Hluchota je zlá kletba

Studenti Gallaudetovy univerzity (USA) tvoří velmi různorodou komunitu. Jedním slovem multikulturní, a to v mnoha rovinách. Máte tu možnost potkat neslyšící studenty nejen z různých koutů USA, ale také z různých koutů světa. Je to opravdu zajímavá, velmi obohacující a občas i silně emocionální zkušenost - dozvídat se o životních osudech neslyšících z celého světa. Především pak těch, kteří pocházejí z velice odlišných kultur než je naše, evropská.

Osudy neslyšících jedinců v každé zemi jsou silně ovlivněny momentálními názory dané kultury na hluchotu či ztrátu sluchu jako takovou a posléze i postoji vůči jedincům s touto "odlišností". Odlišností, která může mít v každé lidské společnosti jiný název a jinou hodnotu. Vědecké poznatky, ale stále ještě i stereotypy, předsudky a nízká očekávání jsou to, co formuje naše postoje i charakter péče či pomoci nabízený jedincům se ztrátou sluchu (a i jejich rodinám). A tak i dnes je určitě rozdíl narodit se jako neslyšící v Keni, v Číně, v České Republice či v USA. Uvědomíte si, že věci u nás samozřejmé leckde tak samozřejmé být nemusí, a obráceně.

Dovolte mi, abych vám nabídla několik rozhovorů s jedinci, kteří kromě své ztráty sluchu museli ještě osobně překonat hluboce vryté společenské předsudky, bariéry a nejrůznější tabu, než se na ně usmálo štěstí a mohli se cítit jako plnohodnotní a úspěšní lidé.

Prokleté dítě

Můj kamarád Nickson Kakiri se narodil ve vesnici Jižní Nyanza v Keni. Kenya patří k více rozvinutým zemím na východě Afrického kontinentu, především díky turistickému ruchu zaměřenému na Safari a přírodnímu bohatství. Nicksonovi je 25 let. Je nejstarším ze 6 sourozenců (2 sestry, 3 bratři) a jediný neslyšící v rodině. Jeho rodiče farmaří a pracují každý den kromě neděle. O domácnost se stará převážně jeho matka, ale i děti musejí pomáhat, například každý den ráno, ještě před začátkem školy.

Porodit neslyšící dítě v Jižní Nyanze znamená, že žena v průběhu těhotenství provedla "něco špatného" a její dítě je prokleto. Hluchota znamená zlou kletbu, špatné znamení pro dítě. A každý ve vesnici to ví. Jižní Nyanza je silně nábožensky orientována a Bible je jediná kniha, která se dá najít v domě Nicksonových rodičů. Rodiče brali Nicksona jako prokleté dítě, zatratili ho.

Proč je jiný než ostatní?

Nickson nechápal, kdo je a proč je jiný než ostatní. A proč s ním jeho matka jedná tak krutě. Myslel si, že je jediný neslyšící na světě, což mu nicméně dodávalo určitou vnitřní sílu. Jeho izolace byla veliká. Nickson říká, že se cítil jako zvířátko mezi lidmi. Nenormální neslyšící, mezi normálními slyšícími. Potom ho rodiče poslali do školy pro slyšící děti,- kde jeho izolace i nadále vzrůstala. Učitelé ho zde i fyzicky trestali za to, že neuměl mluvit a opakovat jejich slova, že neodpovídal na otázky, které mu kladli. Děti se mu posmívaly a trýznily ho, hrát si s nimi nepřicházelo v úvahu, byl to nedosažitelný sen.

Nickson strávil ve škole pro slyšící děti celé 3 roky, které dost proplakal. Nicméně, za tu dobu se díky své izolaci zamiloval do knih. Naučil se SÁM číst i psát. Oficiálním jazykem ve škole byla angličtina. Spojoval si obrázky se slovy, přepisoval daná slova a učil se je nazpaměť. Ukazoval své výtvory učitelům, ale ti vždy chtěli, aby daná slova i vyslovoval. Konečně ve třetí třídě ho posadili do přední lavice, aby mohl odezírat učitelům ze rtů.

Škola pro neslyšící

Po třech letech ve škole pro slyšící Nickson přešel do školy pro neslyšící v hlavním městě Keni, kde se vyučovalo národním znakovým jazykem. To znamenalo pro Nicksona vysvobození od dosavadních školních útrap. Následné vzdělání ho udělalo svobodným, ukončil střední školu. Navíc se seznámil s komunitou neslyšících - jedinců stejných jako on, se kterými se dokázal ztotožnit. Velmi si zamiloval knihu Bídníci od Victora Huga, která se stala jeho inspirací, a dále knihu Síla pozitivního myšlení. Se slovníkem v ruce prošel celé knihy a zaškrtával si slova, kterým nerozuměl. Nickson říká, že ze svého osobního slovníku vymazal slovo nemožné. I přes nepřízeň osudu se naučil myslet pozitivně a pochopil, že žádný úspěch není "servírován na stříbrném podnose".

Kouká slyšící mikrobiolog lépe do mikroskopu?

Po ukončení střední školy, se chtěl stát učitelem nebo lékařem. Nicméně u přijímacích pohovorů na učitele mu řekli, že to je nemožné, protože prý je neslyšící a tudíž nemůže komunikovat. A on se jich zeptal, jako to, vždyť spolu teď právě komunikujeme? Pokusil se o přijímací pohovory na lékaře, kde mu řekli, že snad požadované vzdělání by i měl, ale jako pro neslyšícího by pro něj nenašli žádné uplatnění. A on se jich zeptal, jestli například slyšící mikrobiolog má nějaké lepší dispozice pro koukání do mikroskopu než neslyšící. Komise se zasmála, nechala ho udělat testy, ale jejich výsledky se nikdy nedozvěděl

Poté začal pracovat pro Národní asociaci neslyšících - po dobu 6 let. Osobní zkušenosti z něj udělali obhájce práv neslyšících. Dovolil si navrhnout změny ve vzdělávání neslyšících na Keňském ministerstvu školství. Založil východoafrickou pobočku neziskové organizace Deaf Connection, která má sídlo v Minnesotě a podporuje neslyšící studenty v Keni a umožňuje jim vystudovat Učitelský Institut za pomoci tlumočníka znakového jazyka. Keňa bude mít poprvé ve své historii neslyšící učitelé.

Nabídka ke studiu

Díky Japonském projektu podporujícímu rozvoj komunity neslyšících v Keni, na kterém spolupracoval jako manažer, se dostal na shromáždění WFD v Austrálii v roce 2000. Zde hovořil o situaci a projektech neslyšících v Keni. Právě v Austrálii, od zástupců z Gallaudetovy Univerzity, dostal nabídku studovat na této univerzitě. Vyrazilo mu to dech, ale dlouho se nerozmýšlel. A tak zde nyní druhým rokem studuje mezinárodní rozvoj a základy práva. A opět leží v knihách, ale nevadí mu to a moc se mu na GU líbí.

Nicméně, jeho kontakty s rodinou se raději omezily na formální a příležitostné styky. Nickson ke své rodině necítí žádnou hlubší vazbu - jeho rodiče navíc neovládají ani angličtinu, pouze lokální jazyk, který zase neovládá Nickson. Žádnou vazbu necítí ani ke kultuře či tradicím udržovaným v rodné vesnici. Říká, že jeho kultura je kultura Neslyšících a že jeho cílem je udělat maximum pro vyrovnání příležitostí neslyšících v jeho zemi.

"Je těžké bojovat s lidskými předsudky," říká Nickson, "vím však, že hluchota nemusí znamenat zlé znamení!"