Problémy neslyšících dětí během studia

V životě každého školáka může nastat problematické období. To se projevuje různě. Dítě například nechce chodit do školy, nevychází s učitelem, zhorší se mu prospěch a podobně. Co může být příčinou podobných situací a jak jim předcházet, na to není jednoduché odpovědět v rozsahu jednoho článku. Můžu vám dát jen několik obecných rad:

• Mluvte se svým dítětem, dobrá komunikace je základ! Pokud je vaše dítě neslyšící, naučte se co nejdříve znakovat, nejvíc ze všeho mu musíte rozumět.
• Než přihlásíte své dítě do první třídy, získejte na školu reference, běžte se do ní podívat, promluvte si s učiteli. Tak jak působí na vás, bude působit i na dítě. Uvědomte si, že dítěti střídání škol nesvědčí, proto bučte s výběrem opatrní.
• Naučte své dítě bránit se případným útokům ze strany silnějších spolužáků. Vyzkoušejte si, jak by mělo reagovat.
• * Udržujte pravidelný kontakt s třídním učitelem. Navzájem si hlaste změny v chování a učení, které na dítěti pozorujete.
• Snažte se brát učitele jako partnera výchovy vašich dětí, a ne jako konkurenta, případně kritika a vašeho soudce. Pokud je učitel rozumný, přijme vaši žádost o pomoc.
• Nikdy dítěti nevyhrožujte kvůli známkám. Mají pro vás mít spíš informační hodnotu. Hledejte chybu a snažte se jí napravit.
• Vysvětlete dítěti princip rozdílnosti. Ve třídě, ve které se sejdou neslyšící i nedoslýchavé děti a zbytek třídy bude mít kochleární implantát, bude velký rozdíl ve výsledcích například v hodinách českého jazyka. Nedoslýchavým dětem půjde čeština samozřejmě lépe. Je třeba dětem vysvětlit, že známky mnohdy neodráží inteligenci. Do hry o postavení v dětském kolektivu samozřejmě vstupuje fakt, jestli je dítě přes týden na internátě nebo jezdí domů a podobně.
• Věřte svému dítěti.

Nástup do školy a problémy, které vás mohou potkat

Když dítě poprvé vejde branami školy dovnitř, nezmění se radikálně život pouze jemu, ale také vám, milí rodičové. Společnost vás začne poměřovat přes vaše dítě. Jak se učí, jestli ve škole poslouchá, neruší a podobně. Vaše dítě bude poměřováno s ostatními dětmi. Je těžké tento tlak ustát, neboť každý z nás chce být tím nejlepším rodičem a jak jinak dát světu a odiv své rodičovství než dobrými známkami ve škole.

Doufám, že se všichni shodneme na tom, že je český jazyk pro většinu českých neslyšících jazykem cizím. Jen tak pro srovnání - z psychologického hlediska je vhodné, aby se děti začaly učit cizí jazyk až od čtvrté třídy základní školy. Běžně se na ZÅ anglický jazyk vyučuje zhruba od třetí třídy. A co chceme po neslyšících dětech? Aby se učily cizí jazyk již od první třídy, tedy v době, kdy na to není jejich mozek připraven.

Bohužel nutno podotknout, že to není neznalost funkce dětského mozku, která nutí školy k takovým činům. Čeština je jazyk většinové společnosti a neslyšící děti se ji opravdu musí co nejdříve naučit. Co tedy můžeme jako rodiče udělat pro to, aby naše dítě mělo s českým jazykem co možná nejméně problémů? V první řadě mu musíme dát nějaký plnohodnotný komunikační prostředek - tedy znakový jazyk. Aby dítě zvládlo jazyk cizí, musí dokonale ovládat jazyk vlastní. A to je bohužel kámen úrazu. Výhodu mají samozřejmě neslyšící děti neslyšících rodičů, kteří tento problém řešit nemusí a které se do prostředí znakového jazyka narodí. Na ostatních rodičích neslyšících dětí je, aby se co nejrychleji v rámci svých možností naučili znakový jazyk, aby mohli s jeho pomocí dětem zprostředkovat svět. Chápání světa a toho, že slova a znaky vlastně zastupují věci kolem, je pro zvládnutí cizího jazyka to nejdůležitější. A ještě něco. Slyšící dítě je neustále konfrontováno s jazykem a jeho psanou podobou. Když mu maminka čte pohádky, když jsou spolu nakupovat a tak dále. Všude jsou nápisy, rodiče tyto věci pojmenovávají a dítě se vlastně nevědomky připravuje na čtení. Ví, že číst se začíná vlevo nahoře a když se dočte až na konec, otočí se stránka. Protože znakový jazyk nemá psanou podobu, je většina neslyšících dětí o tyto vjemy ochuzena, a během učení se českému jazyku se musí popasovat nejen s novým cizím jazykem, ale i s jeho novou a neznámou formou. Bučte prosím maximálně shovívaví a večte své děti k lásce ke knihám. Jak jednou začnou číst, mají nad češtinou víceméně vyhráno.

Vím, ono se to lehko řekne, ale o moc hůře dodržuje. Pokud vaše dítě něco provede, zkuste si svou reakci promyslet dopředu, zkuste chvilku přemýšlet o důsledcích vašeho jednání. Nic není tak horké, jak se uvaří a děti školou povinné nejsou malé děti, které musí být trestány okamžitě, protože jinak si již v hlavičkách nespojí trest s tím, co provedly. Nejdůležitější zásada je ale ta, že pokud jsme nuceni přistoupit k určitým výchovným opatřením, musí dítě vědět, že případný trest je pouze za to, co právě provedlo a že ho přesto nepřestaneme ho mít rádi.

V současnosti je slovo šikana velmi moderní a skoro každé dětské škádlení je jím zaštiťováno, na druhou stranu, nemůžeme tento jev podceňovat. Jako dospělí lidé samozřejmě nemůžeme ubližování a ponižování dítěte je tak přehlížet, ale taky platí více než u ostatních školních problémů: svěřte se do rukou odborníka! Rodiče ani učitelé (až na výjimky) mohou při své dobré snaze napáchat velké škody. Ovšem jako u všeho ostatního platí: nejdůležitější je prevence. Naučte své dítě, jak se má bránit případným slovním útokům. (Stačí, aby si doma před zrcadlem natrénovalo jednu větu, kterou případného útočníka odradí). Dbejte na to, aby bylo přiměřeně sebevědomé. Pak již vše záleží na klimatu ve třídě, na tom, jací se sejdou spolužáci a jaká je osobnost učitele. Problémům s vrstevníky nemůžeme úplně zabránit, lze je ale rychle rozpoznat a ukončit. Čili naslouchejte svému dítěti, zavečte si spolu večerní rituál, kdy si navzájem vyprávíte, co jste pěkného nebo ošklivého prožili během dne. Pokud se vám něco nebude zdát, kontaktujte odborníka.