Není normální tlumočníkům nerozumět

Neslyšící se nenaučí slyšet. To je problém slyšících, že se nenaučili znakový jazyk. Oni mohou. Proto tlumočníci pomáhají slyšícím, ne Neslyšícím.

Mnoho těch, kteří se považují za tlumočníky pro neslyšící v Česku, s ním nechce mít nic společného. Důvod: bourá zažitý mýtus o tom, že tlumočníci jsou i sociální pracovníci a mohou mluvit za neslyšící. Většina Neslyšících v Česku, kteří s ním dosud mluvili, se na něj obrací i později. Důvod: nepomáhá jim, to oni nemají zapotřebí. Jen přesně tlumočí, na rozdíl od většiny ostatních, do jejich přirozeného jazyka. Nepřidává, ani neubírá. O tom, jak se slyšící syn slyšících rodičů stal jedním z nejlepších českých tlumočníků znakového jazyka. Rozhovor s Jiřím Janečkem, předsedou České komory tlumočníků znakového jazyka.

Jirko, začátkem roku jsi spolu se třemi dalšími tlumočníky tlumočil benefiční vystoupení zpěvačky Báry Basikové. Jak probíhala Tvá příprava na toto tlumočení?

Nejprve jsem si vyžádal nahrávky Báry Basikové, abych si její písně poslechl a věděl, o čem jsou. Potom jsem dostal texty jejích písní. Vypracoval jsem si rozbor textu i hudby. Po obecných přípravách jsem pak začal s nácvikem tlumočení těchto písní. Svou přípravu jsem také konzultoval s Neslyšícími.To je vždy lepší, pokud je na přípravu čas. Celkem jsem se připravoval několik týdnů. Písně se ovšem dají tlumočit i simultánně, ale pokud je možná příprava, je to mnohem lepší.

Snad pro všechny neslyšící diváky to bylo příjemné oživení na českém poli tlumočení do znakového jazyka. Oceňovali zejména originalitu tohoto typu tlumočení. Přesto někteří z nich namítali, že některé pasáže písní jsi tlumočil příliš volně, až přestávali vnímat smysl textu...

To už je věc názoru. Každý tlumočník by stejnou píseň přetlumočil jinak. Některým Neslyšícím by se jeho tlumočení líbilo více, jiným méně. Myslím si, že u uměleckého překladu nejde říct: toto je špatný a toto správný překlad. Důležité je poctivě se připravit.

Jako příklad může sloužit píseň "Nebem letí", u které si Bára Basiková také sama napsala text. Je o opuštěných dětech. Důležité je, aby se správně interpretoval smysl písně, ne slovo za slovem její text v českém jazyce. U této písně by to bez přípravy snad ani nešlo. Pokud se tlumočí doslova text, vybaví se tlumočníkovi nějaké znaky, ale smysl je často jiný. Bohužel toto můžeme velmi často v Česku vidět i při tlumočení v naprosto běžných situacích.

Co se týká té volnosti, když například budete někomu, kdo v životě nezažil zimu, překládat báseň o tom, že "duše je čistá jak padlý sníh", asi pochopí význam lépe, když přeložíte "duše je čistá jak rozkvetlá lilie", než "duše je čistá jako takové to bílé, studené, co padá z nebe". Slovo pro sníh pravděpodobně vůbec nebude v jeho jazyce existovat.

Tlumočník by měl Neslyšícím předat při tlumočení písně 3 věci: hudbu, význam a pocity, které píseň vzbuzuje. Vyplývá z toho tedy, že tlumočení začíná ve chvíli, kdy se rozezní první tóny písně, a ne až když zpěvák začne zpívat. Takto to probíhalo i na koncertě Báry Basikové. Kdo nemá s tlumočením písní zkušenost, mohl tím být překvapen.

Když jdou Neslyšící na koncert, měli by tam jít kvůli své oblíbené zpěvačce nebo zpěvákovi, a ne kvůli tlumočníkovi. Je třeba rozlišovat mezi neslyšícími zpěváky (jako je například skupina Giborly) a slyšícími, kteří tlumočí písně do znakového jazyka. Ti písně vždy jen zprostředkují.

Každé tlumočení je náročné! U písní je to navíc specifické i tím, že tam je větší důraz kladen na estetiku. Navíc se překládá i hudba. Je zapotřebí, aby měl tlumočník i hudební sluch a nadání, protože každá píseň má svou hudební strukturu, rychlost, intenzitu, zabarvení...

A Ty máš hudební sluch?

Doufám, že ano. Dříve jsem se totiž zabýval hodně zpěvem.

Ano, každý se to může naučit, stejně jako každý může zpívat.Ale ne pro každého je to to nejlepší, čemu by se měl v životě věnovat. Určitý talent by tlumočník vždy měl mít.Tlumočení písní a básní si může tlumočník přidat až poté, co umí tlumočit běžné, neumělecké texty.

Navíc, každému, kdo se chce zabývat jakýmkoli typem tlumočení do a ze znakového jazyka, bych doporučil nejdříve se naučit znakový jazyk.To je základ. Potom se může učit tlumočit.

To záleží na zájmu. Já sám to nevyhledávám. Já tu možnost mohu jen nabídnout.Tlu-močená představení však často navštěvuji jako divák.

Nikdy bych neodmítl proto, že mi je někdo nesympatický, ale již jsem odmítl tlumočit z důvodu neznalosti problematiky. Nemohl bych například tlumočit odborné stomatologické přednášky. Tlumočení bych také odmítl, pokud by bylo v rozporu s Etickým kodexem tlumočníka znakového jazyka.

Poté, co jsem zjistil, jak to tady vypadá a viděl jsem, jak by to tady mohlo a mělo vy-padat.Tehdy jsem se rozhodl.

Komoru jsem nezaložil sám, ale spolu s dalšími tlumočníky. Pokud by byli Neslyšící v Česku s tlumočením spokojení, nemusely by být žádné další tlumočnické organizace. Komora je jen alternativou pro české Neslyšící, protože žádnou nekonstruktivní kritikou se problém tlumočení nevyřeší. Komora to, co říká, současně i dělá, a to je u nás, hlavně v oblasti tlumočení pro Neslyšící, dosud neobvyklé. Důležité je si uvědomit, že organizace jsou vždy jen lidé, a ty je třeba vidět. Jací jsou a jak se chovají. Jen čestným a odborně způsobilým jednáním si lze získat uznání a respekt. O to se v Komoře snažíme.

Zakládáním nových organizací s atraktivními názvy, do kterých se schovávají lidé, se kterými jsou špatné zkušenosti z jejich současného působení, se nic nevyřeší. Nejdůležitější jsou lidé, a jakkoli vznosná nálepka je nezmění.

Tlumočníci u nás dosud nemají možnost se dále vzdělávat. V Česku se dosud tlumočníci neučí tlumočit, ale jen se učí znaky. Stále se to směšuje dohromady.Ale učit se znakový jazyk není to samé jako učit se tlumočit. Učit se tlumočit do a ze znakového jazyka je otázkou mnohaletého studia. Kdo se chce stát tlumočníkem znakového jazyka, musí jej již velice dobře ovládat. Pokud tlumočnická organizace přijímá zájemce o tlumočení, kteří se nikdy znakový jazyk neučili, nebo ovládají jen pár desítek znaků, také to svědčí o úrovni a kvalitě takové organizace. Neexistuje tlumočit jen "základní situace" a být "základním" tlumočníkem, s čímž jsem se již také setkal.

Dalším důvodem, proč Komora vznikla, je naše snaha po tom, aby vznikla jednotná certifikace pro tlumočníky. Nějak odstupňované průkazy jsou pouze vnitřní aktivitou jednotlivých organizací, ale není v tom žádný jednotný systém. Chceme stanovit standardy tlumočení do a ze znakového jazyka.

Jsme také členem Evropského fóra tlumočníků znakového jazyka a spolupracujeme s tlumočníky ze zahraničí. Myslet si, že všechno vymyslíme sami a obracet se na zkušené odborníky z Evropy a Ameriky je jen móda, je velmi krátkozraké a sebestředné.

Cílem Komory je zejména vzdělávací činnost v oblasti tlumočení znakového jazyka ve formě kurzů, odborných seminářů a školení. Jde o to, aby měl Neslyšící šanci nalézt tlumočníka, který má Etický kodex v sobě, a ne jen na papíře, tlumočníka, který při tlumočení používá znakový jazyk. Není přece normální, aby Neslyšící tlumočníkům nerozuměli.

Kvalitní tlumočníky. Nabízíme alternativu, naději do budoucna.

Jednou z možností je studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, tlumočnická specializace při oboru Čeština v komunikaci neslyšících.

V současné době je v České republice zvykem, že tlumočníkem jsou pouze slyšící. Rád bych upozornil na to, že Neslyšící mohou být minimálně stejně kvalitní tlumočníci jako slyšící, a v mnoha situacích jsou naprosto nepostradatelní.

Pokud se někdo na nás obrátí se zájmem stát se tlumočníkem, doporučíme mu nejprve kurzy v Pevnosti - Českém centru znakového jazyka, aby se zdokonalil ve znakovém jazyce. Jiné organizace totiž znakový jazyk nevyučují. Poté mohou zájemci navštěvovat vzdělávací program pro budoucí tlumočníky, který připravuje Komora.

Zájemce musí velmi dobře ovládat znakový jazyk, znát kulturu Neslyšících, mít teoretické znalosti a rozumět gramatickým jevům, které se ve znakovém jazyce vyskytují. Musí vědět, proč něco ukazuje tak, jak to ukazuje. Je důležité umět sdělení rozebrat a přenést jeho význam do druhého jazyka.

Ve znakovém jazyce se vzdělávám teoreticky i prakticky. Sleduji věci související s tlumočením znakového jazyka, účastním se setkání se zahraničními tlumočníky znakového jazyka, seminářů a tlumočnického mentoringu. Mám svého mentora na tlumočení a znakový jazyk, plánuji jej i na mluvený projev. Zdokonalovat se budu také v červenci v USA během programu De-af Way II, kde budu mít možnost setkat se se svými zahraničními kolegy a poslechnout si jejich přednášky.

Stále se musím vzdělávat.Všichni tlumočníci by se měli učit po celý život. Nikdo by si neměl myslet, že umí všechno.