foto: archiv FRPSP
Během dvouhodinového setkání měli přítomní slyšící i neslyšící rodiče sluchově postižených dětí i odborníci z řad psychologů a logopedů možnost seznámit se jak s různými typy kochleárních implantátů na českém trhu, tak s případnými komplikacemi, které se mohou objevit po chirurgickém zákroku spojeném s implantací i později, například v důsledku nevhodného zacházení s implantátem.
Připomeňme si, že kochleární implantát je neuroprotéza, zařízení, které elektrickou stimulací nervu vyvolává zvukové vjemy u osob s těžkou ztrátou sluchu. Skládá se z vnitřní části, kterou tvoří vlastní kochleární implantát, z něhož vychází svazek elektrod chirurgicky zaváděný do hlemýždě, a z vnější části, řečového procesoru, kablíků a zevní cívky. Bez správně nastaveného řečového procesoru pacient s implantátem neslyší.
Kochleární implantáty v České republice
Jak uvedl Jiří Skřivan hned na úvod své čtyřicetiminutové prezentace, v České republice se používají kochleární implantáty dvou výrobců, australské firmy Cochlear (například implantát Nucleus Freedom) a rakouské společnosti Med-El (například novější implantát Sonáta a starší Pulsar). Obchodním zástupcem firmy Cochlear u nás je společnost AIMA a zástupcem firmy Med-EL je společnost Audionika. V současné době (pozn. redakce: údaj z listopadu 2010) je v České republice přes 400 dětských uživatelů kochleárního implantátu. Zdá se to jako úctyhodné číslo, ovšem jak jsme se mohli přesvědčit z jednoduchého grafu, z hlediska počtu implantací ve světě (uvádí se na 10 milionů obyvatel za rok) je Česko na předposledním místě. Kritéria výběru vhodného kandidáta pro kochleární implantace jsou totiž u nás dost přísná, i když v poslední době dochází k jejich poměrnému „změkčování“. Pan doktor Skřivan nás seznámil s několika z nich. Vhodný kandidát například musí mít oboustrannou hluchotu (ztráta více než 90 dB a více než 55 dB se sluchadlem) a musí rozumět maximálně 30 procentům slov z otevřeného souboru (se sluchadlem). Doba ohluchnutí musí být maximálně 25 let a v neposlední řadě musí být kandidát zdravý, mít silnou motivaci a realistická očekávání. Ta jsou mimo jiné podmínkou pro správné používání řečového procesoru. Zvuk, který přichází přes kochleární implantát je totiž zkreslený, pacient se musí teprve učit ho zpracovávat. Důležitá jsou také realistická očekávání rodičů v případě kochleární implantace jejich dětí.
Jiří Skřivan vyvrátil občasně se vyskytující mylný názor laické veřejnosti, že vedle běžného typu implantátu existuje také kmenový implantát, jenž je „něčím lepším“. „Kmenový implantát je především něco úplně jiného než běžný kochleární implanát,“ vysvětlil. Kmenový implantát se umisťuje do mozkového kmene, zatímco svazek elektrod běžného implantátu se vkládá do hlemýždě. Efekt kmenového implantátu není takový jako u běžného implantátu. Používá se u pacientů s oboustranným nádorem sluchového nervu a také u dětí s vrozenou aplasií sluchového nervu (nevyvinutým sluchovým nervem). Implantované děti s vrozenou aplasií sluchového nervu mají obvykle poněkud lepší výsledky než implantovaní pacienti po odstranění nádorů.
Operace ucha
Další, tentokrát myslím hojně se vyskytující představu, kterou pan doktor Skřivan vyvrátil, byla představa samotné operace. Veřejnost se totiž často domnívá, že jde o velice složitou a dlouhou operaci hlavy, při níž se otevírá lebka a operuje mozek. Ale tak tomu není. „Operace trvá maximálně tři hodiny a někdy méně. Není to neurochirurgická operace, ale otochirurgická, tedy se neotevírá lebka, ale pouze vnitřní ucho,“ vysvětlil pan doktor a doložil svá slova fotografií operované části hlavy. Také s ohledem na to, že k současnému trendu patří operovat i velmi malé děti, by operace neměla trvat příliš dlouho. Chirurgický řez, který se v posledních letech začal používat, je mnohem kratší než dříve, jde o spíše o jakousi menší „kapsu“, do níž se implantát vloží. Jizva je tudíž malá, rána se rychleji hojí a snižuje se nebezpečí komplikace vznikem hematomu (modřiny). U komplikací jsme se na nějakou dobu zastavili.
Komplikace a spolehlivost implantátů
„Výskyt komplikací je přímo úměrný chirurgově zkušenosti,“ uvedl Jiří Skřivan. Velké komplikace, kdy je nutné provést operaci znovu, se vyskytují opravdu málokdy. Nejčastější problémy nastávají s kožním lalokem, může nastat i poškození lícního nervu, eventuálně může dojít k vycestování elektrody z hlemýždě. Dalšími možnými komplikacemi jsou komplikace neurochirurgické povahy – opožděná nebo žádná stimulace či výjimečně selhání kochleárního implantátu .
Před 6 lety se objevil zvýšený výskyt meningitidy u několika dětí a dospělých po kochleární implantaci a jejich následná úmrtí. Příčinou toho byl s největší pravděpodobností implantát určitého typu s konstrukcí elektrodového svazku, který usnadňoval vzestupné šíření infekce do nitrolební. Tento implantát byl následně stažen z trhu a již se nepoužívá. (Ostatně v České republice se nepoužíval nikdy.)
K prevenci komplikací při kochleární implantaci slouží jak pečlivý předoperační výběr, tak antibiotické krytí a pooperační péče (aby nevznikl hematom, který může být zdrojem infekce).
Chceme-li posoudit spolehlivost jednotlivých implantátů (řídí se normou ISO 5841-2, která je závazná kupříkladu pro kardiostimulátory), můžeme využít údaje výrobců, kteří jsou povinni je zveřejňovat u všech typů implantátu. Údaje přitom zahrnují veškerá selhání od zašití operační rány, včetně poruch působením zevního násilí. Hodnoceni jsou dospělí a děti zvlášť.
„Co se týče vlastní operace, hojení rány a pooperačních komplikací, obecně platí, že děti snášejí zákrok mnohem lépe než dospělí,“ uvedl doktor Skřivan. Potvrdilo to i několik přítomných rodičů v sále. Vzpomínali na to, jak jejich dítě již třetí den po operaci běhalo po nemocnici a rychle se zotavovalo.
Dotazů bylo mnoho, beseda trvala stejně dlouho jako předchozí prezentace a bylo s podivem, jak ty dvě hodiny rychle utekly. Těm, kteří se rozhodují pro kochleární implantát, ať již pro sebe, či pro své dítě, se dostalo objektivních informací, které ve firemním letáku rozhodně nenajdou. Ale na besedu přišli i rodiče dětí, kteří již kochleární implantát mají a také z jejich úst zazněly velmi podnětné otázky. Myslím, že veřejnost stále v této oblasti není dostatečně informovaná, přitom se jedná o rozhodnutí , která ovlivní uživatele kochleárního implantátu na celý život. Čím více bude podobných setkání, tím lépe. Zájemcům o tuto problematiku vřele doporučuji novou knížku nazvanou Kochleární implantáty: rady a zkušenosti, kterou FRPSP vydala v říjnu 2009. Obsahuje jak názory odborníků, tak otevřené rozhovory s uživateli KI a rodiči, kteří se rozhodli pro kochleární implantaci svých dětí.
Připojte se! 