Neslyšící a právo na kulturní a společenský život II.

Redaktor (R): Milí posluchači, už minule jsme si v našem seriálu povídali na téma Neslyšící a právo na kulturní a společenský život. Dnes v tom budeme pokračovat a mým hostem ve studiu je Marie Basovníková, která je Neslyšící a je členkou skupiny Tichá hudba a VolVis.

Zpíváte tedy poezii v českém znakovém jazyce, je to tak?

Marie Basovníková (MB): Ano, přesně tak. Já se věnuji poezii a zpěvu ve znakovém jazyce. To je přesně ta skupina, kterou jste jmenoval jako první - Tichá hudba. Ta se zabývá překládáním, převodem hudby do znakového jazyka. Ale VolVis, to už je skupina, která pracuje se znakovým jazykem bez hudby. Ještě bych k tomu chtěla říct, že se nás lidé velmi často ptají, co vlastně znamená to ,,Volvis“. Já bych tedy ráda vysvětlila, že to je skupina, která pracuje se znakovým jazykem ne jako s jednotlivými znaky, ale s umělecky ztvárněnými obrazy ve znakovém jazyce.

R:Mohla by jste o sobě říci, že jste kulturní a společenský člověk, i když máte tento handicap (neslyšíte)?

MB: Já myslím, že to o sobě můžu říct, protože já velmi ráda navštěvuji nejrůznější kulturní akce, divadla, výstavy a podobně. Navíc jsem ještě aktivní v tom smyslu, že já sama spolupracuji na různých kulturních akcích a událostech. Tlumočím například divadelní představení. Před chviličkou jsem říkala, že se ráda zabývám poezií a hudbou ve znakovém jazyce, takže to také velmi často připravuji jako součást programu různých kulturních akcí. Věnuji se také fotografování, to je moje velmi oblíbená činnost. Máme celý tým neslyšících fotografů a občas děláme i svoje vlastní výstavy, takže jsem velmi aktivní kulturní člověk.

R:Ten váš záběr je tedy opravdu velmi široký. Kam chodíte za tou kulturou? Teď mám na mysli místa, která může člověk jako Vy navštěvovat.

MB: Tak samozřejmě ty možnosti mám. Velmi ráda chodím na různé akce neslyšících. Pro mě je to velmi důležité, protože jdu na akci, kterou pořádá člověk, který je na tom stejně jako já. I organizace je zaměřená na neslyšící. To jsou různé akce, jako například společenské plesy. To je pro mě velmi zajímavé, protože tam je ten program přizpůsobený neslyšícím. Celý probíhá ve znakovém jazyce a já tak vlastně vůbec nemám jakýkoliv problém s porozuměním. Potom také ráda navštěvuji i akce, které nejsou primárně pro neslyšící, ale není tam jazyková bariéra, protože jsou to akce které nejsou založené na slovech, jako třeba pohybové divadlo nebo výstavy.

R:Ale protože náš pořad by měl postihnout také problémy neslyšících, tak Vám nedám pokoj a zeptám se – stalo se Vám někdy, že byste ráda šla na nějakou akci, ale byl nějaký důvod, proč jste opravdu nemohla?

MB: Tak samozřejmě se tohle velmi, velmi často stává. Slyšící člověk má víceméně neomezené možnosti kulturního vyžití. Těch akcí pro ně je strašně moc. A já, když si budu chtít vybrat nějakou takovou akci, tak tam jít nemůžu, protože tam není tlumočník znakového jazyka a nebo to není ve znakovém jazyce vůbec připravené tak, abych já tomu porozuměla. Jsou samozřejmě divadelní soubory složené přímo z neslyšících, které připravují kulturní program pro neslyšící. Ale to je jeden jediný profesionální soubor, který navíc není z Prahy, ale z Brna – takže mám možnost je vidět jen málokdy.

R: Ještě jednu otázku, jestli dovolíte. Máte nějaké přání, které by souviselo se světem, který by byl otevřený neslyšícím? Protože ty bariéry tady jsou.

MB: Mým přáním je, aby bylo více divadel, divadelních představení, plesů, kde by bylo možné to přizpůsobit neslyšícím. To znamená, že buď by ten program byl ve znakovém jazyce, nebo by tam byl tlumočník, který by to do znakového jazyka překládal. Taky si přeji, aby bylo víc profesionálních skupin neslyšících. Přeji si, aby třeba i Česká televize myslela na to, že tady nějací neslyšící jsou, protože všechny pořady jsou přístupné slyšícím lidem, ale zdaleka ne všechny jsou přístupné neslyšícím. Některé jsou opatřené titulky, to je pravda, ale to je přístupné dospělým neslyšícím. Najednou zjistíme, že pro malé děti nemáme skoro žádný pořad, to je velký dluh České televize vůči nám, neslyšícím.

R: A protože náš pořad má hovořit o překonávání bariér mezi neslyšícími a slyšícími lidmi, musím k tomu doplnit, že sám jsem několik představení neslyšících viděl. Doporučila byste návštěvu těchto představení i slyšícím lidem? Co by jim to mohlo přinést?

MB: Já bych jim to doporučila hlavně proto, že jim to pomůže zničit svoje předsudky, které vůči neslyšícím třeba mohou mít. Může to pro ně být první zkušenost, kdy uvidí, jak takový neslyšící člověk funguje. A opravdu nás to může oboustranně obohatit. Ale hlavně ty předsudky, ty jsou hodně silné a taková účast na znakovém představení je může opravdu roztavit.

R: Já Vám moc děkuji za to, že jste přišla do našeho studia. Mým hostem byla Marie Basovníková. Přeji Vám samozřejmě hodně dalších kulturních zážitků, jak těch, kde jste přímým účastníkem na jevišti, tak i těch, kde jste vnímavým divákem. Děkuji a na shledanou.

MB: Taky moc děkuji a na shledanou.