Neslyšící a právo na kulturní a společenský život I.

Redaktor (R): Náš cyklus, jak jistě víte, milí posluchači, máme rozdělen do několika kapitol a jednou z nich je také kapitola o neslyšících a jejich právu na kulturní a společenský život. Se mnou je dnes ve studiu paní Kateřina Červinková Houšková. Já Vás zdravím, dobrý den.

Kateřina Červinková Houšková (KČH): Dobrý den.

(R): Nejprve na Vás prozradím, že učíte neslyšící děti, sama jste matkou dvou dětí, které neslyší, a napsala jste materiál o uměleckém tlumočení pro neslyšící. Kdybyste měla nějak vyjádřit, jaké má Vaše rodina, nebo členové Vaší rodiny, kteří neslyší, příležitosti pro kulturní vyžití - mají nějaké?

(KČH): Já nejdříve dodám, že i můj manžel je neslyšící, takže když chceme vyrazit na nějakou akci, tak to opravdu musí být akce, která je zpřístupněná neslyšícím a takových akcí je bohužel velmi málo. Možná, že v Praze jich je ještě o něco více, než ve zbytku České republiky, ale je jich opravdu málo. Takže vybíráme akce hodně dopředu a je to jen pár akcí během celého roku.

(R): I třeba u filmových představení to může být dost velký problém, protože do kin, co já vím, se většinou dostávají filmy, které jsou nadabované a titulky nemají.

(KČH): Americké filmy s titulky se v nabídce najít dají, ale na český film se do kina prakticky nedostaneme a stejný problém řešíme, když chceme jít do kina s dětmi, protože dětské filmy jsou dabované všechny. Starší syn už docela začíná zvládat číst titulky a tahle možnost tady není. Takže filmy sledujeme hlavně na DVD.

(R): Vy už jste říkala, že těch akcí je málo, ale možná jsou přeci jen ještě nějaké jiné, než ta filmová představení.

(KČH): V České republice existuje několik divadelních představení, která jsou tlumočena do znakového jazyka. Pro děti je to v současné době jediné představení, a to představení Zahrada, které se hraje v divadle Minor, a pro dospělé je tu ještě několik dalších představení. Jsou to asi 3 představení. Ale tím vlastně ta nabídka divadelních představení, jako takových, končí. Pak jsou tu samozřejmě představení samotných neslyšících, která ale nejsou pravidelná. Je možné je vidět spíše na nějakých festivalech nebo přehlídkách.

(R): V čem spočívá ten největší problém, když se neslyšící chtějí účastnit veřejných společenských a kulturních událostí? Může to být třeba v neochotě organizátorů?

(KČH): Tak já myslím, že ty organizátory v první řadě ani nenapadne, že by na tu akci třeba měli zařídit tlumočníka, nebo že by na jejich akce vůbec mohli přijít neslyšící diváci. Ale narážíme samozřejmě i na neochotu.

(R): Já jsem kdysi měl příležitost se také zúčastnit některých představení s tlumočením, dokonce i představení hudebních – ani jsem netušil, že se hudba dá tlumočit! Velice zajímavým, hezkým a příjemným způsobem to působilo i na mě, jako na slyšícího. Vy jste také autorkou materiálu o uměleckém tlumočení pro neslyšící. Kde se ten materiál dá vůbec sehnat a co obsahuje?

(KČH): Tyto materiály nedávno vyšly v organizaci, která se jmenuje Česká komora tlumočníků znakového jazyka a je jich dokonce několik. Jsou to jak DVD, tak i tištěné publikace a v této organizaci je možné je i dohledat, zapůjčit si je, případně koupit. Jsou to materiály které se věnují buď přímo kultuře neslyšících, humoru neslyšících, ale i uměleckému tlumočení a specifikům tlumočení pro neslyšící. Na těch materiálech si mohou i slyšící lidé prohlédnout ukázky z tlumočených divadelních představení a je tam vysvětleno, jakým způsobem se může divadlo nebo organizace, kerá pořádá koncert, postavit k tomu, aby tu akci pro neslyšící zpřístupnila.

(R): Plánuje se nějaká cílená distribuce těch materiálů? Protože Vy jste sama řekla, že někeré organizátory kulturních a společenských akcí ani nenapadne, že by tam mohli přijít také neslyšící, když by jim to umožnili.

(KČH): o tom, že by se ty materiály posílaly přímo do konkrétních organizací, které pořádají kulturní akce, se myslím zatím neuvažuje. Nicméně budou oslovovány a tato možnost jim bude určitě nabízena.

(R): Vy už jste se na začátku našeho rozhovoru malinko zmínila o některých akcích – o jednom divadle, které připravuje např. představení pro děti, která jsou tlumočena. Mohli bychom ale na závěr našeho rozhovoru doporučit nějaké zajímavé akce, které se opakují pravidelně?

(KČH): Posluchačům bych asi doporočila divadelní představení, kerá se opakují v podstatě každý měsíc, takže je možné se na ně dostat, a to je divadelní představení Perfect days, které běží v divadle Na zábradlí, potom divadelní představení Racek, které běží v Malém Nosticově divadle nad Čertovkou, pak již zmi��ované představení Zahrada, které je v divadle Minor. Ještě se vlastně koná jeden koncert, který se každoročně tlumočí do znakového jazyka, a to je koncert Podepsáno srdcem. Ten je možné navštívit vždy během prvního/druhého týdne v prosinci.

(R): Teď jsme tedy podali informace těm posluchačům, kteří nás slyší, ale kde se samotní neslyšící dozvědí o jednotlivých akcích?

(KČH): Přímo pro neslyšící jsou tyto akce uveřej��ovány v jejich časopisech a na webových stránkách a pro všechny, jak slyšící, tak neslyšící diváky nebo posluchače, bych doporučila webové stránky České komory tlumočníků znakového jazyka, což je www.cktzj.com.

(R): My budeme v tématu neslyšících na jejich právu na kulturní a občanský život pokračovat i v příštím díle našeho cyklu, kdy do studia přijde další host, který se sám zabývá zpěvem a poezií v českém znakovém jazyce.

Dnes jsme o tom hovořili obecně s mým dnešním hostem paní Kateřinou Červinkovou Houškovou. Já Vám děkuji za to, že jste si našla čas přijet do Prahy a popovídat o tom, protože Vy jste na začátku naznačila, že z Prahy nejste - ještě s zeptám odkud?

(KČH): Z Hradce Králové.

(R): Tak Vám přeji příjemnou cestu zpátky a děkuji. Na shledanou.

(KČH): Děkuji za pozvání.