Další u nás zcela (či skoro vůbec) neprobádanou oblastí je život neslyšících a nedoslýchavých dětí, které mají ještě navíc některou ze specifických poruch učení. Velkou neznámou je v tomto směru otázka diagnostiky těchto dětí a posléze to, jakým způsobem tyto děti efektivně vychovávat a vzdělávat. I přesto, že o této oblasti ještě není k dispozici mnoho informací, rádi bychom v tomto článku popsali některé z dosavadních poznatků, které jsme o tématu specifické poruchy učení a neslyšící a nedoslýchavé děti našli na internetu či v bohatém fondu naší knihovny.
Specifické poruchy učení – co to je?
Tato část byla zpracována podle informací nalezených na internetu v české verzi encyklopedie Wikipedie a podle Zelinkové (1994).
Specifické poruchy učení (SPU) nejsou způsobeny poruchami vývoje, zrakovým, sluchovým, motorickým nebo jiným zdravotním postižením, ani přímo způsobeny prostředím s nedostatečnými podněty. Přesný původ vzniků těchto poruch učení není dosud znám. Předpokládá se, že existuje dědičný sklon k rozvoji těchto poruch (přibližně u 40% dětí postižených rodičů) a že tyto poruchy jsou způsobeny mj. odchylnou organizací aktivit mozku a dominancí hemisfér, která není typická. SPU jsou nejčastěji vztahovány k dysfunkci části mozku (následkem např. lehké mozkové dysfunkce - LMD) nebo jeho drobného poškození, určitý vliv je přikládán i nepříznivým vlivům prostředí – zejména emocionálnímu klimatu v rodině a vztahu rodičů ke škole.
SPU se projevují u dětí napříč celým spektrem rozložení inteligenčního kvocientu, tedy jak u dětí nadprůměrně, tak i podprůměrně inteligentních. Ministerstvo školství ČR předpokládá, že ve školní třídě je průměrně 3–4 % dětí s určitou formou SPU. Pedagogové však uvádějí, že takových dětí může být až 20 %, protože ne všechny děti mají při své poruše stejné projevy a obtíže.
Asi 2 % dětí má v rámci vzdělávacího procesu výrazné problémy se zvládáním čtení, psaní nebo počítání, a to nejčastěji v důsledku dysfunkce určité oblasti mozku. SPU nezpůsobují obtíže jen v prostředí školy a vzdělávacího zařízení, ale i v sociokulturním prostředí a profesionálním uplatnění.
Druhy poruch učení
Mezi nejčastěji se vyskytující SPU patří dyslexie. Jedná se o poruchu schopnosti naučit se číst běžnými metodami a porozumět čtenému textu, přestože inteligence takového dítě není snížená (porucha může postihovat rychlost čtení - dítě čte pomalu nebo pouze slabikuje, správnost - dítě zaměňuje písmena, domýšlí text, atd.). Děti (a také dospělí) nejsou schopni číst dlouhé texty a pochopit jejich smysl, ačkoliv znají písmena. Obtíže se zvládnutím čtení má v začátcích školní docházky poměrně velká skupina dětí, ne ve všech případech se zde ale jedná o specifickou poruchu učení.
Dysortografie se projevuje ztíženou schopností osvojit si pravopis daného jazyka, ačkoliv se dítěti dostává běžného vedení. Porucha se projevuje tzv. specifickými pravopisnými chybami (např. rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek, rozlišování slabiky dy-di, ty-ti aj., rozlišování sykavek, přidávání a vynechávání písmen, popř. slabik, nezvládnutí hranice slov v písmu aj.).
Dysgrafie znamená obtíže s písemnou formou projevu, kdy dítě píše velice ztěžka, neobratně, má problém si zapamatovat tvar písmen a jeho písmo je velice nečitelné a neuspořádané. Porucha postihuje i osvojování jednotlivých písmen a pochopení spojení hláska-písmeno.
Dyskalkulie je specifická porucha matematických schopností. Postihuje schopnosti operace s čísly, matematické představy při práci s čísly a při geometrii atd.
Uvedené poruchy se neprojevují pouze v oblasti, kde je defekt nejvýraznější. Mají naopak řadu společných projevů. Objevují se ve větší či menší míře poruchy řeči, obtíže v soustředění, poruchy pravolevé a prostorové orientace, často je nedostatečná úroveň zrakového a sluchového vnímání, vnímání a reprodukce rytmu, poruchy jemné a hrubé motoriky a poruchy chování vznikající jako následek poruch učení.
Z definice poruch učení vyplývá, že se tyto poruchy mohou objevovat souběžně s jinými poruchami či s postižením, nevznikají však na jejich podkladě (tzn. že SPU se mohou kombinovat např. také se sluchovým postižením).
Odstraňování specifických poruch učení
Odstraňování nebo zmírňování obtíží dítěte se SPU je dlouhodobý proces. Obecně neexistuje k nápravě SPU žádná univerzálně platná a účinná metoda (mezi metody nápravy patří např.: rozlišování tvrdých a měkkých slabik napsaných na tvrdém a měkkém molitanu; auditivní diferenciace podle délky samohlásky; auditivní analýza a syntéza řeči; rozlišování pozadí a figury; prostorová orientace; koncentrace pozornosti; nácvik posloupností; rozvoj slovní zásoby; rozvoj matematických dovedností atd.)
Na základě odborné diagnózy se stanovuje specifická péče, která by měla respektovat druh a závažnost poruchy. K nápravě těchto poruch se využívá specifická reedukace, která zahrnuje speciálně-pedagogické metody. Pro dítě se SPU je zejména důležitá pravidelnost reedukace, možnost sledovat vlastní zlepšení a posilování pozitivní motivace. Reedukaci lze aplikovat přímo v prostředí školní třídy, kdy se dítěti věnuje speciální pedagog, nebo pomocí návštěv pedagogicko-psychologické poradny dítěte s rodiči, a nebo i částečně rodiči v domácím prostředí.
Specifické poruchy učení a neslyšící a nedoslýchavé děti
Tato část byla zpracována podle Soukup; Feinstein (2007) a Stewart; Kluwin (2001).
Hned na začátku jen zopakujeme a zdůrazníme základní fakt, a to, že hluchota (sluchová vada) sama o sobě není specifickou poruchou učení. U SPU je problémem zpracování vstupní informace, a to se projevuje ve specifickém problému: schopnosti porozumět jazyku (to zahrnuje čtení, psaní a matematické operace). Příčina této dysfuknce spočívá ve špatném fungování centrální nervové soustavy. V případě sluchových vad však jde o problém s vnímáním, s příjmem informací a tento problém se vyskytuje v případě, pokud některá ze smyslových funkcí nefunguje tak, jak má.
Jak už bylo napsáno výše, SPU se mohou objevovat souběžně s jinými poruchami či s postižením. Je tedy třeba vzít v úvahu fakt, že některé neslyšící či nedoslýchavé děti mohou mít zároveň také některou ze specifických poruch učení. Jak to ale poznat?
Diagnostika spu u neslyšících a nedoslýchavých dětí
Určit, zda má nedoslýchavé či neslyšící dítě některou z poruch SPU, je mnohem komplikovanější než u dětí slyšících. Je to proto, že do hry vstupuje nejistota, zda je u dítěte příčinou potíží jeho sluchová vada, nebo zda jde spíše o SPU.
Sluchová vada sama o sobě nebývá obvykle doprovázena charakteristickými rysy SPU - jako jsou problémy se zrakovým vnímáním, problémy s udržením pozornosti (schopností se soustředit), obtíže s vnímáním pohybu, problémy s pamětí, neklidné chování či emoční problémy. Je však třeba zdůraznit, že při nevhodném přístupu k výchově a vzdělávání mohou děti vykazovat některé výše popsané prvky chování – ačkoliv žádné SPU nemají (Na výchovu a vzdělávání dětí se sluchovou vadou může mít vliv mnoho faktorů: pozdní odhalení vady sluchu, užití/absence efektivních komunikačních strategií ve výchově, nedostatek možností získávat informace čili nedostatek možností se učit z důvodu nedostačující či nevyhovující rodinné komunikace, aktivní/pasivní rodiče, nevyhovující učební systémy, limitovaná znalost komunikačních modů /znakový jazyk, jazyk většinové společnosti/ atd.). U dítěte je však důležité co nejdříve určit skutečnou příčinu jeho potíží, protože teprve potom je možné zahájit vhodnou intervenci (v tomto směru je třeba také zohlednit fakt, jestli není příčinou potíží snížený intelekt dítěte).
Autoři studií, z nichž jsme čerpali, dále zmiňují, že žáci mající SPU se vykazují tím, že mají specifické problémy v oblasti užití jazyka: mají často obtíže s učením se nové slovní zásobě a gramatických struktur daného národního jazyka, se spellingem (tzv. prezentací slov po jednotlivých písmenech), užitím vět v delším textovém úseku (spojování vět v rámci textu), časovými a prostorovými vztahy, problémy s pochopením otázek a s jejich použitím, obtíže s pochopení funkce zájmen (pozn.red.: vzhledem k tomu, že takové problémy mají při učení se národnímu /u nás českému/ jazyku i neslyšící a nedoslýchavé děti bez SPU, je velmi těžké z těchto projevů dítěte těžké určit přesnou příčinu jeho potíží).
Zajímavé výsledky, které by mohly pomoci při stanovení diagnózy SPU, přinesla studie z roku 1995, v níž její autor (van Vuuren) porovnával školní výsledky a projevy neslyšících a nedoslýchavých dětí se SPU a bez SPU. Kromě jiného zjistil, že tyto děti potřebovaly znakový jazyk, protože nebyly schopné získat informace pouze poslechem mluveného jazyka. I přesto ale, že byl jejich hlavním komunikačním prostředkem znakový jazyk, neznakovaly děti tak dobře jako jejich spolužáci bez SPU.
(Pozn.red.: Je tedy možné, že tyto děti mají problémy s produkcí a percepcí jakéhokoliv jazyka, a to i jazyka, který je jim vzhledem k jejich sluchové vadě nejpřístupnější. Naši domněnku potvrzují výsledky průzkumu, o kterém se zmiňuje jedna ze studií /Soukup; Feinstein, 2007. Výzkum byl proveden ve čtyřech státech v západní části USA mezi učiteli neslyšících a nedoslýchavých dětí, kteří pracovali také s neslyšícími a nedoslýchavými dětmi se SPU /ve studii není uveden rok, kdy průzkum probíhal/. Cílem průzkumu bylo zjistit, jaké metody identifikace SPU učitelé u dětí využívají a jaké postupy či metody využívají ve výuce dětí se SPU. Z výsledků vyplývá, že děti často používají pro neslyšící a nedoslýchavé děti atypický jazyk. Co tím autoři mysleli, to bohužel není blíže specifikováno, je však možné, že se tím myslí, že tyto děti mají problémy také s produkcí znakového jazyka a že se jejich projev ve znakovém jazyce může odlišovat od „standardní“ podoby znakového jazyka.)
Zastavíme se ještě u dalších výsledků zmiňovaného amerického průzkumu: jako hlavní průvodní znaky SPU u dětí učitelé nejčastěji uváděli problémy se zrakovým vnímáním. Dále problémy s chováním, problémy s pamětí a problémy se soustředěním, nerovnoměrné výkony, potíže s učením se nové slovní zásoby a gramatických struktur daného národního jazyka, slabé organizační schopnosti, netradiční učební styly, rozpor mezi potenciálem dítěte a jeho výkony ve škole a už výše popsaný atypický jazyk pro neslyšící a nedoslýchavé děti.
Pokud mají učitelé podezření, že má dítě ke své sluchové vadě přidruženu ještě některou ze SPU, je třeba, aby dítě prošlo různými testy, které podezření vyvrátí nebo potvrdí - a v tom případě přinesou podrobnější informace o možnostech dítěte (autoři uvádějí např. testy neverbální inteligence, IQ test, test vzdělávacích schopností, matematických schopností, psychologické testy, testy neuropsychologické, dále testy vizuálně motorické integrace, testy, které hodnotí paměť dítěte, jeho pozornost, testy komunikace a jazykových schopností, audiologické testy, testy zrakového vnímání atd.). Důležitou informací, která je dalším dílkem do „mozaiky“ je „historie“ individuálního případu dítěte - od narození po současnost (to zahrnuje širokou oblast výchovy a vzdělávání, lékařské zprávy atd.).
SPU se mohou odlišovat ve svých projevech, stupni závažnosti - a mohou ovlivnit vzdělání, komunikaci, sebedůvěru člověka a jeho socializaci - nebo i zvládání každodenních aktivit. Pokud se prokáže, že má SP dítě ještě nějakou z SPU, je třeba zahájit efektivní způsob vzdělávání, zvolit vhodné metody výuky a snažit se dítě vést k tomu, aby se naučilo své problémy zvládnout a účinně je kompenzovat. I zde platí: každé dítě je jedinečné, každé potřebuje individuální přístup, který zohlední jeho specifické potřeby.
Metody výuky
Pro nedoslýchavé a neslyšící dítě, které má navíc některou ze SPU, je neúspěch každodenní zkušeností. Úkolem rodičů a učitelů je tedy třeba zmírnit negativní pocity dětí ke škole a učení. Jak postupovat?
Učitelé musí přijmout fakt, že u těchto dětí přichází pokrok pomaleji než u jiných dětí. V tomto případě - ještě více než kdy jindy - zdůrazňujeme základní předpoklad funkčního vzdělávacího procesu, a to, aby učitel/rodič dosáhl plynulé a funkční komunikace se žáky.
Doporučené metody:
● příliš obsáhlý a obecný výklad nové látky nahrazujte ne příliš rozsáhlými celky výkladu - postupujte jen velmi pomalu vpřed k novým informacím
● poskytujte dětem možnost k častému procvičování nabytého učiva v mnoha různých situacích a úkolech
● dělejte souhrny probrané látky, zevšeobecňujte získané informace (postupujte od konkrétního k obecnému)
● vytvořte si systém odměn - a odměňujte děti za každý dílčí krok, který udělají správně
● užívejte ještě více názorné strategie (učte prostřednictvím konkrétních příkladů, názorných pomůcek, využívejte ve výuce techniku - počítače, projekce atd.; když učíte nové látce, navádějte děti k tomu, aby si na nové poznatky přišly samy, atd.)
● poskytujte neustále dětem pozitivní zpětnou vazbu a podporujte je v jejich úsilí
Co to znamená konkrétně?
● pokud je s ostatními neslyšícími a nedoslýchavými žáky třeba dělat týdenní shrnutí nového učiva - s neslyšícím dítětem, který má jednu ze SPU, je třeba dělat shrnutí nově nabytého učiva každý den
● pokud je zavedenou odměnou za dobře splněný úkol váš usmívající se obličej nebo např. hvězdička v sešitě na konci splněného úkolu - je možné, že dítě se SPU bude třeba odměňovat za každý dílčí krok až do té doby, než úkol dokončí
● pokud musí neslyšící nebo nedoslýchaví žáci udělat čtyři kroky, aby splnili úkol - u dítěte se SPU je třeba tento jeden úkol rozdělit do čtyř samostatných úkolů; každý z těchto čtyř úkolů musíte zkontrolovat a odměnit; na konci čtvrtého úkolu musí následovat pátá integrující aktivita, která svede všechny předchozí dílčí kroky dohromady tak, aby dítě vidělo, že tyto úkoly tvoří dohromady nějaký celek-výsledek
● pokud učitel běžně na neslyšících a nedoslýchavých žácích požaduje, aby splnili např. dvacet matematických příkladů a teprve pak je zkontroluje - u dítěte se SPU je třeba provádět kontrolu při menším počtu vyřešených úkolů; neslyšící nebo nedoslýchavý žák se SPU potřebuje minimálně takové množství opakování a procvičování jako neslyšící žák bez SPU - vyžaduje však opakování po menších jednotkách - a navíc s kontrolou mezi jednotlivými skupinami úkolů
Pozn.red.: Mohlo by se zdát, že tento článek nepřináší žádné nové informace. Důležité je však si uvědomit skutečnost, že pokud máte dítě, které má ve škole potíže, může to být také proto, že má kromě svého sluchového postižení také jednu ze specifických poruch učení. Jak ze studií vyplývá, identifikace a diagnóza těchto poruch učení je velice komplikovaná – a i na tomto poli panuje ještě mnoho nejasností a nedostatek informací. I přesto je však dobré o této možnosti vědět a počítat s ní – a při podezření zahájit u dítěte účinnou intervenci.
Použitá literatura
- SOUKUP, M; FEINSTEIN, S.: Identification, Assessment, and Intervention Strategies for Deaf and Hard of Hearing Students With Learning Disabilities. American Annals of the Deaf. 2007, roč. 152, č. 1, s 56-62.
- Stewart, D.A.; Kluwin, T.N.: Classroom Management and Learning Disabilities. In Stewart, D.A.; Kluwin, T.N . Teaching Deaf and Hard of Hearing Students. Content, Strategies, and Curriculum. Needham Heights, MA: Allyn & Bacon, 2001, s. 289-313.
- ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. Praha: Portál, 1994.
- Wikipedie. Otevřená encyklopedie < http://cs.wikipedia.org/ >.
Připojte se! 