Jaké je to studovat na Gallaudetově univerzitě v USA

Radka Nováková, neslyšící studentka bakalářského studia oboru čeština v komunikaci neslyšících Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, strávila jeden a půl roku svého života v USA. Na Gallaudetově univerzitě ve Washingtonu, D.C., studovala 3 semestry.

Moje profesorka angličtiny na pražské Filozofické fakultě mne vybídla, že bych se měla pokusit o studijní pobyt v USA, abych si rozšířila znalosti angličtiny přímo v zemi, jejímž oficiálním jazykem je angličtina. Měla jsem již základy angličtiny ze studia na Střední integrované škole v Pardubicích. Na fakultě se paní profesorka musela více věnovat ostatním studentům, kteří neměli znalosti anglického jazyka, a já jsem jaksi čekala stranou. Podařilo se mi získat od našeho ministerstva školství stipendium pro studijní pobyt v zahraničí v délce jednoho semestru.

Vy jste ale byla v USA déle. Proč jste se rozhodla právě pro USA?Už na střední škole jsem snila o studiu na Gallaudetově univerzitě, měla jsem dokonce podanou přihlášku. Ale z finančních důvodů jsem tam nejela a začala studovat na Filozofické fakultě.Byla jsem ráda, že se mi o něco později podařilo zrealizovat svůj sen. Peníze na jeden semestr mi nakonec vydržely tři semestry, a to díky tomu, že jsem nemusela platit školné. Američané nás stále považují za rozvojovou zemi.

Nebylo to studium v pravém slova smyslu, zúčastňovala jsem se speciálních studijních programů pro zahraniční studenty. Mělo to výhodu, že jsem měla volný studijní plán, a tudíž jsem si sama mohla vybrat přednášky, semináře apod. Na konzultaci jsem mohla docházet za kýmkoliv, vždy jsem volila neslyšící profesory. Zvolila jsem studium kultury neslyšících a pochopitelně angličtinu. Předmět kultury neslyšících je velmi obsáhlý, kromě vlastní kultury neslyšících je v tom například porovnání angličtiny s ASL (americkým znakovým jazykem), orální tradice v komunikaci neslyšících, různé směry bilingvismu.

Měla jsem základy jazyka, ale byly spíše slabší. Nebyla jsem zběhlá ve čtení. V USA jsem první článek četla 3 hodiny. Protože studium angličtiny bylo spojeno s konzultacemi ve znakovém jazyce, hodně mi to pomohlo. Pak to šlo dobře a problémy ubývaly. Vždyť jsem 24 hodiny denně byla obklopena pouze angličtinou. Chtěla jsem číst noviny, sledovat televizi s titulky, a proto jsem se musela rychle doučit angličtinu. Překvapilo mne, že z 90 % bylo televizní vysílání doprovázeno titulky, i reklamy.

Jiným systémem sociální péče, která se poskytuje zejména nezaměstnaným. Zaměstnaných Američanů, i neslyšících, se tato péče netýká. Zaměstnanci mají velmi složitý systém dovolených, který má několik složek. Na lékařské vyšetření se musí vybrat dovolená z jiného fondu než na zotavenou. Ta je běžně pouze 2 týdny v roce.Na Gallaudetově univerzitě jsem se setkala s jedním slyšícím učitelem, který neznakoval dobře. Divila jsem se, jak je to v rozporu s ideály univerzity, že všichni musí perfektně znakovat. Pan učitel na univerzitě pracuje dlouhá léta, je chráněn smlouvou. Byl by propuštěn, jen kdyby provedl něco hrozného, jinak se musí čekat, až odejde do důchodu.Abych řekla také něco pozitivního, fascinoval mne způsob komunikace mezi studenty a pedagogy na Gallaudetově univerzitě. Tam jsou vztahy neformální, učitelé i studenti často vystupují s vyprávěním osobních příběhů, úsměvných příhod ze života.Knihovna univerzity disponuje vskutku obrovským fondem knih, CD ROM, videokazet a dalších dokumentů o životě, kultuře neslyšících. V knihovně jsem našla i GONG, který tam stále každý měsíc chodí.

Neslyšící z hlavního města Washingtonu, států Maryland a Virginie nemají žádný stálý klub. Scházejí se většinou jednou za měsíc v nějaké restauraci či kavárně. Místo setkání se oznámí v internetu. Nevím, jak vypadá situace v dalších státech.

Hovoří o práci, mají stejné starosti i radosti jako naši. Bojí se ztráty zaměstnání. Neviděla jsem žádný rozdíl. Mne si prohlíželi od hlavy k patě, jak vypadá člověk z chudé země, za jakou považují ČR. Tolikrát jsem vysvětlovala, že Česko není v Jugoslávii či Rusku a že se válečné události ČR nedotkly. Cítila jsem určitý odstup. Tam neslyšícího člověka přijmou, když jim ho nějaký společný kamarád či přítel představí. Měla jsem tam jednoho kamaráda a v ostatních případech šlo spíše o náhodné známosti, na které se po rozloučení okamžitě zapomene. Upřímně řečeno, nejvíce jsem si rozuměla se zahraničními studenty univerzity.

Naše speciální skupina čítala 9 osob, ostatní zahraniční studenti jsou zapsáni na běžných studiích. Těch je asi 300 až 400. Pocházejí většinou ze Švédska nebo z Asie. Ale pozor, často jsou z velmi bohatých kuvajtských nebo saúdskoarabských rodin, které si mohou dovolit platit svým neslyšícím dětem studia v Americe. Z Afriky je jich jen několik a ti většinou po absolutoriu zůstávají v USA.

Získala jsem solidní znalosti angličtiny. Už mohu číst texty s porozuměním. Zjistila jsem, že odborným knihám v angličtině rozumím lépe než v češtině. V USA je výuce, jak psát texty, věnována velká pozornost. Když se tam někoho ptáte, jak umí psát texty, odpoví, že se učí celý život. Zatímco u nás prakticky každý řekne, že to umí od 1. třídy, a přitom se tyto schopnosti už dále nepilují, ani nerozvíjí. My jsme se na Gallaudetově univerzitě hodně cvičili ve psaní všech možných forem textů. A nejen to - také jsme se učili, jak správně členit odborné texty. Proto se anglické texty dobře čtou.Je zajímavé, že studium angličtiny mi pomohlo více pochopit záludnosti českého jazyka, např. v dokonavosti sloves nebo vyjádření budoucnosti sloves přítomnými tvary apod.Mohla jsem nahlédnout do jednotlivých národních kultur neslyšících. Mé sebevědomí posílilo, když jsem pohromadě viděla tolik neslyšících profesorů. Předtím jsem si nedovedla představit, že by se tam neustále znakovalo. Opravdu tomu tak bylo.Tam jsem se naučila, že různé názory, metody výuky či formy komunikace jsou respektovány. Předem se neříká, že některé jsou špatné. Žádné nejsou kritizovány, ani striktně odmítány. Spíše jsou námětem k diskusi. Člověk by se měl vcítit do toho druhého, jak ten nahlíží na určitý problém. Oponent není v USA nepřítelem, ale partnerem pro diskuzi. U nás tomu tak není, což mi dost vadí.

Ano, i když hlavní formou komunikace je americký znakový jazyk. Na univerzitě je také skupina neslyšících a nedoslýchavých studentů, kteří navštěvují hodiny logopedie, protože chtějí procvičit a zlepšit své schopnosti mluvit a odezírat. Velká pozornost se také věnuje problematice kochleárních implantátů, a to nejen kvůli tomu, že na univerzitě studují studenti s kochleárním implantátem.

Získala jsem certifikát o účasti se seznamem studovaných předmětů. Jsou zde uvedeny informace o vykonaných zkouškách, o počtu kreditů. V Praze na Filozofické fakultě mi uznali studium angličtiny a kultury neslyšících.