Tento článek má Minule jste se mohli dočíst o problematice kochleárních implantací a vzdělávání dětí s implantátem ve Státech obecně. V tomto čísle Info-Zpravodaje přinášíme druhou část přednášky paní Šmídové: zastavíme se u Centra kochleárních implantací, které funguje na Gallaudetově universitě, a poté se si budete moct dozvědět o osobních zkušenostech paní Šmídové v roli asistentky dvou dětí s kochleárním implantátem integrovaných do běžné školy.
Vedle dětí vzdělávaných v integraci či na klasických školách pro neslyšící najdeme v USA i několik málo oficiálních programů s duální výukou jazyků – podporou angličtiny (v případě dětí s KI – nejen psané, ale i mluvené angličtiny) i znakového jazyka. Jedním z nich je i program ve škole s centrem v objektu Gallaudetově universitě (centrum vysokoškolského vzdělávání pro neslyšící a nedoslýchavé studenty z celého světa; jediná universita tohoto typu na světě – pozn.red.).
Centrum kochleárních implantátů na Gallaudetově universitě (cochlear implant education center)
Centrum kochleárních implantátů vzniklo v roce 2000 a slouží dětem a studentům Gallaudetovy university (GU) od jejich narození až po střední školu. Centrum neprovádí implantace, ale funguje jako informační a poradenské zařízení zaměřené na význam kochleární implantace pro oblast vzdělávání a celkového vývoje neslyšících dětí. Centrum provádí servis pro místní děti a studenty, jejich rodiče, učitele a další odborníky pracující s neslyšícími dětmi.
(více informací o centru najdete na internetové adrese:
http://clerccenter.gallaudet.edu/CIEC/index.html)
Filosofie centra
Filosofií Centra je pomáhat dětem s kochleárním implantátem (KI) vytvářet jazykově bohaté prostředí pro rozvoj amerického znakového jazyka (ASL) a angličtiny (psané i mluvené) a pomáhat s rozvojem vzdělávacího prostředí, které umožňuje dětem s KI využívat znakový jazyk i mluvenou řeč. I když cílem kochleární implantace je maximalizovat dostupnost zvuku a tudíž neslyšícím dětem umožnit optimální rozvoj sluchu a řeči, pracovníci Centra věří, ze děti s KI by měly mít příležitost si osvojit i znakový jazyk. Podpora celkové jazykové uvědomělosti a vyspělosti pomáhá neslyšícím dětem zvýšit úroveň jejich vzdělanosti.
Centrum nabízí tyto služby:
► rodinné vzdělávání a poradenství (před a po implantaci)
► sluchový a řečový trénink (praktická logopedie)
► poradenství pro studenty týkající se KI
► vybavení tříd technickými a akustickými pomůckami
► spolupráce s implantačními centry
► monitoring činnosti KI (jednoduché mapování, prvni technicko-audiologicka pomoc)
► speciální program pro jazykový rozvoj
► psychologické poradenství a podpůrné skupiny pro studenty
Podoba vzdělávání dětí s kochleárním implantátem ve školním objektu na Gallaudetově universitě
Program, který je určen pro rodiče s malými dětmi, zahrnuje poradenství a zvyšování informovanosti rodičů před implantací a po implantaci. Rodiče jsou vyučováni základům vizuální komunikace a interakce (oční kontakt, hlava/ústa natočená k dítěti, získání pozornosti dítěte), jsou instruováni v oblasti vybavení dítěte sluchadly (např. ve státě Maryland jsou všechny zdravotní pojišťovny povinny hradit dětem mezi 1. a 3. rokem digitální sluchadla), u dětí jsou zajištěny počátky stimulace sluchu, rozvíjení mluvené řeči a celkový rozvoj jazyka a komunikace. S rodinou je vypracován tzv. individuální, na rodinu zaměřený vzdělávací plán – což je takový oficiální počátek rané péče a raného vzdělávání. S dětmi a rodiči pracují slyšící i neslyšící profesionálové, pro komunikaci je využíváno tlumočníků znakového jazyka.
Jesle
Program je více strukturovaný, vizuálně založený, zaměřený na rozvoj dvou jazyků – amerického znakového jazyka a angličtiny (v mluvené a psané formě). Instrukce jsou pouze ve znakovém jazyce, děti s KI mají vedlejší aktivity s logopedem – individuálně či ve skupině s dalšími dětmi s KI stejného věku.
Mateřská a základní škola
V mateřské školce a na základní škole pokračuje program rozvíjející oba dva jazyky. Instrukce jsou ve znakovém jazyce. Děti s KI mají společnou výuku s ostatními neslyšícími dětmi. Mají ale navíc intenzivní výuku mluvené řeči a probíhá u nich stimulace sluchu – a to jak individuálně nebo ve skupině. Intenzivní logopedická průprava je založená na vizualizaci řeči – vše, co se dítě učí či nacvičuje při produkci řeči, musí být co nejvíce viditelné. Pro dítě je vypracován tzv. individuální vzdělávací plán (IVP). Tento plán je vypracován ve spolupráci s rodiči a dalšími zainteresovanými odborníky (třídní učitel, logoped, audiolog, atd.).
Střední škola
Počet studentů s KI na Gallaudetově universitě rok od roku narůstá. Mezi studenty na střední škole jsou studenti mající nově získaný implantát a již byli studenty na této škole, nebo na universitu přicházejí z jiných škol. Školní instrukce jsou pouze ve znakovém jazyce, střední škola je celkově spíše zaměřená na rozvoj znakového jazyka a psané angličtiny. Pokud studenti s KI chtějí, mohou rovněž využívat služeb logopeda.
Pokud studenti přecházejí z jiné školy, je s nimi vykonán vstupní test – určí se, jaké služby či jakou podporu studenti potřebují, jaké jsou jejich silné stránky či slabosti. Před ukončením střední školy pomáhají odborníci budoucím absolventům najít vhodné další uplatnění. Probíhá intenzivní výcvik sociálních a praktických dovedností (např. jak se chovat v zaměstnání) nebo se vybírá další školní instituce (pokud studenti mají zájem pokračovat v akademickém vzdělání – studium bakaláře, vyšší stupně odborných škol).
Osobní zkušenosti – v pozici asistenta učitele ve třídě s dětmi s kochleárním implantátem
Zhruba půl roku jsem navštěvovala soukromou školu The River School ve Washingtonu, kde byly ve třídách se slyšícími dětmi i děti se sluchovým postižením – většina z nich měla KI (více informací o škole najdete na http://www.riverschool.net).
Pomáhala jsem učiteli ve třídě s dětmi ve věku od 2 do 3 let – s deseti slyšícími dětmi zde byly dvě děti s KI (chlapec a holčička). Protože se jednalo o soukromou školu s velmi vysokým školným a ve velmi drahé části města, třídy byly velmi dobře a zajímavě vybaveny a škola nabízela celou škálu podpůrných služeb pro děti a jejich rodiče a různorodé školní a mimoškolní aktivity.
Zaměstnanci školy
Ve třídě je kromě třídní učitelky zároveň přítomná i logopedka (stejně tak jako ve všech ostatních třídách, kde byly umístěny děti se sluchovým postižením). Škola má vlastního audiologa, který mohl provádět aktuálně audiogram a mapování KI v budově školy, dále logopedy, pedagogy se zaměřením na vzdělávání neslyšících, psychologa a sociálního pracovníka. Audiolog spolupracuje s centrem KI, kam dítě chodí na nastavování implantátu, a dále s místním logopedem. Škola velmi aktivně spolupracuje se sousedním okolím – vzájemná socializace mezi místními obchody, soukromníky a školou.
Pracovníci školy mají vesměs vysokoškolské vzdělání (což není vždy obvykle ve školách v USA), škola má na dítě orientované osnovy, u každého dítěte je zajištěn individuální přístup. Ve třídách je malý počet dětí, což individuální přístup k dětem umožňuje. Ve třídě je více než dvanáct dětí, ale spíše méně – zvláště ve vyšších ročnících). Výuka probíhá s využitím různě zaměřených projektů.
Filosofie školy - obecně
Škola je zaměřená na rozvoj jazyka a celkové vzdělanosti – ve škole je mnoho specialistů-pedagogů (hudební výuka, výtvarná výchova, drama, tělocvik) a to se také odráží na pestrosti výuky.
Škola byla malé kapacity (na každém stupni byla jen jedna třída). Zajišťovala také předškolní vzdělávání: jesle, a program rané péče pro rodiče s velmi malými dětmi. Všichni se dobře znali, jednou za měsíc byla celoškolní akce pro učitele, děti, rodiče a sousedy.
Program pro děti se sluchovým postižením
Škola nabízela také program rané péče pro rodiče s malými dětmi se sluchovým postižením – od 0 – 2 let. Program byl zaměřen, tak jako celá filosofie školy, na rozvoj auditivně-orálních schopností a rodiče, kteří ho navštěvovali, se již předběžně rozhodli pro kochleární implantaci. Nicméně, pedagog, který tento program vedl, ovládal systém znaků – stejně tak jako i učitelé a logopedi, kteří měli ve třídách děti se sluchovým postižením.
Nedá se mluvit o kompletním znakovém jazyce jako takovém, spíše o totální komunikaci S malými dětmi, které neměly vytvořeny základy uceleného komunikačního systému a které byly čerstvě identifikovány a tudíž měly i sluchovou bariéru, se znaků hojně využívalo. Komunikace byla primárně založená na vizuálním přístupu a i rodiče byli podporováni v užívání znaků znakového jazyka. Rodiče byli poučeni o nutnosti celkového vizuálního přístupu. Veškerá komunikace a interakce musí být orientovaná na vizuální podněty - co nejvíce přístupná jejich dítěti, které má různě velkou vadu sluchu s vadou sluchu – ať budou rodiče používat mluvenou řeč nebo znakový jazyk.
Osobní zkušenosti asistenta dětí s kochleárním implantátem
Děti ve třídě, kde jsem byla umístěna, byly zhruba 2-3 měsíce po kochleární implantaci. Bylo jim něco málo přes dva roky. Byly implantované ve věku kolem 18 – 20 měsíců. Holčička měla velmi dobré základy komunikace ve znakovém jazyce a byla spíše klidné povahy, chlapec nikoliv. Před implantací s ním rodiče komunikovali pouze orálně a navíc to byl velmi temperamentní jedinec. Holčička měla poměrně dost velkou slovní zásobu a mohla s logopedkou komunikovat pomoci znaků.
Každé z dětí mělo vytvořen IVP – který byl zaměřený víceméně na podporu sluchu a řeči, a to v kontextu prostředí se slyšícími vrstevníky. Logopedie byla prováděna jak individuálně, tak i v rámci třídních aktivit – a tady zase individuálně či ve skupině s ostatními dětmi. I logopedická cvičení byla založena vizuálně. Specifická výslovnost měla specifickou grafickou podobu (podle momentálního tvaru úst při výslovnosti).
Skupinová i individuální logopedická cvičení na škole probíhají každý den. Při třídním individuálním logopedickém cvičení zůstávají děti s KI ve třídě, logoped přirozeně navazuje na momentální činnost dítěte – nevytrhává ho z třídního kontextu a z herní činnosti. Jedním z cílů po kochleární implantaci je i přirozená orientace dítěte ve slyšícím prostředí – v kontextu aktuálního dění.
Individuální logopedická terapie (dítě je v místnosti s logopedem) tuto možnost přirozené interakce v přirozeném prostředí nenabízí – jedná se o klasickou klinickou terapii v uzavřené místnosti.
Filosofie školy – děti se sluchovým postižením
Speciální filosofie této školy je podpora komunikační kompetence u dětí v přirozeném prostředí – v rámci socializačního procesu se slyšícími vrstevníky. Děti se sluchovým postižením jsou součástí každodenních třídních aktivit. Komunikace ve znacích není zamítána. Učitelé dobře vědí, že neslyšícím dětem pouze orální komunikace nenabízí vždy úplné pochopení dané situace, kontextu.
Logoped má za úkol poučit třídního učitele o vizuálním přístupu – vše musí být vizuálně přístupné dětem se sluchovým postižením – pokyny, čtení knihy, atd. Učitelé na čtení, hudbu, výtvarnou výchovu (děti docházejí na tyto činnosti do jiné, speciálně uzpůsobené třídy) spolupracují s třídním učitelem – jsou upozorněni a vědí o potřebách dítěte s KI a znají systém znaků.
Komunikace
Ve třídě je při komunikaci dítěte s KI s učitelem, logopedem běžně uplatňována tzv. řetězová metoda – dítě dostane pokyn pouze orálně, tedy v mluveném jazyce, poté s pomocí znaků a pak opět pouze orálně. Vše se odvíjí od komunikačních dovedností každého dítěte. Ze začátku je přístup opačný : nejdřív znaky, pak mluvený jazyk, poté znovu znaky. Logoped učí děti slova, která zapadají do kontextu interakce se slyšícími dětmi – „Já chci, děkuji, prosím, ne, ano...“ – s tím, že dítě s nimi musí navázat oční kontakt, natočit tělo k tomu, ke komu mluví, atd. Slyšící děti jsou upozorňovány na navazování očního kontaktu s neslyšícími dětmi a k tomu, aby v situaci, kdy s nimi přímo mluví, k nim byly natočeny čelem. Logoped využívá přirozeného momentu interakce mezi slyšícím a neslyšícím dítětem a učí je vzájemným pravidlům komunikace.
V každé třídě každý den probíhá takzvaný „čas v kruhu“ – ráno se děti zdraví a sdělují si, jak se mají. „Čas v kruhu“ probíhá pak ještě jednou, před obědem – kdy probíhá čtení vybrané knihy. Jedna kniha se čte zhruba týden. Je vždy zaměřená na téma týdne nebo významnou roční událost (Vánoce, Velikonoce, atd.). Celý týden (či déle, např. měsíc) probíhají přidružené aktivity – v době Vánoc např. vyrábění vánočních ozdob, zdobení stromku, kreslení vánočních motivů, výlet do místa, kde se stromky prodávají, a samozřejmě čtení knih pro děti s vánoční tématikou. Děti si tak mají možnost rozvíjet a upevňovat slovní zásobu.
Podle schopnosti dítěte logoped prochází knihu individuálně s dětmi s KI před oficiálním čtením v kruhu, protože čtení probíhá pouze v mluveném jazyce a děti by neměly úplný přístup k informacím. Kniha tedy může být nejdříve čtena pouze za pomoci znaků. Následná logopedická cvičení navazují na téma dané knihy. Pro učitele i logopeda, kteří mají děti s KI ve třídě, je toto samozřejmě jaksi ‚povinnost‘ navíc – musí se přiměřeně dítěti věnovat a také ovládat aktuální znaky a prvky vizuální komunikace.
Individuální vzdělávací plán
Každé dítě s KI má vypracovaný individuální vzdělávací plán (IVP), jehož dílčí složky se každodenně monitorují.
Rámec IVP pro děti s KI v mé třídě mělo tuto podobu – sledovalo se:
► pragmatické chování
► sluchové schopnosti
► fonologická uvědomělost
► řečová produkce
► jazykové porozumění a jeho použití
Tyto složky byly dále rozpracovány do konkrétních úkolů, které se sledovaly v průběhu dne a třídních aktivit.
Např. v IVP „mé“ dva a půl leté holčičky se v rámci pragmatického chování sledovalo zda:
● iniciuje hru s využitím tři – čtyř slabičných slov
● požádá dospělého či spolužáka o pozornost s využitím tří či čtyř slabičných slov
● pozdraví spolužáky/učitele, když vstoupí do místnosti
V rámci sluchových dovedností se hodnotilo, zda:
● se otočí k mluvčímu, pokud vola její jméno ze vzdálenosti 3 -4 metrů
● rozezná jednoslabičná od dvouslabičných slov pokud znějí podobně
● umísí si samostatně magnet KI (zpět na hlavu), pokud se uvolnil
V rámci fonologické a fonetické uvědomělosti se hodnotilo, zda:
● odpoví na otázku „A co se stane dal?“
● napodobí motoricky pohyb úst – izolovaného slova a slova ve větě
● na základě grafického zobrazeni bude schopná vyprodukovat patřičný zvuk (jak vypadají ústa při zvuku „mm“, při „oo“ (dlouhé či krátké), „oh“, atd.) (učitel/logoped mají připravené obrázky, např. dvě dlouhé pomlčky – a takto ústa vypadají, když se vydává zvuk či vyslovujeme „m“ či „mm“ (dlouze – dvě pomlčky, krátce – jedna pomlčka; nebo při výslovnosti „o“ či „oo“ (dlouhé „ó“) má učitel připravený obrázek s kolečkem. Potom při výslovnosti slova „mom“ ústa vypadají takto: [ -o- ], atd.
V rámci řečové produkce se hodnotilo, zda:
● napodobí patřičný zvuk (výšku, hlasitost, délku) – individuálně a v kontextu
● dokáže zvýšit hlas, pokud je požádána učitelem či spolužáky
● dokáže správně vyslovit určitá písmena
V rámci porozumění jazyku a užití jazyka se hodnotilo, zda:
● správně odpoví na otázky ano/ne
● odpoví správně na jednoduché otázky – „Co je to? Kdo je to? Kde je___?“
● správně následuje pokyny dané skupině
● správně používá zájmena (já, ty, on)
● odpoví/reaguje na pokyn/otázky spolužáků
Logoped monitoruje tyto dovednosti každý den. Zjišťuje, jestli je bylo možné u dítěte vůbec pozorovat, zda je dítě schopno je splnit, nebo dítě již zcela automaticky danou dovednost získalo. Podle potřeby se pak IVP každého dítěte upraví – úkol se změní, či zůstává. Logoped sleduje schopnost dítěte sžít se s kolektivem slyšících vrstevníků, reagovat na těžkosti, které se při komunikaci vyskytnou. Rodiče jsou samozřejmě o pokroku dítěte pravidelně informováni v rámci rodičovských schůzek, které se ustanovují podle potřeb dítěte, rodiny a školy.
Na závěr
Program této školy je velmi kvalitní a vysoce oblíbený nejen mezi rodiči, ale i mezi odborníky z řad učitelů dětí se sluchovým postižením či logopedů. Je to především proto, že i když je orientován na auditivně-orální metodu, je především zpočátku (po kochleární implantaci) vizuálně zaměřen, a pomáhá tak dítěti překlenout období, kdy není schopno komunikovat orálně, a poskytnout mu jakési všeobecné základy jazyka a komunikace. Velké plus zde samozřejmě je rodinné či komunitně orientované prostředí – úzké kontakty mezi profesionály, rodiči a dětmi (nepodstatné není ani to, že škola je malá, soukromá a drahá).
Můj úkol byl zaměřen na podporu interakce a komunikace dětí s KI – svoji činnost a zkušenost jsem každodenně konzultovala s třídním logopedem a učitelem. Velké pozitivum vidím v tom, že je ve škole využíváno přirozené socializace k rozvoji komunikace – děti s KI jsou umístěny v kolektivu stejně starých slyšících dětí. Obě strany si tak mají možnost zvykat na specifika svého komunikačního partnera – slyšící děti se učí o komunikaci s dětmi s KI a naopak. Navíc, neustalá přítomnost logopeda (jako druhého pedagoga ve třídě) umožňuje monitorovat aktuální situaci (komunikačně-sociální) a využívat ji pro optimální auditivně-orální rozvoj dítěte s KI v přirozeném (slyšícím) prostředí (a ne pouze auditivní a v izolovaných situacích, jak je to jinak běžné v tréninku dětí s KI).
autorka článku pracovala v Informačním centru o hluchotě FRPSP
Připojte se! 