Na americký kontinent, přesněji řečeno do Spojených států amerických, se začátkem července tohoto roku sjelo velké množství sluchově postižených lidí z celého světa. A nejen sluchově postižených. Jaký byl účel? Ve dnech 8. - 13. 7. se tu totiž konal mezinárodní kulturní festival Deaf Way, podruhé po třinácti letech. Svá díla tu prezentovali umělci, na jevištích se předvedli herci a kdo chtěl, mohl si poslechnout novinky a aktuální témata ze světa Neslyšících na různých přednáškách. Dokonce tu nechyběl ani filmový festival. Výběr byl bohatý. Nešlo být současně na všech místech, a tak si každý účastník vybíral z programu podle svého zájmu, které akce chtěl vidět. I já jsem na všechno nestačila.
Festival začíná...
Ve Washingtonském Convention Center, kongresovém centru, je 8. července ve večerních hodinách jako na mraveništi. Úderem sedmé hodiny se tu slavnostně zahajuje festival Deaf Way II. Obrovský sál je zapl něn devíti tisíci účastníky, kteří napjatě sledují obrazovky a ti, kdo jsou vpředu, mají to štěstí, že vše mohou zhlédnout na jevišti. Byli to významnější lidé, kteří pořádali tuto velkolepou akci. Seděli tam také vybraní zástupci všech účinkujících z různých států.
První proslov měla manželka prezidenta Gallaudetovy univerzity, Linda K. Jordán a hned po ní sám prezident, I. King Jordan.
Proslov prezidenta Gallaudetovy univerzity:
"Zdravím vás!
Linda a já vás vítáme na speciálním večeru - oficiálním otevření festivalu Deaf Way II. Roky přemýšlení, horlivosti a práce mnoha lidí jsou výsledkem dnešního večera a celého festivalu. Příštích pět dní bude naplněno samými diskusemi o znakových jazycích, historií, kulturou a uměním. Na tom se podílí jak neslyšící, tak i slyšící z celého světa. Zhlédnout můžete také moderní technologické možnosti pro neslyšící, právní strategie pro neslyšící a vzdělávání neslyšících dětí.
Můžeme se také těšit na kulturněumělecký festival s představeními a exhibicí. Hluboce si vážím neslyšících umělců a herců pro jejich jedinečný vztah mezi uměním a životem neslyšících.
Jménem všech účastníků Deaf Way II. děkuji každému jedinci a skupině i sponzorům, kteří se zasloužili o tuto akci, pro jejich víru v Gallaudetovu univerzitu a Deaf Way II."
Prezident s manželkou znakovali a jejich proslovy byly přeloženy tlumočníky mezinárodního znakového jazyka a amerického znakového jazyka - ASL. Kdo nerozuměl znakovému jazyku, mohl si vše přečíst na obrazovkách, které byly opatřeny skrytými titulky.
Poté následoval jedinečný program sestavený z vybraných představení Neslyšících. Krásné bylo taneční vystoupení Číny i živý kubánský tanec. Moderní tanec nám předvedli tanečníci z USA. Nechyběla ovšem ani pantomima, komedie a divadlo. Úchvatné bylo sólové vystoupení Roba Roye z Austrálie, který nám zahrál různé sporty. Zazněla tam i báseň Dorothy Milesové, neslyšící básnířky, Jazyk pro oči. l Češi se mohli pochlubit: na toto slavnostní představení bylo též vybráno Divadlo Neslyším, které zahrálo ukázku ze hry Romeo a Julie.
Na závěr padaly balónky, svítily reflektory a hrála hodně hlasitá hudba. Účastníci se zvedali ze svých míst a mávali rukama. Slavnostní program skončil. Poté následovala volná zábava a diskotéka. V této záplavě Neslyšících se těžko hledali známí. Ale nikomu to nevadilo, všichni se dobře bavili.
Gallaudetova univerzita
Zde byla ubytována většina účastníků. Plné byly všechny koleje. Kromě kolejí je v areálu budova vysoké školy, základní školy, knihovny, galerie, hotelu, klubu, pošty, posilovny a krytého bazénu, divadla i stadion a basebalové hřiště tu nechybí. A to hlavní - sídlo prezidenta této univerzity Neslyšících číslo jedna je honosné. Do areálu se jezdí kyvadlovou dopravou z Union station, Hlavního nádraží ve Washingtonu.
Během festivalu tu stál velký bílý stan, ve kterém byla dvě divadla, Phylis Frelich Theatre a Bernard Brag Theatre. V tom prvním z nich hrála také Pantomima S. I. Divadlo Neslyším hrálo v Elstad Theatre a venku.
Každý večer se otevíral klub Ole Jim, což je bývalé basketbalové hřiště. Zde si mohli herci popovídat a občerstvit se po odehraném představení.
Jídelna je velká, dvoupatrová a stojí zde velké kulaté stoly. Chytré. Neslyšící při komunikaci přece potřebují na sebe vidět, proto ty kulaté stoly. Jídla bylo habaděj až oči přecházely. Vybíralo se podle chuti z několika jídel. Vegetariánská, normální i studená kuchyně byla vždy k dispozici.
Účastnilo se tu oficiálně celkem sto čtyři států, ale nakonec jich bylo víc. Přijeli sem Neslyšící z Evropy, Asie, Afriky, Austrálie, Jižní, Střední a samozřejmě Severní Ameriky. Dorozumívat se s nimi nebylo kromě Evropanů snadné, pokud neovládali mezinárodní znakový jazyk. A to k mému zklamání většina Američanů neuměla. Já zase nerozuměla jejich ASL.
Divadlo
Hrály se všechny žánry, od tance přes komedii, pantomimu, až po drama. Představení se konala nejen na Gallaudetově univerzitě ve výše jmenovaných divadlech, ale také v centru Washingtonu, D. C. u Monumentu, což je vysoká vyhlídková věž. Dále se také hrálo v divadle Marylandské univerzity.
Českou republiku tu reprezentovaly Pantomima S. I. a Divadlo Neslyším. Pantomima S. I. hrou "Sny o létání" a Divadlo Neslyším hrou "Romeo a Julie".
Já sama jsem viděla dvě představení: "A Evening of Dance", které se skládá ze dvou tanečních skupin z Číny a studentů tance Gallaudetovy univerzity, druhé představení je z Francie a má název "Hanna".
A Evening Dance
První skupina "My Dream" je z Číny. Je to taneční skupina mladých Neslyšících, mnozí z nich jsou ještě v pubertálním věku. Tato skupina vystupuje v Číně a má velký úspěch. Byla v Asii, Evropě, Severní Americe i Austrálii. Vystoupení se skládá z různých tanečních etud, které představovaly například Slunce, jaro nebo labuť. Krásu tance dokreslují nádherné kostýmy, které toto vystoupení ještě podtrhují.
Druhá skupina "Pentimento" sestává z neslyšících tanečníků a choreografů, kteří pocházejí z různých koutů Země - Izraele, USA a Číny. Tito tanečníci studují na různých univerzitách tanec nebo tanci vyučují. Tato skupina představuje revoluční myšlenku, tanec je o dorozumívání, o vzájemné komunikaci.
Hanna
Hanna je příběh mladé německé neslyšící dívky, která za II. světové války musela uprchnout na falešný pas do Francie. Tam to neměla lehké, těžce si vydělávala na živobytí. Později se vdala, ale už nikdy neviděla své rodiče a bratra, který zemřel ve válce. Celý příběh je dojemný, melancholický a smutný. Na jeho konci mnozí diváci slzeli.
Umělecké výtvory
Galerie Gallaudetovy univerzity se honosila skvělými výtvory a obrazy neslyšících umělců. Ke zhlédnutí tu byly různé obrazy od olejomalb přes kresby až po linoryty. Témata byla různá, převládaly surrealistické a impresionistické obrazy. Dále tu byly sochy, nejrůznější výtvory a užité umění jako vázy, talíře a podobně. Vybrala jsem pro vás nejzajímavější výtvory:
Alexei Světlov: "Sen dítěte" Světlov je světově známý pro své umělecké talenty - je malíř, herec a mim. Jeho mimika je filozofická a liší se od věhlasu Marcela Marceau. Chvíli pobývá v rakouském Salcburku nebo cestuje do Finska, kde také žije. Stanislav Lubina: "Daruji ti kvítek" Tento slovenský umělec se zabývá linorytem a jeho obrazy jsou vskutku krásné. Rozhovor s ním si můžete přečíst UNII 9/2002 na straně 23.
Eiichi Mitsumi
Japonský malíř dekorativních porcelánů, maluje rozpálenou glazurou. Vlastní v Japonsku obchod, kde prodává své výtvory.
Ze Hong
Tato čínská umělkyně ráda experimentuje s tvary a materiály. Působí ve vlastním studiu v přepychovém obchodním centru.
Konference
Konference se konaly každý den od rána do večera ve Washington Convention Center v přednáškových sálech a jednom hotelu poblíž. Témata byla nejrůznější a spadala do několika odvětví - od vzdělávání přes historii a kulturu, znakový jazyk, tlumočnické služby, rodinné zkušenosti až po technologii. Posluchač si mohl vybrat v programu, o čem by se chtěl dozvědět a kde a kdy se to koná. Na každé přednášce byli dva tlumočníci, jeden tlumočil do mezinárodního znakového jazyka a druhý do ASL. Tlumočníci se vždy střídali po dvaceti minutách. Samozřejmě tam nechyběly ani obrazovky se skrytými titulky, které zaznamenávaly projev přednášejícího. Zajímavé na tom bylo, že každého tlumočníka na pódiu kontroloval jiný tlumočník, který seděl v řadě naproti němu.
I já jsem navštívila některé přednášky, hlavně z oblasti vzdělávání.
Školství v Řecku a Austrálii
Za Řecko přednášel P. Wassili, který nám zmapoval situaci v řeckém školstvi pro Neslyšící. Ukázalo se, že bilingvální školy mají lepší výsledky než orální školy. Velký úspěch tam mají neslyšící učitelé. Bohužel neslyšících dětí v Řecku ubývá a prosazuje se nový trend - integrace. Nyní se usiluje o kratší čas výuky ve školách a jazykový a sociální rozvoj dětí. Také chtějí povinné kurzy řeckého znakového jazyka pro rodiče, studenty a učitele Neslyšících.
O australském školství přednášela Julie Rees. Stát hradí vzdělávání Neslyšících od mateřské školy až po vysokou školu nižšího stupně. Systém je bilingvální. V základních školách se rovnocenně učí znakový jazyk a psaná angličtina. Mají tam stanoven zákon o znakovém jazyce, který též přikazuje rodičům docházku na kurzy znakového jazyka. Existují též kurzy ZJ pro staré lidi.
Julie Rees zdůrazňuje, že je důležitý oční kontakt. Pokud vyprávíme podle knížky, nemáme se při znakování dívat do knížky, ale na děti! Tedy musíme předem znát obsah knihy či si předem kousek přečíst. Gramatika psaného jazyka je vysvětlována ve znakovém jazyce. Také se zmínila o knihách přeložených ve znakovém jazyce na video. Usnadňuje to dětem čtení.
Důležité jsou také nástěnky s veškerými informacemi a knihovna. Dále televize, kde je samozřejmě vše tlumočeno, video, CD-ROMy, mobily, emaily. Prostě veškerá komunikační technologie pro sluchově postižené. Se Švédskem a USA si vzájemně vyměňují zkušenosti a metody.
Současná situace neslyšících v ČR
Přednášku "Neslyšící v České republice a jejich první organizace Pevnost" přednesl Petr Vysuček. Rozhovořil se o své organizaci Pevnost, jejíž je předsedou. Vysvětlil též významový rozdíl mezi českým znakovým jazykem a znakovanou češtinou. Zmínil se také o jiných tlumočnických organizacích, které upřednostňují znakovanou češtinu. Cílem Pevnosti je zlepšit kvalitu tlumočníků, učit znakový jazyk a konat osvětu. Zdůraznil, že tlumočník má jen tlumočit a ne pomáhat v sociálně právních záležitostech. Hodně Neslyšících je právě proto závislých na tlumočnících.
Všechno jednou musí skončit
Poslední den festivalu, sobota 13. července, byl ve znamení oslav a loučení. Večer se pořádaly dva rauty, jeden menší pro umělce a jeden velký pro ostatní účastníky festivalu, který byl honosnější, ale musely se tam připlatit ne zrovna malé peníze.
Já jako herečka Pantomimy S. l. jsem se zúčastnila rautu pro umělce, který byl v jednom velice pěkném baru, lidí tam bylo plno. Neslyšící seděli u barového pultu a neustále si něco objednávali, jelikož pití a alkohol tam byl zadarmo. Na menších stolech byly prostřeny různé lahůdky, takže každý se najedl podle libosti. Atmosféra byla skvělá. Na chvíli sem přišel se podívat i samotný prezident Gallaudetovy univerzity. Oslava se protáhla až do nočních hodin.
Festival skončil a život jde dál.
Připojte se! 