Školení pro budoucí neslyšící slovenské lektory ZJ

První třídenní workshop se uskutečnil 29. 9.–1. 10. 2006 v Bratislavě, zabýval se teorií a metodikou výuky ZJ. Druhý seminář byl 5.–8. 3. 2007 v Praze a byl pojat spíše prakticky. Neslyšící lektoři měli tak možnost sledovat skutečnou výuku ZJ. Kromě toho navštívili několik organizaci neslyšících (např. APPN, CZTN, Komoru, FRPSP, Informační centrum, FF UK).

Semináře se zúčastnilo celkem 12 lidí, pěti z nich jsem položila 7 stejných otázek a poprosila je o jméno, věk, odkud pochází a jejich povolání:

1. Jak se Vám líbilo v Česku? Jste tu poprvé?
2. Odkud víte o organizaci Pevnost – České centrum znakového jazyka?
3. Proč jste jeli na toto školení?
4. Co bylo cílem školení?
5. Jste spokojeni s informacemi, které jste dostali od lektorů Radky Novákové, Petra Vysučka a Martina Wiesnera?
6. Jaká je situace s tlumočníky na Slovensku?
7. Myslíte si,že čeští neslyšící jsou stejní jako neslyšící na Slovensku? Ano nebo ne? A proč?

Michal (31, Slovenský Grob, lektor počítačových kurzů)

1. V Čechách se mi líbí, líbí se mi jako jiné zajímavé země. V Čechách jsem strávil více jak sedm let a jsem velmi rád, že je mohu znovu a znovu navštěvovat.
2. Po dobu vysokoškolského studia v Brně jsem potkal a poznal Petra Vysučka. Po návratu na Slovensko jsem si vzpomněl na organizaci a kontaktoval jsem se s Petrem Vysučkem.
3. V teoretické části nám dva čeští lektoři v Bratislavě přednášeli na téma „Jak se stát neslyšícím lektorem znakového jazyka?“ Na praktickou část školení jsme jeli do Prahy, abychom získali nové zkušenosti a poznali metodu výuky znakového jazyka pro budoucí lektory znakového jazyka.
4. Cílem školení bylo získat vědomosti o metodě výuky v rámci „Jak se stát neslyšícím lektorem znakového jazyka?”.
5. Ti lektoři byli na vysoké úrovni, od nich jsme získali velmi dobré informace, protože doteďka jsme dost dobře nevěděli, jak je to správně s metodou výuky.
6. Na Slovensku jsou tlumočníci „okradeni” o dobré tlumočníky. Tlumočníci většinou pocházejí z generace CODA. Někteří jsou schopní vnímat neslyšící skrz znakový jazyk. Velmi často nedodržují etický kodex tlumočníka.
7. Většinou čeští neslyšící jsou na dobré úrovni, mají přehled o všeobecných informacích týkajících se životních situací. Na Slovensku neslyšící jsou většinou pasivní a nemají základní informace. Dokonce nevědí, jak se mají rozhodnout sami za sebe.

Angela (27, Bratislava, pedagožka SP, terapeutka pro mentálně postižené)

1. Líbilo se mi. Nejsem tu poprvé, ale v Praze jsem byla naposledy před maturitou a to bylo před deseti lety. Mám na to krásné vzpomínky.
2. O Pevnosti jsem se dozvěděla před dvěma roky od Michala Heftyho.
3. Vyzkoušela jsem si více kurzů znakového jazyka, zajímalo mě na „živo“, jak to funguje v Čechách.
4. Cílem školení bylo získat trochu náhled nad tím, jak fungují české organizace pro sluchově postižené a též se zdokonalit ve znalostech, jak se stát lektorem znakového jazyka.
5. Ano.
6. Situace není dobrá. Tlumočníků je velmi málo a nejsou spolehliví. Mám pocit, jakoby neměli kontrolu nad tím, že jsou tlumočníky, t.j. zprostředkovateli jazyka mezi Neslyšícími a slyšícími a mají za to, že je správné do tlumočení aktivně zasahovat či se ho přímo zúčastnit.
7. Ne, nemyslím si, že bychom byli stejní. U českých neslyšících jsem si všimla větší aktivity a projevu zájmu o události, které se jich bezprostředně týkají. A také se více aktivně účastní na různých kulturních akcích. Slováci jsou oproti tomu pasivnější, bojí se vyjádřit vlastní názor. Anebo ho vůbec nemají, protože se nesnaží získat informace.

Ivica (32, Pezinok, pomocná pedagožka pro SP děti)

1. Velmi se mi tu líbilo. Nejsem v Česku poprvé, studovala jsem v Brně.
2. O organizaci Pevnost jsem se dozvěděla přes naši organizaci „Myslím“.
3. Na toto školení jsem šla proto, že chci získat informace o tom, jak se stát lektorem.
4. Cílem školení bylo objasnit si znakový jazyk.
5. Ano, byla jsem velmi spokojená. Jsou to báječní lidé.
6. Podle mne není situace na Slovensku na takové úrovni jako u vás. Musíme získat ještě dost informací.
7. Čeští neslyšící jsou trošku jiní od nás Slováků. Jsou více samostatní, aktivnější a věnují se různým aktivitám.

Veronika (22, Bratislava, studentka)

1. Mám v Praze blízkou rodinu, je to můj druhý domov. Praha je nádherné město se svými sto věžemi. Jak se říká – zlatá stověžatá Praha.
2. O Pevnosti jsem se dozvěděla už dříve, díky časopisům a webovým stránkám. Má dobrý ohlas. Zaujali mě články o této organizaci.
3. Organizace Myslím uspořádala kurz pro lektory znakového jazyka. Bohužel teoretické části, která se konala v Bratislavě, jsem se nemohla zúčastnit. Ale řekla jsem si, že na praktické části školení nesmím chybět. Chtěla jsem se dozvědět, jaké jsou možnosti, způsoby a metody lektorů znakového jazyka. Také jsem chtěla navštívit různé organizace.
4. Cílem školení bylo seznámit se s metodologií lektorů znakového jazyka, jak se užívá v praxi. Také abychom mohli vidět práci lektorů znakového jazyka na vlastní oči.
5. Informace, které jsem v Praze získala během školení, byli úžasné. Nestačila jsem se ani divit. Každý večer po školení jsem měla v hlavě tolik informací, že jsem těžko usínala. :–)
6. Situace jsou trochu jiné. Tlumočníci u nás nemají etický kodex, nemáme tu tlumočníky v divadle jako stínové tlumočníky apod. Podle mého názoru, v Čechách je kvantita a kvalita tlumočníků větší a lepší.
7. Neslyšící mají svou kulturu, která se v mnohém od sebe neliší. Neslyšící se velmi podobají co se týče kulutry a jejich hodnot. Proto se neslyšící Slováci a Češi od sebe velmi neliší. Samozřejmě každý člověk je v něčem jiný, ale to není věcí komunity Neslyšících.

Roman (27, Lučenec, pedagog SP)

1. V Čechách nejsem poprvé, hodně je navštěvuji, hlavně Prahu. Praha je krásné historické „stověžaté“ město, které jsem si oblíbil. Ještě jsem stále Čechoslovákem, vždyť jsme byli a jsme bratři.
2. Odebírám také několik českých časopisů – Unii a Gong –, také často sleduji český Televizní klub neslyšících, a tak jsem se dozvěděl o Pevnosti. Hodně sleduji dění neslyšících a nedoslýchavých v Čechách.
3. Podle mě každý Neslyšící by měl dobře poznat tyto 3 věci: kulturu Neslyšících s historií výchovy neslyšících a nedoslýchavých, základy pedagogiky sluchově postižených a základy lingvistiky znakového jazyka. Na toto školení jsem se přihlásil, protože tato organizace Pevnost poskytuje tyto 3 věci a já jsem chtěl získat hlubší poznatky a rozšířit si obzor vědomostí od českých neslyšících lektorů.
4. Cílem tohoto školení bylo hlavně seznámit se s metodikou výuky znakového jazyka a s profesí neslyšícího lektora znakového jazyka.
5. Ano, dali nám toho hodně, hlavně metodiku výuky znakového jazyka. Tito lektoři byli úžasní.
6. Na Slovensku je situace s tlumočníky jiná než v Čechách, například nemáme etický kodex tlumočníka, Centrum zprostředkování tlumočníků znakového jazyka, nemáme také tlumočníky, kteří by „hráli“ v divadle (stínové divadlo). U nás dost převládají tlumočníci staršího věku a tlumočníci neslyšících rodičů. Ale časem se to tu vyřeší, aby byla dobrá situace tlumočníků podobně jako tomu je v Čechách.
7. Myslím si, že Neslyšící se v ničem neliší, jsme stejní na celém světě. Liší se jen v tom, jaké podmínky do života mají Neslyšící v každé zemi, to závisí na vládě, občanech a jejich způsobu lobování.