O Gallaudetově Univerzitě a Deaf Way

Redaktorka (R): V průběhu našeho cyklu o neslyšících jsme narazili také na problém kvalitního vzdělávání pro neslyšící. Existuje instituce, které "Mekka neslyšících" ta se nazývá Gallaudetova Univerzita. O své osobní zkušenosti se s námi dnes podělí slečna Radka Nováková - náš pravidelný host v našem seriálu - ještě dodám jednou že slečna Radka Nováková je odborným asistentem oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a místopředsedou organizace Pevnost - České centrum znakového jazyka. Vítám Vás u nás, dobrý den

Radka Nováková (RN) (Hlasem Nadi Dingové): dobrý den

R: Tak pojďme si tedy povídat o vašich zkušenost a o té Gallaudetově Univerzitě. Proč když hovoříme o kultuře neslyšících zmiňujeme právě Gallaudetovu Univerzitu?

RN: No ono je to jednoduché, to je totiž jediná vysoká škola, která je určená jenom neslyšícím, je to jediný areál, který stoprocentně vychází vstříc neslyšícím, který je určený jenom neslyšícím. Je tam knihovna pro neslyšící, je tam výzkum znakového jazyka, který má dlouholetou tradici a vždy když narazíte na to, kde se co událo ve světě neslyšících jako první, tak vždy odpověď je na Gallaudetově Univerzitě. Třeba výzkum znakového jazyka vůbec, na světě zase vzniknul na GU vlastně poprvé s ním přišel pan Stokoe který začal zkoumat ASL a na základě poznatků z tohoto výzkumu se výzkumy začali odehrávat i v jiných národních znakových jazycích. Tak asi proto.

R: A jaký vztah ke Gallaudetově Univerzitě máte Vy osobně?

RN: Velmi dobrý a velmi kladný, protože mně se splnil sen. Já jsem dlouho toužila po tom, navštívit tuto Mekku neslyšících a já jsem tři semestry mohla studovat na Gallaudetově Univerzitě, takže můj vztah je velmi hezký.

R: A čím vás ohromila, kdybyste to měla trošičku víc přiblížit?

RN: Já jsem byla překvapená, především z toho, že tam úplně všichni komunikují znakovým jazykem, ať už to jsou slyšící nebo neslyšící, ať jsou to kuchařky v jídelně, ať jsou to vychovatelé na internátech, ať jsou to policisté ať jsou to úředníci na poště, všichni používají znakový jazyk. Já jsem poprvé v životě zažila prostředí, ve kterém jsem nenarážela na komunikační bariéry. Tak to bylo asi to největší, co mě oslovilo. Byly tam velmi silné osobnosti neslyšících, z Anglie a já jsem o nich do té doby jenom četla, tam jsem se s nimi mohla osobně setkat a bylo to poprvé, kdy jsem se opravdu setkala na živo s těmi silnými osobnostmi, které mi dodali tu sílu a já jsem tu sílu a tu energii mohla potom po návratu šířit tady u nás v Čechách.

R: A jakým způsobem je Gallaudetova Univerzita organizována? Jsou tam nějaká specifika?

RN: Gallaudetova Univerzita má svého prezidenta, který je neslyšící, je pravda, kdybychom chtěli být hodně přesní, tak jde o ohluchlého člověka, ale velmi dobře ovládá znakový jazyk a vlastně celý ten areál řídí. Celou tuhle instituci řídí a já myslím že potom už to funguje asi úplně stejně jako jakýkoli areál pro slyšící lidi. Není tam nic ulehčeno pro neslyšící a já myslím že ta pravidla toho studia jsou potom už úplně stejná jako na jakékoli instituci pro slyšící studenty.

R: Nic méně proč je snem každého neslyšícího studovat právě na Gallaudetově Univerzitě? Určitě to nebude jenom z toho důvodu, že tam je možná komunikace ve znakovém jazyce úplně na všech úrovních? Určitě to bude i nějaký jiný důvod?

RN: Ano, já si myslím, že je to proto, že na Gallaudetově Univerzitě působí mnoho velmi silných osobností neslyšících a že spousta neslyšících studentů chce studovat to, tam, protože ta síla z těchto osobností vlastně tu sílu z nich načerpají i ti neslyšící studenti a potom se vrací jako sebevědomí jedinci, kteří chtějí tu kulturu neslyšících šířit dál. A já to říkám z osobní zkušenosti, protože já tuhle proměnu jsem na sobě na Gallaudetově Univerzitě zažila taky. Když jsme si tady vyprávěli o tom, že Gallaudetova Univerzita existuje a že je taková nebo maková bylo to úplně něco jiného, než když jsem měla možnost to zažít sama na sobě.

R: A mimochodem, zorganizovala Gallaudetova Univerzita nějakou velikou kulturní akci?

RN: Ano, je to DEAF WAY a už jsou to celkem dva ročníky tohoto festivalu.

R: A proč je tak důležitý tento festival Delf Way? 4:34

RN: Je to velmi důležitá kulturní akce, protože se na ní sejde mnoho neslyšících z celého světa. Opravdu ze všech koutů světa se sejdou lidi, kteří si na jednom místě mohou popovídat o svých zkušenostech, o svých zážitcích, mohou diskutovat různé věci, jako jsou například právo, jaké je právo pro neslyšící na jejich jazyk, jaké jsou legislativní úpravy, takové aby respektovaly potřeby a názory neslyšících. Setkají se tam ale i různé výrazné osobnosti i z uměleckého světa, malíři, fotografové neslyšící. Na Delf Way I. na tom první ročníku, který byl v roce 1989 se setkalo asi 3 nebo 4 tisíce neslyšících z celého světa. Na Delf Way II v roce 2002 už se sešlo 10 tisíc neslyšících z celého světa, takže to bylo takové město ve městě. A týden tam ty lidi spolu strávili a týden mohli společně prožívat jejich společné zkušenosti, mohli se zúčastnit různých večerních představení, divadelních, nebo mohli večer strávit v klubu pro neslyšící, nebo se mohli účastnit různých přednášek a seminářů a pro každého neslyšícího, který se zúčastnil této kulturní akce, to byl velmi silný zážitek, ze kterého ještě dlouho potom žil.

R: Vy jste zmiňovala roky 1989, kdy byl první ročník, rok 2002 druhý ročník - znamená to že se tedy nekoná tento festival každoročně?

RN: Je to tak, je to škoda teda, já sem se na to ptala, proč to tak není. Ono se vlastně čekalo na to, kdo převezme tu tradici pořádání Deaf Way po Gallaudetově Univerzitě, která v roce 1989 uskutečnila první ročník. A když už se čekalo 13 let, tak ten čtrnáctý rok se rozhodla Gallaudetova Univerzita, že uspořádá Deaf Way II, protože by hrozně nerada aby ta tradice, vlastně kterou oni započali, aby nepokračovala dál. Ono to totiž není jednoduché připravit tak velkou událost. Na Gallaudetově Univerzitě mi říkali, že vlastně ty přípravy trvají kolem čtyř let. Takže teďka se zase čeká, kdy bude další ročník a chce se vytvořit taková pravidelnost, že by Deaf Way bylo každé dva, nebo alespoň každé čtyři roky. Tak uvidíme jaký další silný stát převezme tuto zodpovědnost nad pořádáním dalšího ročníku tohoto festivalu.

R: A ví se tedy kde případně kdy by se měl konat ten následující ročník?

RN: Zatím se to zase ještě neví, jako povídá se v komunitě neslyšících o tom, že to bude Švýcarsko, nebo určitě Francie, ale zatím se tomu jako nikdo nepřihlásil. Pravda je, že je není Deaf Way jediným festivalem, který se koná, samozřejmě jsou ještě jiné akce, které se konají pravidelně, třeba Světová Organizace Neslyšících pořádá pravidelně festival neslyšících, ale to je menší akce. Tady ta velká akce zatím nemá následovatele.

R: Nechme tedy tuto otázku otevřenou nezodpovězenou, snad bude další ročník festivalu skutečně v brzké době, protože já na vás vidím, že vy sama byste se ho určitě velmi ráda zúčastnila. Takže já pro dnešek opět děkuji za společnost ve studiu slečně Radce Novákové, která je odborným asistentem oboru ČNES na FF UK v Praze a místopředsedou organizace Pevnost - ČCZJ. Děkuji vám za všechny vaše příspěvky v našem seriálu.

RN: Také děkuji a budu se těšit někdy na shledanou.

R: Na shledanou

seznam všech dílů slyšitelného ticha najdete na stránce http://ruce.cz/slysitelne-ticho