DeafWay II - ráj neslyšících

V horkých červencových dnech se v jednom městě planety Země pořádala velice významná akce (nejen) pro neslyšící. Ve dnech 8. až 14. července se v hlavním městě USA, Washingtonu, D. C., sešlo velké množství sluchově postižených umělců. Konal se tu kulturněumělecký festival Deaf Way II. Účastnilo se ho přes sto států, mezi nimi též Česká republika.

Týden předem

Festival oficiálně začal 8. 7., ale někteří účastníci se sjížděli již týden předem. Všichni byli ubytováni v areálu Gallaudetovy univerzity, kde se tento festival konal. Každá skupina dostala svého průvodce, který jim předával různé informace ohledně festivalu. Malíři a sochaři aranžovali v galerii obrazy, sochy a různé umělecké výtvory. Herci se připravovali na svá vystoupení v  různých divadlech. K dispozici jim byla jeviště na Gallaudetově univerzitě a velký bílý stan. Pořadatelé festivalu dokončovali své přípravy.

Pantomima S. I. přijela již začátkem července a o pár dní později se dostavilo i Divadlo Neslyším.

Ve čtvrtek 4. července slavili Američané svůj státní svátek, Den nezávislosti, den osvobození od anglické nadvlády. Dopoledne se konalo menší uvítání účastníků, představili se nám různí pořadatelé festivalu. V noci se již ve Washingtonu, D.C., rozzářil slavnostní ohňostroj.

Další den nato se stala nepříjemná věc, večer přestal fungovat elektrický proud, světla zhasla a jídla k večeři bylo málo, jelikož se vše vařilo na elektrických sporácích. Ono by to nebylo nic zvláštního, takové věci se běžně stávají, jenže ouha! Oprava trvala celý den! Všichni nadávali, že Američané jsou pohodlní a pracují velmi pomalu. No, nevím. (Objevily se také domněnky, že to bylo asi naschvál, aby se ušetřily peníze.) Každopádně v noci byla tma a jídla k nelibosti účastníků poskrovnu.

Gallaudetova univerzita

Gallaudetovu univerzitu založil Thomas Hopkins Gallaudet, který do té doby s neslyšícími neměl nic společného. Poté co se seznámil s neslyšící dcerou svého kamaráda Magona C. Cogswella, jeho zájem o neslyšící začal prudce stoupat. V roce 1864 v Kongresu podepsal tehdejší prezident Abraham Lincoln dokument o založení Gallaudetovy univerzity. Napřed nesla název Columbijský institut pro neslyšící, mentálně postižené a slepé. Za rok nato se institut přejmenoval na Národní školu hluchoněmých a teprve v roce 1894 se její název ustálil na současný - Gallaudetova univerzita.

V areálu je základní, střední a vysoká škola, koleje, jídelna i hotel, sportovní hřiště, posilovna i krytý bazén. Nechybí tam knihovna se studovnou, galerie a divadlo. Dokonce i pošta tam je.

A samozřejmě sídlo prezidenta Gallaudetovy univerzity. Do roku 1987 vedli univerzitu jen slyšící prezidenti a teprve od roku 1988 na základě stávky studentů stojí v čele univerzity sluchově postižený prezident Dr. I. King Jordan.

Zahájení festivalu

Osmého července v 19 hodin začalo slavnostní zahájení festivalu Deaf Way II ve Washington Convention Center. Přišlo sem přes 9000 účastníků, z toho 51 % slyšících a 49 % neslyšících. Takže slyšící nakonec o něco přebili neslyšící. Ale tito slyšící se převážně pohybovali v komunitě neslyšících, mezi nimi byla řada tlumočníků, učitelů, režisérů a podobně.

Velké hale vévodilo sedm obrovských obrazovek, které reprodukovaly vystoupení účastníků a tlumočníky. Tlumočníci byli vždy dva, jeden překládal do ASL a druhý do mezinárodního znakového jazyka. Navíc každý proslov byl opatřen titulky na obrazovkách, takže, kdo uměl dobře anglicky, mohl si počíst.

Program byl kuriózní, sestával se z vybraných divadelních a tanečních představení. Úvodem k nám promluvil sám prezident Gallaudetovy univerzity, I. King Jordan s manželkou Lindou K. Jordan. Vřele přivítali všechny účastníky. Poté následovaly krátké ukázky vybraných souborů, které byly jedinečné a strhující. Čínská taneční skupina nás uchvátila a australský sólista, který nám předvedl různé sporty, nás naopak rozesmál. Zhlédli jsme i zajímavý kubánský tanec a dokonce Divadlu Neslyším se dostalo té pocty, že smělo krátce zahrát přímo v tomto slavnostním programu. Hráli ukázku z Romea a Julie. Touto hrou se ostatně také prezentovali na festivalu.

Program trval celkem dvě hodiny a po jeho skončení se ve vedlejší místnosti rozproudila zábava a diskotéka.

Divadlo, tanec

Od úterý do soboty v areálu Gallaudetovy univerzity začala různá divadelní představení, která se hrála třikrát až čtyřikrát za den. Každý účastník, kromě herců, dostal k dispozici tři lístky na představení, které si sám vybral. Výhodu měli herci, kteří se samozřejmě mohli zúčastnit různých představení nesčetněkrát. Všichni měli program, kde si mohli najít co, kdy a kde se hrálo, a podle toho se orientovat.

Já sama jsem zhlédla dvě představení, která byla nádherná. První byly dvě taneční skupiny, jedna z Číny a druhá mezinárodní, jejichž členy byli umělci z různých zemí, kteří studovali tanec na Gallaudetově univerzitě. Vystoupení neslo názvy "My Dream" a "Pentimento". Sestávalo z krátkých etud, každá byla jiného ražení, jiného typu.

Dále mě zaujali francouzští herci představením "Hanna". Byl to příběh jedné německé neslyšící dívky, která musela za druhé světové války prchnout do Francie. Děj je protkaný samými dramatickými peripetiemi. Mnohé diváky rozplakal. Herci hráli velmi profesionálně a s citem. Komunikovali znakovým jazykem, takže ději bylo rozumět.

Pantomima S. I. hrála třikrát, od středy do pátku "Sny o létání". Na její vystoupení vždy čekaly dlouhé fronty.

Každý večer se po všech vystoupeních otevíral klub Ole Jim, kde se herci mohli občerstvit, pití bylo zdarma, nechyběl ani malý raut s různými dobrůtkami k zakousnutí.

Přednášky

Kromě divadla se každý den ve Washington Convention Center konaly různé přednášky na nejrůznější témata od vzdělávání, znakový jazyk, kulturu a  historii neslyšících různých zemí, jejich současné situace, zkušenosti rodičů až po techniku.

Z Gallaudetovy univerzity byla každý den zajištěna kyvadlová doprava. Účastníci si mohli na základě programu vybrat, co si chtějí vyslechnout a kde se co přednáší.

Ve středu odpoledne měl svoji přednášku též Petr Vysuček, předseda Pevnosti. Přednášel o své organizaci Pevnost, o situaci znakového jazyka a tlumočníků u nás v České republice. Jeho přednášku tlumočila do ASL Radka Nováková, která studovala dva roky na Gallaudetově univerzitě, takže ASL dobře ovládá.

Umělecké výtvory neslyšících umělců

I galerie na Gallaudetově univerzitě doslova praskala ve švech. Milovníci obrazů a soch si zde přišli na své. Mohli obdivovat dokonalost a krásu neslyšících umělců. Jejich výtvory se v mnohém vyrovnaly světovým umělcům. K vidění tu byly různé olejomalby, výkresy, surrealistické obrazy, malby, linoryty, sochy a užité umění. Českou republiku v této oblasti bohužel nikdo nereprezentoval, ale byl tu nedoslýchavý Slovák Stanislv Lubina, který se věnuje linorytu. Jeho obrazy jsou výjimečné.

Atmosféra

Deaf Way II se zúčastnilo mnoho lidí z různých světadílů, byli tu samozřejmě domácí - Američané, dále Evropané, Australané, Asiaté i Afričané. Zajímavé na tomto bylo, že s mladými Američany byla komunikace nevalná, nerozuměli jsme jejich ASL, a naopak oni až na výjimky neuměli mezinárodní znakový jazyk. Výborně jsme si rozuměli s Evropany a Kanaďany. Každou noc byla ve Washington Convention Center zábava, kde se každý mohl pobavit, zatancovat si a seznámit se s  novými lidmi. Moc to ale nešlo, jelikož tam bylo obrovské množství lidí a s každým člověkem se jen tak nedáme do řeči. Dále tam byly různé bary a kluby, kde se scházeli převážně mladí.

I jídelna byla místem pro seznámení. Všude stály velké kulaté stoly, aby neslyšící na sebe viděli. Kdo se chtěl seznámit, mohl si přisednout ke kterékoliv skupině a dát se s nimi do hovoru.

Jídla bylo habaděj, až oči přecházely. Nechyběly samozřejmě typické americké hamburgery a hot dogy. Většina jídel byla ale přeslazená a přemaštěná. Kdo nechtěl přibrat, mohl si dát vegetariánskou stravu.

Všude v jídelně i ubytovnách byly televizory opatřené skrytými titulky. V pokojích nechyběly nainstalované světelné zvonky, bylo vidět, že technika je přizpůsobená neslyšícím.

Venku po celý festival slunce většinou nemilosrdně pražilo, zato všechny místnosti byly klimatizované.

Závěr festivalu

V sobotu 13. července večer se pro všechny účastníky uspořádaly dva rauty. Jeden pro umělce, kde bylo vše zadarmo, a druhý, slavnostnější, pro ostatní, kde si ale zájemci museli něco doplatit.

Atmosféra byla skvělá, v baru příjemně útulno. Pantomimu S. I. přišel pozdravit i samotný prezident I. King Jordan s manželkou.

Všichni se dobře bavili až do ranních hodin. V neděli nastalo loučení s festivalem. Kdo ví, kdy a jestli vůbec se bude konat Deaf Way III.?

Washingtonský zápisník Zlaty Kurcové

Na sluchově postižené se zřejmě pamatuje ve všech stanicích washingtonského metra. Než souprava přijíždí do stanice, začnou blikat světla na podlaze nástupiště - přibližně na místě, kde je bílá dělící čára na nástupišti v pražském metru. Vlaková souprava stojí, světla nepřerušovaně svítí, před zavíráním dveří se světla opět rozblikají a zhasnou, jakmile vlak odjíždí.

Mnozí jistě znají sedící sochu jednoho z největších amerických prezidentů Abrahama Lincolna ve Washingtonu. Málokdo si však povšiml, že jeho levá ruka naznačuje písmeno "A" (Abraham) a pravá ukazuje "L" (Lincoln).

Překvapilo mne množství vyloženě tlustých lidí. My jsme zvyklí slyšet, jak v Americe dbají na vzhled, postavu a najednou vidím spoustu lidí s nadváhou. Nebyly na nich vidět žádné mindráky, komplexy méněcennosti, normálně vystavují svá těla, nic nezakrývají, na nic si nestěžují a žijí radostným způsobem.

Když jsme tam byli poprvé před 13 lety na festivalu Deaf Way I., málokdo věděl, kde je Československo. A dnes Českou republiku prakticky všichni znají. Pro nás mají znak "CZ" - je to prohnutá dlaň ve tvaru písmena "C" a pak ukazovákem kreslí písmeno "Z".

Komunikace

Spousta slyšících Američanů, např. pracovníci muzeí, zná prstovou abecedu. To ovšem musíte dobře umět anglicky. V obchodech a na poště v areálu Gallaudetovy univerzity pracují neslyšící zaměstnanci. Myslíte, že je to výhoda? Kdepak, museli jste dlouho vystát frontu, protože zákazníci před vámi poněkud déle konverzovali - samozřejmě ve znakovém jazyce - s prodavači.

Kdekoliv a kdykoliv při prvním setkání s neznámými neslyšícími lidmi se konverzace zahajuje: odkud jste, vaše jméno, jak se vám líbí v USA. Komunikace v mezinárodních znacích je bezproblémová. Akorát si musíte dát pozor na jednu věc: "jednička" se ukazuje vztyčeným ukazovákem, zatímco česká jednička vztyčeným palcem znamená "deset". Takže na otázku, kolik mám dětí, jsem hrdě vztyčila palec. Ty opravdu máš 10 dětí?

I v největších vedrech chodí Američané poměrně teple oblečení. Pátrala jsem proč. Odpověď se nabízela sama: Všude v obchodech, ve veřejných prostorech běží klimatizace, která silně ochlazuje vnitřek. Vůbec se to nedá srovnávat s klimatizací v našich super či hypermarketech. V amerických obchodech vládla zima. Ve Washingtonu nepoznáte obchody podle výloh, málo obchodů má nějakou výlohu. Pouze nápis připomíná, že uvnitř je obchod.

Jak se v Americe projevuje 11. září 2001, kdy byly teroristické útoky na newyorské mrakodrapy? Nad Washingtonem neustále krouží vrtulník, před Bílým domem se to hemžilo policisty a všechny vstupy do institucí, muzeí jsou opatřeny detekčním rámem.

Tlumočení

Hráli jsme divadlo a pokud jsme nezkoušeli nebo jsme měli volno, zašla jsem se podívat na přednášky. Zajímala mě tématika znakového jazyka. Každá přednáška se tlumočila do ASL (amerického znakového jazyka) a do mezinárodních znaků. Dva tlumočníci z každého jazyka se střídali, ale neznamenalo to, že by "volný" tlumočník skočil na kafe. Ten seděl v auditoriu a sledoval tlumočení. Pokud se vyskytla chyba, poslal upozornění. Tohle se v Americe považuje za kolegiální pomoc a nikdo se kvůli tomu neuráží! Viděla jsem tam také neslyšící tlumočníky! Ti překládali do mezinárodních znaků tak, že sledovali tlumočníka ASL sedícího v 1. řadě mezi diváky a převáděli ASL do mezinárodně srozumitelných znaků.

Argentinská delegátka chtěla demonstrovat bezproblémovost mezinárodních znaků, a tak si nás v zcela zaplněné posluchárně náhodně vybrala. Na pódium jsme šli s Terezou Něníčkovou, Luckou Kastnerovou a Oldou Bajerem. Tam jsme dostali otázku na 11. září 2001. Nakonec se z toho vyvinula hodinová beseda, aniž byste museli umět anglicky. Musím říci, že úspěšná.

Není znakování jako znakování. Ukázaly se rozdíly v konverzaci ve znakovém jazyce mezi neslyšícím a slyšícím, mezi neslyšícími navzájem, jestliže se moc neznají, nebo jsou kamarádi. Jinak znakují neslyšící děti se svými neslyšícími rodiči než s neznámými neslyšícími lidmi, ba dokonce neslyšící muž znakuje s neslyšícím mužem trochu jinak než s neslyšící ženou. Všechno se zaznamenalo na video a vědecky se zdůraznily rozdíly.

Tlumočení pro hluchoslepé

Nezapomnělo se ani na hluchoslepé. Pro každého byl individuální tlumočník. Jeden znakoval do rukou hluchoslepého tak, že jeho ruce byly nad tlumočníkovými a dlaně "sledovaly" jejich pohyb. Jiný hluchoslepý měl velmi úzké zorné pole a sledoval tlumočníkovy ruce, které byly minimálně vzdáleny od jeho očí. Další hluchoslepý měl okrajové vidění, a tak se tlumočníkovy ruce tomu přizpůsobily a znakovalo se mu ze strany. Tlumočník vždy hluchoslepému přibližoval atmosféru akce, např. oni se smějí, ten upadl apod.

Tlumočníci byli upozorněni na specifika hluchoslepých v tom smyslu, aby po skončení přednášky od nich neodcházeli, ale aby je doprovázeli na další místa. V tomto případě by bylo od tlumočníka neetické, aby prohlásil, že není žádný sociální pracovník.

Už dlouho se ve světě ví, že nelze sjednocovat či unifikovat znaky. Jsou různé verze či mutace znaků, které je třeba respektovat.

Na lektory znakového jazyka jsou kladeny přísné kvalifikační požadavky. Musí projít zkouškami a prokázat se osvědčením. Neexistuje formulace: já jsem neslyšící a mám právo vyučovat znakový jazyk.

Na první festival Deaf Way I. v roce 1989 měl navázat podobné festivaly v dalších zemích. Mluvilo se o Francii, Japonsku, ale žádná jiná země nebyla schopna organizovat festival v takovém rozsahu, a tak se po 13 letech Deaf Way II. opět vrátil do Washingtonu.

Účast

Oficiálně se uváděla účast 104 států, neoficiální údaje hovořily o 108 státech. Rovněž tak podle oficiální zprávy bylo 8 tisíc účastníků - neoficiální odhad byl 10 tisíc účastníků.

Na Deaf Way se z České republiky veřejně prezentovaly dva divadelní soubory - P.S.I. s hrou Sen o létání a Divadlo Neslyším s představením Romeo a Julie. Po skončení divadelních představení za námi chodili s žádostí o autogram. O stavu znakového jazyka u nás přednášel Petr Vysuček, student Filozofické fakulty UK. Jeho kolegyně Radka Nováková přetlumočila jeho přednášku do ASL. Nechápu, proč neslyšící výtvarníci nedostali příležitost vystavovat ve Washingtonu svá díla. Vzpomněla jsem si například na Antonína Kovaříka.