Tlumočení pro neslyšící v budově pražského magistrátu

Jitku Vrchotovou možná znáte ze Sociální poradny ve FRPSP. V současnosti ji můžete potkat v budově Magistrátu hl. m. Prahy, kde pracuje v Centru sociálních služeb – KONTAKT jako sociální pracovnice a tlumočnice. Jak se tam dostanete? Škodův palác, ve kterém sídlí Magistrát, najdete v Jungmannově ulici č. 35/29. Vejdete dovnitř, půjdete necelých 100 metrů rovně a hned v přízemí po pravé straně najdete prosklenou místnost s nápisem Kontakt. Pokud nejdete jen kvůli tlumočení, ale chcete využít i sociálního poradenství, nezapomeňte si u vchodu vzít pořadový lístek s číslem. Až na vás přijde řada a nad dveřmi se zobrazí vaše číslo, vejdete dovnitř, kde vás bude očekávat Jitka Vrchotová.

Pozor, nejsem zaměstnankyně Magistrátu, i když sídlíme v jeho prostorách. Centrum sociálních služeb je příspěvková organizace hlavního města Prahy, je to subjekt zastřešující řadu odborných pracovišť poskytujících různé typy služeb lidem, kteří se ocitli v tíživé sociální nebo životní situaci. Jedním z těchto pracovišť je právě Kontakt.

Naše spolupráce s Kontaktem začala díky ing. Anně Červenkové, která domluvila spolupráci Kontaktu se sociální poradnou ve Stodůlkách, kde jsem pracovala. Před šesti lety jsem začala jednou týdně docházet do Kontaktu (tehdy sídlil ještě na Palackém náměstí v podchodu metra), kde jsem poskytovala sociální služby hlavně sluchově postiženým. No a v loňském roce se tu uvolnilo místo. Zúčastnila jsem se výběrového řízení a byla jsem vybrána. Mojí velkou výhodou bylo, že umím znakový jazyk a mám z předchozí praxe zkušenost se sociálním poradenstvím, které Kontakt poskytuje. Pracuji tu od září 2006, nastoupila jsem přesně 11. září.

Hodně lidí chodí kvůli kompenzačním pomůckám. Dotazy se často týkají i příspěvků na péči. Hlavně maminky neslyšících dětí se ptají, na co mají nárok a jak mají postupovat. Dále chodí neslyšící, kteří si potřebují něco objednat nebo si najít lékaře. Mám seznam všech lékařů v Praze a když nejsou klienti spokojeni se svým lékařem, pomůžu jim najít si jiného. Také často sestavuji dopisy pro úřady, ale třeba i pro tetu na Slovensku, vysvětluji klientům obsah dopisů. Jde hlavně o úřední dopisy s „paragrafy“. Porozumět jazyku zákonů není jednoduché ani pro slyšícího, ale já si mohu vyhledat příslušný výklad, navíc jsem na to školená. Když narazíme na něco hodně složitého, můžu se zeptat naší právničky, která se specializuje na občanské a rodinné právo, mám také kontakty na odborníky, kteří znají problematiku zdravotně postižených. Není ani tak důležité všechno vědět, jako umět potřebnou informaci najít. Musím vědět, kde se ptát. Spolupracujeme s mnoha organizacemi, které se zaměřují na sociální problematiku, bytové právo, seniory, týrání atd. Neslyšící řeší stejné problémy jako slyšící, jenže jsou pro ně kvůli komunikačním bariérám a informačnímu deficitu mnohdy obtížnější. Často řešíme rozvody, alimenty, pojištění, přípravu na důchod, ale také spolu píšeme životopisy atd. Pomáháme i rodičům s dětmi s výběrem škol pro sluchově postižené. Uvítala jsem seznam středních škol, který nedávno vyšel v Gongu.

Klienty, kteří shání zaměstnání, posílám do APPN, já to nestíhám. Hledání práce je běh na dlouhou trať. Ve Stodůlkách jsme také pomáhali klientům najít si práci, bylo to hodně těžké a časově náročné.

Neslyšící nemůžou být do domova důchodců přijati dřív, platí pro ně stejné podmínky jako pro ostatní žadatele. V budoucnu však bude podmínkou o přidělení místa v domově důchodců zdravotní omezení. Žadatelé o místo, kteří nebudou schopni se o sebe sami postarat, budou mít přednost před těmi, kteří jsou ještě soběstační.

Asi bude záležet na jednotlivých úřadech, jak to budou posuzovat, budou-li nahlížet na hluchotu jako určité omezení v soběstačnosti.

Nový zákon se týká péče o blízké osoby. Kdo se stará o dítě se zdravotním postižením, ale třeba i o staršího nesoběstačného člověka, má nárok na příspěvek. Jeho název se změnil z „příspěvku při péči o osobu blízkou“ na „příspěvek na péči“. Kromě názvu se změnily i podmínky jeho přidělování. Nejdůležitější změna je ta, že osoba, která pobírala příspěvek byla omezena ve výši přivýdělku (pokud byla neslyšící nesměla si dokonce přivydělat vůbec – kvůli důchodu), zatímco dnes si může přivydělávat neomezeně. Na příspěvek má nárok za splnění podmínek rodič, který pečuje o dítěte se zdravotním postižením (u neslyšících to bývá zpravidla do dokončení základní školy, tedy asi do 15 let). Dříve byla maminka, která pobírala příspěvek, 15 let s dítětem doma a pak měla velké problémy se vrátit do práce. Ztratila kontakt s oborem, neuměla pracovat s počítačem… Dnes může chodit na pár hodin do práce aniž by jí byl příspěvek odebrán. Dřív činila výše příspěvku kolem pěti tisíc, dnes je to již 9 tisíc korun. Kdo dostával starý příspěvek, dostane nový automaticky. Kdo ho ještě nepobírá a má na něj nárok, musí podat žádost. Může se však stát, že mu bude vyplácena nižší částka, to proto, že bude nově posuzován. Časem možná dojde k nějakým změnám i v příspěvcích, které už se vyplácejí překlopením z příspěvku při péči o osobu blízkou.

Poradna ve Stodůlkách funguje pouze pro sluchově postižené. Sem do Kontaktu chodí pestrá škála klientů bez postižení i s postižením. Kromě zdravotně postižených sem chodí klienti se závislostmi, s rodinnými problémy, kvůli zneužívání nebo tělesnému i psychickému týrání. Je tu širší záběr. Ve Stodůlkách přicházeli klienti hlavně kvůli kompenzačním pomůckám, tlumočení, zkrátka kvůli specifickým záležitostem pro sluchově postižené. Jen občas jsme řešili žádost o umístění do domova důchodců nebo rozvody a podobně. Tady v Kontaktu to je naopak, se specifickými problémy sluchově postižených sem chodí méně lidí. Na téhle práci mě baví, že je pestrá. Každý klient je jiný, jednou za mnou přijde seniorka, pak mladá slečna a po ní muž. Někdo je naprosto v klidu, další se rozpláče, jiný je agresivní. Někdy je moc důležité umět s klientem pracovat a nenechat se „rozhodit“ jeho chováním.

V KONTAKTU pracuji jako sociální pracovnice a klientům vysvětluji věci a  problémy po sociální stránce. Práci psychologickou nechávám na odbornících, i když je pravdou, že určité psychologické znalosti mám a uplatňuji je i ve své práci. Pokud ale vidím, že by klientovi mohl pomoci psycholog, když se jedná o neslyšícího, pak mu dám kontakt na psychologickou poradnu ve Stodůlkách. Spolupracuji s psycholožkou Mgr. Věrou Procházkovou. Ve Stodůlkách si někdy lidé pletli sociální a psychologickou poradnu, vzájemně jsme si pak klienty předávaly. My tady v Kontaktu, jak symbolizuje náš název, hlavně poskytujeme kontakty na další organizace, které se specializují na konkrétní problémy.

Neslyšící jsou většinou slušní, nedělají problémy, dokonce bych řekla, že je tu s nimi ještě lepší spolupráce než jsem zažila ve Stodůlkách. Ráda s nimi znakuji, neslyšící se ve znakovém jazyce vyjadřují stručně a výstižně, to spíš nedoslýchaví bývají občas ukecaní… Miluji tuto práci, baví mě a jsem tu spokojená. Mám také výborné kolegyně. Vzájemně si radíme a pomáháme. Takový ten obecný „sociální základ“ musíme znát všechny, ale každá z nás si našla svoji oblast, která ji zajímá a té se pak pochopitelně více věnuje, u mě jsou to třeba právě sluchově postižení.

Pravidelně sem dochází asi 25 stálých neslyšících klientů. Jsem ráda, když lidé přijdou co nejdříve, třeba se jen poradit. Prevence je důležitá, můžeme jim včas pomoct, aby se vyhnuli problémům.

Velkým problémem nejen neslyšících klientů jsou v poslední době dluhy. Neslyšící mají málo informací a proto bývají někdy důvěřivější. Nepřemýšlí dopředu, málo čtou smlouvy. Říkám jim, aby za mnou přišli se smlouvou a teprve pak ji podepsali, ale bývá to bohužel naopak. Něco podepíšou a pak už je pozdě. Kvůli jednomu podpisu tak mají lidé velké problémy, které není jednoduché vyřešit.

Když chtějí přijít sluchově postižení do poradny, je lepší, když se předem objednají. Každé pondělí máme poradnu pro neslyšící od 8.30 do 17 hodin, to tu jsem vždycky, ale jinak mám služby 3-4krát týdně, střídáme se s kolegyněmi. Proto je lepší, když se neslyšící klienti předem objednají, abych o nich věděla a mohla se jim věnovat.

Klienti někdy bývají naštvaní, když v úterý přijdou a je zavřeno. Například tělesně postižený člověk o berlích se k nám s potížemi dostane a pak nadává. My jim říkáme, proč nezavoláte? Kdyby se všichni informovali po telefonu, nemohlo by se jim to stát. V úterý máme zavírací den, pracujeme na aktualizacích informací a chodíme na různá školení a přednášky. Musíme mít přehled o práci jednotlivých organizací a získávat informace, takže také navštěvuji veletrhy a dny otevřených dveří v jiných zařízeních.

Od února tlumočím na magistrátu každou středu. Ve středu jsem jako tlumočník k dispozici bez objednání. Po objednání je možné se domluvit i na jiném termínu. Mohu tlumočit cokoliv na Magistrátu v Charvátově a Jungmannově ulici.

Na Magistrátu se vyřizuje spousta věcí. Všichni Pražané sem chodí pro řidičské průkazy. Kdo chce pokácet strom, musí si na odboru životního prostředí zažádat o povolení, odbor zdravotnictví a sociální péče vyřizuje např. problémy kolem zařazování do domovů důchodců, bytový odbor se týká spíš tělesně postižených, kteří žádají o bezbariérové bydlení. Magistrát řeší odvolání, takže když vám vaše městská část zamítne nějaké rozhodnutí a chcete se odvolat, odvolání směřuje na Magistrát. Vyřizují se tu i žádosti o financování některých projektů neziskových organizací z rozpočtu Magistrátu. Dále má Magistrát na starosti pedagogické asistenty do škol či stížnosti na školy a ústavy sociální péče… A to zdaleka není všechno, vyjmenovala jsem jen to, s čím se nejčastěji setkávám.

Někdy tlumočím, ale pouze v Praze. Zaměřuji se hlavně na sociální oblast, jezdím s klienty na úřady. Tlumočím ale i u lékařů, týká se to záležitostí, ke kterým mám vztah. Například posudkové prohlídky u lékařů, které rozhodují o přidělení ZTP nebo invalidního důchodu. Pozitivní je, že některé úřady si už začínají samy objednávat tlumočníky. Slyšící obecně málo potkávají neslyšící, nemají o nich informace a když pak za nimi přijde neslyšící, neví jak se chovat. Když si neslyšící stěžuje na jednání na úřadech, zavolám tam, vše jim vysvětlím a vyřeším případné nejasnosti. Úředníci někdy bývají překvapení, protože měli pocit, že se s neslyšícím krásně domluvili a ono to tak není. Horší je to u lékařů, kde může být nedorozumění zdraví nebezpečné. Stačí, když lékař předepíše nevhodné léky a už hrozí otrava… Zastávám názor, že je lepší si vzít tlumočníka už k obyčejné návštěvě lékaře, kde o nic nejde. Nikdy nevíte, co se může stát. Když dojde k vážné situaci, mají lékař i neslyšící s tlumočníkem už zkušenost a je to pro ně jednodušší. U soudu je tlumočení nutnost, protože se zde projednávají závažné záležitosti.

Přes den se v Kontaktu na 100% věnuji své práci, ale po pracovní době se snažím všechny pracovní záležitosti pustit z hlavy. Musím si šetřit soukromí, každý člověk musí umět správně odpočívat. Tady je moc práce a o to důležitější je odpočinek. Ve volném čase ráda fotím, věnuji se keramice, chodíme s přítelem na procházky, do kina a tak… Také mě baví výlety a turistika, byla jsem vedoucí dětského oddílu a dále s nimi jezdím občas na vandry.

Mám ráda divadlo neslyšících a akce jako Mluvící ruce. S neslyšícími kamarády se scházíme na kafe a pokec… Velké akce neslyšících zrovna nemusím, radši si pokecám v menší skupince.

Čtyři roky jsem chodila do kurzu ZJ v Unii, mám za sebou dva moduly v Pevnosti. Hodně mě naučila i Daniela Svozilová, dřív Petlachová, která znakuje opravdu krásně. Teč už bohužel na kurzy nemám čas.

Po maturitě jsem se hlásila na speciální pedagogiku. Kamarádka zrovna hledala nějaký kurz znakového jazyka a ptala se mě, jestli o ničem nevím. Náhodou jsem na teletextu objevila informaci o kurzech v Unii, tak jsem jí to řekla. Nalákala mě, ať se k ní přidám. Asi po roce to vzdala, zatímco já jsem u toho zůstala dodnes.