Zajděte na vynikající pizzu!… aneb Integrační pub „DWIE DŁONIE“

Něco málo na úvod

Říká se, že první z kaváren Neslyšících byla otevřena na ulici Jean Moulin v Paříži (Francie) (http://www.cafesignes.com/) a další pak ve Španělském hlavním městě Madridu (www.cafedelossignos.com). Nevíme, co je pravdy na jejich prvenství – jsou nejznámější a nejspíš i největší, ale v Holandsku mají dokonce několik takových kaváren, pro příklad jmenujme město Utrecht či Nijmegen (http://www.gebarencafe.nl/gebarencafe.htm).

Od naší polské neslyšící kamarádky jsme se dozvěděli, že v Polsku existuje něco podobného. Neváhali jsme a s partou nadšenců, slyšících a neslyšících, jsme se tam poslední dubnový víkend zajeli podívat. V Polsku sice nemají Deaf Café, ale tzv. integrační pub (restauraci) (proč se jedná o pub „integrační“ se dozvíme dále v textu). I přesto byla návštěva pubu Dwie dłonie čili Dvě ruce v Lodži velmi zajímavá. Pub totiž vlastní a provozují neslyšící manželé, Anna a Radosław Olakovi, kteří si vybudováním podniku splnili svůj životní sen.

Pub „Dvě ruce“ naleznete v jedné z uliček ve středu polského města Lodž. Je to druhé největší město v Polsku. Poutací cedule pubu svým oranžovo-černým logem se dvěma dlaněmi na šedivém domu svítí na dálku, takže pub rozhodně nemůžete minout.

S majitelem jsme byli předem domluveni na setkání. Do pubu jsme ovšem přišli inkognito a jako běžní hosté jsme si sedli ke stolu. A protože jsme byli hladoví jak vlci (dopoledne jsme si prohlédli místní pobočku Polského svazu neslyšících - PZG, při které nám pořádně vyhládlo), pustili jsme se do výběru pizzy ze zdejšího menu. Že ale bylo z čeho vybírat! V menu byly rozmanité druhy pizzy ve třech velikostech (podle velikosti hladu J), o jakých se nám v Čechách ani nesnilo. A to už jsme „odhaleni“ a přichází nás pozdravit sám majitel, objednáváme si skoro všichni tu největší pizzu, která má v průměru 42 centimetrů. a začínáme rozhovor.

Co jsme se dozvěděli od majitele pubu

„Pozoroval jsem ostatní děti, jak znakují, a postupně jsem se také naučil znakový jazyk. Rodiče ale znakový jazyk neovládají. Odezírám to, co říkají. Znakovat jsem se naučil až ve škole,“ vypráví majitel pubu Radosław Olak. „Rodiče jsou slyšící. Narodil jsem se jako neslyšící. Rodiče vůbec nebyli smutní, přijali to, nebyl to pro ně problém. I přestože jsem vyrůstal v orálním prostředí, vyrostl ze mě „normální Deaf“. Našel jsem si vlastní životní cestu, “ vypráví Radek.

Od majitele jsme se během pojídání vynikající pizzy (mimochodem, ke každé pizze vám dodají zdarma různé druhy úžasných omáček jako například rajskou s oreganem, kterými si pizzu můžete polít dle libosti – o kečup tu naštěstí ani pohledem nezavadíte) dozvěděli spoustu informací o tom, jak vlastně pub vznikal a jak to v takovém pubu chodí. Že klientelu překvapivě tvoří hlavně slyšící a jen málo neslyšících. Co všechno zde hostům nabízí... A mnoho jiných zajímavostí i ze života neslyšících v Polsku. Pojďme se tedy alespoň na chvilku „zadívat“ a začíst do rozhovoru, který jsme s Radkem, majitelem pubu, vedli.

Radek (dále R): Pracuje tu sedm neslyšících a čtyři slyšící. Máme slyšící barmanku, která zároveň vyřizuje telefony a objednávky. Učí se od nás trochu znakovat. Pracuje tu také jeden tlumočník. Po prázdninách nabereme několik nových pracovníků. Celkem u nás bude pracovat patnáct až sedmnáct lidí.

R: Lodž má 700 000 obyvatel a Neslyšících je jenom 4000. To je dost málo.

Zpočátku, když jsme pub otevřeli, sem chodilo hodně neslyšících. Ale čekali, že pro ně budeme mít speciální ceny, protože já sám jsem neslyšící, ale nic takového jsem logicky nemohl udělat. Slyšící se snaží najít si pořádnou práci a pracovat a neslyšící? Ti ne. Jsou zvyklí na podporu v nezaměstnanosti a jsou doma. Proto si někteří mysleli, že je vlastně využíváme k vlastnímu výdělku. Jiní zase měli pocit, že tu nemají dostatečné soukromí (jako v klubu) a postupně sem přestali chodit a schází se opět ve svém klubu.

Postupně se to tedy obrátilo a dnes sem chodí převážně slyšící. Za měsíc jsem přijde pouze 10% neslyšících a 90 % slyšících. Když se rozhlédnete, opravdu uvidíte, že tu sedí pouze slyšící hosté. Slyšící chodí na pizzu a popovídat si. Když jsou spokojeni, vypráví svým známým o našem pubu a ti sem pak zajdou také. Hodně rychle se rozkřiklo že tady máme opravdu velkou pizzu, ne jako jinde, kde „velká“ pizza není vůbec velká.

O: Když sem přijdou slyšící lidé, rozhlédnou se a uvidí, že tady pracují neslyšící, učí se třeba také znakovat?

R: Když si jdou hosté k baru objednat, tak tady na stěně za barem uvidí karty, na kterých jsou vyobrazeny důležité znaky, např. pivo, čaj, pizza. Někteří se na ty znaky ptají, zkouší je ukazovat a hodně se u toho všichni nasmějeme. Jiní se sem jenom přijdou najíst a zase odejdou. Je to různé.

Na vysvětlenou pro české čtenáře doplníme, že v Polsku se v mnoha restauracích objednává a později i platí jídlo či pití přímo u baru, obsluha pak připravenou objednávku pouze zanese hostům ke stolu. Dodáme také, že podobné znaky byly vyvěšeny nejenom za barem, ale i otištěny přímo v menu, kde na fotkách ukazuje znaky sám pan majitel.

R: Nejdřív jsem pizzy dělal já sám. V menu jsme měli jenom několik druhů, které jsem sám vymýšlel. Postupně jsme začali pizzy i rozvážet. Začalo chodit víc lidí, objednávky se rozrůstaly, a proto jsme rozšířili i nabídku. V červenci (2007) to bude 5 let od otevření pubu. Asi uděláme nějakou oslavu, pěkně to tu vyzdobíme…(Oslava pátých „narozenin“ opravdu proběhla, a to 7. července 2007 přímo v pubu – pozn. Š.S.).

R: Tak to nejsme. Vyskakovat si nemůžeme. Je to pěkně tvrdá práce. První rok jsme měli dluhy. Vůbec jsme nevěděli, jestli přežijeme. Ale po roce se to začalo dobře rozbíhat. Ale to ne díky neslyšícím hostům, ale díky slyšícím. Slyšící sem chodí, a ti nás vpodstatě živí. Neslyšící jsou pořad uzavřeni v klubu. Ale co se děje tam? Pořád to samé. Sem chodí lidé s různým postižením. Nevidomí, vozíčkáři, neslyšící…Je to otevřeno všem, vše se tu prolíná. Tady neděláme rozdíly, všichni jsou bráni stejně. Je to prostě integrační pub. Vůbec první integrační pub v Lodži, dokonce i v Polsku.

R: Máme tady slyšící barmanku. Za barem jsou vždy tři osoby. Buď pracují dohromady dva slyšící a jeden neslyšící nebo tři slyšící. Když je tady hodně velký frmol, tak jsou za barem tři slyšící a já jim pomáhám. V kuchyni jsou tři lidé, jeden krájí těsto, druhý připravuje přísady a další má na starosti nádobí. V kuchyni nejsou žádní slyšící. To není potřeba. Ti tři neslyšící se spolu dobře domluví. Objednávku dostanou na papíře. S manželkou se střídáme, jeden z nás je vždycky tady, ale nemáme tak moc společného času pro sebe.

Mezi slyšícími zaměstnanci pubu nalezneme i tzv. CODA osoby, tzn. slyšící děti neslyšících rodičů, kteří ovládají oba dva jazyky, polský jazyk i polský znakový jazyk. Radek nám také prozradil podrobnosti o tom, jak to s tou pizzou vlastně bylo…

Původně se tady pizza vůbec nepřipravovala. Měli jsme v nabídce jenom pití. Jeden známý mi říkal, že by bylo dobré dělat i pizzu. Mně se to nejdřív moc nezdálo, ale on sám se mi nabídl, že mě pizzu naučí dělat. Tak jsem se ji rok učil připravovat a péct a když už mi to opravdu šlo, tak jsme ji dali do nabídky. Dva měsíce jsem složení pizzy různě kombinoval, kamarádi koštovali, radili mi a já jsem pizzy postupně vylepšoval. Žádné recepty jsem nepoužíval, je to všechno z mojí hlavy a mého „jazyka“. Původně jsme měli 22 druhů, teď jich máme 100. Skoro všechny stránky v menu jsou zaplněny pizzou.

Náš rozhovor s Radkem i vynikající oběd probíhal skoro dvě hodiny, jak jsme se do obojího zabrali. K rozhovoru jsme používali namístě vytvořený „pidžin“ z polského znakového jazyka, českého znakového jazyka, mezinárodního systému a polské i české prstové abecedy. Čtenářům ještě prozradíme poslední zajímavost z našeho rozhovoru. Na začátku získali majitelé podporu od státní instituce PFRON, která rozděluje peníze jednotlivým skupinám osob se zdravotním postižením. Ale ani to nestačilo - aby bylo možné pub otevřít, udržet nad vodou a splácet půjčky, musel Radek první rok po otevření dokonce chodit do druhého zaměstnání.

Po obědě následovala prohlídka celého pubu. Pub je rozdělen na několik částí. Za vstupními dveřmi se můžete dát po schodech dolů, kde se v suterénu nachází disko-sál. Diskotéky jsou zde každý pátek a sobotu, mimo jiné je v sále i obrazovka na televizní přenos sportovních zápasů, můžete si přijít zazpívat i na karaoke. Okna jsou zakryta barevnými papírovými vitrážemi, které navozují útulnou atmosféru a celý prostor sálu je barevně vymalován různými červeno-žlutými motivy.

Pokud od vstupních dveří půjdete po schodech nahoru, dostanete se do restaurační místnosti pubu. Pub je laděn do příjemné kombinace hnědo-červené barvy. Celý design pubu se zařízením navrhnul sám majitel. Stěny jsou bohatě zdobeny fotografiemi z akcí, diplomy, fotografiemi se znaky znakového jazyka, malbami polské prstové abecedy. Hodně nás zaujaly zajímavé detaily s logem pubu – např. hodiny nebo svícen nebo označení toalety písmeny prstové abecedy (WC). Na stěnách také visí příjemné černobílé fotografie lidských rukou, které si hrají s motivem názvu pubu „Dvě ruce“.

Před barem jsou umístěny stoly na sezení, za barem je z jedné strany kuchyně a z druhé prostor na zábavu – naleznete stůl na biliard, terč na šipky, ruční fotbálek. Tato část je od hlavní „oddělena“ zeleným laděním designu. Majitel zde má také svoji malou kancelář a zájemcům jsou k dispozici počítače s internetem nebo bezdrátové připojení na vlastní notebook. Na internetových stránkách pubu se také dočtete, že zde můžete uspořádat soukromý večírek, nechat si dovézt pizzu nebo se přijít učit znakový jazyk od personálu či dalších neslyšících.

Večer jsme se sem po procházce městem vrátili. Pub přímo kypěl životem a mladými lidmi. Dole se ozývala hudba a živý ruch z diskotéky, nahoře posedávali a „vykládali“ další hosté. Potkali jsme zde i neslyšící hosty – přátele majitele a pracovníků pubu. Většina z nás pokračovala v načatém rozhovoru s Radkem (majitelem), někteří se bavili s tlumočníkem a pracovníky za barem. Někteří vytrvalci naší výpravy by vydrželi klábosit celou noc, unaveni ale obohaceni rozmanitými zážitky jsme odcházeli z pubu teprve okolo půl druhé ráno... Ale stálo to za to!

Kontakt:

Přečtěte si také:

• Historie integračního pubu "Dwie Dłonie"
• Slavnostní otevření Kulturního centra neslyšících v Anglii
• Café Signes v Paříži