Rozhovor s "Eliškou"

V minulém čísle Gongu jsem si přečetla rozhovor se Sašou Zvonkem. Nepsalo se o něm v Gongu poprvé. Navíc ho znám i osobně, byl to můj výborný učitel na základní škole v Brně. Když se v rozhovoru zmínil o e-learningu, zaujalo mne to a domluvili jsme se na dalším rozhovoru, tentokrát ale už ne přímo o něm, ale o „Elišce“, tedy přesněji o projektu „E-learning pro sluchově postižené žáky“, který je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Protože předkladatelem a koordinátorem projektu je Helena Burianová ze sdružení Labyrint Brno, požádala jsem je o rozhovor oba. Aby nám přiblížili, co to je „Eliška“, co to je e-learning, a proč je důležitý pro sluchově postižené žáky. Také se můžete podívat přímo na www.eliska.cz, kde najdete další informace, fotografie a videa.

O Sašovi, který je hlavním tutorem projektu „E-learning pro sluchově postižené žáky“, kterému říkáte zkráceně „Eliška“, víme již dost z článku, který vyšel v minulém Gongu. Ale o vás, paní Burianová, vedoucí projektu, víme málo. Mohla byste nám prosím o sobě prozradit něco více? A také to, jak jste se dostala do „světa neslyšících“?

Helena: Do „světa neslyšících“ jsem se dostala souhrou mnoha náhod. Jsem původním povoláním učitelka češtiny a zajímá mě vše, co se týká osvojování češtiny neslyšícími dětmi a vzájemné komunikace slyšících a neslyšících dětí.V poslední době se ale věnuji spíše jen přípravě a administraci projektů, a nikoliv odborné práci s dětmi. Tu zajišťují moji výborní spolupracovníci, zejména Saša Zvonek a další.

Saša: „Eliška“ vzešla z mé desetileté praxe ve speciální škole. V posledních letech jsme s žáky začali k práci více využívat internet, a to jak ve škole, tak i pro domácí práci. Prostřednictvím e-mailů nebo chatu jsem žákům pomáhal s domácími úkoly nebo jim vysvětloval, čemu nerozuměli. Všiml jsem si také, že děti internet nevyužívaly tak, jak bych pokládal za správné a efektivní. Cítil jsem potřebu je navést k tomu, jak správně využít potenciál internetu pro jejich osobní rozvoj a také omezit jeho „škodlivé vlivy“. Od toho byl už jen krůček k našemu projektu. S myšlenkou využití internetu pro vzdělávání sluchově postižených žáků jsem seznámil Helenu Burianovou, která pak dala celému nápadu konečnou podobu, tedy zpracovala a předložila projekt. Název „Eliška“ je slovní hříčka: je to elektronická (e-learningová) chytrá liška E-liška. Kromě toho je to hezké jméno a dětem se velmi líbí.

Jestli rozumím dobře, Helena Burianová, vedete organizaci Labyrint Brno, která je předkladatelem projektu „Eliška“. Můžete nám něco ke sdružení Labyrint Brno říci více?

Helena: Sdružení Labyrint Brno jsme založili v roce 2001. Od té doby jsme uspořádali dvacet víkendových a týdenních integračních pobytů pro sluchově postižené a slyšící děti, zorganizovali jsme několik mimoškolních kroužků pro sluchově postižené děti v Brně, vydali jsme CD Červená karkulka a DVD Pinocchio s vyprávěním ve znakovém jazyce pro malé neslyšící děti. Projekt „Eliška“ je naším největším a nejvíce perspektivním projektem.

Saša: „Eliška“ je určena speciálně pro sluchově postižené děti ve věku 11–16 let a je připravována s ohledem na jejich specifické potřeby. V současné době je z větší části přístupná pouze žákům pilotní skupiny, která čítá celkem patnáct žáků, ale zaregistrovaných uživatelů je již více. Po skončení pilotní fáze projektu, tedy letos na podzim, se chystáme „Elišku“ otevřít všem sluchově postiženým dětem, školám i dalším zájemcům. Zájemci nás mohou kontaktovat již nyní.

Saša: E-learning je, velmi zjednodušeně řečeno, vzdělávání pomocí internetu. V zahraničí, ale i u nás e-learning využívá řada firem, institucí, vysokých škol i jednotlivců. Náš přínos je v tom, že jsme tuto formu vzdělávání přizpůsobili sluchově postiženým dětem ve věku základní školy. „Eliška“ je vlastně virtuální škola: otevřete si www.eliska.cz, zadáte přihlašovací jméno a heslo a vyberete si některý z nabízených kurzů. Stejně jako ve škole jsou zde různé „předměty“ - různé tematicky zaměřené kurzy. V kurzech jsou připraveny studijní materiály, texty, obrázky, videa, odkazy na další www-stránky, ale také testy, úkoly, diskusní fóra, ankety atd. Veškerou činnost může sledovat tutor, tedy učitel na dálku. Může komentovat testy, opravovat odevzdané úkoly, diskutovat ve fóru nebo prostřednictvím chatu. Komunikace probíhá převážně písemnou formou, ale je možné také využít webovou kameru. Žáci čtou nebo prohlížejí studijní materiály, vyplňují testy, odevzdávají domácí úkoly. Tutor má kompletní přehled o veškeré činnosti každého žáka a ta je archivována, takže je kdykoliv možné zkontrolovat, v kterém kurzu, kdy a jak konkrétní žák pracoval.

Saša: Nespornou výhodou e-learningu je to, že může být využíván v podstatě odkudkoliv, kde máme k dispozici počítač a připojení na internet: škola, domov, internetová kavárna… Co všechno „Eliška“ dětem nabízí?

Helena: Na „Elišce“ je dostupná řada kurzů. Nejzajímavější jsou asi „Aktuality“, což je unikátní kurz, který vznikl na základě potřeby podpořit orientaci sluchově postižených dětí v aktuálním dění. Každý týden vkládáme novou lekci, která obsahuje texty, odkazy na www-stránky, úkoly, ankety, testy, diskusní fóra a komentář k tématu ve znakovém jazyce. Dále jsou zde kurzy o sebepoznání a osobním rozvoji, velký kvíz s otázkami z různých oborů, kurz o kultuře neslyšících, kurz o ochraně před nežádoucími jevy, jako jsou drogy apod., kurz o volbě povolání, zeměpisný kurz o členských zemích Evropské unie, kurz o ochraně životního prostředí, cvičení z českého jazyka atd.

Saša: Část nabízených kurzů je pro pilotní skupinu povinná, ostatní kurzy si každý mohl vybrat sám, podle svého vlastního zájmu. Chtěli jsme v pilotní fázi projektu pokrýt široké spektrum oblastí a zkusit vytvářet kurzy různým způsobem. To proto, abychom si ověřili, co je dobré, a co ne, co má u žáků úspěch, a co naopak propříště už nedělat.

Saša: Na to by asi bylo lepší zeptat se přímo dětí. V zásadě ale platí, že největší úspěch mají kurzy, kde se dětem intenzivně věnuje tutor, tedy někdo, kdo činnost řídí, kontroluje a komentuje a poskytuje dětem zpětnou vazbu. Nejoblíbenější je asi kurz „Aktuality“, kde každý týden probíráme jiné zajímavé téma.

Helena: Partnerem projektu jsou Mateřská a Základní škola pro sluchově postižené v Brně a Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. Na posledním tutoriálu byli také žáci ze škol z Hradce Králové a Ostravy, které naši brněnští „Elišáci“ zaučovali do práce na portálu www.eliska.cz.

Helena: Ano, tohoto ocenění si velmi vážíme, je dokladem toho, že jdeme správným směrem. Náš projekt na veletrhu vyvolal značný zájem odborníků z oblasti e-learningu. Zdá se, že „Eliška“ je jedním z mála e-learningových produktů, které se zaměřují na skupiny se specifickými vzdělávacími potřebami, kam patří i neslyšící děti.

Saša: Tutoriál je jednodenní nebo vícedenní pracovní setkání, na kterém se řeší vše, co je lepší probrat osobně. Náplní našich tutoriálů byla výuka obsluhy počítače a seznámení s prací v systému „Eliška“. Na všechny tutoriály zařazujeme také doprovodný program v přírodě, který kompenzuje „sezení u počítače“. Tutoriály jsou důležité nejen pro žáky, ale i pro autory kurzů a tutory. Na tutoriálu získají představu, s kým vlastně pracují, co žáci zvládají, jaké mají limity atd. Tutoriálů bylo během projektu celkem pět, na podzim tohoto roku připravujeme ještě jeden.

Saša: Základní projektový tým tvoří čtyři osoby, z toho dva spolupracovníci jsou slyšící a dva neslyšící. Kromě toho na projektu spolupracovalo dalších asi třicet osob, neslyšících i slyšících, včetně studentek speciální pedagogiky na Masarykově univerzitě. Autoři kurzu mohou být neslyšící i slyšící, znalost znakového jazyka není podmínkou. Tutoři, tedy ti, kdo se věnují přímé komunikaci s dětmi, se ovšem bez znalosti českého znakového jazyka a kultury neslyšících neobejdou. Musím také říci, že najít vhodné lidi, kteří správně pochopí, co a jak je třeba, jsou dostatečně tvůrčí a mají čas na spolupráci, není vůbec jednoduché.

Helena: Vytvoření webové stránky, na které „Eliška“ funguje, jsme zadali zkušené firmě, která vzešla z výběrového řízení.

Saša: Jedním z cílů projektu bylo právě zvýšení gramotnosti žáků v českém jazyce. Celá „Eliška“ se vlastně točí okolo praktického používání českého jazyka v jeho písemné formě. Ovšem časem jsme zjistili, že bez videa a znakového jazyka to všude nepůjde. Proto jsme začali připravovat a vkládat také studijní materiály ve znakovém jazyce. Žáci tak mají k dispozici jak video, tak i psaný text a sami s ním dále mohou pracovat, jak jim vyhovuje. Ukázalo se, že výklady ve znakovém jazyce žákům hodně pomáhají při následné práci s texty v češtině.

Helena: Jsme přesvědčeni, že „Eliška“ je pro děti obrovským přínosem. Pomáhá zvyšovat jejich počítačovou i jazykovou gramotnost a celkový rozhled v aktuálním dění, pomáhá dětem získávat nové informace a osvojovat nová slova. Dovolím si citovat názory rodičů dětí z pilotní skupiny: „Je to aktivně a tvůrčím způsobem využitý čas u počítače.“ „Projekt často pomáhá i výchovně – některé věci by dcera ode mě těžko přijala, ale pokud se s nimi setká v „Elišce“, zamýšlí se nad nimi.“

Saša: Motivace dětí nebyla žádným problémem, protože pro děti byla tato forma práce netradiční, nová, zajímavá. A do značné míry také zábavná.

Helena: Byli bychom moc rádi, kdyby se podařilo „Elišku“ zapojit přímo do výuky ve školách. Chceme pracovat na dalším zdokonalování kurzů i doprovodných akcí. Budeme samozřejmě usilovat o získání další podpory z Evropského sociálního fondu.

Helena: Rádi bychom zájemce pozvali na závěrečný seminář k projektu, který se bude konat v Brně v říjnu t. r.