V norském městě Trondheim jsem strávila čtyři měsíce na studijním pobytu v rámci programu Erasmus na vysoké škole HIST a tam na katedře vzdělávání učitelů a tlumočníků znakového jazyka. Během svého pobytu jsem měla možnost také několikrát navštívit centrum zajišťující služby pro neslyšící a nedoslýchavé, jejich rodiny i přátele. Centrum se nazývá Møller Resource Centre (Møllerovo středisko informačních zdrojů). Většinu svého času jsem trávila ve A. C. Møller School (Škola A. C. Møllera), která je jedním z oddělení Střediska. Vstřícná paní ředitelka i milí učitelé mi umožnili navštívit vyučovací hodiny všech tříd a zúčastnit se i několika zajímavých projektových aktivit celé školy. Návštěvy mě inspirovaly pro mou budoucí práci pedagoga.
Čtenáře Info-Zpravodaje bych ráda seznámila s tím, jakou péči zajišťuje jedno z největších středisek péče o neslyšící v Norsku - Møller Resource Centre (Møllerovo středisko informačních zdrojů) .
Norské ministerstvo školství má ve svém systému oddělení Statped (Norský podpůrný systém pro speciální pedagogiku), které se věnuje problematice speciální pedagogiky. Statped je složen ze 16 středisek, jejichž vlastníkem je stát, a ze 14 středisek, kde je vlastníkem kraj nebo jiná instituce.
Ze šestnácti středisek vlastněných státem se čtyři věnují potřebám lidí s postižením sluchu (Andebu School and Resource Centre, Møller Resource Centre, Nedře Gausen Resource Centre a Skádalen Resource Centre). Z mého pohledu Statped zajišťuje sluchově postiženým lidem více než standardní péči. Mezi jeho služby patří podpora ze strany profesionálů z oboru a práce na vývoji a výzkumu z hlediska speciální pedagogiky. Především se stará o kompenzační pomůcky a finanční zajištění pro své klienty. Jsou to právě pracovníci Statpedu, kteří mají nejvyšší moc při rozdělování státních peněz k cílovým klientům. Každé středisko se v nabídce služeb liší podle toho, na jaký typ znevýhodnění se zaměřuje.
Møller Resource Centre
Sama mám zkušenost pouze z Møller Resource Centre (Møllerovo středisko informačních zdrojů, dále jen Středisko), které se soustřečuje na rozvoj služeb, zkvalitňování služeb a tvorbu materiálů s přihlédnutím k aktuálním potřebám svých klientů. Dále se věnuje poradenské činnosti a výuce znakového jazyka.
Cílovou skupinou Střediska jsou sluchově postižení lidé všech věkových kategorií. Pomoc zde mohou hledat lidé neslyšící i nedoslýchaví, užívající různé jazyky (norský znakový jazyk, norský jazyk...), lidé s různými komunikačními potřebami, lidé využívající různých kompenzačních pomůcek i lidé s kochleárním implantátem. Pracovníci Střediska za svými klienty dojíždí (to ve většině případů), ale klient má sám možnost navštívit odborníka osobně právě ve Středisku.
Středisko je zodpovědné za péči o klienty, kteří žijí na území větším než 2/3 celé rozlohy Norska. Toto území obývá přibližně 1,2 miliónu obyvatel. Středisko má 120 zaměstnanců pracujících v pěti odděleních. Prvním oddělením je škola A. C. Møllera, druhé oddělení je zaměřené na výzkum a vývoj v oblasti pomůcek, třetí oddělení se stará o podporu osob žijících ve vzdálenějších oblastech (již zmínění výjezdní pracovníci), čtvrté oddělení je oddělení pro výuku znakového jazyka a páté je administrativní oddělení. V rámci Střediska také funguje mateřská škola. Zaměstnanci jsou především učitelé, terapeuti, pedagogičtí pracovníci a sociální pracovníci. Středisko má za povinnost plnit vlastní strategický plán. který je založen na obecných cílech schválených norským parlamentem.
Oddělení pro vývoj a výzkum pomůcek
Co bylo pro mne velmi zajímavé, byla návštěva oddělení, kde vznikají nové výukové materiály. Veltry důraz je kladen na videomateriály. DVD a CD-ROMy ve znakovém jazyce. Je již samozřejmostí, že CD-ROMy s jazykovým kurzem jsou obohaceny o prvky z kultury Neslyšících. Na CE se objevují ilustrační situace o pravidlech chování Neslyšících (např. jak upoutat pozornost, jak se neslyšící zdraví, rozestavění mluvčích při komunikaci apod.). Vznikají zde tak materiály, které mají za cíl, aby se dítě učilo jazyk se svým slyšícím rodičem interaktivní formou - ne tedy každý sám u počítače. Pro každého jsou na CD-ROMu zvláštní úkoly, aby dítě i s rodičem mohli postoupit dál, oba musí splnit zadání.
Velkým překvapením pro mne byla DVD, která nebyla zaměřena přímo na výuku. Mohla jsem vidět DVD s knihou ve znakovém jazyce - vypadala naprosto stejně, jako kniha v papírové podobě, pouze byla doplněna okénkem s neslyšícím vypravěčem.
V posledních letech ve Středisku vznikly také zábavné CD-ROMy pro neslyšící děti. Jako příklad mohu uvést encyklopedii "Jak pečovat o své domácí mazlíčky". Encyklopedie dává dětem užívajícím znakový jazyk přehled o tom, jakou péči vyžadují zvířátka chovaná doma.
Druhým příkladem může být CD-ROM, kde je zachycená lidová slovesnost Neslyšících. Středisko se obrátilo na několik desítek neslyšících lidí starší generace, aby do Střediska přijeli na týdenní pobyt a tam několik dní dávali dohromady povídky ve znakovém jazyce, vtipy a historky ze světa Neslyšících. Shodli se na několika z nich, které byly následně profesionálně natočeny a zaznamenány na CD-ROMu spolu s ilustracemi. Protože je CD-ROM určen neslyšícím lidem, není doplněn psaným textem.
Škola A. C. Møllera
Jak jsem se již zmínila, nejvíce svého času jsem strávila ve škole A. C. Møllera. Škola vznikla při Møller Resource Centre v roce 1992 spojením Trondheimské městské školy pro neslyšící a Vikhovské školy pro nedoslýchavé. Trondheimská městská škola byla založena neslyšícím mužem Andreasem Christianem Møllerem a je první školou pro neslyšící na území Norska. Středisko i škola mají v názvu zakladatelovo jméno.
Školu A. C. Møllera navštěvuje 36 dětí denně a 90 dětí dojíždí na krátkodobé pobyty. Děti jsou ve věku od 6 do 16 let a navštěvují ve škole 1. - 10. třídu. Čtvrtá třída je přizpůsobena dětem s kombinovaným postižením.
Cílem školy je zabezpečit možnost vzdělávání dítěte bilingvální metodou v bohatém jazykovém prostředí. Přirozené komunikační prostředí neslyšících a nedoslýchavých dětí je hlavní filosofií školy. Ve škole probíhá veškerá komunikace v norském znakovém jazyce a to bez výjimek. Potkají-li se na chodbě dva slyšící učitelé, je pro ně samozřejmostí komunikovat ve znakovém jazyce, i když v okolí nebude neslyšící osoba. Připadala jsem si velice zvláštně, když jsem byla jedinou, kdo norský znakový jazyk neovládal. Člověk si prožije pocit, který prožívají neslyšící ve slyšící společnosti denně...
V roce 1997 - 1998 začala v Norsku reforma školství na úrovni základní školy. Asi největší změnou ve vztahu k neslyšícím lidem bylo: "Sluchově postižené děti, které mají znakový jazyk jako svůj první jazyk, mají právo na vzdělávání ve znakovém jazyce". Poprvé v historii Norska byl zařazen znakový jazyk do osnov škol pro neslyšící. Do dokumentu také byly zahrnuty plány pro další tři předměty pro uživatele znakového jazyka: norština, angličtina (tím se myslí i BSL na prvním stupni základní školy), norský znakový jazyk a hudebně dramatická výchova (ta nahrazuje hudební výchovu na běžných školách). Neslyšící děti se vzdělávají podle běžných osnov, a je jim tak dána možnost dalšího vzdělání na běžných středních školách a dále pak i na univerzitách. Zmíněný zákon také přinesl výuku norského znakového jazyka pro učitele na univerzitní úrovni.
Ubytování žáků ve škole A. C. Møllera
Dvacet žáků, kteří navštěvují denně školu A. C. Møllera, bydlí v internátních domečcích u školy. V každém domě žije přibližně 4-6 dětí. Dům je vybaven jako běžný rodinný domek se vším všudy - kuchyní, prádelnou, obývacím pokojem atd. O skupinku dětí se starají čtyři ženy, které se ve směnách střídají. Společně s dětmi zajišťují veškerý chod domu. Společně si vaří, perou, píší úkoly, uklízí. Každé dítě má vlastní pokoj, na přání mohou bydlet děti po dvou. Všude po domě jsou vystaveny fotografie dětí s jejich rodinami nebo kamarády. Děti jezdí domů pravidelně, nejméně však jednou za 14 dní. Cestovné je hrazeno právě z fondu Statpedu, aby co nejméně zatížilo finanční rozpočet rodiny dítěte.
Služby pro rodiny dětí se sluchovým postižením
Mnoho rodin, které mají sluchově postižené dítě a žijí vzdáleně od jednoho ze středisek, volí cestu integrace. Většinou jsou integrovány děti do věku 10-12 let, kdy rodiče nechtějí, aby dítě dojíždělo v tak nízkém věku do speciální školy několik stovek kilometrů vzdálené. V pozdějším věku, kdy jsou děti samostatnější, se více přesouvají do škol pro neslyšící. Odloučení od rodiny snášejí již lépe.
Středisko umožňuje integrovanému dítěti stále se vyvíjet ve vlastním jazyce (norském znakovém jazyce), nabízí, aby dítě dvakrát až třikrát do roka dojíždělo do školy A. C. Møllera na krátkodobé pobyty. Běžný pobyt trvá dva týdny. Během této návštěvy se učitelé zaměřují na jazykové kompetence dítěte v norském znakovém jazyce, na projekty s tématikou kultury Neslyšících apod. Spolu s dětmi přijíždí na několik dní i jejich rodiče a učitelé z běžných škol. Pro ty jsou připraveny intenzivní kursy znakového jazyka, aby komunikace v běžné škole i doma probíhala co nejlépe.
Systém služeb pro neslyšící a vzdělávání v Norsku mě překvapil především svou funkčností. Byla bych ráda, kdybychom se u nás ubírali podobným směrem a co nejvíce se přiblížili úrovni péče o sluchově postižené lidi v Norsku.
Připojte se! 