Tlumočník s návodem?

"Nejlepší by bylo, kdyby byl k tlumočníkovi návod." S těmito a podobnými reakcemi se já i moji kolegové setkáváme velmi často. Pro nezasvěceného pozorovatele se může zdáto toto postesknutí přehnané, ale ono tomu tak není. Vždyť i slyšící mají podobné reakce poté, co jsou seznámeni s pravidly, která je při tlumočení nutno dodržet.

Se stejnými problémy, týkajícími se používání tlumočníka, se nesetkáváme pouze u nás, ale řeší se ve všech zemích, kde se kvalita tlumočení dostane do určitého stupně vývoje.

Nejjednodušší, ale celkem efektivní způsob, jak zvýšit informovanost osob používajících tlumočníka, jsou informační brožury. V těchto brožurách se mohou lidé dočíst nejen kdo je tlumočník, ale také co dělá, co od něj lze očekávat, a naopak, co od něj očekávat nemůžeme. Tyto brožury bývají specializované na různé tlumočnické situace, takže jiný materiál dostne slyšící, který se bude účastnit obchodního jednání, a jiný například slyšící lékař. Slovo 'slyšící' uvádím záměrně. Především slyšícím jsou tyto informace určeny, protože tlumočníka nepoužívají stále, ale pouze tehdy, když se setkají s neslyšícím. Díky takovým informačním brožurám, které lze celkem bez obtíží slyšícímu dát, aby si je přečetl, se potom může slyšící i neslyšící vyvarovat mnoha nedorozumění (například snaze slyšícího vést jednání s tlumočníkem, namísto s neslyšícím). Všichni, kteří používání tlumočníka někdy zažili, jistě potvrdí, že komunikace s člověkem informovaným o průběhu tlumočení je mnohem snadnější.

Pokud jsou informační brožury určeny především slyšícím, co neslyšící? Informace v písemné podobě jsou i pro ně velmi důležité. Avšak vzhledem k tomu, že tlumočnické služby pro neslyšící důležitou součástí života již od útlého věku, nelze vyřešit informovanost pouze písemným materiálem. Vždyť první informace, kdo je tlumočník a co dělá, by měli neslyšící získat již v předškolním věku, a následně by měly být neslyšící děti v období školní docházky s profesí tlumočníka seznamovány systematicky. Věřím, že někteří z vás, kteří čtou tyto řádky, si říkají, že to je opět nějaká vysněná představa, ale opak je pravdou. V zahraničí jsou podobné aktivity praktikována, a to s nemalým úspěchem.

Velmi dobré zkušenosti v této oblasti mají kolegové ze Švédska, kde systematické přibližování profese tlumočníka dětem na základních školách probíhá. Žáci jsou informováni o tlumočnické profesi během svého studia dokonce několikrát. Nyní to vypadá, že se celý systém ustálí v podobě, kdy informace o tlumočení žáci dostanou každé dva roky na speciálně k tomu určených setkáních. Mimoto jsou informace šířeny také směrem k zaměstnancům školy a rodičům dětí. Vždyť ti všichni by měli být o tlumočnické profesi informováni a vědět o právech neslyšících spojených s tlumočením. Bližší informace ze Švédska připravují moji kolegové do některého z příštích čísel Gongu.

Vzhledem k tomu, že i v naší republice je třeba, aby studenti vycházející ze základních škol měli o tlumočnické profesi příslušné informace, připravuje Česká komora tlumočníků znakového jazyka pro tyto žáky tzv. workshopy, zaměřené na tuto problematiku. Investice do vzdělání v této oblasti se nikdy neztratí.