi, kdyby jste se na nás jako na tlumočníky obraceli s důvěrou. Rádi vám vyjdeme vstříc. Vaše ČKTZJ.
Připojte se! 