Kdybyste mohli vytvořit utopii, jak by asi vypadala?
Každý by komunikoval znakovým jazykem, jak neslyšící tak slyšící. Mnoho dětí, pokud ne většina, by se rodilo hluchých.
![](/texty/6/1.jpg)
Jedno takové místo skutečně existovalo. Byl to osamocený ostrov ve státě Massachuttets - Martha's Vineyard (Martina Vinice). Někdo z prvních osadníků přinesl gen hluchoty (první známý neslyšící byl Jonathan Lambert (1694)) a generaci po generaci se rodily děti se sluchovou ztrátou. v jednu chvíli se rodilo hluché jedno ze čtyř dětí! Žilo zde tolik neslyšících, (většina ve vesnici Chilmark), že obyvatelé vyvinuli znakový jazyk - Martha's Vineyard Sign Language (MVSL). MSVL později splynul se znaky používanými na pevnině, a tak postupně vznikl Americký znakový jazyk (ASL).
Velká populace NeslyšícíchSčítání obyvatel provedená na ostrově v 19. století ukázaly míru hluchoty. v roce 1817 byli neslyšící pouze ve dvou rodinách. Celkem jich bylo 7. Jen o pár let později, v roce 1827 zde žilo 11 neslyšících. Podle Chilmarkského sčítání lidu z roku 1850 bylo ve 141 domácnostech 17 neslyšících (Hammettovi, Lambertovi, Luceovi, Mayhewovi, Tiltonovi a Westovi). V roce 1855 byli navíc v blízkém Tisbury čtyři neslyšící. Podle Chilmarského sčítání roku 1880 žilo v 159 domácnostech 19 neslyšících. v tomto sčítání se objevili dvě nové rodiny (Nobleovi a Smithovi). Ve srovnání s USA, kde byl neslyšící jen jeden z téměř 6000 obyvatel, na ostrově byl neslyšící 1 ze 155 obyvatel!! (1 z 25 v Chilmarku a 1 ze 4 v Chilmark town of Squibnocket).
Široce přijímaný znakový jazykZnakový jazyk byl na ostrově tak přijímaný a rozšířený, že noviny v roce 1895 žasly nad tím, jak samozřejmě a přirozeně používají jak neslyšící tak slyšící znakový i mluvený jazyk. Lidé přicházející do Chilmarku se museli naučit znakový jazyk aby mohli ve vesnici žít bez problémů s ostatními. Hluchota byla tak běžná, že si někteří slyšící obyvatelé opravdu mysleli že je to nakažlivá nemoc. Hluchota zde nikdy nebyla považována za handicap.
Postupný úbytek NeslyšícíchRoky plynuly a počet neslyšících v Chilmarku i na zbytku ostrova se rozrůstal. Zvyšoval by se i nadále, nebýt růstu vzdělávání neslyšících na pevnině. Neslyšící děti z ostrova začaly navštěvovat školy mimo ostrov a postupně se usazovali na pevnině, kde se oženily (vdaly). Díky tomu neslyšících na ostrově postupně ubývalo, až místní populace neslyšících vymřela. Poslední původní neslyšící zemřel v roce 1950.
Knihy a další materiályHistorie neslyšící společnosti na ostrově Martha's Vineyard fascinovala jak vědce, tak studenty a vyústila v publikování knihy: "Everyone Here Spoke Sign Language: Heriditary Deafness on Martha's Vineyard" (Všichni zde mluví znakovým jazykem: Dědičnost hluchoty na Martině Vinici). Tato kniha mapuje historii neslyšících od ostrova Martha's Vineyard po britský Kelt (Britskou Kent Country zvanou Weald).
další dostupné zdroje v angličtině:
do bibliografie byl také zahrnut článek z roku 1895 z Boston Sunday Herald s názvem "Mark of Chilmark, Deaf and Dumb in the Village of Squibnocket."
6ti stránkový článek "A Silent Culture with a Strong Voice," z bostonského univerzitního absolventského časopisu, Bostonia. Tento článek krátce zmiňuje snahy jednoho z absolventů (Joana Poolea Nashe, nyní učitele neslyšících) pořídit na videozáznam příklad MVSL používaný jeho babičkou a dědečkem.
V roce 1999 Yankee magazine vydal článek "The Island That Spoke by Hand."
odkazy (v angličtině:)
- Martha's Vineyard Sign Language- Deafness on Martha's Vineyard
- The Historical Significance of Martha's Vineyard Sign Language